Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ve víně je pravda. Ve snech budoucnost? 2 - 20.kapitola

cccbc


Ve víně je pravda. Ve snech budoucnost? 2 - 20.kapitolaTak, četla jsem si komentáře u minulé kapitoly a všechny vás překvapilo, že Bellu Lucas nezhmotnil hned a nejdřív o tom řekl Edwardovi. Kdo chce vědět, proč to tak bylo, tak si přečte tuhle kapitolu a případně mi tu může nechat nějaký ten komentář.
Jinak moc děkuju za komentáře u minulé kapitoly, moc děkuju Haňulce, Maggy881, Katce a Lenny.

20. kapitola - Říkala jsem to

(Lucas pohled)

„Co tím chceš říct, možná se vrátí? Zrovna jsme mu s Isou nabídli, že tě oživíme, přestože jsme mu to nějak nestihli vysvětlit a ty klidně řekneš, že ho máme nechat jít? Já myslel, že s ním chceš být?!“ vyjel jsem naštvaně na Bellu.

„Chci s ním být, ale sami musíte vidět, co vaše slova s ním dělají,“ odpověděla.

„Lucasi, co se děje? To ho necháme jenom tak odejít?“ zeptala se zmateně Isa a hleděla za Edwardovými mizejícími zády. Byl jsem si jistý, že tenhle rozhovor musí slyšet, ale jak je vidět, nijak ho to nevzrušovalo a dál pokračoval v cestě domů.

„Bella si nepřeje, abychom nějak zasáhli. Máme ho nechat jít.“

„Ale proč? Vždyť sis dal tolik práce s tím, zjistit, jak Belle pomoct a nakonec se vzdáme těsně před cílem? Tak to ne, ať se ti to líbí nebo ne, já jdu za Edwardem a dovedu ho zpátky sem,“ řekla rozhodně a chystala se rozběhnout za Edwardem, když ji zastavilo něco neviditelného a tím neviditelným byl Bellin štít. „Co je to, Lucasi?“

„To je Bellin štít, je pevně rozhodnutá, nechat Edwarda popřemýšlet nad našimi slovy, a pokud se rozhodne, že nám uvěří, klidně nás nechá dokončit její zhmotnění,“ přetlumočil jsem jí Bellina slova. Samotnému se mi moc její rozhodnutí nelíbilo, ale co jsem zmohl, ona i přesto, že nemá zatím vlastní tělo, mi dokáže v ledasčem zabránit.

„Můžu se na něco Belly zeptat?“ promluvila po nějaké chvíli, kdy se trochu uklidnila a Bella spustila svůj štít. Otočil jsem se tedy k Belle a ta přikývla, tak jsem přikývl taky. „Když jsem psala tvůj příběh, všechno se mi to odehrávalo ve snech. Stejně jako se tobě hned na začátku zdál sen o stěhování do Forks. Víš, kromě Lucase to nikdo neví, ale také mívám sny, které se vážně uskuteční.“

„Bella vlastně něco takového čekala,“ odpověděl jsem za Bellu.

„Poslední sen se mi zatím nesplnil. Zdál se mi dřív, než jsem se dozvěděla o tom, že tu jsi s námi. Vysvětlila jsem si to tak, že se mezi mnou a Lucasem něco stane a proto se vrátím k Edwardovi, ale teď vidím, že jsem si to vyložila špatně. Ta osoba, která v tom snu byla s Edwardem, jsem nebyla já, ale ty.“

„Měla sen a teď si bude hrát na chytračku,“ brblala si něco podobného Bella, ale rozhodně jsem neměl v plánu něco takového říct i Ise.

„Takže si myslíš, že se Edward vrátí, ano?“ zeptal jsem se sám za sebe.

„Ne, ale mám lepší nápad,“ řekla a pak nám začala sdělovat další podrobnosti.

„Rodinko, jsme doma!“ zavolala Bella, když jsme vešli do domu. Byl jsem hrozně šťastný, že se nám to s Isou povedlo a prozrazoval to můj spokojený úsměv. Vešel jsem jenom dva kroky za ní a ona se rozhlédla po domě, jako by tu nikdy nebyla. Potom nahlédla do jídelny, kde za velkým stolem seděla Esme a zase něco propočítávala a objala ji kolem ramen.

„Iso, co to děláš?“ zeptala se šokovaně, ale s úsměvem.

„Nic, jenom jsem šťastná, že tě vidím, Esme!“ zavýskla jako malé dítě a já se musel usmát. To ji samozřejmě neušlo a vyplázla na mě jazyk.

„Já tebe přece taky, milá zlatá,“ odpověděla jí, ale to už Bella běžela obejmou další členy své rodiny. Isa čekala někde před domem, aby nezkazila to překvapení, které jsme si tak geniálně naplánovali.

Bella se na malou chvílí zastavila před Arem, který nad chováním Isy, kroutil nechápavě hlavou a potom ho objala a políbila ho rozverně na tvář. Nikdo v domě nechápal její náhlou změnu chování. Bella se se všemi vítala a všichni si přitom mysleli, že je to Isa. Poslední, kdo zůstal na řadě byl Edward.

Seděl v křesle a zamračeně sledoval celé to divadlo. Věděl jsem o čem přemýšlí, ale z myšlenek ho vytrhla Bella, která si mu sedla na klín a hned ho také políbila. Nevědět, že je to Bella, asi bych ji hned vytrhl z jeho náruče, ale ani tahle mě to nenechávalo docela klidným, vždyť jsou jako dvojčata.

„Iso, co to děláš? To nejde!“ odstrčil ji Edward a sám si stoupl o pár kroků dál. Bella na mě mrkla a vševědoucně se usmála a znovu k Edwardovi přistoupila. Ten nechápavě střílel pohledem ze mě na Bellu a snažil se přijít na to, co se to tu děje a jaká velmi podstatná maličkost mu uniká.

„Ty se semnou ani nepřivítáš?“ zeptala se trochu smutně.

„Nechápu, co to t s Lucasem zase vyvádíte, ale dneska toho mám dost. Co se to s tebou proboha Iso stalo, že tě baví mě tolik trápit?“ zeptal se zničeným hlasem a Bella se smutným úsměvem záporně zavrtěla hlavou.

„Tady nejde o žádnou hru, Edwarde. Podívej se mi do očí,“ požádala ho a sama se mu zahleděla do těch jeho. Čekal jsem a jeho rodina taky. Nikdo kromě mě, Belly a Isy nevěděl, co se tu děje, ale brzy už tu budou vědět všichni.

„Bell…?“ zeptal se jako by opatrně.

„Ano, Edwarde, jsem to já. Lucas ti nelhal, když ti říkal, že žiju.“ Přešla těch pár kroků, co je dělilo a pohladila ho po tváři. Oba na sebe zamilovaně hleděli a já jsem byl šťastný, že jsem teď mohl Belle pomoci.

„Ale jak…?“ zeptal se nechápavě a já přešel k nim do obývacího pokoje a pohodlně se posadil do křesla. Bella se na mě krásně usmála a potom poodešla od Edwarda a vrátila se k hlavním dveřím. Všichni ji sledovali a když do dveří, které otevřela vešla i Isa, nikdo nic nechápal.

„Iso, můžeš mi vysvětlit, co se tu děje, jak to, že jste najednou dvě?“ zeptal se Aro Belly. Chudáci z toho budou asi nějakou dobu pěkně zmatení, než si zvyknou na to, že Bella a Isa jsou jako dvojčata a navíc budou žít pod jednou střechou.

„Já ti to vysvětlím, podej mi ruku,“ odpověděla Bella a natáhla k Arovi svou dlaň. Ten úplně nechápavě udělal to samé a pak zavřel oči. Z knihy jsem trochu tušil, jak Arův dar funguje a také, že Bellin štít jde stáhnout tak, aby mohla Arovi ukázat všechno, co chtěla a nemusela to říkat nahlas.

„Holčičko…“ zašeptal dojatě Aro, když otevřel oči a potom si Bellu přitiskl do náruče a slyšel jsem jeho vzlyky. Kromě Edwarda, který všechno viděl v Arově mysli na ně všichni hleděli s otazníky v očích.

„Může nám tu někdo vysvětlit, co se tady děje?“ zeptal se pro změnu Carlisle.

„Lucasi, promiň, že jsem ti nevěřil,“ omlouval se mi Edward, ale stále nespouštěl zrak z Belly, jako by se mohla v následující vteřině vypařit nebo co. „Asi bude nejlepší, když to vysvětlíš ty s Bellou, protože já to pořád nechápu, tedy asi chápu, ale je toho trochu moc.,“ řekl a pak přešel k Belle, která se vykroutila z Arova objetí a stulila se v tom Edwardově, kde toužila být už dlouhých dvacet let.

„Máš pravdu, asi bude nejlepší, když to vysvětlíme. Esme, mohla by sis jít k nám přisednout?“ poprosil jsem ji a ta bez zaváhání přišla za námi. Isa se mi posadila na klín. Bella stála stulená v Edwardově náručí a ostatní členové zabrali ostatní volná místa k sezení. Stále však střídavě hleděli na Isu v mém náručí a Bellu v Edwardově.

„Než začneš, mohl bys nám říct, kdo je ta druhá dívka?“

„Carlisle, vím, že to zní divně, ale já jsem Bella,“ odpověděla místo mě Bella.

„Bella?“ všichni se zaměřili jenom na ni a Edwardovi se na tváři objevil spokojený úsměv, stejně tak i Arovi a Ise. Tohle bude ještě zábava. „Ale, ale jak je to možné?“

„Jednoduše, s Lucasem ti to vysvětlíme,“ řekla a nadechovala se, že bude pokračovat, tak jsem ji nechal. Až bude chtít, tak řekne, abych něco dodal. „No, já vlastně nevím tak docela, co se přesně stalo. Vím, že když mě Caius odvedl, cítila jsem hroznou bolest, a potom mě nějaká síla někam táhla, ale když zmizela, zjistila jsem, že jsem stále v Voltérském hradě. Mohla jsem chodit, kam jen jsem chtěla, ale nikdo mě neviděl, byla jsem něco jako duch. Dny probíhaly pořád stejně a já jsem nemohla odejít, vždy když jsem se o to pokosila, zastavila mě nějaká neviditelná zábrana… teď mám takový pocit, že to bylo kvůli Lucasovi, protože když ho Caius poslal za Isou do Edmondu, zábrana najednou zmizela a ale ta síla se objevila znovu a táhla mě spolu s ním.“

„Když jsem přijel do Edmondu, začal jsem plnit Caiův příkaz a jednou večer, když jsem šel jen tak po ulici, zaslechl jsem něčí vzlyky a tiché slova. Tehdy jsem poprvé uslyšel Bellu. Sama z toho byla překvapená, ale tehdy mi nechtěla říct své jméno, takže jsem jí musel říkat Vicky.“ Ujal jsem se slova místo Belly a ta se na mě zašklebila, když jsem se zmínil o jejím vymyšleném jméně.

„Naše setkání nakonec asi nebyla jenom taková náhoda, jak jsem si myslela a přesvědčila jsem se o tom tak, že mě Lucas začal postupně vidět. Čím víc, jsem byla v jeho blízkosti, tím jasněji mě viděl a po Caiově příchodu spatřil i můj obličej.“

„Takže tys s námi byla, když tu byl Caius?“ ujišťoval se Jasper.

„Ano, a díky štítu, jsem vás mohla ochránit.“ Souhlasila s ním Bella.

„Tak proto jsme si všichni mysleli, že je Lucas blázen, když děkoval. To mluvil k tobě, že?“ vykřikl nadšeně Emmett a já se jenom usmál, když řekl nahlas to o bláznovi. Stejně jsem si to tak nějak myslel. „Promiň, Lucasi,“ omluvil se mi hned, když si uvědomil, že to řekl nahlas.

„To je v pohodě, já vlastně jsem to trochu předpokládal.“ Uklidnil jsem ho.

„No, a abych to dovyprávěla. Lucas při stěhování našem v tvé pracovně, Carlisle, knížku, ve které byl shodou okolností popsán jeden příběh z minulosti, kdy se jednomu upírovi stalo to co mě a tak mi potom s Isinou pomocí pomohli. Za což jim nebudu nikdy moct dost poděkovat.“ Dovyprávěla a vděčně se na nás usmála.

