Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Voda je můj život, ale ty jsi pro mě vším! - Kapitola 13.

28.06.2010 (18:15) • BadLovelyLucy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3491×

Edward:

„Rodinko, to je Isabella,“ představil jsem krásnou vílu, která plaše stála vedle mě. Krásné dlouhé vlasy měla vhozené do tváře. Nečekal jsem, že to bude pro ni až tak těžké. Kdybych to věděl, rozhodně bych jí sem nebral.

V matčiných myšlenkách jsem zaslechl, jak by chtěla Bellu obejmout, ale neodvážila se. Bála se, že jí ublíží. Působila na ní jako malé vyděšené zvířátko. Alice byla k mému velkému překvapení nejklidnější. Jasper byl nervózní, protože nebyla cítit jako lidská bytost. Očekával, že bude muset zápasit se svojí žízní, i když byla čerstvě uhašena, ale on neměl potřebu Bellu lovit. Nikdy se s ničím takovým nesetkal.

Carlisle ji sledoval uchváceným okem a z jeho zmatených myšlenek jsem usoudil, že chvilku potrvá, než uvěří, že před ním stojí další bájná bytost.

Pohladil jsem konejšivě Bellu po zádech.

„Bello, to je moje matka, Esme,“ ukázal jsem k ní a nabídl jsem jí ruku, aby k nám přistoupila a seznámily se.

Esme moje gesto pochopila. Přišla k nám blíž a podala Belle ruku. Ona ji přijala.

„Moc… mě… těší… děvenko…“ odsekávala Esme a snažila se pečlivě vyslovit každou slabiku. Bylo to celkem trapné, protože to vypadalo, jako kdyby mluvila na malé dítě.

„Mami,“ napomenul jsem ji rozhořčeně.

Bella pohodila ladně vlasy a ohrnula si je z krásného obličeje. Všiml jsem si, jak všichni nad její krásou zatajili dech.

„Také mě moc těší, paní Cullenová,“ odpověděla Esme nádherným zpěvným hlasem. Všichni zase obdivně vydechli. Znovu jsem ji pohladil, protože se jí povedlo dostat několik upírů do šoku. První se probrala Alice. Přiskočila před zaraženou Esme.

„Já jsem Alice, Edwardova sestra. Jsem ráda, že mi tě také přivedl ukázat osobně. Vypadáš mnohem líp, než mi moje vidění do budoucnosti dovolovalo,“ řekla a pak Bellu opatrně objala. Byl jsem rád, že byla tak něžná. Nechtěl jsem, aby jí polekala. Bella ale konečně vypadala tak jak jsem ji znal. Byla silná a sebevědomá. Prostě dokonalá.

„Těší mě Alice. Vypadáš, že si budeme rozumět,“ usmála se na ni Bella.

Pak přišel Carlisle.

„Jste neuvěřitelně krásná. Jsem rád, že vás syn přivedl. Omlouvám se za naše zírání, ale opravdu jsme se za celou naši existenci s někým, jako jste vy nesetkali,“ vysvětlil slušně a galantně při podání ruky, políbil hřbet její dlaně. Všiml jsem si jejích nachových tváří. Byla tak roztomilá.

„Děkuji moc pane,“ řekla tiše a její černé řasy jí dělaly na tvářích slabí stín.

„Říkej mi Carlisle. Zase tak moc starý nejsem,“ řekl s úsměvem.

Jako poslední přistoupil Jasper. S velkou opatrností jí stiskl ruku.

„Těší mě, Isabello,“ řekl plaše. Stále očekával, že se ozve jeho žízeň, ale nestalo se tak. Pro všechny to bylo velmi uvolňující.

„Já jsem Jasper,“ dokončil svoji řeč.

„Také mě těší. Říkejte mi Bello. Nějak jsem si na to zvykla. Je to příjemnější než mé dlouhé jméno.“

„Jsme to ale nezdvořáci, posaď se, děvenko,“ řekla Esme, chytla Bellu za paži a táhla ji k sedačce kde ji posadila. Bella mě hledala pohledem. Poslal jsem jí lásky plný pohled a doufal jsem, že ji to utěší. Nepatrně se na mě usmála, ale já jsem viděl v jejích očích klid a radost. Začínal jsem litovat, že jsem si ji nenechal jen pro sebe. Chtěl jsem ji vzít do náruče a utéct s ní k vodopádu a tam ji líbat a dotýkat se jí.

Alice mě z mého snění probrala. Loktem mě dloubla do břicha a zašklebila se na mě.

„Nech nám ji taky na chvilku. Nikdy bych to do tebe neřekla, ale jsi fakt nenasyta,“ řekla s předstíranou zlobou. Chvilku ještě udržela svoji přetvářku, ale pak se hurónsky zasmála. Připomínala mi Emmeta. Ještěže ten je pryč, chudák Bella. To bych jí už nikdy neviděl.

Nechal jsem Alice jejím bláznivým myšlenkám a šel jsem si sednout k Belle. Esme byla z jedné strany a neustále ji hladila po ruce. Já jsem se posadil z druhé a objal jsem ji kolem pasu. Carlisle si sedl na křeslo a se zájmem byl nakloněný k nám.

„Omlouvám se, že na vás tak neslušně zírám, ale nemohu tomu uvěřit. Vypadáte jako člověk ale nevoníte tak,“ řekl Carlisle a přitom si Bellu prohlížel. Ta se malinko zarděla.

„No to mi tak máme. Měl byste mě vidět po proměně,“ řekla.

„Jé to jsi neměla říkat,“ varoval jsem ji. Carlisle přejížděl pohledem z jednoho na druhého.

„Po proměně?“ zajímal se s vykulenýma očima.

„Jistě, myslíte, že bych mohla žít v hlubinách, kdybych vypadala jako člověk?“

„Ty už jsi to viděl?“ zeptal se mě otec.

„Ano, a je to opravdu krásná podívaná,“ usmál jsem se při vzpomínce na krásnou nahou divošku zářivé tyrkysové barvy. Bella ke mně trochu naklonila a schovala se pod svými vlasy. Byla tak nevinná.

„Myslíš, že bych mohl třeba tvoji proměnu někdy vidět? Pouze z vědeckého hlediska. Jsem bohužel ten nejvíc zvědavý upír,“ usmál se na ni mile, ale Bellu to stejně vylekalo.

„No, jedině když jí Alice půjčí plavky,“ navrhl jsem a Jasperovi to nejspíš přišlo vtipné, protože se schovával za Alice, kterou měl na klíně a dusil se smíchy. V jeho myšlenkách se promítaly obrázky nahé Belly a Carlisla. Vůbec se mi to nelíbilo, tak jsem k jeho směru výhružně zavrčel.

To jsem ale neměl dělat, protože jediné čeho jsem dosáhl, bylo, že se mě polekala Bella a Jasper se mi ještě více vysmíval.

Pak už jsem byl radši zticha. Carlisle se Belly vyptával na všechny detaily a já si tak znovu vyslechl její příběh. Bylo to opravdu fascinující. Jasper s Carlislem se zapojili do debaty o tom, jak to asi vypadá v Belliném světě. Když jsem nedával pozor, Alice odvedla Bellu do svého pokoje.

„Ta je tak krásná,“ pošeptala mi Esme. „Moc vám to spolu sluší.“

„Děkuji. Konečně jsem opravdu šťastný,“ přiznal jsem se. Bylo mi jasné, že Esme z toho bude mít velkou radost.

„Tak to jsem konečně šťastná i já. Tolik jsem se trápila, že jsi sám. Vím, byla jsem až otravná, ale bylo to, protože vím, že si lásku zasloužíš. Podívej se na sebe, máš i lepší barvu,“ pohladila mě na tváři a její poznámka o barvě mě rozesmála. Bylo nemožné, abych nebyl bílý, ale ona tak často zapomínala na naší existenci.

Autor: BadLovelyLucy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Voda je můj život, ale ty jsi pro mě vším! - Kapitola 13.: