Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlčí sny - 8. kapitola

Stephenie Meyer


Vlčí sny - 8. kapitolaDalší díl je tady. Renesmé (Mary) se blíž seznámí s Jane, neobejde se to ale bez hádky. Cullenovi se rozhodnou přestěhovat. Tentokrát mi to trvalo dýl, ale měla jsem menší spisovatelkou krizi. :DD Příjemné počtení.

8. kapitola – Nákupy

POHLED RENESMÉ (MARY):

„Katie, to je mi líto.“

„To nic,“ usmála se, ale já jsem jasně viděla, že ji to pořád bolí.

„Hej! Holky!“ ozývalo se z dálky. Obě jsme seskočily z větve a podívaly se před sebe. Běžela k nám ta malá blondýna Jane. Zmátl mě její přátelský pohled. To se mi k té malé sadistce nehodilo.

„Tak tady jste! Musím vám něco říct. Aro bude slavit 3000 let. Bude to velká událost. Jste zvané, ale měly bychom se na to náležitě připravit. Co si zajet na nákupy? My tři.“

„My tři?“ zopakovala jsem znechuceně. Jane na mě vrhla nechápavý pohled. Nejspíš ji zarazila ta zášť v mém hlase.

„Já myslím, že je to skvělý nápad!“ vložila se do toho Katie. Ta blond zmije se nevinně usmála a zamrkala řasami. Vyzařovala z ní spokojenost, že ji dostala na svou stranu. Jenže ještě jsem tu byla já.

„Aha, takže nejdřív si Aro pohrává s myšlenkou sprovodit nás ze světa a teď nás zve na oslavu? A ty s námi chceš nakupovat, jako bychom byly nějaké nejlepší kamarádky? Nebylas to náhodou ty, kdo mě ještě před pár dny mučil na té mýtině?“

„To ale bylo předtím než...“

„Předtím než co?! Než sis nejspíš plánovala, jak mi utrhneš hlavu, až se Aro rozhodne pro mou smrt?!“ skočila jsem jí do řeči.

„Nic takového jsem neplánovala!“ vehementně se hájila.

„Tím bych si nebyla tak jistá.“ Přimhouřila jsem oči a nepřátelsky se na ni podívala.

„Proč jsi na mě taková?!“

„Já?!“ Předstírala jsem zděšení. To ji mám ještě nakonec litovat, nebo co? To tak. Jane se divně zatvářila, pak se otočila na podpatku a byla pryč. Katie se na mě nechápavě podívala.

„Co proti ní máš?!“

„Mučila mě tou svou schopností, když jsme se viděly poprvé, a nebylo to zrovna moc příjemné.“

„Ona má nějakou schopnost?“ zajímala se.

„Jo, má, prostě ti může způsobit hroznou bolest. To si ani nedokážeš představit.“

„Ale to tě ještě neznala.“

„A teď mě snad zná?! A navíc to, že mě nezná, ji neopravňuje k tomu, aby mě takhle mučila.“

„No jo, ale na ty nákupy bychom s ní měly jít. Dej jí šanci.“

„Tak dobře,“ vzdala jsem to. Nechtěly jsme to odkládat a zašly za ní hned. Musely jsme se zeptat několika upírů, kde má pokoj, než jsme to našly. Po mém zaklepání na dveře se nikdo neozýval. Vzala jsem za kliku a otevřela. Jane ležela na posteli s hlavou zabořenu do polštáře a vydávala divné zvuky, jako by vzlykala. Tak to bych do ní vážně neřekla. Měla jsem výčitky svědomí a sedla si za ní na postel.

„Ale no tak! Já to tak nemyslela!“

„Já vím, že myslela!“ vzlykala dál.

„Ne, nemyslela. Já vůbec nemyslela, byla jsem blbá. Promiň. Omlouvám se, jasný?! Hlavně už, prosím tě, nebul!“

„Taky se omlouvám,“ řekla už trochu uklidněná a objala mě. Tak tohle bych do ní neřekla už vůbec.

„Bezva! A teď můžeme na nákupy!“ zvolala radostně Katie a už mě táhla do pokoje, abychom se převlekly. Měly jsme pokoje vedle sebe, ale Katin šatník byl zatím nevybavený, takže si musela půjčit něco ode mě. Vzala si tyrkysový top bez ramínek, bílou minisukni a boty na podpatku, ve stejné barvě jako top. Já si dala fialovou košili s tříčtvrtečním rukávem a obyčejné džíny. Při pohledu na ty vysoké podpatky jsem s jistotou sáhla po fialových balerínách.

Celé natěšené jsme seběhly dolů do garáží, kde nás čekala Jane v bílých šatech a botech na, asi kilometrovém, podpatku. Vypadala jsem vedle nich děsně obyčejně, ale neřešila jsem to. Nasedly jsme do jednoho z mnoha aut s černými skly a odjely. Jane pustila rádio a spolu s Katie si začaly zpívat píseň, kterou zrovna hráli. Já ji samozřejmě neznala a jenom jsem je poslouchala. Díky mé upíří paměti jsem si ale slova hned zapamatovala a při druhém refrénu jsem začala zpívat taky. Strašně jsme se smály. Jane otevřela okno na střeše auta a já si stoupla. Projížděly jsme po rušné ulici a lidi na mě koukali jak na blázna, protože jsem zase zpívala. Katie se smála jako šílená a nejspíš by se přidala, kdyby na slunci nejiskřila. Asi po půl hodině Jane zaparkovala před nějakým obchoďákem. Celé vysmáté jsme vstoupily dovnitř. Okamžitě se na nás podívalo pár kluků postávajících u vchodu. Teda na mě se určitě nepodívali, ale moje kamarádky, oblečené jako modelky, jim nemohly ujít.

Vešly jsme do prvního obchodu. Uviděla jsem úžasný černý top, ale cena mě rychle vrátila zpátky na zem.

„Hele, čím budeme vlastně platit?! Vždyť nemáme žádné peníze!“ zeptala jsem se Jane.

„No vidíš, málem bych zapomněla! Tohle vám posílá Aro,“ řekla a vytáhla z kabelky dvě černé lesklé kreditní karty.

„Tak to si nechám líbit,“ prohlásila Katie a už se hnala k dalším stojanům. Mně se zalíbila ještě kostkovaná košile a nějaké trička i džíny. Když mě Jane uviděla, tak se zděsila a všechno mi sebrala.

„To snad nemyslíš vážně! Kam se chystáš? Do kláštera?!“ vynadala mi a hodila to oblečení nejbližší prodavačce. Potom mě, i přes všechny moje protesty, zahnala do kabinky a začala mi tam nosit věci sama. Mlčky jsem to snášela, ale jen do doby, kdy se v kabince objevilo několik párů bot na podpatku. Ona ale byla neúprosná. Jenže, když mi strčila do kabinky krajkové prádlo, tak jsem to okamžitě vyhodila ven.

Zvenku se ozval smích. Vykoukla jsem ven. Stála tam Katie a strašně se smála. Vedle ní Jane, která měla hodně nasupěný výraz. Prádlo jí totiž přistálo přímo na hlavě. Teď už jsme se smály obě.

Celé nakupování jsem nakonec přežila, přestože je Jane takový maniak. Někoho mi tím připomínala, ale nevěděla jsem koho. Tašky jsme s obtížemi nacpaly do kufru a vrátily se do Volterry. Už se začínalo stmívat. V garáži stál Alec a tvářil se jako bůh pomsty.

„Kde jste byly?!“ zeptal se.

„Na nákupech!“ odpověděla mu se smíchem Jane. „Něco jme ti koupily!“ Hodila po něm úzké růžové tričko s výstřihem do v. Vyprskly jsme smíchy a raději rychle vypadly. Všechny tři jsme dorazily do mého pokoje.

„Proboha! Tvůj pokoj je veliký jako moje koupelna!“ zděsila se Jane. „A šatna jako záchod!“

„Mně to stačí,“ opáčila jsem blahosklonně.

„To teda nestačí! Kam dáme to nové oblečení?! Zařídím, abyste dostaly lepší pokoje. Zatím si vaše věci vezmu k sobě.“ Já už ji moc neposlouchala. Usínala jsem ve stoje. „No nic, tak my půjdeme. Můžem se podívat na nějaký film, Katie.“

„To není fér!“ zanaříkala jsem. „Já musím spát!“

„To víš, není nad to být upírem,“ zazubila se na mě. Potom už odešly pryč. Rychle jsem se osprchovala a vyčistila si zuby. Padla jsem do postele a okamžitě usnula.

Už zase jsem byla v tom lese. Zdálo se mi o tom každou noc. Tentokrát tu ale nepobíhal ten opálený kluk, ale rudohnědý vlk. Když mě uviděl, jeho oči se rozzářily a on se rozběhl ke mně. Docela mě to vyděsilo. Byl větší než já. Rychle jsem se dala na útěk.

POHLED EDWARDA:

Najednou jsem uviděl ležel Jacoba na zemi. Nehýbal se. Bellu to vyděsilo a přiskočila k němu. Zatřásla jeho tělem a on se probral.

„Co je?!“ ptal se rozespale.

„Co je?! Já ti dám, co je!“ rozčilovala se Bella. „Tak my tady umíráme strachy o tebe a ty si tu klidně chrápeš v lese!“

„No tak promiň!“ utrhl se na ni se známkou ironie v hlase. Bella se uraženě otočila a utekla zpátky k domu. Já jsem popadl Jacoba za rameno a táhl ho domů.

„Au! Co to děláš?!“ rozčiloval se. Nic jsem neříkal a táhl ho dál. Dorážely na mě jeho myšlenky.

„Tady jsme s Nessie kdysi lovili, tady jsme se políbili...“

Před domem se mi vytrhl a odešel. Podle myšlenek jsem poznal, že míří do jeho ložnice. Takhle už to dál nejde. Všechno mu tu připomíná Ness. Vstoupil jsem do domu a v obýváku na mě všichni napjatě čekali.

„Musíme se přestěhovat.“

„Cože?! Proč?!“ ptali se jeden přes druhého.

„Kvůli Jacobovi. Všechno mu tu připomíná Renesmé. A taky kvůli Carlisleovi. Lidi už si začínají všímat, že vůbec nevypadá na svůj věk.“ Potom jsme se šli s Carlislem do jeho pracovny.

„Myslím, že by bylo nejlepší jít na Aljašku,“ řekl.

„To by šlo, tam jsme už dlouho nebydleli,“ souhlasil jsem a odešel si sbalit. Nejdřív sbalím věci v mém starém pokoji a potom se přesunu do našeho domu.

„Sakra! Kam mám dát všechno oblečení! Kdybych to věděla, dokoupila bych víc kufrů!“ šílela v myšlenkách Alice. Tomu prostě nešlo se nesmát.

„Čemu se směješ, Edwarde?!“ zavolala na mě z vedlejší místnosti.

„Ničemu.“

„To ti tak věřím,“ mumlala si pro sebe a za chvíli se objevila v pokoji. Popadla jeden můj kufr a odkráčela pryč.

„Hej! To je můj kufr! Kam se ženeš?!“

„Teď už je můj!“ prohlásila spokojeně.

 


TOHLE ČTĚTE: Určitě jste si všimli, že tahle kapitola mi trvala déle. Psát mi hodně pomáhají vaše komentáře, a tak prosím každého, kdo tohle čte, aby napsal alepoň smajlíka. No tak lidi, co vám to udělá? Já chci vědět, kolik lidí to doopravdy čte. A děkuji všem, co pravidelně komentují. :) Díky moc.

 

← 7. kapitola x 9. kapitola →



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vlčí sny - 8. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!