„Lucasi, Iso asi… asi bych se vám měl omluvit,“ začal Edward, „nechoval jsem se k vám vůbec pěkně. Měl jsem si vás nejdříve poslechnout a potom na vás až křičet, že si děláte legraci, abyste mi ublížili. Nechápu, jak mě to mohlo vůbec napadnout, vím, jak se trápila, když jsem byl po našem rozchodu smutný. Takže se moc omlouvám.“

„To je v pořádku,“ odpověděla mu za nás oba Isa.

„Jo, to je v pohodě, jenom mi dovol takovou menší otázku. Když jsi odcházel z té louky, napadlo tě, že by ses vrátil? Napadlo tě vůbec, že jsme mluvili pravdu a ty bys mohl být s Bellou?“ chtěl jsem vědět, jestli jsem měl pravdu.

„Nevím. Když jste mi to řekli, byl jsem naštvaný na vás oba. Cestou zpátky jsem pořád nedokázal pochopit, proč jste to udělali, ale když už jsem seděl v křesle a v klidu o tom přemýšlel, začal ve mně hlodat červíček pochybnosti, to přiznávám. Napadlo mě, jestli to všechno nebyla pravda a jestli to třeba nebyla poslední možnost být s Bellou, ale než jsem došel k nějakému rozhodnutí, objeví se tu Bella, se všemi se začne vítat a nakonec mě políbí. Byl jsem dokonale zmatený. Kdo to vůbec vymyslel?“

„To jsem byla já,“ pípla vedle mě Isa.

„Tak vídáš, Lucasi, měla jsem pravdu. Edward by se vrátil až by vychladl a vážil všechny možnosti,“ vyhrkla hned Bella a já se musel usmát. Prostě jako malá.

„A jak tě to vůbec napadlo, tahle to udělat? Já jsem si už začínal myslet, že si se mnou jenom hraješ, když sem Bella přišla a začala mě líbat. Byl jsem z toho trochu mimo.“ Vyzvídal Edward a Isa se na mě podívala, nebyla si jistá, jestli se jim svěřit se svým darem, a tak jsem na ni jenom povzbudivě mrknul.

„Všichni víme, jaký dar má Bella no a já mám vlastně ten samý. Nemůžu říct, jak to u mě bude fungovat jako u upíra, ale když jsem byla člověk, mívala jsem sny stejně jako Bella, ve kterých se jí zjevovala budoucnost. A to mě přivedlo k tomu nápadu, protože, když jsem tehdy usnula v autě při cestě sem, zdál se mi o tobě a Belle sen. Nejdřív jsem si myslela, že to jsme my dva, ale když se mi Lucas svěřil s tím tajemstvím, bylo mi to hned jasné.“ Všichni teď střídavě koukali na Isu a Bellu protože nikdo nemohl pochopit, jak dvě upírky můžou mít stejný dar a přitom nebýt ani příbuzné.

 

 

Nikdo nevěděl, jestli je možné, aby dvě upírky mohly mít stejný dar, ale když je možné, že Bella je po dvaceti letech živá a s námi tak si řekli, že je možné všechno a dál to neřešili.

Emmett se pořád zvědavě vyptával, jaké to bylo být de facto bez těla. Carlisle to samozřejmě poslouchal a snažil se pochytit všechno důležitého, ale nakonec toho měl dost i Edward protože chtěl být s Bellou, a tak Belle něco zašeptal a spolu odešli pryč.

„To nám to ale pěkně dopadlo, co?“ zašeptala mi Isa do ucha.

„Myslíš, že je tohle konec?“ zeptal jsem se trochu pobaveně a dal ji pusu na tvář.

„No a není?“ oplatila mi otázku otázkou a oba jsme se usmáli. Tohle rozhodně není konec. Tohle je začátek. Začátek naší společné budoucnosti, kde budeme žít jako jedna velká rodina, skutečná rodina, ne jako ta rodina, která je ve Voltéře. Tam nikdo vlastně nemůže ani říct, že je něčí bratr, protože při první příležitosti by ho podrazil.

„Ne, tohle konec rozhodně není, to je jenom začátek,“ odpověděl jsem jí na její otázku a políbil ji na rty, které měla otevřené v protestu.

 


Předchozí kapitla oooo Shrnutí oooo Epilog



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ve víně je pravda. Ve snech budoucnost? 2 - 20.kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!