Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vsadíš se, Angelo? - Prolog + 1. kapitola

06.01.2013 (15:30) • kajak34 • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1149×

Prolog + 1. kapitola

Seznámení s mou maličkostí a pár zajímavostí o Cullenových

Pohled Belly

„Připravte si tužky a můžete začít psát právě … teď.“ Tak a další z nudných testů před námi (ještě že to je poslední hodina před obědem). Takže za tu dobu, co budu vyplňovat test, vám o sobě taky něco řeknu. Jmenuju se Isabella Swanová. Ale mám radši, když se mi všichni říkají Bello (samozřejmě až na nějaké chytré lidi, kteří si o sobě myslí něco víc). Jsem celkem malá, mám hnědé vlasy a oči. Řekla bych, že nejsem moc hezká, ale ostatní na to mají nejspíš jiný názor. Jo a chodím do druháku. Bydlím v malém městečku jménem Forks ve státě Washington. Přistěhovala jsem se sem potom, co se máma podruhé vdala. Já Phila moc nemusela, a tak jsem si řekla, že bych mohla zkusit bydlet u Charlieho - táty. No a tak jsem se ocitla v tomhle zapadákově. Když jsem sem přijela, byla ze mě velká novinka, protože se sem naposledy někdo přistěhoval asi před rokem – Cullenovi. Zajímalo by mě, jaký důvod k tomu měli, protože kdo by se sem mohl přistěhovat dobrovolně? Ale to už jsem odbočila. Takže když jsem přijela, všichni se se mnou chtěli bavit, i když jsem o to nestála. Jessica - jedna vlezlá holka, ale celkem kamarádská - se mě držela jako klíště a nechtěla pustit. Naštěstí se mi ji povedlo dostat do bezpečné vzdálenosti. Něco jiného je Angela, má nejlepší kamarádka. Skoro na všech hodinách spolu sedíme, a tak mi někdy radí. Jenom někdy. Vždycky se učím, ale když to nestihnu, tak mi pomůže. No a jak probíhá můj obyčejný a nudný den? Ráno vstanu, umyji se, vyčistím si zuby, jdu si sníst rohlík, v kuchyni přečtu vzkaz od Charlieho, že je v práci a přijde pozdě, sednu do svého náklaďáčku, jedu do školy, přetrpím všechny hodiny a jdu na oběd. Tam si dám jablko a sednu si ke stolu s Jessicou, Mikem, Ericem, Benem, Angelou a dalšími lidmi. Když se ostatní baví, já sleduju, co se děje okolo (kdo na koho řve, kdo se s kým rozchází…), to samé dělá Angela. Po obědě mám většinou ještě jednu hodinu. Pak jedu domů, uvařím jídlo pro Charlieho, připravím si věci do školy a jdu se projít do lesa. Zrovna včera jsem tam narazila na krásnou louku. Vysoké stromy tam tvoří kruh a uvnitř roste spousta různo barevných květin. Úplně jako kdyby ji někdo vytvořil. Odcházela jsem z ní a zdálo se mi, že jsem mezi stomy viděla nějakou postavu, jenže jsem pak zatřásla hlavou a už tam nic nebylo - asi už mám halucinace. Když přijdu domu, tak táta sedí na gauči s jídlem na klíně a kouká na baseball. Pozdravíme se a já jdu spát. No, to je tak o celém mém dni. Prostě a jednoduše řečeno nuda.

„Crrrrrrr.“ Tak to jsem měla akorát. Teď jen počkat na Ang.

„Tak, Ang, pojď už, mám hlad jako vlk.“ Angela jenom kývla, dala si penál do tašky a hned byla u mě.

Dorazily jsme do jídelny a začaly jsme se bavit o spoustě věcech. Hlavně o plese, co se nezadržitelně blíží. Když o tom tak přemýšlím, tak nemám žádné oblečení. Sice na ples nejdu, ale nějaké kalhoty a trička by se hodily. Takže…

„Angelo, nejela by si se mnou dneska do L.A.? Nemám žádné oblečení, navíc si přitom můžeš vybrat šaty na ples… Tak co, pojedeš?“ Angela se na mě radostně podívala, kývla a řekla, že ji mám vyzvednout ve tři před domem.

Když jsem dorazila domů, měla jsem ještě hodinu. Charliemu jsem napsala na papírek, že si má k večeři objednat pizzu a že jedu s Ang nakupovat. Pak jsem se šla připravit do školy. Po nějaké době jsem se rozhlédla po pokoji a zrak mi náhodou padl na hodiny. A sakra! Mám jenom patnáct minut.

Rychle jsem na sebe něco hodila a utíkala pro klíčky od náklaďáčku.

Dorazila jsem před jejich dům, ona už samozřejmě stála před domem. Nasedla a mohly jsme vyjet. Cestou jsme prodrbaly celou školu, od největšího šprta až po Jessicu, tak není divu, že došlo i na Cullenovy.

To je kapitola sama o sobě. V rodině je jich dohromady sedm.

Carlisle a jeho žena Esme adoptovali pět dětí – puberťáků.

Alice - To je takový malý skřet, s krátkými rozčepýřenými vlasy, a co jsem viděla, je pěkně ztřeštěná.

Jaspera - Takový středně velký blonďák, který chodí s Alicí a je celkově nějaký divný.

Rosalii - Vypadá jako krásná, nafoukaná, Ledová královna, ale třeba je jiná, než se zdá.

Emmetta – Taková velká hora svalů, která má černé vlasy a chodí s naší Ledovou královnou.

A na konec náš Pan božský - jak mu přezdívá vetšina dívčího osazenstva školy. Já mezi ně nepatřím – já mu totiž říkám hezoun - nedělám si srandu, hezký je, ale že bych se do něj zamilovala, to ne. A jak vypadá? Je asi o půl hlavy vyšší než já, má krásné bronzové vlasy, vypracovanou hruď - i když ne tak moc, jako Emmett. A krásné zlatavé oči – jako všichni z rodiny.

Na jejich rodině je hned několik zvláštností. Tak zaprvé všichni jsou v párech, až na Edwarda. Zadruhé, všichni jsou nadpřirozeně krásní a bledí, a konečně zatřetí, i když jsou adoptovaní, tak všichni mají zlaté oči, který jim postupně tmavnou a potom jsou zčistajasna zase krásně zlaté.

Tak schválně, co mi na to poví Angie.

„Ang, taky se ti zdá, že jsou Cullenovi nějací divný? Víš co, s nikým se nebaví, všechno vědí a Jasper pořád vypadá nějak… já nevím, jako by se chtěl na někoho každou chvíli vrhnout.“ Angela se na mě překvapeně podívala.

„Ty sis toho taky všimla? Já myslela, že se mi to všechno jenom zdá, a teď vidím, že jsem měla pravdu. Myslíš, že jsou nějací nemocní? Nebo že to jsou překupníci drog?“

Zamyslela jsem se a vtom se mi nad hlavou rozsvítila žárovka.

„Co kdybychom se vsadily?“ Abyste tomu rozuměli, hrozně ráda se sázím, ať už jde o baseball nebo o závody šneků. Angela se zamyslela a usmála se, až jsem myslela, že si roztrhne pusu.

„Dobře. Kdo dřív přijde na to, co s Cullenovými je, tak vymyslí úkol pro tu druhou. Platí? Jo a budeme na to mít tři týdny, to znamená do plesu.“ Zapřemýšlela jsem se, co bych jí mohla dát za úkol. Na nic jsem nepřišla, ale já bych na něco přišla. A co by mi mohla dát Angela? Určitě nic hrozného. Tak jo.

„Jdu do toho. Co ty?“ Ta jen kývla a už nejspíš přemýšlela, co si koupí na sebe, protože jsme akorát zastavily před obchodním centrem.

Koupila jsem si pár triček, ale moc jsem to nevnímala, jelikož jsem pořád přemýšlela o naší sázce. Zato Angela si to užívala a koupila si krásné dlouhé tyrkysové šaty až na zem. K tomu si koupila tyrkysové boty na vysokých podpatcích, na kterých bych se já hned rozplácla. Je prostě lepší.

Mezitím, co si vybírala náhrdelník, jsem šla do knihkupectví, jestli tam nemají nějakou zajímavou knihu. Mám hrozně ráda sci-fi a fantasy, tak jsem tam rovnou zamířila. Našla jsem tam nějakou zajímavou knihu o upírech, vlkodlacích, měničích, mořských pannách, kentaurech a dalších. Jsou to krátké povídky, které vypráví o jednotlivých bytostech. Koupila jsem si ji. Třeba by mohli být Cullenovi něco z toho. No, to asi ne, ale musela jsem mít důvod, proč si ji koupit.

Potom, co jsem vyzvedla Angelu, která byla ověšená taškami, jsme se vydaly k autu. Jaké bylo naše překvapení, když jsme cestou potkali Cullenovy. Teda jenom Alici s Rose, nejspíš taky nakupují na ples, Rose si nás snad ani nevšimla, zato Alice se na mě nějak zvláštně zazubila. Jsou divní.

Když jsme konečně dorazily k autu, narovnaly jsme tašky do kufru a vyjely jsme.

Cestou jsem přemýšlela, co dám Angele za úkol, až jsem na to nakonec přišla.

„Ang?“ Když jsem promluvila, tak úplně nadskočila, jak se lekla. Ale odpověděla.

„Ano?“

„Už jsi pro mě vymyslela ten úkol? Já pro tebe totiž jo.“ Ta jen přikývla.

„Dobře tak já začnu,“ řekla jsem, „všimla jsem si, jak se poslední dobou koukáš na Bena.“ Hned, jak jsem to dořekla, se začala červenat. „Takže když vyhraju, tak ho pozveš na ples“ Sice se na mě vyděšeně podívala, ale nakonec souhlasila.

„A teď já,“ ozvala se, „jestli vyhraju já, tak ty půjdeš na ples. Ať už sama, nebo s někým. To nechám na tobě.“ Když to vyslovila, usmívala se jako měsíček na hnoji. Hned jsem chtěla začít protestovat, ale proč ne, jen se tam ukážu a zase půjdu. Jo, tak to když tak udělám.

Zbytek cesty už jsme se nebavily. Potom, co jsem dorazila domů, jsem byla šťastná, že školu už řešit nemusím a můžu si jít hned lehnout.

Takže jen co jsem se umyla, najedla a pozdravila Charlieho, jsem si šla lehnout.

V posteli jsem ještě přemýšlela o celé Cullenovic famílii. A rozhodla jsem se, že zítra zajdu zase na tu louku. Třeba tam někoho zahlídnu – například svoji halucinaci.

Autor: kajak34, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vsadíš se, Angelo? - Prolog + 1. kapitola: