Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Voda je můj život, ale ty jsi pro mě vším! - Kapitola 10.

the-host


Voda je můj život, ale ty jsi pro mě vším! - Kapitola 10.Další díleček. Řekla jsem si, že po 10. dílku bude odhaleno několik tajemství. Tak si ho užijte. Snad se bude líbit. Mě se teda líbí hooodně ;) Přeji příjemné čtení a těším se na Vaše komentáře. Moooc Vám děkuji :)

Edward:

„Tak jak se ti líbím teď?“ zeptala se sladce a já nebyl schopen slova. Tolik jsem ji miloval. Byla tak krásná. Nechápal jsem, jak mohla taková osoba vůbec existovat, ale byl jsem za to tak vděčný.

„Jak se můžeš vůbec ptát. Jsi tak dokonalá. Když jsem ty šaty kupoval, nikdy by mě nenapadlo, že ti budou tak slušet,“ drmolil jsem ze sebe.

Nevěděl jsem jak přesně jí vyjádřit, jak se s ní cítím. Nešlo to slovy popsat. Usmívala se a přitom ke mně pomalu kráčela. Neudržel jsem se a musel jsem svojí touhu uvolnit hlasitým polknutím, až jsem se sám leknul. Určitě si toho také všimla, protože její úchvatná ústa se roztáhla do ještě vřelejšího úsměvu. Zastavila se přesně přede mnou a pohladila mě po tváři. Cítil jsem se jako máslo, které se roztéká pod dotekem slunečního světla.

„Jsi tak roztomilý. Jsem ráda, že se ti líbím,“ řekla něžně.

„Ne to ty jsi roztomilá,“ handrkoval jsem se s ní.

„Ne to ty,“ šťouchla do mě prstem. Hned jsem jí to oplatil a šťouchl jsem do ní také. Nafoukla tvářičky a jen tak na oko se urazila. V očích jí jiskřilo pobavení.

Upíří rychlostí jsem ji vzal do náručí a přehodil jsem si ji přes rameno. Smála se na celý dům a svými malými pěstičkami mi bušila do zad. Rozběhl jsem se po domě a zastavil jsem se až u sebe v pokoji, kde jsem s Isabellou v náručí skočil do postele.

 

Nevím, jak se mi to povedlo, ale přistál jsem přímo vedle ní s tím, že jsem na ni lehce nalehal. Stále se usmívala a já jsem na své tváři cítil úsměv plný štěstí. Dívala se mi do očí a já si užívat její velké tmavé oči, ve kterých jsem se viděl. Byly jako zrcadla. Moc dobře jsem si uvědomil vzrušení až později. Její úsměv pohasl a můj také. Nevěděl jsem přesně, co dělám, ale přibližoval jsem svá ústa blíž jejím.

Nepatrně se pod mým tělem zachvěla, ale nesnažila se z mé náruče vymanit. Nepřestal jsem se k ní přibližovat. Lehce, jen tak zkušebně jsem se otřel spodním rtem o ten její. Zkontroloval jsem její reakci. Měla zavřené oči a oddaně čekala na další můj dotyk.

Znovu jsem spojil naše rty, ale tentokrát jsem je pevně semkl. Slyšel jsem, jak se skrz její rty prodral tichý povzdech. To mě nabudilo. Pootevřel jsem svoje lačná ústa a vpíjel jsem se do těch jejích. Byli tak sametově hebké. Hořely touhou a byly silně prokrvené vzrušením. Něžně jsem jí skousl vláčný spodní ret a ona znovu zasténala. Obával jsem se svých reakcí.

Při každém jejím výdechu jsem cítil zvláštní mrazení po celém těle zvláště v oblasti podbřišku. Ještě naposledy jsem propletl naše jazyky a pak jsem se od Isabelly trochu odtáhl, abych jí viděl do očí. Zklamaně zalapala po dechu, ale když otevřela oči, krásně zářila spokojeností. Pohladil jsem ji ve vlasech a užíval jsem si to, že se jí můžu dotýkat.

 

Leželi jsme takto docela dlouho. Já osobně bych takto vydržel věčně, ale Belle to nebylo asi příjemné, protože se začala po chvilce vrtět. Trochu jsem se posunul a udělal jí tak místo. Položil jsem se na bok a podepřel jsem si hlavu paží. Ona vstala a rozhlížela se po místnosti. Sledoval jsem její kroky a prohlížel si její výraz. Svými jemnými prsty hladila knihy v mojí knihovně. Napadlo mě, že možná oni knihy nemají.

„Chceš si některou prohlédnout?“ nabídl jsem ji a posadil jsem se, abych na ni pořádně viděl. V tom mi došlo, že možná nikdy pořádnou knihu neviděla. V mořské hlubině si těžko čtou romány nebo básně. Rychle jsem vyskočil z postele a z police jsem vyndal knihu s citátem, který jsem jí chtěl přečíst.

Nechápavě mě sledovala, ale když jsem se posadil na okraj postele a otevřel knihu plnou krásných písmenek, ona se posadila vedle mě a nesměle pokukovala po starých stránkách.

 

„Až teprve naše společná láska mi ukázala co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo pomoci. S Tebou jsem poznal, co to znamená opravdu milovat a jaké to je, když je moje láska opětována..." četl jsem krásné věty plné pravdy, které vyřkl jeden známý autor. Jeden z mých nejoblíbenějších.

 

Byl jsem z té chvilky nesmělý. Nevěděl jsem co říct ani jak se tvářit. Bella seděla stále vedle mě a koukala do země. Byla zticha a já jsem byl zmatený. Nevěděl jsem, co jsem o té chvíle čekal, ale tohle opravdu ne. Cítil jsem se trapně. Když v tom Bella vzlykla. Trochu jsem se toho zvuku zalekl, ale rychle jsem se vzpamatoval.

Svými prsty jsem jí nadzvedl bradu a zahleděl jsem se jí do očí. V koutku jejího krásného oka se blyštila slza. Usmála se na mě krásným jemným omluvným úsměvem a pak krátce mrkla. Slzička v jejím koutku se vyřinula ven a stékala po její hebké pleti. Chtěl jsem ji setřít palcem, ale než jsem stihl ten jednoduchý pohyb udělat, cestička, po které slza stékala, změnila barvu na zářivě tyrkysovou s jemnými třpytivými odlesky. Struktura toho místa byla složená s malinkatých šupinek. Vyjeveně jsem zamrkal, a kdybych ve svých dlaních nedržel její tvář, určitě bych si promnul zrak.

Přejel jsem prstem po slané cestičce a utřel jsem ji. Hned jak byla její pokožka suchá, vrátila se jí zase přirozená barva i hebká struktura.

„To bylo krásné,“ vysvětlila svoje slzy dojetí. Byl jsem vyvedený z míry. Zahlédl jsem kousek její přeměny. Byla krásná, ojedinělá. Vstala z postele a znovu se rozhlédla po pokoji.

„A ty tady bydlíš sám?“ zeptala se a já si uvědomil, že jsem se nezmínil o své rodině.

„Ne. Bydlím s adoptivní matkou a otcem a svými sourozenci,“ řekl jsem stále okouzlený.

„Adoptivní?“ zarazila se nad neznámým slovem.

„To znamená, že je považuji za své rodiče, ale nejsou jimi. Starají se o mě a máme se rádi. Chovám k nim velkou úctu. Vlastně Carlisle mě stvořil, zachránil.“

„Zvláštní. Neustále se zajímáš o můj život, ale ty sám si mi o sobě toho moc neřekl,“ řekla smutně.

„Tak dovol, abych to napravil,“ pohladil jsem ji po tváři. Musel jsem se jí dotýkat.

„Žil jsem s matkou a otcem v Chicagu. Jedno z amerických měst. Bohužel jsem, jako celá moje rodina umíral na španělskou chřipku. V nemocnici jsem potkal Carlisla. Už byl upírem dlouhá léta, ale byl sám a tak mi zachránil život. Přeměnil mě. Naučil mě spousty věcí a putovali jsme spolu. Pak potkal ženu, která ho učarovala, ale bohužel umírala. Zachránil ji. Je to úžasná žena a moc ráda by tě určitě poznala. Vlastně všichni. Jediný kdo o tobě ví je moje skoro sestra, Alice. Má schopnost vidět budoucnost. Věděla, že se potkáme. Mám ještě jednu sestru, jmenuje se Rosalie. Jejím manželem je Emmet. Momentálně jsou na líbánkách v Evropě. A Alice má zase Jaspera. Všichni spolu vycházíme. Jen mě všichni dusili tím, že jsem sám. Ale teď už to bude snad v pořádku. Když budeš chtít, rád tě s nimi seznámím,“ popsal jsem celou naší rodinou situaci.

„To je hezké, že máš tak velkou rodinu. Dlouho jsem do žádné rodiny nepatřila. Moji rodiče zemřeli, když jsem byla ještě smrtelná. Postihla je nehoda. A moje sestra zemřela jako stařenka, ale už je to hodně dlouho. Od té doby jsem vlastně jediná z naší rodiny co se dostala do gardy krále,“ řekla smutně. Dojímalo mě, že je tak opuštěná. Chtěl jsem ji chránit a opatrovat ji. Dát jí všechno co jí chybělo a co si přála.

„Máte to tu opravdu hezké. Někdy tě taky vezmu k nám. Sice nevím, jak to vezmou naši, ale snad to půjde dobře,“ zamyslela se.

„Chceš tu ještě zůstat anebo se jít projít?“ nabídl jsem.

„Můžeme se jít projít. Já to tady neznám, tak bys mi to tu mohl ukázat,“ řekla s nadšením. Byla jako malé dítě, které má jít na kolotoč. Byla roztomilá.

Zamyslel jsem se. Je pravda, že já jsem měl ostrov prozkoumaný do jediného kamene. Bylo tolik míst, která ve mně zanechala příjemné pocity.

„No tak. Prosím,“ poskakovala přímo přede mnou a byla tolik nedočkavá, že to z ní sršelo na míle daleko. Hned mě napadlo místo, kde bych ji mohl přesvědčit, aby mi ukázala svoji přeměnu.

„Už vím, kam tě vezmu. Určitě se ti tam bude líbit.“

Vyskočil jsem z postele popadl jí za ruku a pospíchal jsem z domu ven. Bella cupitala za mnou, co jí nožky stačili, proto jsem ji vzal do náruče a plnou upíří rychlostí jsem se rozběhl do nitra deštného pralesa.

Bella se celou dobu smála a koukala mi do očí. Trochu mě to vyvedlo z míry, až jsem málem zabloudil. Upír a zabloudit, jak nemožné, ale s ní v náručí byl zázrak, že jsem věděl, kam jdu. Když jsme byli velice blízko, zastavil jsem se a postavil jsem jí na vlastní nohy. Trochu se motala z veliké rychlosti, na kterou nebyla zvyklá. Přidržel jsem ji, aby neupadla. Udělala pár nejistých kroků a už byla zase v pořádku. Držela svoji ladnou rovnováhu. Držel jsem ji za ruku a hladil její hřbet svými prsty.

Šli jsme po malé nevyšlapané cestičce. V chůzi nám překáželi větve a celkově neprůchozí terén lesa. Šel jsem první a přidržoval jsem větvičky, aby Belle neublížili. Cítil jsem vodu a podle Bellina překvapeného výrazu jsem pochopil, že i ona cítí krupičky rosy ve vzduchu. Už jsme byli blízko, stačilo odhrnout poslední velkou větev, a naskytl se nám pohled do ráje.

 

Krásný úkaz matky přírody. Velké modrozelené jezírko s kaskádovitým vodopádem. Kolem břehů byly veliké balvany a malým otvorem v korunách stromů dopadalo na to krásné místo sluneční světlo, které to všechno pestře zbarvovalo. Vodopád byl velmi vysoký a plazil se po vysoké skále, která tu krásu ohraničovala. Jak voda dopadala do jezírka, zvlhčovala vzduch.

Na hladině tůňky plavali krásné fialové lekníny se žlutým středem. Voněli na míle daleko a protínali se s vůní vody. Všechno bylo tak svěží a krásné. Na větvích stromů sedělo několik barevných ptáčků a prozpěvovali něžnou píseň.

Když jsem to viděl prvně, myslel jsem, že nic krásnějšího neexistuje. Spletl jsem se. To nejkrásnější stálo vedle mě s otevřenými ústy úžasem. Dalo se těžko věřit, že taková krása tu vyrostla sama bez pomocí lidí, ale to bylo právě to dokonalé.

Aniž bych něco stačil říct, Bella se vzpamatovala a vydala se na průzkum. Šplhala na jeden vysoký balvan a z něho se rozhlédla dolů do jezírka. Věděl jsem moc dobře, co tam vidí. Plavalo tam několik barevných rybiček. Hemžili se těsně pod hladinou a vytvářeli krásné obrazce. Slunce se od nich odráželo. Následoval jsem ji.  

„To je krása,“ vydechla tiše. Jak stačilo málo, aby se to místo vyjádřilo slovy. Lépe to popsat nešlo.

„V porovnání s tebou to nic není,“ zašeptal jsem. Doufal jsem, že mě neslyšela. Ty slova mi vyklouzla nečekaně z úst. Slyšela mě. Podívala se mi do očí a nádherně se usmála. Tak šťastně. Trochu se mi dělali mžitky před očima a tak jsem soustředěně zamrkal.

Bella se položila na kameni a dlaně si podložila pod bradou. Nohy ohnuté v kolenou se jí pohupovali nad vypouleným hebkým zadečkem. Dívala se stále dolů na hemžení rybek. Chtěl jsem uskutečnit svůj plán a donutit jí aby mi ukázala svoji proměnu. Seskočil jsem z balvanu a začal jsem si rozepínat košili. Bells jen lehce nadzvedla hlavu a zhodnotila situaci. Pak se zase s hraným nezájmem položila.

Sundanou košili jsem přehodil přes menší kámen. Vstoupil jsem do sluneční záře a pořádně se protáhl pod proudem tepla. Počkal jsem až se roztřpytí celé moje tělo a skočil jsem do jezírka. Celý jsem se potopil a potom co jsem se vynořil, jsem si mokré vlasy setřel z čela.

Bella už chladně neležela, ale seděla s pokrčenými nohami a pozorovala každý můj pohyb. V očích jsem rozpoznal touhu. Sám jsem si uvědomil, že ta chvíle i místo je nabité erotickým napětím. Trochu mě to vylekalo a začal jsem se soustředit na svůj plán.

„Přidáš se?“ zavolal jsem na ni. Snad mě slyšela. Přes šumění vodopádu jsem sotva slyšel sám sebe. Polekaně vyvalila očka. Takže mě slyšela. Ve tváři jsem rozpoznal přemýšlení. Měla něco za lubem. Usmála se jako čertík, a pak zavrtěla hlavou.

„Ale no tak, snad mě tu nenecháš samotného,“ zkusil jsem laškovně. Nevím, co to do mě vjelo, ale měl jsem chuť dosáhnout svého. Všiml jsem si, že malinko zapochybovala a pak jsem viděl její novou svůdnou tvář. Jindy byla tak nevinná a křehká, ale teďka vypadala jako divoká kočka, která ví, co chce.

 

Prsty jsem jí naznačil, aby přišla za mnou. Bella vstala, vzala lemy svých šatů a přetáhla si je přes hlavu. Všechny její pohyby byli tak ladné a přesné. Byla sexy. Nevím, co jsem přesně čekal, ale tohle ne.

Pod šaty měla jen malinkaté kalhotky. Stála tam krásná a skoro nahá. Bál jsem se pohnout, aby ji nějak nevyplašil. Cítil jsem velkou vlnu vzrušení a byl jsem si jistý, že tentokrát ji jen tak nevydýchám.

 Shrnutí

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Voda je můj život, ale ty jsi pro mě vším! - Kapitola 10.:

 1
20.10.2011 [21:46]

Marionettejednoducho božské Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!