Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ve víně je pravda. Ve snech budoucnost? 2 - 19.kapitola


Ve víně je pravda. Ve snech budoucnost? 2 - 19.kapitolaOpět jsme se octli o kousek blíž ke konci a máme tu 19.kapitolu což znamená, že do konce zbývají jenom dvě kapitoly. Tahle kapitola je z pohledu Lucase a to je asi tak vše, co můžu říct protože jinak mě nic nanapadá.
Moc děkuju za komentáře u předchozí kapitoly a doufám, že i tahle se bude líbit a nějaké mi tu necháte, vaše Petronela

19. kapitola - To není pravda, lžeš!

(Lucasův pohled)


„Vím, že jsem jí nic neměl říkat, ale věř mi, ona to nikomu nepoví, navíc jí Edward nemůže číst myšlenky stejně jako tobě.“ Bella na mě byla hodně naštvaná, že jsem to Ise řekl, ale i pro mě bylo velmi nečekaným překvapením odhalení, že je to vážně Bella. Od začátku jsem vlastně věděl, že mi se svým jménem tak trochu lže, ale když nám potom pomohla proti Caiovi a Isa se dala dohromady, byl jsem se za ní podívat do toho starého skladiště a konečně jsem uviděl její obličej.

„Jsi zamilovaný blázen, když jí tak věříš!“

„Možná máš pravdu, jsem zamilovaný blázen, ale o Ise pochybovat nikdy nebudu. Ona to nikomu neřekne, a i kdyby se to někdo dozvěděl, co by to potom změnilo?“ zeptal jsem se jí a Bella po mě střelila nenávistným pohledem.

„Chceš vědět, co by to změnilo?“ zopakovala moji otázku a já přikývl. „Tak mě dobře poslouchej, protože to nebudu opakovat dvakrát. Viděla jsem, jak Cullenovi spolu s otcem, Chiarou a Emíliem trpěli, když si mysleli, že jsem mrtvá a bylo to příšerné, teď kdybys jim dal sebemenší naději, že se k nim vrátím a potom se to nepovedlo, tak bys je dorazil úplně a ze všeho nejvíc Edwarda a to jí nechci, rozumíš? Nechci!“ křičela na mě a zoufale přecházela po skladišti. U Cullenů jsem s ní tyto rozhovory vést nemohl, přestože tam byla stále, všichni by si o mně mysleli, že jsem blázen.

„Chce to trochu důvěry, já vím, že se mi to podaří.“

„Ty to víš, aha… tak mi potom řekni, jak to chceš udělat,“ štěkala po mě jako po malém děcku. Vůbec mi nedůvěřovala a já myslel, že jsme se stali přáteli.

„To ještě přesně nevím…“

„No tak vidíš, nevíš to a chceš, abych ti věřila, že budu s Edwardem a jeho i svou rodinou. Víš, kdyby se to dozvěděli i oni, že je tu ta možnost a ono se to nepovedlo, nebolelo by to jenom je, ale také mě. Ale tobě je to, zdá se, jedno!“ Stále přecházela po skladě, ale její hlas se lámal potlačovanými vzlyky.

„Kdybys mě nechala domluvit a nezačala hned křičet, dozvěděla by ses, že mám plán, jak to udělat. U Carlislea v pracovně, když jsem mu pomáhal vybalovat knihy, jsem objevil jednu velmi starou a je tam jedna zmínka o tobě podobné osobě!“ sám jsem na ni už křičel a Bella na mě poulila své zlaté oči. Když jsem ji poprvé uviděl celou, nebýt těch očí, měl jsem pocit, jako by přede mnou stála Isa.

„Takže-“ vzlykla, „je tu nějaká možnost, že…“ nedokázala dokončit větu.

„Ano, možnost tu je. Knihu jsem si od Carlislea půjčil a teď ji pročítám a snažím se najít více podrobností. Měl bych ti dokázat pomoct, jenom ještě nevím, co všechno je k tomu zapotřebí,“ řekl jsem už trochu klidnějším hlasem.

„Promiň, že jsem… že jsem na tebe tak vyjela. Jsem rozrušená.“ Začala se mi hned omlouvat. Chápal jsem ji, dostat naději být s milovanými osobami a potom to nedokázat je opravdu hrozná, ale já jsem jí mohl pomoci a taky to udělám. Pomůžu ji, ať to stojí cokoliv, ona mi také pomohla, přestože jsem patřil k těm, kteří jí zničili života, tedy aspoň jeho část a ona bude mít znovu možnost se jim pomstít.

Dohadováním s Bellou jsem ztratil celé dopoledne. Domů jsem se vrátil až někdy kolem třetí a to už jsme se po cestě s Bellou vesele bavili. Bylo to fajn, když už přede mnou neměla žádné tajemství a já se jí mohl zeptat na cokoliv.

„Je ti ale jasné, že jestli se ti povede mě znovu zhmotnit, nebudu mít důvod chránit tě štítem, že jo?“ zeptala se a usmála. Na to jsem vůbec nepomyslel, věděl jsem, že je to její práce protože nechce, aby se o ní Cullenovi dozvěděli, ale vůbec mě nenapadlo, že by ho mohla někdy stáhnout.

„To bys vážně udělala?“ zeptal jsem se jí s úsměvem.

„To si piš, že udělala a už bys před ním nemohl mít žádné tajemství. Ani nevíš, jak ráda jsem byla, že mi nemůže číst myšlenky, když jsem se tam poprvé objevila, anebo jak moc jsem chtěla, aby to dokázal, když jsem začala tu hru s Caiovým synem. Všechno to mohlo být jinak,“ řekla s povzdechem.

„Možná máš pravdu, ale teď už jsme docela blízko, tak ti nebudu moct odpovídat, pokud nechci, aby si všichni mysleli, že jsem blázen, co mluví sám se sebou,“ řekl jsem a zaslechl její zvonivý smích. Potom jsme se už bavit nemohli.

Vešel jsem do domu a první co jsem zaslechl, byl klavír. Edward přejížděl po klaviatuře a domem se rozléhala teskná melodie. Isa seděla na bílé pohovce a sledovala ho. Nikdo si mého příchodu nevšiml. Potichu, abych nerušil tu nádhernou hudbu, jsem přešel do obýváku a sedl si vedle Isy, která se ke mně se smutným úsměvem přitulila.

„Je tu?“ zeptala se šeptem a já jenom přikývl. „Kdy mu to chcete říct?“ pokračovala ve vyzvídání, ale já jí na to nemohl odpovědět. Všechno mu řeknu, až si budu jistý, že dokážu Bellu zhmotnit a k tomu, abych to dokázal, musím nejdřív dočíst tu knihu.

Seděl jsem v pokoji a pečlivě studoval knihu. Isa se nechala přemluvit na test, jak dokáže odolávat lidské krvi a jela s Alicí, Rose a Chiarou na takové menší nákupy. Kluci si také vymysleli nějakou jinou zábavu a tak jsem zůstal v domě jenom s Arem, Carlislem, Esme a všudy přítomnou Bellou, která zrovna procházela po pokoji a netrpělivě čekala, až dočtu.

„Tak co, už víš jak to udělat?“ zeptala se, když jsem otáčel další stránku. Vzhlédl jsem k ní a záporně zavrtěl hlavou. Bella byla každou minutou, kterou jsem se snažil přijít na to, jak ji znovu zhmotnit stále netrpělivější a já se jejím neustálým přecházením po pokoji také nemohl soustředit.

Od chvíle, kdy se dozvěděla, že je možné, aby se k nám vrátila, nemůže se dočkat. Možná jsem jí to měl říct, až bych knihu dočetl, ale to bychom se hádali ještě hodně dlouho. Všechny má snaha, věnovat textu aspoň trochu pozornosti se vytratila, když jsem na příjezdové cestě zaslechl auto a z něj vysedly holky.

„Co si myslíš, že jdeš dělat?“ zeptala se, když jsem zaklapl knihu. Věděl jsem, jak se nemůže dočkat, ale chtěl jsem se přivítat s Isou. Sešel jsem schody a zrovna vcházely do dveří ověnčené každá aspoň deseti taškami.

„Konečně doma,“ řekla Isa a usmála se, když mě spatřila na schodech.

„Jen neříkej, že se ti to nelíbilo, bavila ses,“ odporovala Alice, ale nic nezmohla.

„Pojď, půjdeme roztřídit to oblečení.“ Nabídla se Alici hned Chiara a tak posbíraly všechny tašky a šli do Alicina pokoje, kde začali všechno vytahovat na postel a třídit.

Chtěl jsem jít zrovna s Isou do našeho pokoje, ale v tom se vrátili i kluci a tak jsem změnil původní záměr a vydali jsme se ven. Isa se na mě nechápavě dívala, protože jsem jí zatím vůbec nic neřekl, ale usoudila, že mluvit začnu, až budeme dál od domu.

„Co se stalo?“ nevydržela to nakonec.

„Nic se nestalo, jenom jsem chtěl být chvíli s tebou.“

„Vážně se nic nestalo?“ zeptala se podezřívavě a já jsem věděl, že jí nemůžu lhát.

„Fajn, něco se stalo. Dneska, jak jste odjely na nákupy, jsem se znovu začetl do té Carlisleovi knihy. Bella byla v pokoji se mnou a stále chtěla vědět, jestli jsem už přišel na to, jak ji zhmotnit-“

„A přišel jsi na to?“ skočila mi do řeči.

„V tom je právě ten problém. Já jsem Belle řekl, že to zvládnu, ale když jsem si četl v té knize, kde popisovali, že se v minulosti jeden nebo dva případy staly, nikdy to nedokázal jenom jeden upír, vždy k tomu byli zapotřebí dva a tak nevím, jak to Belle říct, protože ta je natěšená, že už bude moct být s Edwardem,“ řekl jsem zničeně,

„Takže ona si myslí, že ji zhmotníš, ale přitom to nedokážeš?“ ujasňovala si Isa.

„Asi tak nějak. Nevím, jak bych to mohl udělat sám, podle všeho nejsem dost silný, pokaždé vedle dotyčného, co nezhmotněnou osobu viděl, stál někdo silný, kdo mu propůjčoval sílu ke zhmotnění té osoby.“

„Tak to jsme tedy v háji.“ Povzdechla si a sedla si na kmen spadlého stromu.

„Jsme?? Snad jsem, ne? To já jsem Belle slíbil, že bude zase normální.“ Bylo od ní pěkné, že to brala jako společný problém, ale i tak, zavrtal jsem se do toho sám, sám to budu muset taky vyřešit.

„Lucasi?“ ozvala se po chvíli, podíval jsem se jí do tváře a zdála se být nadšená, ba dokonce šťastná. „Bylo v té knize napsáno, že ten, co by ti měl pomáhat, musel mít nějaký dar, nebo stačí obyčejný upír?“ zeptala se.

„O žádném daru tam zmínka nebyla. Kam tou otázkou míříš?“

„Víš, napadlo mě, že bych ti mohla pomoct, ale nevím, jak. Sama si moc přeju, aby byl Edward a jeho rodina šťastná a tak bych byla ochotná udělat všechno, abych ti pomohla přivést Bellu sem k nám. Navíc, nebylo by špatné poznat někoho, o kom jsem napsala knihu,“ odpověděla mi.

„Iso! Ty jsi naprosto skvělá!“ Jásal jsem a vzal ji do náruče. „Co bych si bez tebe počal, že?“ mluvil jsem už potišeji a díval se do jejích karmínových očí, které začínaly od krajů zlátnout. Chvíli jsme si jenom tak hleděli do očí a potom jsem se k ní sklonil a políbil ji na její dokonalé rty.

„Jsi lhář, Lucasi!“ Tak takové přivítání mě čekalo, když jsme se s Isou vrátili. Bella přecházela po našem pokoji a byla hodně naštvaná. Nechápal jsem, čím jsem si takové chování zasloužil.

„Lucasi, děje se něco?“ zeptala se Isa, která vešla hned za mnou a narazila do mých zad, když jsem se překvapen Belliným chováním zastavil. Otočil jsem se k Ise a naznačil jí, že Bella je tu a tak jenom vědoucně kývla. Věděla, že nesmí nic říct. „Co se stalo?“ směřovala svou otázku tentokrát k Belle, přestože se dívala na druhou stranu pokoje, než byla Bella.

„Ty máš takové štěstí, Lucasi, že nejsem zrovna v situaci, kdy bych tě mohla chytit pod krkem a pořádně s ním zatočit!“ vyváděla dál a já jsem pořád nechápal, co se jí mohlo stát, že tak jančí.

„Nevím,“ odpověděl jsem jak Ise, tak Belle a ta se na chvíli zastavila.

„Tak ty nevíš? Slyšela jsem váš rozhovor! Proč jsi ve mně vzbuzoval plané naděje, že budu zase normální, když to nedokážeš? Proč jsi mi lhal? Tvrdil jsi, že jsme přátelé a přátelé si nikdy nelžou, ale tys mi lhal!“ Aha, takže v tomhle to vězí. Pustil jsem Isinu ruku, kterou jsem doteď svíral a přešel k naštvané Belle.

„Ale tak to není. Nelhal jsem ti, přišel jsem na řešení,“ mluvil jsem k ní tiše a doufal, že mě nikdo v domě neposlouchá. Bella se na mě dívala jako bůh pomsty. Ruce měla zapřené v pase a hrozně se mračila, přesto jsem věděl, že má strach ze zklamání a má strach z toho jak ji přijmou, když se vrátí.

„To už jsi jednou říkal a jak to dopadlo?“ Nevěřila mi a měla pravdu, už jednou jsem řekl, že mám řešení a nakonec jsem ho neměl a teď znovu. Má právo mi nevěřit, ale tentokrát by to mohlo opravdu vyjít.

„Nechci se vám do toho plést, a přestože neví, co jsi říkala. Lucas má pravdu.“ Vložila se do toho i Isa. Bella se na ni nechápavě podívala a potom se otočila znovu ke mně. Isa se na mě také podívala a já čekal.

„Dobře, nemám důvod jí nevěřit, ale tohle bude naposledy Lucasi!“ odpověděla a já si mohl oddechnout. Přistoupil jsem k Ise a objal ji kolem ramen. „Ale varuju tě, jestli mě ještě jednou takhle podvedeš, tak si mě nedaruj, sama přijdu na způsob, jak se ti pomstít!“ Vyhrožovala, ale já z toho neměl strach, věděl jsem, že s Isou po svém boku toho dokážu hodně, třeba i přivést Bella mezi živé.

Až do rána jsem dočítal tu knihu. Snažil jsem se přijít na to, jak to udělat, aby mi mohla Isa předat část své síly, abych mohl Bellu zhmotnit. Nakonec to bylo až neskutečně lehké. Podstatou bylo, že jsme oba museli pevně věřit, že to dokážeme a naše společné přání spolu s mým darem to dokážou.  Když jsem to řekl i Ise, měli jsme z toho oba velkou radost. Nejtěžší část jsme však stále měli před sebou a to říct to Edwardovi.

„Ale jak mu to mám říct?“ Kroutil jsem hlavou.

„No, to nevím, nikdy jsem nikomu říkat nemusela, že mu oživíme přítelkyni,“ zašeptala mi pobaveně Isa do ucha a já se ušklíbl. Přesto jsem musel uznat, že má pravdu, nebylo na denním pořádku někoho oživovat.

„Tak fajn, nějak to vymyslíme, pojďte obě dolů.“ rozhodl jsem a tak jsme s Isou ruku v ruce šli za Edwardem, který opět seděl u svého klavíru a hrál. Bella nás tiše následovala. Celou noc strávila u něj v pokoji a ráno se byla poptat, jak jsme pokročili a já ji mohl říct, že jsme na to přišli.

„Ehm… Edwarde?“ oslovil jsem ho nejistě. Hudba utichla a Edward se na mě podíval, potom přejel pohledem na mé ruce spojené s Isinou a nakonec se podíval na Isu. Ta se na něho usmívala a já jsem doufal, že to tak nějak řekne za mě.

„Potřebovali jste něco?“ zeptal se a Isa na mě mrkla.

„Víš, Edwarde, potřebovali bychom s tebou mluvit.“

„Tak klidně mluvte, nic vám v tom nebrání,“ pobídl nás.

„Nemohli bychom jít mimo dům?“ Už tak to pro mě bylo těžké a takhle mu to říct v domě, kde vás poslouchá dalších devět velmi citlivých párů uší. Isa mi povzbudivě stiskla ruku a já se na ni usmál. Díky bohu za ni.

„Co je tak důležitého, že mi to nemůžete říct v domě?“ zeptal se, když už jsme stáli na malé loučce pěkný kus od domu a nikdo náš rozhovor nemohl slyšet.

„Edwarde, máme pro tebe skvělou zprávu!“ Vyhrkla nadšeně Isa.

„Skvělou zprávu? Jakou?“ zeptal se zvědavě.

„No, jak to říct…“ nevěděl jsem, jak sestavit všechny ty slova v mé hlavě do jedné srozumitelné věty. „Co bys dělal, kdybys měl možnost být znovu s osobou, kterou nadevšechno miluješ? Jak by ses zachoval, kdybys mohl být s… s Bellou?“ zeptal jsem se ho opatrně a poočku sledoval Bellu, která se na něho zamilovaně dívala. Teď když jsem se o ní zmínil, bylo vidět, že z toho začíná mít strach.

„Bella je mrtvá!“ vyštěkl na mě.

„Ne, Bella žije,“ řekl jsem mu naprosto klidným hlasem.

„Neutahujte si ze mě. Ty máš Isu a to ti musí stačit, už tak to bolí, vidět ji s tebou a ty mi tu budeš ještě připomínat Bellu. Myslel jsem si, že jsi jiný formát, ale teď je vidět, kde jsi posledních dvacet let žil,“ odpověděl mi mrazivým tónem, ale na jeho obličeji a tom, jak zatínal pěsti, jsem jasně viděl, jak to v něm vře.

„Edwarde, prosím tě, uklidni se,“ promluvila klidně Isa a přistoupila k němu.

„Proč to děláte?“ zeptal se jí zničeně.

„Edwarde, my ti nechceme nijak ublížit, ba právě naopak chceme ti pomoct. Vím, jak tě bolí vidět mě po boku jiného muže, zvlášť když ti tolik připomínám Bellu, ale s Lucasem jsme přišli na něco, co tě určitě potěší.“ Mluvila dál a spokojeně se usmívala. Edward si ji zvědavě měřil a já jsem byl rád, že se ujala role mluvčího.

„Počkej. Nějak se v těch vašich slovech ztrácím. Nejdřív Lucas tvrdí, že můžu být s Bellou, což je podle mě naprostá hloupost, protože je Bella už víc jak dvacet let mrtvá, potom ty začneš mluvit o tom, že víš, jak mě bolí, když tě vidím šťastnou po boku někoho jiného, což je docela pravda, když už to musíš vědět, a nakonec, že pro mě máte řešení, které mě potěší?“ řekl a nevěřícně na nás zíral.

„Lucasi, asi to nebyl dobrý nápad,“ řekl Bella a smutně koukala na Edwarda.

„Můžeme ti pomoct, být znovu s Bellou,“ promluvil jsem k němu.

„Díky, ale to můžu v klidu zařídit sám, stačí naštvat několik nomádů nebo zajet do Voltéry a myslím, že Caius by mi tu laskavost prokázal. Co říkáš? Ty ho přece znáš líp, jak já,“ řekl s nádechem jistého sarkasmu.

„Edwarde, křivdíš mu, on to tak nemyslel,“ zastala se mě Isa.

„Jak nemyslel? Jasně řekl, že mi pomůže, abych mohl být s Bellou, a s ní budu moct být, jenom když umřu, takže nevím, jak jinak by to mohl myslet,“ vyjel teď i po Ise.

„Můžeš s ní být, i když budeš na živu.“

„Nevěřím ti, už na začátku jsem to řekl a teď to tu znovu opakuju. Nevěřím ti, podle mě si hnusný lhář, kterému se podařilo zblbnout i Isu,“ řekl naštvaně a chystal se odejít. Chtěl jsem mu v tom zabránit, ale Bella mě zadržela.

„Nech ho jít, možná se vrátí.“

 


 

Do konce zbývají 2 kapitoly.

Snad se tedy tato kapitola líbila a necháte mi nějaké komentáře. Opět nebudu psát žádnou podmínku, kdo bude chtít, komentář nechá a kdo ne, tak já to prostě řešit nebudu.

Předem bych těm, co komentář nechají chtěla moc poděkovat, děláte mi velkou radost lidi

vaše Petronela

 

Předchozí kapitla oooo Shrnutí oooo Další kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ve víně je pravda. Ve snech budoucnost? 2 - 19.kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!