Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Voda je můj život, ale ty jsi pro mě vším! - Kapitola 4.

Co tě nezabije, to tě posílí


Voda je můj život, ale ty jsi pro mě vším! - Kapitola 4.Nevěřím vlastním očím :D tolik komentářů. No to je nádhera. Tak si užijte další dílek. Jak vezme Isabella to, že je Edward upír? Přeji hezké čtení. Vaše BadLovelyLucy ;)

Edward:

„Víš, já jsem upír,“ vykoktal jsem ze sebe a celý nejistý sledoval její reakci.

Jen tak seděla a tvářila se, jako bych jí sdělil, že jsem krotký beránek. Asi neměla představu, jaké jí hrozí semnou nebezpečí.

„Ty asi nevíš, co to znamená, viď?“ zeptal jsem se a doufal, že moc dobře ví, kdo jsou upíři. Že její reakce je v důvěře a ne v neznalosti.

„No po pravdě ani ne. Moc toho nevím o světě lidí,“ přiznala a já byl zklamaný.

„Upíři jsou zrůdy. Já jsem jiný, ale i tak se považuji za zrůdu. Jiní našeho druhu pijí lidskou krev, já piji jen zvířecí, ale i tak je jejich život zmařen,“ pokusil jsem se vysvětlit v rychlosti. Nechtěl jsem se moc babrat ve své nechutné existenci. Opatrně jsem se na ni podíval a hned jsem věděl, že jsem měl být zticha.

Seděla přikrčená jako by čekala nějaký útok. Její krásné oči byli vytřeštěné hrůzou. Zrychleně dýchala a všiml jsem si, že se jí ruce klepali.

„Neboj se mě prosím, já ti neublížím,“ prosil jsem jí a natáhl jsem k ní svoje paže. Ucukla přede mnou a já svoje ruce stáhl zpátky k tělu.

„Slibuji, že ti neublížím. Nemohl bych ublížit někomu, jako jsi ty. Čekal jsem na tebe tolik let, prosím,“ žadonil jsem, ale její strach nepovoloval. Tolik mě bolelo, že se mě bála. Věděl jsem, že by to byla ta nejlepší reakce, jakou mohla mít, ale netušil jsem, že to bude tak moc bolet.

„Prosím,“ vyslovil jsem se vší tou bolestí, která mnou prostupovala. Chtěl jsem ji vzít do náručí a dokázat, že ji opravdu neublížím, ale ona se vymrštila na nohy a utíkala pryč. Daleko ode mě. Od zrůdy co jí vyděsila k smrti. Nezmohl jsem se na to, abych za ní utíkal. Jen jsem zoufale padl na kolena a pěstmi prásknul do písku, který se rozletěl na všechny strany.

Čelo jsem si opřel o svoje pěsti a vzteky prudce vydechoval, čím jsem vířil jemný písek.

Ztratil jsem ji. Nedivím se jí. Ona je tak dokonalá. Nedivím se, že mi přišla jako anděl. Je to vodní víla, krásná a něžná. A já? Krvežíznivá stvůra. Jak jsem si mohl myslet, že by mě mohla milovat. Zrovna mě. Kdybych mohl, určitě bych svoje zoufalství vyjádřil slzami, ale bylo to nemožné. Neměl jsem žádnou možnost, ze sebe dostat to utrpení.

Ležel jsem tam. Rozzlobený na celý svět. Na sebe. Nedoufal jsem, že by se někdy vrátila, ale v tom mě pohladila něžná ručka. Nehýbal jsem se. Nechtěl jsem ji vylekat. Už tak jsem určitě pokazil její názor na moji osobu.

Její dotyk byl tak hřejivý. Byla opatrná a něžně mě hladila ve vlasech. Stále jsem tam ležel bez pohnutí. Nevěděl jsem, jak mám reagovat. Byl jsem zmatený jejím návratem. Co jí mohlo přivést zpět do spárů netvora. Už jsem nemohl vydržet tu nejistotu. Opatrně a hlavně pomalu jsem se převrátil na bok a její ruka sklouzla z mých vlasů na tvář.

Usmívala se na mě. Byla tak sladká a milá, jako by se nic nestalo. Jako by právě před chvílí neprchala strachy.

Chtěl jsem promluvit, to ticho bylo neúnosné, ale její prstík se zastavil na mých rtech a její naznačili slabé pšt.

„Věřím ti! Nic jiného mi ani nezbývá. Cítím k tobě cit, který jsem nikdy předtím nepoznala. Vypráví se o něm legendy v našich vodách, ale už jsem ani nedoufala, že jednou potkám někoho, ke komu budu něco takového cítit. Když jsem od tebe odešla, nemohla jsem se nadechnout. Bolelo mě u srdce a přesto, že voda je mým životem, ty jsi pro mě víc. Neláká mě plavat v čirých vodách plných barev, když nebudeš semnou. Asi mluvím moc zmateně,“ popsala mi své city a já věděl přesně jak to myslí. I já jsem to cítil tak.

Jak jsem mohl být v jeden den a skoro stejný okamžik, být tak smutný a najednou šťastný. To nebylo možné. Vzbuzovala ve mně tolik krásných pocitů a já nevěděl který si užívat jako první. Nesměle se usmívala do vyhřátého písku a její prst, který byl před chvíli na mých lačných rtech, se právě dotýkal mé dlaně.

„Nemluvíš zmateně. Přesně vím jak to myslím. Nikdy jsem nikoho nemiloval. Jen jsem o lásce snil a byl jsem tak sám, ale můj první pohled, když jsem tě spatřil, mi řekl, že ty jsi ta, kterou hledám. Jsi tak krásná, neuvěřitelná a něžná, jako motýlí let. A ty mě unášíš do vzácných výšin,“ pokusil jsem se vysvětlit, co cítím, ale nebylo to dostačující. Pohladil jsem ji opatrně po tváři a ona mi vtiskla něžný polibek do dlaně.

Byla jako sen. Jako nádherný sen, na který nemám dostatek představivosti. S ní jsem měl pocit potřeby dechu. Tížilo mě něco na prsou a jen při jejím doteku tíha polevila. Byl jsem zamilovaný až po uši. Přisedla si blíž. Těsně vedle mě. Vzala mě za ruku a políbila její hřbet.

Byla tak jiná. Žádné hranice, žádný ostych. I já jsem měl pocit, že ji znám celý život. Přesně ji jsem hledal. Byla tak krásně přirozená. Bylo znát, že byla jiná bytost než člověk. Byla řízená city a pudy. Její letmý úsměv na mě působil jako afrodiziakum. Nikdy jsem necítil tolik touhy v jednou tichém okamžiku. Ne v tak docela tichém.

Vlny šplouchaly o pevninu a naráželi do vysokých kamenných skal. Vítr pročechrával listí a já slyšel dokonce šum mušlí, které vyplavil příliv. Toužil jsem ten krásný okamžik spojit s ještě krásnějším zážitkem. Prohlížel jsem si její vláčné rty a přemýšlel o tom jak to udělat správně. Mám čekat na její signál nebo ji ukázat, jak po ní toužím. Jak jsem lačný po chuti jejích rtů.

Všechno vyřešila za mě. Přiblížila se ještě blíž. Ze široka se usmála a já neodolal. Propletl jsem svoje prsty do jejích dlouhých vlasů, které voněli jako jezero pokryté rozkvetlými lekníny. Přitáhl jsem si její tvář blíž k té mé. Její rty byli od mých jen pár milimetrů. Čekal jsem, že se odtáhne, ale ona si mě jen prohlížela s krásným nevinným úsměvem. Nedočkavě vydechla a její sladký dech mě omámil.

Překonal jsem ten malý kousek a opatrně a velice pomalu jsem se přitiskl na její rty. Slabě jsem je políbil. Snažil jsem se, jen o lehký dotyk, abych té kráse neublížil. Její plné rty byli tak horoucí a sladké. Nevěřícně jsem prozkoumával její ústa dál.

Jemně jsem je hladil těmi svými, i když jsem to nikdy předtím nedělal. Touha mě vedla. V břiše mi poletovali krásní bělásci. Třepotali křidélky a lechtali mě po tvrdé ledové pokožce. Povolil jsem sevření jejích vlasů a chystal se ji propustit ze svých nenasytných spárů.

Vychutnával jsem si poslední chvíle toho krásného polibku. Věděl jsem, že jednou budu muset přestat a případně se postavit jejímu nesouhlasu. Jemně jsem se naposledy otřel o její rty a odevzdaně jsem se odtáhl. Pomalu jsem otevřel oči a zahleděl jsem se do její hedvábné tváře, která měla stále zavřené svoje hluboké oči a omámeně oddechovala.

Byla jako droga. Její vůně i hebká pokožka mi tělo roztřásla extází a já toužil vzít si celé její tělo. Nikdy jsem na ženy takto nekoukal. Byl jsem vychován jako gentleman, ale ona ve mně probouzela vše, co tolik let spalo hluboko pod mým upířím já.

Konečně se i ona vzpamatovala z okouzlení a její tvářičky se rozkošně začervenaly. Ale její oči prosili o další. Mrzelo mě, že jsem nemohl číst její mysl, ale podle toho jak na mě koukala, jsem si byl jist, že i ona cítila neuhasitelnou touhu.


Shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Voda je můj život, ale ty jsi pro mě vším! - Kapitola 4.:

 1
20.10.2011 [17:55]

MarionetteUfff ja už naozaj neviem čo písať. Je to tak úchvatné že nemám čo dodať. Má to v sebe niečo čo nedokážem pomenovať. Je to proste božské Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!