Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ve víně je pravda. Ve snech budoucnost? - 23.kapitola

19.09.2009 (14:30) • Petronela • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2738×

23. kapitola - Vůně krve

Povídáním s Kate a Samanthou jsme strávily poměrně dlouhou dobu, skoro jsme ani nepostřehly, že se René vrátila z práce, kdyby na mě z chodby nezavolala.

„Bello, my máme návštěvu?“ musela poznat, že nás je doma víc podle počtu botou na chodbě. Vydaly jsme se proto všechny za ní dolů. Já jsem šla po schodech první a holky hned za mnou. René mezitím přešla do kuchyně a zkoumala obsah ledničky, nejspíš bude chtít dneska vařit.

„Ahoj René,“ pozdravila jsem ji, „podívej, kdo se na nás přijel podívat.“ René se otočila od ledničky zpátky na nás.

„Ahoj Kate, Samantho, tak ráda vás znovu vidím,“ a šla je obejmout, byla tak bezprostřední a všichni mí přátelé si ji díky tomu moc oblíbily, nepovažovali ji ani tak za moji mámu jako za jednu hodně dobrou kamarádku.

„René, jsme rády, že nás Bella nevyhodila za náš neohlášený příjezd a taky za to, že už se cítíš líp,“ ujala se slova Samantha.

„Děkuji, Sam. Myslím, že dneska budu vařit trochu víc než obvykle, pozvala jsem totiž Alexe na večeři, protože jsem nevěděla, že tady budete. Doufám, že vám to nebude vadit.“

„Ne, právě naopak. Budeme rády, když se s Alexem seznámíme. Bella nám už o něm něco říkala.“ Nakonec jsme René pomohly nachystat večeři. Bylo to jedno z mých lidských oblíbených, jaká škoda, že ho už jíst nemůžu. Něco po šesté, když už byla večeře skoro hotová, jsem zaslechla na příjezdové cestě Alexovo auto, nikomu jsem nic neřekla a čekala, až si toho všimnou i ostatní. Ani jedna neslyšela auto přijíždět, byly zabrané do vzájemného hovoru, a proto se skoro lekly, když zazvonil zvonek.

„Já tam dojdu,“ nabídla jsem se, když jsem viděla, že Kate prostírá, Sam připravuje přílohu a máma cedí špagety. Došla jsem tedy ke dveřím a s milým úsměvem jsem otevřela. Alex tam stál i s kyticí rudých růží.

„Ahoj Bello,“ pozdravil mě a já trochu ustoupila, aby mohl projít dovnitř. Pomohla jsem mu s kabátem a společně jsme šli do kuchyně. „Ahoj René,“ pozdravil ji a potom si všimnul Kate a Sam. „Nevěděl jsem, že máte návštěvu, kdyby ano mohl, jsem přijít kdykoliv jindy.“

„Ne zůstaň tady, říkala jsem děvčatům, že přijdeš a ani jedné to nevadilo. Jsou to kamarádky Belly ještě z Phoenixu,“ potom je Alexovi představila. „Tak a teď bychom mohli povečeřet, než to vystydne,“ pobídla nás ke stolu. Jako člověk bych se ke stolu hrnula jako první, ale takto jsem zase řešila, jak zamaskuju, že nic nejím.

„Takže jste přijely za Bellou na návštěvu?“ zeptal se Alex.

„Ano, pořád nás odmítala a tak jsme se rozhodli ji trochu překvapit, a jak sám vidíte tak se to povedl,“ poznamenala Kate.

„Byl bych rád, kdyby jste, mě oslovovaly Alexi a tykaly mi. Všiml jsem si, že René také oslovujete jménem a tak bych si tu připadal moc staře. Bella mi taky tyká.“

„Dobře, Alexi.“ Všichni byli tak zabráni do vzájemného rozhovoru, že si ani nevšimli, jak jsem jim do talířů rozdělovala svoji malou porci. Večer to byl opravdu skvělý, poseděly jsme s Alexem a René ještě v obýváku, bavily se o všem možném a asi kolem desáté jsme šli nahoru. Všechny jsme se osprchovaly a já šla k nim do pokoje, abychom mohly pokračovat v předešlém rozhovoru.

Když jsem přišla do pokoje mohly být dvě ráno. Holkám se chtělo už spát a tak jsem také předstírala únavu. Alex už byl také pryč a René si šla lehnou. Ráno musí do práce, volno dostane, až na konci týdne, teď toho tam mají opravdu hodně a jak jsem pochopila, tak se s Alexem do konce týdne ani neuvidí, bude muset do práce nejspíš i v sobotu.

V pokoji jsem se hrozně lekla. Někdy seděl na mém houpacím křesle zády ke mně. Začala jsem se vyčítat, že jsem zapomněla zavřít okno do pokoje a teď mi sem Paul určitě vlezl. Naštěstí to nebyl Paul, ale Alice.

„Alice? Co tady proboha děláš tak pozdě?“ vůbec jsem ji nečekala.

„No, říkala jsem si, když jsem ve vizi viděla příjezd tvých kamarádek, že my se asi moc vídat tenhle týden nebudeme a navíc jsem chtěla vědět, jak jsi na tom s Paulem?“ aha takže ji sem přivedla jenom zvědavost.

„Myslím, že jsem na dobré cestě a do vánoc by se mohl Edward vrátit.“

„Tak to by bylo vážně skvělé, všem se po něm stýská. Sice každému lezlo na nervy, že znal jejich myšlenky, ale bez něho v domě něco chybí.“ Tak tohle vím taky milá Alice, bez Edwarda to prostě není ono. „A jak ho chceš zničit?“

„Já nevím, jestli to dokážu. Myslím, že by stačilo, kdybych se s ním jenom rozešla. Přece jen jsem mu dala šanci a tak mu řeknu, že by to prostě neklapalo, že jsem si ujasnila své city, a že miluju Edwarda. To snad pochopí, ne?“

„Nejsem si jistá, ale dělej, jak myslíš. Budu tě podporovat ať se rozhodneš, jak chceš.“ Její slova mě potěšila, byla jsem ráda, že mi nic nevyčítá.

„Budu to, ale muset udělat, co nejdřív. Dneska, když se Paul viděl s Kate bylo mi jasné, že ho stálo hodně sebeovládání se na ni nevrhnout, ale dokázal to. Přesto nechci riskovat. Kate se Paul líbí a ona ho bude chtít znovu vidět.“

„Tak to vy jsme měly problém.“

„Taky si myslím.“

„Pochybuju, že Paul bude v její přítomnosti myslet na nějaké dodržení pravidel a my potom budeme mít co dělat s vlky.“ Tak a ještě tohle, na vlky jsem úplně zapomněla.

„Dobře, pokusím se Paula a Kate držet od sebe co nejdál.“ To by neměl být takový problém. Paul si určitě dá pozor, aby Kate neublížil. Ví, že je to moje kamarádky a já vím, že by mi nikdy neublížil, přesto na ně dám pozor. Slíbila jsem si.

„Dobře, přesto mi dej vědět, kdyby k vám měl někdy přijít, kdyby na ni zaútočil, nevím, jestli bys měla dost síly mu v tom zabránit.“

„Jak myslíš. A co Edward, viděla jsi ho v některé ze svých vizí?“ potřebovala jsem vědět, co dělá a jak se má, když já tady bojuju za naše společné štěstí.

„Pořád je u Eleazara, ale asi to tam dlouho nevydrží a pojede jinam.“

„Proč myslíš, že to tam nevydrží?“ tohle jsem nechápala, Eleazara má přece rád.

„Kvůli Tanye.“ Aha, tak na tuhle, jsem úplně zapomněla. „Zase ho začala uhánět a myslí si, že když se s tebou Edward rozešel, má zase šanci.“

„Ta mrcha! Jak si to může dovolit! Vždyť jí Edward jasně řekl, že s ní nic mít nechce, proč ho konečně nenechá na pokoji.“ Jak já ji nenávidím. Alice mě musela začít uklidňovat, jinak bych svým křikem probudila celý dům a to jsem nechtěla.

„Neboj se. Edward jí určitě nepodlehne a odjede pryč,“ uklidňovala mě a já neměla důvod jí nevěřit.

„Ví ostatní, kde jsi?“ bylo mi jasné, že se nikomu nelíbí, že se spolu pořád bavíme.

„Jenom Jasper. Nechápe to, ale nebrání mi. Ví, jak se cítím a jak mi Edward chybí, je mu jasné, že máme nějaký plán, ale neví co.“ Takže, Jasper něco tuší, to by nemělo nijak vadit, ale bylo mi jasné, že kdybych Paula nakonec přece jen zničila a Alice mi pomohla, mohl by následovat nějaký trest a Jasper by Alici bránil. Potom by se přidala celá rodina a to jsem nemohla dopustit.

„Tak a už běž, zítra se s Paulem ještě setkám a v pátek se s ním rozejdu,“ vybídla jsem ji k odchodu, když jsem si všimla, že se začíná rozednívat. René bude za chvíli stávat, a jestli dodrží svůj zvyk, půjde se na mě podívat. Alice tedy vyskočila z okna a utíkala domů a já si lehla do postele. René nezklamala, opět potichu otevřela dveře do mého pokoje, a když viděla, že spím, zase je zavřela.

Kate stanula něco po deváté a šla za mnou do pokoje, aby nechala Sam ještě dospat. Společně jsme šly potom do kuchyně. Já se vymluvila na to, že jsem snídala už s René, než jela do práce a tak Kate posnídala sama.

„Co budeme dneska dělat? Slyšela jsem o nějaké pláži tady kousek od Forks, mohly bychom se tam zajet podívat.“ Takže další, nejdřív Jack a teď i Kate.

„Myslím, že to není moc dobrý nápad. V okolí se pořád pohybují vlci a kromě místních indiánů tam mají vstup všichni turisté zakázaný.“

„Tak to je škoda," povzdechla si Kate „Co teda budeme dělat?“

„No, zatím jsem nic nevymyslela, ale potřebuju si ještě něco zařídit, takže bych tě tu nechala chvíli samotnou, potom bychom mohly něco podniknout, třeba zajet do Tacomy nebo do Olympie.“

„To je skvělý nápad.“ Byla jsem ráda, že souhlasila, nevěděla jsem, co bychom jiného mohly společně dělat „A co musíš zařídit? Mohla bych ti s tím klidně pomoct.“ Tak s tímhle bys mi pomoct určitě nemohla, pomyslela jsem si v duchu.

„Jsi hodná, ale nemůžeš.“ Nemohla jsem ji říct, že kdyby šla se mnou, zaplatila by to životem. „Tak já půjdu, nejpozději za hodinu jsem zpátky.“

„Dobře, tak běž,“ řekla a já jsem šla tedy do chodby, kde jsem si oblékla bundu, přestože jsem to nepotřebovala, obula boty a vyrazila do lesa. Paul na mě čekal.

„Jsem rád, že jsi přišla.“ Přišel ke mně blíž a políbil na tvář.

„Musela jsem přijít,“ myslel si, že je to kvůli němu a tak se mu na tváři usadil spokojený úsměv, „všimla jsem si, co s tebou dělala vůně Kateiny krve a myslím, že do doby než odjedou, bychom se neměli vídat, tedy ne u nás doma.“

„Asi to bude nejlepší, nechci ublížit tvé kamarádce, ale vím, že v její společnosti bych se jen těžko dokázal ovládat.“ Toho jsem si byla vědoma a byla jsem ráda, že bere na vědomí, že tím, že by ublížil Kate by ublížil i mě.

„Uvidíme se v sobotu?“

„Ty se mě ptáš? Víš, že jsem šťastný, když můžu být ve tvé společnosti.“

„Dobře, tak tedy v sobotu … tady?“ navrhla jsem.

„To by šlo … jak dlouho tu bude Kate se Samanthou?“

„Říkaly, že do vánoc, takže týden.“

„To je moc dlouho, nevidět tě týden.“ Zesmutněl ze zprávy, že se skoro týden neuvidím, jsem zvědavá, jak mu bude, až se s ním rozejdu a on mě neuvidí celou svou existenci, tedy kromě mých návštěv Voltéry.

„Budeme to muset nějak zvládnout, uvidíme se přece v sobotu, nebo ne?“

„Máš pravdu, ještě je tu sobota.“ Nálada se mu opět trochu zvedla.

„Budu muset jít. Kate na mě čeká a potom ještě se Sam, chceme něco podniknout, možná jet nakupovat nebo tak něco.“ Chtěla jsem se otočit a jít domů, ale Paul mě chytil za ruku a strh do svého náručí. Ani jsem nepostřehla co se děje a už mě znovu vášnivě líbal. Bude těžké se s ním rozejít, pomyslela jsem si.

„Uvidíme se v sobotu,“ řekl, když mě konečně přestal líbat. Bylo to zvláštní, nemůžu říct, že by mi jeho polibky byly nepříjemné, kdyby ano tak ho přece odstrčím a mu je budu oplácet. Nevím, co se to se mnou děje. Edwardovou nepřítomností jsem si srovnala své city k němu a věděla jsem, že věčnost si bez něj nedokážu představit, ale co to se mnou dělá Paul? Tak to jsem nevěděla. Rozhodla jsem se, to ale dál neřešit a vydala se domů.

Sam už byla vzhůru a společně s Kate sledovaly nějaký seriál, přesto ho moc nesledovaly a nadále se bavily o Paulovi a jeho krásném vzhledu. Kate rozvíjela, jak by se s ním mohla znovu setkat a nějak ho svést. Tomu jsem, ale musela zabránit, díky Paulovu přiznání jsem si byla jistá, že by její krvi neodolal a nemohla jsem dopustit, aby se z Kate stala upírka, ona by to nezvládla.

„Konečně jsi tady,“ zvedla se Kate z křesla, když jsem přišla.

„Tak co, jedeme do Tacomy nebo do Olympie?“ zeptala jsem se a nahodila jsem veselý a bezstarostný obličej.

„Mohly bychom jet do Olympie. Zrovna v televizi říkali, že tam otevírají nový obchod, co ty na to?“ super jede se nakupovat. Jenom je škoda, že tam nebude Alice, bylo mi, ale jasné, že my si to nahradíme někdy jindy a taky si to moc užijeme.

„Super, tak do auta a jedem,“ vybídla jsem je a sama jsem šla nastartovat auto. Cesta netrvala moc dlouho, jely jsme slabou hodinku a díky tomu, že holkám nevadí rychlá jízda, jsem se nemusela moc omezovat.

Během cesty nás předjelo žluté Porsche, super Alice tam bude taky a můžeme nakupovat společně, teda pokud to holky vydrží. Nakupují sice rády, ale někdy je i ta moje malá nakupovací mánie trochu štve.

Zaparkovala jsem hned vedle Alicina auta. Musela tam být ještě dřív než my, ale čekala v autě. Když jsem vystupovala tak jako náhodou vysedla i ona.

„Bello? Co ty tady děláš?“ zeptala se naoko překvapeně.

„No vidíš, jedu nakupovat a jak tak sleduju ty taky. Zase s tebou nikdo nechtěl jet?“ zeptala jsem se.

„Ne, nemůžu se přidat k tobě?“ dělala, že si Kate a Sam nevšimla.

„Víš, já tu už s někým sem,“ a výmluvně jsem se otočila na holky, které už taky vysedly z auta.

„Ale to nevadí Bello, pokud nás představíš, můžeme chodit společně,“ navrhla Sam a Kate jí to jen odkývala.

„Jak myslíte, tohle je Alice. Alice tohle je Kate a Samantha,“ navzájem jsem je představila a holky si podaly ruce. Všimla jsem si jak Kate a Sam překvapila Alicina studená ruka, ale nic neříkaly, u mě si na to taky zvykly a asi si myslely, že je to tím deštivým počasím.

„Jde se nakupovat,“ prohodila vesele Alice a zamířila do prvního obchodu. Kolem druhé se holkám už moc nechtělo a Alice a já jsme byly pořád plné elánu. Čím to asi bude? Nakonec jsme je nechaly sedět v jedné restauraci, kde si daly oběd a my se rozešly do dalších obchodů. Během nákupů jsme Alici řekla, co mi ráno řekla Paul, o tom, jak je pro něj těžké odolat vůni Kateiny krve. Souhlasila se mnou, že se s Paulem musím co nejdříve rozejít, jak se Kate může něco stát.

Domů jsme jely až kolem páté s plným kufrem tašek. Divila jsem se, že se Alici podařilo do auta naskládat tolik tašek, měla jich totiž přes padesát.

„Ta tvoje kamarádka je docela fajn,“ prohodila v autě Samantha, „je super, že máte obě takovou vášeň k nakupování.“

„Máš pravdu, Alice je vážně super a její sourozenci taky.“ Při vzpomínce na Cullenovi jsem si povzdechla a Kate si toho všimla.

„Co se děje?“

„Chodila jsem s jejím bratrem, ale teď nevím, jak na to jsme. Odjel k nějakým příbuzným na svátky a my se před jeho odjezdem pohádali.“

„To je nám líto, ale ty to nějak vyřešíš,“ poplácala mě po rameni ze zadního sedadla Sam. Byla jsem jí za to vděčná, kromě Alice a Chiaře to byla další osoba, která věřila, že všechno dobře dopadne.

„Jo určitě to nějak vyřešíte a myslíš, že bys mě mohla seznámit s Paulem trochu víc, než jenom jménem?“ ozvala se zase Kate. Ta si snad nedá pokoj, dokud se nestane jednou z prokletých nebo nebude mrtvá.

„Myslím, že to není dobrý nápad Kate,“ snažila jsem se jí to vymluvit.

„Já si to nemyslím,“ trvala si tvrdohlavě na svém.

„Nechci, aby se ti něco stalo, on … a jeho rodina … jsou moc nebezpeční.“ Jak ráda bych jí všechno řekla, aby se nepokoušela s Paulem sblížit, ale nemohla jsem. Jak by asi zareagovala, kdybych jí řekla, že se přátelí s upírkou?

„Já na něm nic nebezpečného nevidím.“

„A to je právě to, už jen jeho vzhled je nebezpečný.“

„Co ty o něm můžeš vědět? Jestli je tak nebezpečný jak tvrdíš, řekni mi, jak by mi mohl ublížit a pokud to bude pravda, rozmyslím si to.“ Proboha, Kate, jak ti to mám říct. Když ti to povím, budu tě muset zabít. Když ne, půjdeš za Paulem a zabije tě on. Tohle se nemělo nikdy stát, měla jsem dobrý důvod vás tu nechtít, zrovna v tuto chvíli, ale vy jste přece jen přijely, a pokud něco neudělám, zaplatí to Kate životem.

„Nemůžu ti to říct, je pro tebe nebezpečné to vědět,“ říkala jsem nešťastně.

„Tak proč to víš ty? Pro tebe to není nebezpečné?“

„Kate nech Bellu nepokoji, nevidíš, co to s ní dělá? Pokud říká, že je Paul pro tebe nebezpečný, měla bys jí věřit, proč by ti jinak lhala?“ postavila se Sam na moji stanu.

„Správně. Proč by mi lhala? Co když se jí Paul taky líbí?“ Její slova mě zraňovala, nevěděla, jak strašné tajemství před ní mám, a teď mi navíc nechce věřit, že mi jde jen o její dobro a její život.

„Bella má Edwarda, proč by měla chtít Paula?“ odporovala jí pořád Sam a já se snažila udržet nervy v klidu abych neodbočila z cesty a nenapálila to do nějakého stromu co stojí kolem. Bylo pro mě těžké zjišťovat, že Kate, ta Kate, kterou jsem považovala za jednu z nejlepších kamarádek, mi nevěří. Nebýt Sam už by z toho auta moc nezbylo a kdo ví, jestli by byla Kate i Sam naživu.

Ještě než jsme minuli ceduli s nápisem Welcome to Forks, se Sam podařilo Kate trochu uklidnit.

„Chtěla bych se ti omluvit, za tu scénu,“ řekla, když jsme zastavila u domu.

„Mě mrzí, že ti nemůžu všechno říct, ale prosím tě, věř mi.“

„Jsem si jistá, že Sam má pravdu. Kdyby pro mě Paul nebyl nebezpečný, určitě bys mě před ním nevarovala. Jsi skvělá kamarádka,“ omluvila se mi a po tvářích ji začaly stékat slzy.

„Nemáš zač,“ objala jsem ji a byla jsem ráda, že si na Paula dá pozor a my jsme zase kamarádky jako dřív. Vlastně ne, jako dřív ne. Tehdy jsme se nikdy nehádaly, jako jsme se pohádaly dneska. Naše přátelství tím jenom získalo, byla to sice tvrdá zkušenost, ale jsem za ni ráda.

„Snad nebudeme sedět pořád v autě,“ ozvala se Sam, když už jsme tak seděly aspoň pět minut. Na to jsme se s Kate začaly smát a Sam se k nám přidala. Byl to tak uvolňující smích. Nakonec jsme se přece jen rozhodly jít do domu. Zamkla jsem auto a společně jsme zamířily do domu.

Autor: Petronela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ve víně je pravda. Ve snech budoucnost? - 23.kapitola: