Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlčí sny - 6. kapitola

2.avey-Doznání


Vlčí sny - 6. kapitolaV této kapitole se objeví nová postava. Tuto postavu bych chtěla věnovat své kámošce Katie, díky které byste si tohle nejspíš nečetli. Postava se jmenuje podle ní. Takže přijemné počtení. :)

Jak vám nejspíš dojde po přečtení kapitoly, Nessie dokáže stvořit upíra. V mé povídce se Ness po dosáhutí dospělosti začal tvořit jed. Tak jenom abyste se nedivili. :)


6. kapitola – Katie

POHLED RENESMÉ (MARY):

„Mary! Dokonči to než ji vysaje někdo jiný,“ radil Aro. Naposledy jsem se jí podívala do očí a pomalu se začala přibližovat k jejímu krku. Cítila jsem spalující žár ve svém hrdle. Jako by mi tam hořel malý oheň, který se zvětšoval s tím, jak jsem se k ní přibližovala. Viděla jsem pulzující tepnu na krku, slyšela její zrychlené srdce.

„Ne!“ zašeptala a já se jí zakousla do krku.

Krev mi protékala hrdlem. Hasila ten žár, ale já se snažila ovládnout. Už jsem věděla, jak stvořit upíra. Byla jsme obeznámena s pravidly. Pokud se o nás nějaký člověk dozví, má jen dvě možnosti. Smrt, nebo se stát jedním z nás. Nechtěla jsem ji zabít, ale věděla jsem, že by to udělal někdo jiný, pokud ji nepřeměním. Odpoutala jsem se od jejího krku a opatrně ji položila na zem. Přeměna začínala. Dívka se svíjela v bolestech. Rozhodla jsem za ni. Raději upíří život než smrt. Něco na ní mě donutilo ji nezabít. Rozhlédla jsem se, všichni zírali na mě a na měnící se dívku.

„Co jsi to udělala?!“ vyčítal mi Aro.

„Máme tu měnící se holku zabít?“ otázal se Felix a já se automaticky připravila do obranné pozice. Z úst se mi vydralo zavrčení.

„Klid, drazí. Necháme ji proměnit se. Potom uvidíme, co s ní,“ prohlásil Aro a já se opět normálně postavila. Všimla jsem si Caia, jak znechuceně odkopává tělo nějaké dívky. V místnosti se objevili neznámí upíři a odklidili mrtvá těla pryč. A taky po Arově příkazu odnesli tu zelenookou dívku. Rychle jsem se rozeběhla za nimi. Nikdo mě nezastavil. Následovala jsem je až do nějakého pokoje. Pokud jsem se nepletla, byl hned vedle mého. Položili ji na postel a vytratili se. Ona se pořád svíjela v bolestných křečích a křičela, ať ji někdo zabije. Bylo mi jí líto, ale nedokázala jsem ji zabít.

Někdo vstoupil do pokoje. Přistupoval ke mně, ale já se neotočila. Pořád jsem se dívala na trpící dívku na posteli.

„Proč jsi to udělala?“ zeptal se Alec.

„Nevím,“ odpověděla jsem popravdě.

„Kdybys nebyla tak vzácná, potrestali by tě. Máš štěstí.“ Otočil se a odešel ke dveřím, ve kterých se náhle zastavil a podíval zpátky na mě.

„Modli se, aby měla nějakou schopnost. Jinak se jí zbaví.“ A odešel. Jeho slova bolela. Nejspíš jsem je naštvala svým chováním natolik, že ji rovnou po proměně zabijí. Možná jsem udělala chybu.

Nějakou dobu jsem jenom strnule stála a dívala se na ni, jak trpí. Potom mě znovu vyrušil Alec.

„Mary, měla bys se najíst.“

„Nestarej se!“ opáčila jsem mu a víc se s ním nehodlala bavit. Ale to on jaksi nedokázal pochopit.

„Musíš! Pokud teda nechceš umřít. Nezapomínej, že jsi jenom poloviční upír.“

„Nebudu zabíjet lidi!“ procedila jsem mezi zuby.“

„Já vím... napadlo mě, že bys nemusela zabíjet lidi. Pamatuješ si, jak jsem ti vykládal o Cullenových?“

„Jo, pamatuju.“

„Mohla bys to taky zkusit. Zvířecí krev,“ řekl a zašklebil se při slovech zvířecí krev.

Povzdechla jsem si. „No tak dobře.“ Vydala jsem se s Alecem ven. Tiše jsme se plížili hradem. Sice jsem nechápala proč, ale raději jsem se na nic neptala. Po chvíli jsme se dostali do lesa. Ucítila jsem nějakou vůni. Nedaleko od nás se páslo stádo srnek. Okamžitě jsem se na jednu vrhla a vysála ji. To se opakovalo asi třikrát. Alec mě se svým šklebem plným odporu sledoval. Po návratu mě ještě donutil sníst nějaké normální jídlo a potom už jsem usínala ve stoje. Takže jsem nějak doklopýtala do pokoje a okamžitě usnula.

Zase jsem byla v lese. Kolem pobíhal ten samý kluk, jako v minulém snu, a někoho hledal. Chtěla jsem na něj zavolat, ale nešlo to. Otočil se a podíval na mě a radostně se usmál. Slušelo mu to víc než ten nešťastný výraz, který měl při hledání. Vždyť on hledal mě! Došlo mi.

Ospale jsem mžourala do slunečného rána. Všechno vypadalo tak radostně, když bylo osvětleno zářivě žlutou sluneční září. Ale realita o sobě dala brzo znát. Z mého rozjímání mě vytrhl něčí jekot. Ta neznámá dívka. Málem bych na ni zapomněla! Vyletěla jsem z postele jako střela do koupelny. Osprchovala jsem se, vyčistila si zuby a učesala si svoje lesknoucí se vlasy. Potom jsem na sebe hodila nějaké tričko a džíny z již zaplněného šatníku s spěchala jsem do vedlejšího pokoje. Pořád ležela na posteli a svíjela se v křečích. Občas zaječela, ať ji někdo zabije, nebo ať uhasí ten oheň. Ale byl již  patrný rozdíl. Byla bledší a její lidská vůně nebyla tak výrazná, trochu začínala podobat té nasládlé, upíří vůni.  Nevím, jak dlouho jsem tam seděla. Pořád jsem se jenom dívala na trpící dívku. Hlavou se mi míhaly otázky. Udělala jsem dobře? Co mě k tomu vlastně vedlo? Nechápala jsem sama sebe.

POHLED JACOBA:

Po tom neúspěšném pátrání jsme se vrátili do Forks. Neměl jsem náladu na jejich lítostivé pohledy a utěšování. Šel jsem do našeho pokoje a po osprchování si lehl do postele.

Pobíhal jsem mezi stromy a hledal jsem ji. Byl jsem čím dál víc neklidný. Pořád jsem hledal a hledal a nenašel ji. Zase.

Tentokrát už se neopakovalo prudké posazení. Nebesa už byla vyměněná a Esmé by určitě moc nadšená nebyla, kdybych je prorazil znovu. S malou nadějí jsem vstal, co nejrychleji se oblékl a rychle běžel do hlavního domu. Všichni byli v obýváku a strnule seděli. V tuhle chvíli vypadali opravdu jako upíři, byli jako sochy a měli ve tváři nešťastný výraz. Moje malá naděje pohasla. Nevrátila se. Bolest byla čím dál horší. A ten strach, že se jí něco stalo... Nedokázal jsem to dál snášet a proměnil jsem se. Ve vlčí podobě bylo všechno snadnější. Vlk nebyl schopen cítit psychickou bolest. Ale stejně jsem se toho úplně nezbavil. V mysli mi pořád mluvil jeden hlas. Samé obavy a domněnky.

Z domu vyšel Edward. Podíval se na mě a nejspíš se chystal něco říct, ale já se rychle otočil a utekl. Dlouhou dobu jsem běžel neznámo kam. Kolem se míhaly hnědé kmeny stromů a zelené rostliny. Mělo to zklidňující účinek. Asi po dvou hodinách mi došlo, že bych se měl asi vrátit. Ostatním to jenom zhoršuju. Mají strach o Ness a ještě jim zdrhnu. Vždyť oni mi chtějí pomoct. Otočil jsem se a běžel zpátky. Doma mě všichni vítali, jako bych byl pryč roky a bylo vidět, že se jim ulevilo. Nevěděl jsem, co mám dělat, a tak jsem si sedl za Emmettem k televizi a nepřítomně zíral na obrazovku. Jenže Alice si nejspíš usmyslela, že nás musí nějak rozveselit.

„Vstávejte! Má být bouřka! Co si takhle zahrát baseball?“

„Se mnou nepočítej Alice,“ zabručel jsem.

„Ale no tak, Jacobe! Přece nebudeš celé dny jen sedět a tesknit. Určitě ji najdeme, uvidíš!“ říkala, jako by se nic nestalo. Pocítil jsem strašný vztek a zvedl jsem se z gauče. V návalu zlosti jsem popadl tu mrňavou elfku za ramena a začal s ní třást.

„Ty pitomá pijavice! Přestaň všechno zlehčovat! Už bychom ji dávno našli, kdybys dokázala vidět její budoucnost! Proč ji nevidíš?! Proč?! Sakra, proč!“ křičel jsem jako smyslů zbavený. Potom se všechno seběhlo rychle. Jasper se po mě vrhnul s odtrhl od Alice. Potom mi Emmett zkřížil ruce za zády a spolu s Edwardem mě odtáhli pryč z domu.

„Co jsi to sakra udělal?!“ obořil se na mě Edward. Jenže já nebyl schopný odpovědi. Vytrhl jsem se jim a znovu utekl do lesa. Tentokrát jsem se ani neobtěžoval proměnit ve vlka. Nechal jsem bolest, aby mě úplně pohltila. Nevnímal jsem čas, jenom tu bolest. Potom jsem se svalil do trávy a vyčerpaně usnul.

Znovu jsem ji hledal. Běhal jsem sem a tam, když se najednou ozval nějaký zvuk. Otočil jsem se a uviděl ji. Renesmé. Ten tíživý pocit zmizel a nahradilo ho štěstí. Usmál jsem se na ni, ale ona nereagovala. Pořád se na mě dívala a pak najednou zmizela. Byl jsem sám.

o 2 dny později...

POHLED RENESMÉ (MARY):

Další dva dny plynuly neuvěřitelně pomalu. Pořád jsem jenom byla na pokoji, protože jsem měla strach jít ven. Určitě bych potkala někoho z Volturiových a z toho, co povídal Alec, na mě nejspíš byli dost naštvaní. Jenom Annie mi párkrát donesla jídlo. Z mé nečinnosti mě vytrhl zvláštní zvuk. Znělo to jako srdce, ale bylo jako splašené. Ozývalo se to z vedlejšího pokoje. Vystřelila jsem ze dveří a rychle jsem přiběhla do pokoje. Byl tu i Aro, Alec a Felix. Nejspíš jsem nebyla jediná, kdo to uslyšel. Upíři slyší  snad úplně všechno.

„Proměna se chýlí ke konci,“ oznámil Alec. Jinak nikdo nic neříkal. Tempo dívčina srdce se stále zvyšovalo a potom vydalo poslední úder. A pak zavládlo neuvěřitelné ticho. Dívka otevřela jasně karmínové oči a posadila se. Ostražitě se rozhlížela okolo a Alex s Felixem si stoupli před Ara a mě. Báli se, aby na někoho nezaútočila. Především na mě, jelikož mi v žilách kolovala krev. Ale dívka neprokazovala známky žízně nebo vzteku. Chovala se klidně a jenom nás pozorovala. To nekonečné ticho prolomil Aro.

„Jak se jmenuješ?“

„Katie...“


Líbila se vám kapitola? Napište prosím komentář. Uvítám i případné výtky a kritiku. Chci vědět, jestli se vám povídka líbí a jestli má cenu pokračovat. :)

← 5. kapitola x 7. kapitola →



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vlčí sny - 6. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!