Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Věř mi prosím - 14.kapitola

27.09.2009 (14:30) • Spiritek • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 951×

Jedna věc, kterou jsem si jistá

Pohled Belly:

Stáli jsme tam takhle dlouho a já se po delší době rozklepala zimou. Bylo chladno, ale co by jste čekali v městečku, kde svítí sluníčko čtyřikrát do roka?

Edward si toho všiml a okamžitě si sundal sako a přehodil mi ho přes ramena.

„Děkuju.“ Usmála jsem na něj vděčně.

„Nemáš zač.“ Pošeptal mi do ucha.

„Možná bychom měli už jít, než mi tady umrzneš.“

„Néé ještě néé.“ Zaskučela jsem. Ale Edward se jenom zasmál a vedl mě zpátky k autu.

„Příště si vezmu bundu.“ Zamručela jsem po cestě, ale to už jsme byli skoro u auta.

Edward otevřel dveře a já si nastoupila. Ani jsem si neuvědomila, jak moc jsem unavená a tak jsem během pár minut usnula.

Když jsem se probudila, zjistila jsem, že jsem ve spánku nechtěně uvelebila na Edwardově rameni. Rychle jsem se narovnala a znovu zrudla.

„Strašně ti to sluší, když se červenáš.“řekl, což mě vykolejilo ještě víc, pak jsem si ale něco uvědomila.

„Počkat. My už jsme před mým domem? Jak dlouho jsem spala?“

„Asi tři čtvrtě hodiny.“ Odpověděl klidným hlasem.

„Tak dlouho???Proč jsi mě nevzbudil?“

„Jsi tak roztomilá, když spíš.“ Pousmál se.

„Ale možná by jsi už měla jít, než se znovu o tebe začnou rodiče bát.“

„Asi máš pravdu. “ Přikývla jsem

„ Dneska jsem si to vážně užila. Děkuju.“řekla jsem a i když se mi absolutně nechtělo, vylezla jsem z auta a šla k domu. „Bells počkej,“ ozvalo se za mnou, když jsem už stála u domovních dveří. „Ano?“ otočila jsem se, ale to už byl u mě.

Podíval se mi do očí a znova mi přejel rukou po tváři, až jsem se zachvěla.

„Dobrou noc a sladké sny.“ Pošeptal, ale když jsem mu na to chtěla něco říct, otočil se a vydal se k zpátky k autu. Když nastartoval auto a odjel, ještě dlouho jsem tam jen tak stála a hleděla na místo, kde mi zmizel z dohledu. Opravdu se to tohle všechno stalo?Po tváři se mi rozlil zasněný úsměv. Ano stalo a já byla neuvěřitelně šťastná.

Ale jen do té chvíle, než jsem si uvědomila takovou malou drobnost.

Vždyť já mu nevrátila to sako! No to je trapas. Jak to vysvětlím rodičům?

Nejspíš mi zbývá mi jediná šance, Propašovat sako s tím, že ho Edwardovi budu muset vrátit až pozítří ve škole.

Zhluboka jsem se nadechla a otevřela dveře. Mezitím jsem si sako sundala a schovala ho za zády. Co nejtišeji jsem vklouzla dovnitř a doufala, že rodiče nebudou zrovna v kuchyni, protože by to znamenalo, že bych musela kolem nich nějak proklouznout.

Bohužel jsem ale měla smůlu. „Ahojky. Že ses taky ukázala.Večeři už máš připravenou, stačí si jí ohřát. Tak jak sis to užila?“

„Dík mami a ano, bylo to príma.“ Ale mamka se zřejmě s touhle odpovědí nespokojila.

„Jen tak se z toho nevykroutíš. Chci všechno vědět a to do detajlů.“  Opřela se o ledničku a založila si ruce na prsou.

„Mami věř mi. Nic se nestalo. Nebuď  tak nedočkavá. Až se něco bude dít, seš první , kdo se to dozví. Ano?“     Skousla jsem si horní ret a doufala, že si nevšimne toho saka schovaného za mými zády.

„Hmm…. Dobře. Slibuješ?“ podívala se na mě nedůvěřivě. „Slibuju. Můžu už jít?“

„Tak jo,“ povzdechla si a pustila mě.

Na nic jsem nečekala a rychle vyběhla po schodech rovnou do mého pokoje, Kde jsem si oddychla. To bylo o fous.

Sako jsem složila a položila ho do křesla v rohu pokoje. Pak jsem si vlezla do koupelny a dala si pořádně horkou sprchu na probrání. Když jsem byla hotová, přehodila jsem si přes ramena ručník, abych si nenamočila oblečení od ještě mokrých vlasů. Pak jsem sešla dolů do kuchyně, ohřát si večeři.

Po večeři jsem se znovu zavřela v pokoji a plácla sebou na postel.

Jednou věcí jsem si za dnešek byla zcela jistá. Že jsem se do Edwarda po uši zamilovala.

Pohled Edwarda:

Nevěřil jsem tomu, že to někdy udělám, ale udělal. Seděl jsem tam s ní na lavičce a přímo do očí jsem jí sdělil, jak mě fascinuje a jak mě už při prvním shledání naprosto okouzlila. Bál jsem se, že se mi do očí vysměje, ale místo jsme pak procházeli společně po parku a drželi se za ruce. I přes to, že jsem jí řekl pouhý zlomek toho, co k ní cítím, jsem nemohl být šťastnější.

Když jsme se vrátili do auta a ona po chvilce usnula, nemohl jsem z ní spustit oči. Co jsem ale nečekal bylo, když se mi stulila na rameni a něco si začala mumlat ze spaní. Nejdřív jsem jí nerozuměl, ale pak začal mluvit zřetelněji. Opakovala moje jméno. Stále a znovu dokola. Byl to neuvěřitelný pocit.

Využil jsem té příležitosti, že spí a jemně jsem jí políbil na čelo a do vlasů.

Pousmál jsem se. Je tak strašně zranitelná. Skoro jako porcelánová panenka. A já měl obrovskou potřebu jí chránit. Nic ani nikdo by mě od ní nedokázal odtrhnout.

Když jsem přijel před její dům, vypnul jsem jenom motor a nechal jí dál spát. Chtěl jsem si za každou cenu prodloužit tu chvíli, kdy jsme tu spolu sami.

Asi po půl hodině se začala pomalu probouzet, ale jakmile si uvědomila v jaké poloze se nachází, rychle se narovnala, což mě trošku zamrzelo.

Když se semnou rozloučila a vylezla z auta, něco jakoby se ve mně pohnulo a já se rozeběhl za ní. „Bells počkej.“ Zavolal jsem na ní a ona se otočila. „Ano?“

Nevěděl jsem co jí mám říct a tak jsem, jí jen znovu přejel rukou přes tvář. Mírně se zachvěla a srdce jí bilo jako splašené. Byl jsem rád, že takhle reaguje.

„Dobrou noc a sladké sny.“ Pošeptal jsem jí a na víc už se nezmohl. Najednou jsem dostal hroznou chuť jí políbit, ale nechtěl jsem nic pokazit a tak jsem se rychle otočil a vydal se zpátky k autu. Pro dnešek už to stačilo. Musím jí nechat aby si to nechala projít hlavou.

Nastoupil jsem do auta a rozjel se domů. Ještě ve zpětném zrcátku jsem spatřil Bellu, jak tam omámeně stojí a hledí na mě, jak odjíždím .

Byl jsem už v půli cesty domů, když jsem si vzpomněl, že jsem si u ní nechal sako. Ale jenom jsem se tomu zasmál. Alespoň budu mít další záminku si s ní ve škole popovídat.

Když jsem přijel domů, všichni už na mě čekali v obývacím pokoji. Byl to dlouhý výslech, ale když jsem jim dovyprávěl, co všechno se za dnešek přihodilo, dali mi nakonec pokoj.

Nakonec jsem se rozhodl, že bych si mohl i skočit na lov, což jsem po dnešku dost potřeboval. Ale byl jsem na sebe dost pyšný, protože jsem za celý den neztratil kontrolu ani jednou. Možná, že jsem se před tím strachoval trochu zbytečně, ale na druhou stranu musím být opatrný a nesmím jí vystavovat nebezpečí.

Na lovu jsem byl trošku déle než bych čekal a tak jsem se vrátil domů až druhý den večer.

A musím přiznat, že jsem už pak nemyslel na nic jiného než, že jí zítra konečně znovu spatřím.

Pohled Belly:

Když jsem ráno vstala, šla jsem se podívat přímo k zrcadlu. Kromě toho, že jsem byla strašně rozcuchaná jsem si všimla ještě jedné maličkosti. Mého úsměvu. Ať jsem se snažila, jak jsem chtěla, nemohla jsem se přestat culit jako sluníčko.

O to horší to bylo, když si toho všimla mamka s tátou.

„Copak, že máš tak veselou?“ Zeptal se táta.

„Já? Nic. Nevadí, kdybych teď zavolala Angele, že bych šla na chvíli k ní?“

„Ne. Klidně si jdi.“  Na nic jsem nečekala. Popadla jsem telefon a vytočila číslo Angely. Ta mi to zvedla hned už po prvním zazvonění.

„Ahoj Bell. Už jenom čekám, že zavoláš. Nechceš přijet ke mně? Musím ti to všechno vyprávět. Ben byl tak úžasný!“

„Zrovna jsem ti to chtěla navrhnout, ale zdá se, že jsi mě předběhla.“Zasmála jsem se.

„Budu tam během pěti minut. Pa“ típla jsem telefon a naskočila do auta. Když jsem přejela Před Angelin dům, už na mě nedočkavě čekala ve dveřích.

Rychle mě čapla za ruku a dotáhla mě k sobě do pokoje. Maximálně jsem stihla pozdravit Paní Werberovou.

„Tak povídej. Jak to dopadlo mezi tebou a s Benem? Pěkně od začátku“ naléhala jsem

„Tákže. Pozvala jsem Bena do kina. To už víš. Když zazvonil u dveří, šla jsem otevřít. Naprosto mě překvapil. V ruce totiž držel nádhernou  růži.“ Jakmile to řekla, ukázala mi rukou na stolek, na které stála váza s rudou růží. „Byla jsem tak nadšená. Ben myslel na všechno. Koupil lístky už dopředu, takže jsem nemuseli stát dlouhou frontu. Pak ještě zaplatil i popcorn a kolu. A teď to nejdůležitější. Když byl film asi v půlce, chytil mě za ruku a pak jsme se políbili. Po filmu se mi ještě před kinem přiznal, že kdybych ho nepozvala já, udělal by to v pondělí on. A pak! Jsme se políbili! Bože Bell. Já jsem tak šťastná. Mám takové tušení, že on je ten pravý.“

„Ang, to ti moc přeju!“ řekla jsem a objala jí.

„A co ty? Jak to dopadlo?“zajímala se, ale já se jenom nesměle pousmála.

„No tak Bell! Vyklop to!“ poraženě jsem si povzdychla.

„Tak jo. Takže začalo to tím, že pro mě přijel kolem jedenácté hodiny. Ukázal mi pár míst, jako třeba, kde najdu obchodní dům atd.. Pak jsem jeli do restaurace na oběd.

Bylo to zvláštní. Celou dobu ze mě nespustil oči a když jsme se pak šli projít do parku mi řekl, že ho fascinuju a že jsem ho okouzlila. Pak jsme se i drželi za ruku. Pak mi začala být zima a on půjčil mi sako. Když jsem se pak vrátili do auta, tak já pochvíli usnula.  Jenomže jsem se mu nechtěně probudila na rameni. Trošku trapas. Nakonec jsme se rozloučili a on mi popřál dobrou noc. Tak to je všechno.“ Když jsem domluvila, Angela na mě zůstala jenom civět. „Pane jo. Já ti to tak moc přeju Bell.“ Skočila mi kolem krku.

„Dík, ale dusíš mě.“ Vydala jsem s těží ze sebe.

„Promiň. Já jen, že je to až neuvěřitelné. Edward se vážně nezdá.

„To jsme asi měly včera obě šťastný den co?“

„To teda měly“ přikývla jsem.

S Angelou jsme si pak povídaly ještě dlouho a tak jsem u ní byla až do večera.

Když jsem se vrátila pak domů, nemohla jsem myslet na nic jiného než na Edwarda,

Těším se, až ho zítra znovu uvidím.

Autor: Spiritek, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Věř mi prosím - 14.kapitola :