Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Věčnost 1.kapitola

Věčnost 1.kapitolaPříběh se odehrává po 100 letech. Cullenovi se akorát přistěhovali do Anchorage (město Aljašky). Renesmee se ovšem rozhodla zůstat s Jacobem ve Forks. Carlisle pracuje jako doktor v městské nemocnici, Esme se rozhodla přijmout místo režisérky v divadle. Zbytek rodiny chodí do školy. Bella a Edward chodí do 2. ročníku na střední a Rose, Emmett, Alice a Jasper navštěvují ročník 3. Bude život přesně takový, jaký si Bella vysnila?

1.9.2105

„No to snad ne!" vykřikla Alice. Já s Jasperem jsme se trochu vyděsili a hned byli u Alice v obýváku. Stála pod schody a nejspíš měla nějakou vizi. Jasper ji chytil okolo pasu. Edward, který seděl na gauči se smál silným křičivým hlasem, který zněl velmi příjemně. Nechápavě jsem si ho měřila pohledem a přemýšlela, co se děje.

„Isabello Marie Cullenová! V žádnym případě si dnes do školy nevezmeš něco tak obyčejného jako jsou džíny! Chceš mi udělat ostudu?" Alice zněla velice naštvaně a ani mě nepřekvapilo, že to myslela vážně. Teď už se nesmál pouze Edward. Kromě mě a Alice se smáli úplně všichni. Dokonce i Carlisle se pochechtával u sebe v pracovně. Jasper pustil Alice a posadil se vedle Edwarda.

„Dobře Alice, můžeš mi vybrat co si dnes vezmu na sebe a ty džíny vyhodit. Stejně bys mi nedovolila si je vzít." Pousmála jsem se a uvolnila jí cestu po schodech, aby mi mohla vybrat něco pro ni přijatelnějšího. Sama jsem si přisedla vedle Edwarda z druhé strany něž seděl Jasper a zapla televizi. Pustila jsem zprávy, protože to byl jediný pořad, který nikomu nevadil. Třeba taková Rose nemohla ani vidět sportovní pořady, zatímco Emmett se při nich směje hlasitěji, než když hřmí.

„Carlisle? Mohl bys na okamžik? Myslím, že by tě toto mohlo zajímat." Edward zavolal na Carlislea a přitáhl si mě blíž k hrudi. Ve zprávách akorát odpočítáváli sekundy před začátkem. Carlisle byl ihned dole a nepřišel sám. I Rosalie s Emmettem přiběhli. Zprávy akorát začínaly a na obrazovkách se objevila poměrně mladá žena, která se velmi falešně usmívala. Její reportáž byla ovšem zajímavější než její obličej.

„Dnes večer byli dva muži velice surově napadeni predátorem. Spekuluje se, že se jedná o dravou šelmu, jako je lední medvěd, ale těla jsou natolik zničená, že doktoři v soukromé nemocnici Haqulla na nic nepřišli. Těla dnes proto budou převezena do městské nemocnice. Případ začíná řešit policie." Zbytek už nikoho nezajímal. Pár minut bylo naprosté ticho. Pak začali všichni přemýšlet nahlas.

„Mně se to nezdá," začal Carlisle.

„Kdo byl včera lovit? Tak silné množství krve by upoutalo naši pozornost. Navíc je to právě v oblasti kam se často vydáváme," přidal se Jasper. Věděla jsem, kdo byl včera lovit, byla jsem to já s Alicí.

„Já s Alice jsme byly včera na lovu. Ale nic jsme necítily. Ani lidskou krev, ani medvěda. Lovily jsme pouze kosatky. Brrr," zachvěla jsem se při vzpomínce na tu krev. Zatímco Alice si kosatku doslova vychutnávala, mně to připomínalo spíš lidské jídlo než krev. Ale žízeň to uhasilo.

