Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlčí láska- 1. díl

02.04.2010 (17:45) • ShoSho • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5283×

Už to je pět let, co se vyhýbám veškerým nehodám. Už to je pět let, co jsem se od srdce neusmála. Ano, Jackob a ostatní jsou má nejdokonalejší rodina, kterou můžu mít. A opravdu se snaží, ale já sama vím, že mi to nestačí.

Před pěti lety mi jeden nádherný a dokonalý upír, kterého jsem nadevše milovala, řekl, že odchází a že pro něj nejsem dost dobrá. Několik měsíců jsem nevnímala svět okolo a možná to byla chyba. Možná, že kdybych věděla, co se kolem mě děje, mohlo být všechno jako dřív. Nebo alespoň mohl žít táta.

Už dávno jsem se naučila vzpomínat bez slz, abych neranila svou novou rodinu. Jakmile se máma dozvěděla, že Charlie zemřel, přiletěla a všechno zařídila. Moc jsem toho v tu chvíli okolo sebe nevnímala, protože jsem stále byla v šoku. Jediné, co jsem zaregistrovala bylo, že mě chtěla odvézt do jejího nového domova, Jacksonvillu. Její druhá možnost byla, že se bez Phila přestěhuje do Forks, aby na mě dávala pozor. Ani to jsem nemohla dopustit, mohlo by se jí v mém okolí něco stát.

A tak mě napadla spásná myšlenka - Jacob. V tom čase jsme se docela vídali a byl jediný, se kterým jsem alespoň na chvíli zapomněla na bolest z těch ztrát. Když René zjistila, že nic jiného se mnou neudělá, svěřila mě pod ochranná křídla Quilletské rezervace, pomodlila se nad mou budoucností a odletěla zpátky za Philem. A já byla šťastná, v rámci možností.

To jsem ale netušila, koho jsem to přijala za novou rodinu. Všichni indiáni se ke mně chovali jako k vlastní, byli i tak hodní, že obešli pravidla a já mohla chodit do školy v rezervaci, protože jsem odmítala opustit Jacoba byť jen na pár hodin. Ale jednou se to stát muselo, jak jsem později zjistila, a já nemohla pochopit, proč se se mnou najednou Jacob nebaví a proč je většinu času se Samem.

Zatřepala jsem hlavou a napomenula se, že nemám čas vzpomínat na něco, co se událo před tolika lety. Hlavně, když to tolik bolí. Ztěžka jsem  se postavila na nohy, obešla stůl a začala jsem připravovat oběd pro kluky. Dnes jsem byla na řadě já.

Pro sebe jsem se usmála, když jsem si představila Emily, která má bříško jak sud a kolem nohy se jí plazí její první kluk. Měla jsem Emily ráda, byla to má nejlepší kamarádka, takže když jsem viděla, že starost o malého, těhotenství a neuvěřitelnou žravost kluků nezvládá, převzala jsem její hostitelství na sebe.

Za chvíli to nebudu stíhat taky, pousmála jsem se při pohledu na mé vzdouvající se bříško. V tom mě objaly dvě ohromné teplé ruce kolem pasu a dostala jsem pusu na krk.

„Ahoj lásko, jakpak se dneska máme? Odpočíváš dostatečně?"

„Ahoj, Jacobe, to víš, že odpočívám. Za chvilku bude oběd, tak zavolej kluky," políbila jsem ho, ale v tu chvíli jsem pocítila bolest v břiše, takže jsem slabě vykřikla a chytla se za něj.

„Miláčku, jsi v pořádku? Co se děje?"

Když jsem se narovnala a podívala jsem se na něj s úsměvem, asi si o mě musel myslet, že jsem se z toho musela zbláznit.

„Ale to nic, podej mi ruku," čapla jsem jeho ruku a přitiskla si jí na bříško. Celou dobu jsem se usmívala a zkoumala jsem tvář své lásky. Po chvíli pochopil, vykulil oči a zatvářil se fascinovaně a naprosto šťastně. Naše děťátko se právě probudilo a začalo kolem sebe kopat. Bohužel má kolem sebe čím dál tím míň místa, proto to tak bolí. V tom přiběhli ostatní kluci, jak jinak než jen v teplácích a já se musela věnovat jim.

Oběd jsem nějak přežili, ale hned, jak za Sethem zapadly dveře, Jacob mě objal a šeptal mi slova lásky. Pro mě vyznání lásky nebyla tak jednoduchá, ale my si rozuměli i bez řečí. Najednou jsem opustila zem a už mě Jacob držel v náručí. Donesl mě k posteli, na kterou mě lehce položil a lehl si vedle mě. Dlouho se na mě jen díval, hladil a až potom mě políbil.

Když naše chvíle lásky skončila, slíbil, že se vrátí k večeři a rychle odběhl. Hm, zase hlídkují, to je jen kvůli mně. Pomyslela jsem si a začala jsem se zvedal. Dlouho jsem nebyla ve Forks za Angelou a stejně musím jet na nákup, tak jsem se rozhodla, že vyrazím dneska. Pro jistotu jsem nechala Jacobovi na ledničce vzkaz, kam jedu a už jsem seděla v náklaďáčku.

Při vzpomínce, jak dlouho mi tenhle Chevy slouží, jsem se pousmála. Jacob mu věnoval víc pozornosti než mě, jak jsem mu nakázala. Opravdu jsem své auto milovala a neměnila bych, i když jsem po Charliem něco málo zdědila a taky jsem prodala náš baráček. S těmito myšlenkami jsem se blížila k Forks a rozhodla se nejdřív nakoupit.

V obchodu mě paní prodavačka znala, jak jinak, tak jsme se daly do řeči, co je nového. Nic moc mi neřekla, ale koukala se na mě tak trochu divně, ale nechala jsem to být. To já jsem tady ta, co se chovala kdovíjak dlouho divně, pomyslela jsem si a odnesla tašky s nákupem do náklaďáčku.

Rozhodla jsem se dojet k Ang autem, i když to je kousek. Přeci jenom se nemám namáhat, hrozil mi totiž předčasný porod. O tom samozřejmě neměl Jacob ani tušení, jinak by se ode mě ani nehnul.

To už jsem zvonila u Angely doma, kde bydlela se svým přítelem Patrickem. Do teď jsem jejím výběrem partnera překvapená, ale když je šťastná, jsem šťastná i já. Dlouho mi nešel nikdo otevřít, potom se ve dveřích objevila ona, s vytřeštěnýma očima a bylo vidět, že je vyděšená.

„Ang, děje se něco? Copak, udělal něco Patrik? Ang, tak mluv přeci, mám o tebe strach!" Chytla jsem ji za ramena, dost mě vyděsila.

„Bello, já nevím, jak ti to mám říct. Mně se nic neděje, ale tobě asi za chvíli jo," a ustoupila stranou, takže jsem viděla dovnitř a všimla jsem si postavy, která trpělivě čekala, až dokončíme rozhovor.

Stála tam ona, ta, které jsem vážně moc věřila a ta, co mě bez řečí opustila. Ta, kvůli které bych ještě před pár lety udělala cokoli. Alice.

„Ahoj Bello, prosím neodcházej, chtěla bych ti to všechno vysvětlit."

„Ne, Alice, není co. Mám nový život, nové přátele, novou rodinu. Jsem konečně šťastná a mám kolem sebe lidi, kteří mě mají opravdu rádi a neopustí mě. Takže, jsem ráda, že jsem tě viděla, ale už musím jít."

„Ne Bello, prosím, neodcházej. Vím, že jsme ti ublížili…“

„Ne, nevíš nic, nevíš vůbec nic. Nejde tady jen o to, že jste se na mě vykašlali, to bych přežila. Ale Charlie, odnesl to všechno Charlie. Víš, Victoria mě nikdy nepřestala hledat, a když nemohla najít mě, protože mě chránil Jacob a jeho smečka, pomstila se mi na něm. Kdyby to tebe nebo ostatní Cullenovi zajímalo, Charlieho najdete na místním hřbitově a ve spisu nevyřešené vraždy."

„To je mi líto," řekla a opravdu vypadala zkroušeně. „Počkej, Bello, říkala jsi smečka? Chceš říct, že přestože jsme tu nebyli, v La Push vyrostli vlkodlaci? A chránili tě? Kdo je vlastně tvá nová rodina, jak jsi prvně zmiňovala?"

„Ano, jsou to vlkodlaci. To je odpověď na všechny tvé otázky. A myslím, že jako výslech to stačí, odcházím. Pozdravuj Esme, měla jsem ji vážně ráda. A Jasperovi vyřiď, že se na něj nezlobím. Alespoň ne za to napadení na té oslavě. Měj se krásně, Alice, ve své věčnosti, já už do ní nepatřím."

V tu chvíli jsem se otočila, Alice se mě už ani nesnažila zastavit. Mě ale zarazila jiná věc. Kráčel ke dveřím ON. Zhluboka jsem se nadechla, abych se uklidnila a během čekání, než dojde ke mně, jsem vystoupila ze stínu, aby si mě mohl pořádně prohlédnout. Když mě zaregistroval, zastavil se a prohlédl si mě ze shora dolů přímo rentgenovým pohledem. A znovu se rozešel ke mně, teď už s tvrdým pohledem, asi vše pochopil.

„Bello. Asi nemá cenu se ti omlouvat, že?"

„Ne, to tedy nemá. Já jsem šťastná. Komu byste se měli omlouvat, je Charlie. Kvůli tomu všemu zemřel a to s tím vším neměl nic společného. Jen bych vás všechny chtěla poprosit, abyste odjeli a tentokrát se už nevraceli, ať se děje, co se děje. Nejste tu vítáni." Vím, byla to krutá slova, ale nechtěla jsem znovu zažít tu bolest. A to tu nemluvím o tom, že mám zodpovědnost za dalšího človíčka, který uvnitř mě roste a kterého miluji nadevše na světě. Dokonce víc, než jsem kdy milovala Edwarda.

„Je mi to líto, Bello. Je mi líto, že jsi musela tolik trpět. Přesto jsem se chtěl zeptat, zda mě i nadále miluješ a dovolíš mi, abych se vrátil. Ale jak vidím, dostala ses z toho rychle a moje otázky už nejsou aktuální.“

„Soudíš mě a nemáš na to právo, to ty jsi odešel. Byla jsem donucena se s tím smířit a nejen s tím. Ty se smiř s tím, že jsem splnila tvé přání a jsem šťastná. Pamatuj, že jsi mi nedovolil stát se nesmrtelnou, tudíž nemám věčnost na to zapomenout a najít si štěstí až později. Ani netušíš, kolik mě stálo úsilí nezbláznit se z toho a zažít nový život. Pomohl mi s tím člověk, který mě má doopravdy rád a který by mě neopustil. Není to tak velká láska, ale je mi nejlepším přítelem, rádcem, milencem a bude i otcem mého dítěte. Kdyby nebylo Jacoba, tak tady dávno nejsem a ty bys teď našel můj hrob vedle Charlieho. Díky vlkům jsem šťastná a na živu. O tobě to říct nemůžu.“

„Takže mě už nemiluješ?“

„Ne, naopak. Pořád tě miluji a budu tě milovat vždy, ale ublížil jsi mi a já už mám nový život. A navíc, mám novou zodpovědnost, zodpovědnost za mé a Jacobovo dítě. To dítě je středem mého vesmíru a vím, že bude potřebovat otce. I když nepochybuji, že bys tu funkci zastal lépe než dokonale, Jacob je jeho otcem a navždy jím bude. S tím nic nenadělám. Ty jsi před pěti lety rozhodl o našem osudu, tak se s tím, prosím, smiř.“

„Lituji toho, co jsem ti tehdy udělal a řekl, vše beru zpět. Prosím, vrať se ke mně. Bello, miluji tě, odpusť mi.“

„Ne, Edwarde, nejde to, už jsem řekla. A teď prosím dovol, jedu za mužem svého života, se kterým strávím zbytek své věčnosti, i když pro nás to znamená trochu jinou věčnost než tu tvou.“

Se slovy sbohem, miluji vás, jsem se s nimi rozloučila, Angele jsem slíbila, že se stavím jindy a sedla jsem do svého náklaďáčku. Vím, že kdyby chtěli, tak mě ve vteřině zastaví a já bych se asi moc nebránila. Ale věděla jsem, že takhle to bude lepší. S Jacobem, kterého mám opravdu ráda, vychovám své dítě, možná jich bude víc, a zestárnu, jak je přirozené. A vím, že nikdy nebudu litovat toho, že jsem se zachovala tak nesobecky, protože takhle budou alespoň šťastní lidé okolo mě. Já jsem si už zvykla a bude mi stačit štěstí mých nejdražších.

shrnutí další

Autor: ShoSho (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vlčí láska- 1. díl: