Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vše není tak, jak to vypadá 3. kapitola


Vše není tak, jak to vypadá 3. kapitolaTak další kapitolka, užite si ji přeji pěkné počtení a prosím o malilinkiaty komentíček. =*

3. kapitola

Ráno jsem vstala a urovnala ptačí hnízdo na hlavě, nasnídala se a vzala si černé Audi, abych byla nenápadná, což se mi stejně nepovede.

Jela jsem do školy, zaparkovala jsem dál od školy. Zase na mě všichni budou koukat, začínala jsem být nervózní.

Párkrát jsem se zhluboka nadechla a vystoupila, zamkla jsem auto a vydala se ke škole.

Šla jsem do kanceláře, tam seděla stará ehm dáma.

Dobrý den, jsem Isabella Swan," usmála jsem se. Díky bohu nějak moc mi nevoněla.

Oh ano, už to tu mám pro vás nachystané," usmála se a přehrabovala se ve složkách.

A mám to," usmála se a urovnala si sukni, tady to máte," podala mi papíry.

Všichni učitelé vám to podepíší a vy mi pak ten papír donesete."

Ano!" usmála jsem se a převzala jsem si od ní papíry.

Bylo zataženo, jak jinak že, vydala jsem se na první hodinu biologie.

V zadu bylo volné místo, tak jsem toho využila a obsadila ho.

Po chvíli přišel učitel, vstala jsem a donesla mu papír k podepsání.

A slečna Swanová" usmál se.

Ano" pípla jsem, kdybych mohla, byla bych červená až za ušima.

Vítám vás, doufám že s vám tu bude líbit."

Pronesl a podal mi papír, šla jsem si sednout na svoje místo.

Napůl jsem poslouchala co učitel říká a nepřítomně jsem koukala z okna.

Uprostřed výkladu se rozletěli dveře a v nich stál kluk, měl bronzové vlasy a skvělou postavu.

To by nebylo tak hrozný, ale byl to upír.

Omlouvám se, zaspal jsem." Řekl a sedl si ke mě.

Od který doby upíři spí?" ptala jsem se sama sebe v duchu.

Odsunula jsem si židli kus od něho a zírala z okna.

Překvapeně se na mě podíval, nevšímala jsem si ho, tedy aspoň jsem se o to snažila.

Zazvonilo, rychle jsem vstala a vystřelila ven.

Koutkem oka jsem se podívala na zmačkaný rozvrh v mé ruce.

Měla jsem Francouzštinu, tu už dávno umím.

Rychlím pohybem jsem strčila rozvrh do tašky a hledala učebnu číslo šedesát devět.

Bingo!" radovala jsem se v duchu a vlezla dovnitř.

Sedla jsem si do poslední lavice a doufala že si ke mě nikdo nesedne.

Zafoukal vítr a já ucítila upíry! Rychle jsem se narovnala a rozhlédla se kolem sebe.

O dvě lavice přede mnou seděla malá upírka s krátkými vlasy, které jí trčeli do všech stran.

Vedle ní seděl kluk, typovala bych mu tak dvacet, ani ne, taky upír, asi spolu chodily.

Tahle hodina byla utrpením."

Brbrala jsem po cestě do jídelny.

Koupila jsem si těstoviny se zeleninou a pomerančový džus.

Do oka mi padl stůl pro dva v rohu místnosti, takže budu mít o všech přehled.

Jak mi vždycky říkal Aro, vždy si kry záda, nevíš kdo je za tebou.

Systematicky jsem jedla těstovinu za těstovinou, nevím proč, stejně mi ten obrázek nevyšel.

Vítr sem otevřenými dveřmi zavál upíří pach, zbystřila jsem a pozorovala dění kolem sebe.

Do jídelny vstoupila ta černovláska s blonďákem.

Za nimi šla blondýna se svalovcem a jako poslední si to štrádoval ten zrzek z biologie.

Vstala jsem, vyhodila zbytek  těstovin do koše a prošla okolo nich pryč.

Brácho, to je ale kočka!'" zaslechla jsem ještě než jsem otevřela dveře.

Měla jsem sto chutí na něj zavrčet, nebo ho praštit, ale nemohla jsem se prozradit.

Otevřela jsem dveře a šla ke svému audi, po cestě jsem měla pocit že mě někdo pozoruje.

Sedla jsem si za volant a podívala se zpětným zrcátkem.

Ten zrzek z biologie mě pořád sledoval, usmála jsem se a zamávala mu.

Nastartovala jsem, sešlápla plyn a plnou parou si to mířila domů.

Tam jsem se převlékla a jela svým ferari do města.

Po cestě jsem potkala stříbrné volvo.

Nasadila jsem si brýle a sešlápla ještě víc plynoví pedál.

Po hodince jízdy jsem uviděla světla Sietlu, zaparkovala jsem před jedním z nejluxusnějších obchoďáků, vzala si kreditku, zamkla auto a šla nakupovat.

Na parkoviště přijel džíp, Volvo a Porsche s mercedesem…

Z džípu vystoupil ten svalovec s nějakou blondýnou a tím blonďákem, z Volva ten zrzek co jsem s ním měla biologii.

Z Mercedesu vystoupil blonďák a žena, ty asi vedou tenhle klan.

Z Porsche vylezla ta malá upírka, všichni se na mě divně podívali.

Nasadila jsem si černé brýle, prohodila vlasy a šla do nákupního střediska.

Všichni se na mě dívali, nervózně jsem si prohrábla vlasy, tolik upíru, už vím proč si Aro misí, že tu budu v bezpečí.

Všude plno upírů, zalezla jsem do obchodu s elektronikou, koupila jsem si nový mobil, notebook, tři trička s minisukní, kterou jsem si hned oblékla, nemohla jsem prostě odolat.

Šla jsem k mému autu, o které se opíral zrzek! Přidala jsem a dálkovým ovládáním jsem odemkla auto.

Shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vše není tak, jak to vypadá 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!