„Navíc Alice celou krajinu prohledávala pomocí svojí vize a viděla by, kdyby se tam vydali 2 muži. Takže něco tu nehraje," vysvětlila jsem a položila si hlavu na Edwardovu hruď. Políbil mě do vlasů a zkontroloval čas na hodinkách na pravé ruce, takže jsem přesně věděla, kolik je hodin. Bylo půl osmé a my museli do školy. V ten stejný moment, jak jsem na to pomyslela, seběhla dolů Alice, podala mi šaty, chytla Jaspera za ruku, zvedla ho z pohovky a společně odcházeli ven.

„Počkáme v autě Bello. A pospěš si, nechci být ve škole úplně poslední. To pak nedělá dobrou reputaci!" pokřikla na mě a já jsem se běžela rychle převléct. Až když jsem se oblékla, což mi zabralo pouze 10 sekund, jsem si šaty prohlédla. Byly blankytně modré s černými drahokamy. Byly mi nad kolena a drahokamy byly spíše v horní části. Na můj vkus to bylo až moc výrazné, ale nedovolila jsem si zpochybnit Alicin styl. Dolní část byla volná a sukně hodně vzdušná, tak jsem si nestěžovala. Za dvě sekundy jsem byla venku a my mohli vyrazit.

 

Jela jsem ve stříbrném BMW M3 společně s Edwardem, Jasperem a Alicí. Před námi jelo černé AUDI R8 ve kterém jela Rose s Emmettem. Když jsme přijeli na parkoviště u školy, které bylo naprosto malé k poměru studentů ve škole, neubránili jsme se pohledům ostatním. Vždy jsem byla z těchto pohledů nervózní a myslím, že se mnou Jasper soucítil, kdežto Rose tyhle pohledy doslova milovala. Alice měla první hodinu chemie a mě s Edwardem čekala matematika s profesorem Knockem.

„Jsi nervózní?" zeptal se mě Edward, při příchodu do třídy.

„Ne tak moc jako poprvé." Usmála jsem se na něj a sedla si do druhé lavice k oknu. Edward si sedl těsně vedle mě se dal mi pusu. Najednou z ničeho nic se mu jeho úsměv na tváři pokřivil a radost byla skoro pryč. Já se usmála a zašeptala mu do tváře: 

„Kolik?" Vždy se mu tenhle výraz objevil, když četl myšlenky novým lidem a oni přemýšleli nad naší krásou. Respektive nad tou mojí. Tahle situace mi vždy přišla vtipná, dokud se karty neobrátily a ostatní holky chtěly Edwarda. Tyto myšlenky on zcela ignoroval, ale myšlenky o mně ho vždy dokázaly vytočit.

„Všichni kromě toho vzadu. Ten myslí jen na to až tahle hodina skončí a on si bude moct dát svačinu," řekl velmi klidně a potichu. Zasmála jsem se svým zvonivým smíchem a dala Edwardovi pusu na čelo. Chtěla jsem se ho zeptat, jak jsou na tom holky, ale do třídy přišel profesor a my mu museli dát papíry na podepsání.

 

 

Určitě mi napište názor! A jestli mám pokračovat! Děkuju za přečtení!

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Věčnost 1.kapitola:

 1
5. ChantalleBooker
23.03.2018 [20:55]

Jupí, konečně zase něco čtivého. Těším se na pokračování.

4. Katka
13.03.2018 [21:48]

Nádhera mám rada tieto poviedky po úsvite už sa neviem dočkať pokračovania Emoticon Emoticon Emoticon

3. Sem
13.03.2018 [16:03]

Rychle další Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. BabčaS.
13.03.2018 [14:41]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Petronela admin
05.03.2018 [15:26]

PetronelaAhoj,
článek jsem ti odpublikovala, ale stejně jako u Úsvitu si dej pozor na správný zápis jmen osob - hlavně Carlislea a dále na správné psaní přímé řeči a vět, které za ní následující:
Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.

Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.

Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."

Děkuji a hodně štěstí v dalším psaní.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!