Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Voda je můj život, ale ty jsi pro mě vším! - Kapitola 18.

Recenze k Remember me

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Voda je můj život, ale ty jsi pro mě vším! - Kapitola 18.Další dílek. Já vím, trvalo to. Ale určo to bude lepší. Jak to Edward zvládá bez Belly? A stane se něco, co ho probere z jeho smutku? Prosím, napište mi komentář. Beru všechno. Potřebuju trochu popostrčit ke psaní. Přeji hezké čtení.

30.11.2010 (07:45) • BadLovelyLucy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1740×

Edward:

Náš dům vypadal pořád stejně, ale z myšlenek, které se z něho valily do mé hlavy, jsem poznal, že nikdy nebude takový jako dřív. Aspoň ne pro mě. Po tom co jsem viděl, jak těmi velkými bílými dveřmi procházela nadpozemská bytost, už nikdy nebude den, abych si na ten okamžik nevzpomněl. Snažil jsem se znovu neutápět ve vzpomínkách. Nechtěl jsem myslet na nic, co se stalo poslední měsíc. Chtěl jsem být silný, aby si moje matka nedělala starosti. Byla tak moc šťastná, když jsme byli s Bellou spolu. Konečně neměla tolik výčitků, že ona je šťastná.

Stála ve dveřích opřená a čekala, až jí všechno vysvětlím. Došli jsme těsně před dům. Alice se vymanila z mého objetí a šla dovnitř. Esme ke mně pomalu přišla a pevně mě objala. Položil jsem si hlavu na její rameno a nechal se tiše utěšovat. Hladila mě ve vlasech a tiše vzlykala. To mě probralo. Podíval jsem se jí do tváře. Plakala bez slz.

„Netrap se tím. Ono to přejde. Nechci ti ubližovat,“ pohladil jsem ji po tváři a ona se malinko usmála.

„Jsi tak hodný. Chtěla jsem, abys byl šťastný,“ zavzlykala.

„Já vím, ale prostě mi to není souzeno. Ale není to tvoje chyba.“ Pokusil jsem se o úsměv.

„Třeba ještě není pozdě. Nepokusil ses ji vyhledat? Třeba bys ji přesvědčil,“ přemýšlela nahlas.

„Ne. Nechci jí zbytečně ubližovat. Je tam, kde má být. Se svojí rodinou,“ řekl jsem. Objal jsem Esme kolem ramen a zavedl ji do domu.

Úmyslně jsem se nepodíval do velkého zrcadla v hale a pokračoval dál do obývacího pokoje. Alice seděla v tureckém sedu v křesle a já se posadil naproti ní do sedačky. Byl jsem vyčerpaný.

Esme stála v kuchyni a lítostně si mě prohlížela.

„Podívej se, jak vypadáš. Měl by sis zajít na lov,“ připomněla mi.

„Ne, to je v pořádku. Cítím se dobře,“ lhal jsem. Alice mě obdařila zvídavým pohledem a pozvedla jedno obočí. Ignoroval jsem ji.

„Viděl ses vůbec. Černé oči a ještě černější kruhy pod očima. Potřebuješ krev. Budeš silnější a třeba vezmeš i odvahu a najdeš ji,“ snažila se mě Esme přesvědčit. Ale mě její slova rozčílila.

„Nechte mě být. Nestarejte se. Nic nevíš, ale stále si tvrdíš svoje,“ vybouchl jsem a zařval na celý dům. Chtěl jsem vstát, aby to přidalo na situaci, ale nemohl jsem. Nenašel jsem sílu. Místo toho jsem si opřel hlavu do opěradla a zavřel oči. Alice se mé reakci ušklíbla, ale nic jiného se jí v hlavě nehonilo. Za to Esme byla ještě smutnější. Nechtěl jsem si svůj vztek vylívat na ní. Ale její přehnané opatrování dokázalo pěkně štvát.

„Dobře, nebudu se ti do toho plést. Ale krev potřebuješ. To mi nevymluvíš. Tak nějak jsem tušila, že to tak bude. Takže jsem poslala Carlislea a Jaspera pro zásoby,“ řekla a na stůl položila vysokou sklenici plnou krve. Nechtěl jsem se udržovat při síle. Chtěl jsem umřít, ale věděl jsem, že ani vyhladovění mi nepomůže. Naopak bych ještě mohl někomu ublížit. A ta rubínová tekutina voněla tak lákavě. Posadil jsem se a rychle sklenici vypil, aniž bych přemýšlel o tom, co dělám.

Vypil jsem ji až do dna, ještě jsem okraj olízl. Měla pravdu. Potřeboval jsem na lov. Kdyby mi to nepřipomněla, ani by mě to nenapadlo. Cítil jsem, jak se mi životodárná tekutina rozlévá po celém těle a tam, kam se zrovna vlévala, jsem cítil příjemné teplo. Úlevně jsem si oddechl a užíval si síly, která se mi vlévala do žil. Esme se potěšeně usmála.

„Vidíš, že ti to pomohlo. Chceš ještě?“ zeptala se a odnášela sklenici. Jen jsem tiše přikývl. Opájel jsem se nabranou energií.

„Když jsi nám vytknul, že nic nevíme, možná bys nám to mohl vysvětlit,“ nadhodila Alice a vyrušila mě tak. Znovu jsem jen přikývl. Esme přinesla další plnou sklenici a posadila se na opěrku vedle Alice.

Trochu jsem se napil krve a pak s malými pauzami všechno vyprávěl. Něco málo jsem vynechal. Jako třeba intimnosti, které provázely naše loučení. Řekl jsem jim o krásném světě, ve kterém Bella žije. I o muži, který ji přistihl. Pak jsem jim říkal o tom, jak mi vysvětlila svoje poslání a to, co po ní její lidé chtějí. Esme moc dobře chápala Bellinu touhu po dětech a naplnění. Ještě víc mě litovala, ale já snažil její myšlenky nevnímat. Bylo to o tolik těžší.

Chtěly vědět, co jsem dělal celý týden sám, ale já si nevzpomínal. Jen jsem ležel a nevnímal jsem, jak rychle utíká čas. Dopil jsem svoji sklenici krve a omluvil se, že bych chtěl být sám. Naštěstí mě pochopily. Odešel jsem do svého pokoje a ve velké posteli jsem pokračoval v utápění.

Po návratu mého otce a bratra se vše opakovalo. Znovu jsem musela vše vysvětlit a všichni to chápali. Snažili se mi pomoct. Zakázali si vzpomínky na Bellu a nemysleli na ni. Ale to bylo k ničemu. Stačilo, že já jsem jí měl plnou hlavu. Ač jsem nechtěl, vzpomínkám jsem se neubránil. Byl jsem stále ve svém pokoji. Krev mi nosila Alice nebo Esme a vypadalo to tak, že už nikdy si nedojdu na lov sám.

Teprve po měsíci jsem se usmál, když mi volal Emmett a snažil se mě přesvědčit, abych zvednul svůj línej zadek a skolil aspoň jednoho pantera v lese. Poslechl jsem ho, ale až za další měsíc. A po dalších čtyřech měsících bylo vše jako před tím osudným dnem. Tedy skoro. Všichni věděli, že se stále trápím, ale já našel sílu předstírat, že nic z toho, co se stalo, mě nebolí.

Všechno bylo na oko v pořádku. Tedy do dne, kdy se vrátila. Seděl jsem na verandě a houpal se na ratanovém křesle. Četl jsem si další z lékařských knih v latině a snažil se myslet na něco složitého. Cítil jsem, že mě někdo sleduje. Rozhlédl jsem se kolem sebe a pak jsem ji uviděl. Stála po kotníky v mořských vlnách. Měla na sobě krásné bílé nadýchané šaty pod kolena. Vlasy, které jí vlály kolem krásné tváře, měla ozdobené perlami. Nejistě se usmívala a její překrásné oči jiskřily nedočkavostí.

Pomalými pohyby jsem knihu odložil a postavil se. Nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Nevěděl jsem, co mám dělat. Chtěl jsem ji vzít do náruče, ale bál jsem se, že to je jen sen. Bál jsem se, že když udělám krok k ní, bude to bolet ještě víc. Chtěl jsem se zakořenit do dřevěné podlahy a dívat se jejím směrem. Navěky.

 

Autor: BadLovelyLucy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Voda je můj život, ale ty jsi pro mě vším! - Kapitola 18.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře