Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Voda je můj život, ale ty jsi pro mě vším! - Kapitola 19.

wsdjiztuhjjs


Voda je můj život, ale ty jsi pro mě vším! - Kapitola 19.Dílek z pohledu Belly. Snad Vám všechno vysvětlí a bude se Vám líbit. Přeji hezké čtení. :)

Bella:

Tolik se mi stýskalo. Dny, které jsem strávila s ním, byly jako sen. Potřebovala jsem ho, ale nemohla jsem udělat něco tak strašného, jako vzdát se svojí rodiny. Oboje jsem mít nemohla. Musela jsem naplnit svůj osud. Vrátit péči a starost, které se mi dostalo, když jsem osiřela. Opustila jsem ho. Tolik mě bolelo odejít, když jsme oba věděli, že už se nikdy neuvidíme. Na několik dní jsem se ztratila. Schovala jsem se na jednom tajném místě v moři a tam se nenáviděla za to, jak moc jsme mu ublížila. Chtěla jsem to mít všechno za sebou. Tak jsem se vydala do našeho města a oznámila, že jsem připravená se vdát. Johnatan se přihlásil o moji ruku a já nemohla ani odmítnout.

Všichni se připravovali a zařizovali všechno kolem obřadu. Johnatanova matka mě oblékala do šatů a do vlasů mi vplétala perly. Byla jsem krásná. Líbila bych se Edwardovi? Pořád jsem si snažila namluvit, že tam, u velké brány z korálů, na mě čeká on. S tím svým krásným úsměvem a očima plnýma lásky. Ale nemohla jsem se obelhat. Věděla jsem, že tam bude silný bojovník, který za naším svazkem vidí jen vítězství. Nic jiného.

Arasku, moji budoucí tchýni, jsem měla ráda. Byla to nejlepší přítelkyně mojí matky. Starala se o mě po její smrti. Věděla moc dobře, že mám jejího syna ráda, ale jen jako bratra. Moc dobře si uvědomila, že jsem našla lásku jinde. Nic jsem jí o tom neříkala. Styděla jsem se za lásku z pevniny. Pro náš lid to znamenalo zradu. A moji předkové s takovým osudem měli větší problém než jiní.

„Zlatíčko, poslouchej mě chvilku,“ řekla Araska mateřsky a já se tak probudila z myšlenek.

„Já vím, že Johnatana nemiluješ a je mi to líto. Také vím, že jsi určitě lásku našla. Sice jsem velice šťastná, že si bereš mého syna, ale zase nechci, abys byla nešťastná. To by nemělo smysl. Měla bys jít za svým srdcem. Vím, že to na tebe vrhne špatné světlo. Ale třeba to za to stojí,“ řekla tiše a pohladila mě po tváři.

„Děkuji. Moc si toho vážím. Ale nemůžu nic takového udělat.“

„Já vím, že se bojíš. Ale třeba to mezi lidmi není tak zlé. Mě to na pevninu nikdy nelákalo, ale spousta žen odešla a slyšela jsem, že jsou šťastné.“

„Sama tomu nevěříš. Nakonec zemřely.“

„Ale šťastné, zlatíčko. Myslíš, že to za to nestojí?“ zeptala se a já nevěděla jak odpovědět.

„Promysli si to. Pokud si tu svatbu rozmyslíš, chci, abys věděla, že se nezlobím. Buď šťastná a třeba se ještě někdy uvidíme,“ řekla, políbila mě na čelo a odešla.

Šťastná. Já chci být šťastná. Ale co když se za ním vrátím a on už mě nebude chtít? Kam pak půjdu. Sem už se nebudu moct vrátit. Když udělám krok vpřed, už nebude cesty zpátky. Ani v jednom případě…

A teď jsem stála tady. Před jeho domem. Stál tam a díval se na mě. Dýchala jsem zrychleně a čekala na jeho reakci. Nehýbal se a já nechtěla udělat unáhlený pohyb, kterým bych ztratila i to málo, co jsem svým návratem získala. V ústech se mi tvořila prosba, ale nemohla jsem se odhodlat, abych ji vyslovila nahlas. Stáli jsme tam bez pohnutí několik hodin a já začínala cítit bolest v nohou. O srdci ani nemluvě. Copak jsem si myslela, že mi skočí kolem krku a nechá si dál ubližovat?

„Prosím,“ prodralo se mi přes rty tiše. To jedno slovo jsem stále opakovala dokola a čekala, jestli něco změní. Ale nic se nedělo. Podlomilo se mi koleno bolestí, a tak jsem byla přinucena udělat krok vpřed. Edward udělal nejistě to samé. A tak jsem pokračovala. Pomalu jsem vyšla z rozbouřených vln a sledovala jeho pomalou chůzi směrem ke mně. Zrychlovala jsem, až jsem utíkala. Ta vzdálenost byla nekonečná. Vzpamatovala jsem se, až když jsem byla v jeho náručí. Pevně mě k sobě tiskl a já se rozplakala. Bylo to krásné být zase s ním. Cítit tu sladkou vůni jeho dechu. Přes slzy jsem neviděla skoro nic. Cítila jsem jen jeho blízkost a nic jiného jsem ani nechtěla. Držel mě v náručí a než jsem se ho stačila pustit a všechno mu vysvětlila, utíkal se mnou do hlouby lesa.

Zastavil se, až u tůňky kdy jsme se prvně milovali. Postavil mě na zem a sledoval každý můj pohyb.

„Moc ti to sluší,“ řekl zasněně. Pousmála jsem se.

„Utekla jsem ze svatby,“ řekla jsem jednoduše, jako by to bylo něco normálního a já se útěku jako nevěsta věnovala ve volném čase.

„Co bude teď?“ zeptal se a stále čekal na vysvětlení. Vysvětlení mého plánu byla sázka do loterie. Ale já si řekla, že to risknu.

„Přišla jsem, abych s tebou mohla žít. Nechci si brát nikoho jiného než tebe. Tebe miluji a já nechci bez tebe být. Voda je můj život, ale ty jsi pro mě vším. Musela jsem si vybrat. A proto jsem tady. Vybrala jsem si tebe. Pokud mě ještě chceš,“ řekla jsem tiše a čekala.

„Nebudeš z toho mít nějaké potíže?“ zajímal se.

„Když zůstanu na pevnině, nikdo mě hledat nebude.“

„V tom případě. Vítej doma,“ řekl radostně a rozpřáhl paže a pevně mě objal. Nemohla jsem tomu uvěřit. Děkovně jsem se mu vpíjela do rtů a nemohla se ho nabažit.

Když se naše štěstí malinko zklidnilo a naše náruživost dotýkat se toho druhého, a přesvědčovat se, že se nám to nezdá, pokřtili jsme naše místečko krásným milováním. Byli jsme šťastní. Strávili jsme tam půl dne. V objetí. Bylo to krásné a já děkovala tetě Arasce, že mě podržela. Kdyby mi nic neřekla, byla bych provdaná a nešťastná.

Edward mě ještě ten den odvedl k sobě domů. Jeho rodina měla radost a já byla ráda, že jsem s někým, komu na mně záleží. Edwardova matka se o mě starala a vařila mi dobroty. Některé věci jsem nikdy nejedla, ale chutnalo mi. Spala jsem s Edwardem v jeho pokoji. Bylo zvláštní spát na posteli a ne v moři, jak jsem byla zvyklá. Vůbec jsem nemohla usnout, ale Edward mi broukal nějakou pomalou melodii, která mě uklidnila.

Všechno bylo dokonalé. Byla jsem s Edwardem. Každý den jsme se chodili koupat do tůňky. Chtěla jsem cítit zase svobodu moře, ale bála jsem se, že by mě už nepřijalo. Edward si myslel, že je to hloupost, ale já moc dobře věděla, že jsem ho zradila a už nikdy mě nemůže přijmout. Snažila jsem se na to nemyslet a užívala si aspoň rybníčku a vodopádů.

Alice byla vynikající sestra. Často mě oblékala, a protože se jí zalíbila má svatební výzdoba vlasů, stále mi vplétala perly a mušličky do účesu. Cítila jsem se milovaná a opečovávaná a konečně jsem poznala, co je to rodina. Carlisle mě přijal za svojí dceru a v každém volném okamžiku vyzvídal zajímavosti o mém druhu. Jaspera zajímala historie a já mu řekla úplně všechno, co jsem slyšela anebo zažila.

Na první pohled bylo vše dokonalé. Ale bohužel to tak nebylo.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Voda je můj život, ale ty jsi pro mě vším! - Kapitola 19.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!