Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vlčí bolest 14. kapitola

09.02.2012 (18:30) • KatherinaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1829×

Když jsem ráno otevřela oči, nacházela jsem se na vrcholu blaha. V mysli jsem si přehrávala každý Paulův dotyk, jeho ruce laskající mé tělo a rty, které toužily po mé pozornosti. Při takových myšlenkách se mi v břiše okamžitě rozvířili motýli. Překulila jsem se na druhý bok a překvapeně zamrkala. Jak jsem se dostala do postele? Odhrnula jsem deku a zjistila jsem, že mám oblečenou svou saténovou košilku. Porozhlédla jsem se po pokoji a zjistila, že jsem u Paula. Jak jsem se zde ocitla?

„Paule?“ zavolala jsem nervózně. Sotva jsem dořekla jeho jméno, rozrazily se dveře do pokoje a v nich stála… Alice?!

„Co tady děláš?“ vyjela jsem na ni a okamžitě jsem si deku přitáhla až těsně ke krku. Nad mým gestem jenom protočila panenky a nadále mě vraždila pohledem.

„Pokud jsi nezapomněla, tak je dneska svatba a Nessie si tě moc oblíbila a chce, abys jí šla za družičku, tak okamžitě vylez z té postele! Musíme tě zkrášlit!“ Chvíli jsem na ni nechápavě hleděla, než mi došel správný význam jejích slov. Nechtělo se mi na tu svatbu, věděla jsem, jak moc bude Leah a Jacob trpět. Jak budu trpět já, celá smečka… Už jsem chtěla něco namítnout, když mě Alice zarazila: „Žádné výmluvy, jdeš tam povinně!“

„Paule!“ zkusila jsem znovu zavolat svého přítele, který se mohl nyní stát jedinou záchranou před Alicí a svatbou.

„Voláš zbytečně, Paul je u nás a pomáhá s přípravou na svatbu, takže se obleč a pojedeme.“ Musela jsem si povzdechnout, neměla jsem na výběr. Alice opustila můj pokoj, abych se mohla v klidu převléci. Horší bylo, že jsem zde neměla vlastní oblečení. Otevřela jsem Paulovu skříň a vytáhla jsem jeho staré obnošené triko, které mi bylo až po stehna. Přivázala jsem si ho k noze a vyskočila jsem z okna. Ještě za letu jsem se přeměnila ve vlka a s neslyšným žuchnutím jsem dopadla na všechny čtyři.

„Působivé,“ zašeptala Alice s úsměvem od ucha k uchu. Kývla hlavou do lesa a mně bylo jasné, že ji mám následovat. Poslušně jsem běžela za Alicí, i když jsem si cestu moc dobře pamatovala, ale byla jsem nespokojená. Za celou dobu jsem neslyšela nikoho z ostatních vlků. Jsou v pořádku? Začala jsem postupně zrychlovat, až Alice zůstala několik metrů za mnou. Slyšela jsem její zvonivý smích a také začala zrychlovat, zřejmě si myslela, že si chci dát závod. Naštvaně jsem zavrčela a s čumákem při zemi jsem sledovala pach Cullenových, který mě dovede až k nim do vily. Většinou mě jejich pach štípal nepříjemně do nosu, ale tentokrát mi nevadil, jenom byl až příliš sladký, jako nějaká levná voňavka.

Konečně jsem za stromy uslyšela smích mé smečky, smykem jsem zabrzdila, odběhla za nejbližší keř, kde jsem se přeměnila a oblékla do Paulového trika. Vedle mě se také zastavila Alice.

„Nevěděla jsem, že jsi až tak rychlá.“ V očích jí zářily jiskřičky, i když si mě zkoumavým pohledem prohlížela a nakonec se zastavila pohledem na mých vlasech. Měla jsem je už delší a po tomhle zběsilém běhu, jsem je musela mít zacuchané.

„Běž se přivítat se smečkou, ale potom jdi ihned do mého pokoje!“ Šibalsky na mě mrkla a doběhla do domu. Pomalým krokem jsem došla ke své smečce, která se přípravou na svatbu náramně bavila. Quil a Embry skákali ze stromu na strom a věšeli na ně bílá světélka. Ostatní je pozorovali a vsázeli se, kdo z nich jako první spadne. Co nejvíce potichu jsem se plížila k Paulovi, až jsem byla jenom půl metru za ním, když se najednou otočil a náruživě se přisál na mé rty. Polibek jsem mu okamžitě začala oplácet, a co nejtěsněji jsem se k němu přitiskla. Najednou se celá smečka rozesmála a mně hned bylo jasné proč. Paulova ruka instinktivně začala zajíždět pod mé triko. Kdybychom byli o samotě, nic bych nenamítala, ale nyní jsem se odtáhla a naštvaně zavrčela na smečku.

„Jarede. Sethe, neměli jste jen tak náhodou hlídkovat?“ Okamžitě se přestali smát a nohou kopali do země.

„No, víš… Alice byla hrozně otravná, neměli jsme na výběr,“ začal vysvětlovat Seth, když se hned vedle něj objevila ona jmenovaná upírka a dala mu pohlavek.

„Já nejsem nikdy otravná.“ Vyplázla na Setha jazyk, popadla mě za ruku a násilím mě odtáhla od Paula k sobě do pokoje. Postavila mě doprostřed pokoje, hodila po mně hedvábný župan, ať si ho obleču. Když jsem tak učinila, posadila mě před obří zrcadlo a začala mě malovat, česat a dělala mi manikúru. Když byla asi po hodině spokojená s tím, jak vypadám, rozprostřela na postel nádherné šaty. Jednalo se o narůžovělé šaty, které podle dopadu paprsků měnily odstín růžové, sahaly mi do půlky stehen a byly bez ramínek s velkým výstřihem na zádech. Toužebně jsem k nim přišla a přejela jsem rukou po látce, která na dotek působila jako pavučina.

„Obleč si je,“ pobídla mě rozrušeně, když viděla, jak se na ně tvářím. Bez okolků jsem ji poslechla a s rozšířenými zorničkami jsem se podívala do zrcadla. Nemohla jsem se poznat. Na hlavě jsem měla složitý drdol, ve kterém byly perličky. Namalovaná jsem byla jenom trochu, Alice se snažila podtrhnout mé přirozené rysy, což se jí skvěle povedlo a celý tenhle dojem podtrhovaly šaty, které mi pasovaly, jako by byly přímo ušité na mé míry.

„Děkuju, Alice,“ zašeptala jsem polohlasně a stále jsem se otáčela před zrcadlem. Když neodpověděla, otočila jsem se k místu, kde ještě před chvílí stála a na jejím místě stál Paul. Hltal mě očima a jeho výraz naznačoval jediné, že by ty šaty ze mě nejraději strhal. Každá buňka na jeho těle prozrazovala, jak po mně touží.

„Jsi nádherná.“ Pomalými kroky došel až ke mně, a když se mě chystal políbit, najednou se ocitl na druhé straně místnosti a ke zdi ho tlačil Emmett s Jasperem. Oba se smáli jeho naštvanému pohledu, ale stále ho nepouštěli.

„Alice ti vzkazuje, že Nell nemáš rozmazat make-up, tak tě od ní máme držet dál. A, Nell, chce si s tebou promluvit Nessie, je u sebe v pokoji,“ řekl pobaveně Jasper. Paul na něj zavrčel a začal se třást. Emmett a Jasper se opět rozesmáli a já je nechala, ať si to vyřídí mezi sebou a vešla jsem k Nessie do pokoje. Měla už na sobě svatební šaty a obličej jí halil závoj. Dívala se ven a její pohled kmital mezi Jacob a Nahuelem.

„Nevím, co mám dělat,“ přiznala bez okolků, sotva jsem k ní přistoupila.

„Nemůžu ti radit. Jsem alfa a pro svou smečku chci jenom to nejlepší, ale to samé platí i pro tebe, i když jsi poloupír. Buď šťastná a naslouchej svému srdci. Víc ti poradit nemůžu.“ Objala jsem ji a opustila její pokoj. Každým okamžikem měl začít obřad.

Omlouvám se, že kapitolku přidávám, až po tak dlouhé době, ale nebyl čas na psaní a o povídku přestává být zájem... Opět prosím o komentáře a další kapitolu se pokusím přidat co nejdříve. :-)

Autor: KatherinaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vlčí bolest 14. kapitola: