Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vampire's life - kapitola 5.

20.03.2010 (16:45) • Tezzynkaa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1586×

„A kde je vlastně tvůj manžel?“ zeptal se bolestně Edward a odvrátil se ode mě.

„Jacob je mrtvý. Jsou to necelé dva roky,“ zašeptala jsem.

„To je mi líto.“ V tu chvíli zněl Edward naprosto upřímně. Ale i přesto jsem mu něvěřila.

„Nemusíš se kvůli mně přetvařovat,“ zasmála jsem se hořce. Slova mě pálila na jazyku. Edwardovi oči se zaleskly a pomalu ke mně přistoupil.

„Nepřetvařuji se. Nemůžemě těšit nic, co tě dělá nešt'astnou.“ Na to jsem mu nemohla nic říct. Zněl tak kajícně, tak božsky... Proč mi to jen dělá? Jsem sice dost silná na to, abych kolem něj procházela po chodbách ve škole, ale tohle nezvládnu.

„Edwarde, prosím, jdi pryč. Dnes toho bylo na mě moc. Já...“

„Ne, Bello. Nevyháněj mě,“ prosil a nenechal mě tak domluvit.

„Víš, že takhle to nejde,“ apelovala jsem na jeho zdravý rozum.

„Já ale nikam neodejdu. Už jednou jsem udělal chybu a vyčítám si to každou vteřinu. Podruhé už neselžu.“ Tím mě rozzuřil. Nechápu proč, ale v tu chvíli mnou projela vlna vzteku.

„Nechápu, co tím sleduješ. Jacob mi obětoval vše a zemřel ani ne před dvěma lety. Myslíš si, že když tu není, tak za tebou hned poběžím a budu žebrat o tvou pozornost? Já nebudu šlapat po jeho památce a už vůbec ne kvůli tobě,“ prskla jsem.

Na Edwardově tváři se mihl náznak úsměvu. „Tak o to tu jde? Že zemřel teprve nedávno? Bello, budu na tebe čekat třeba sto let, jen abych mohl být zas tím, kým jsem byl, než jsem odešel. Ale ted' prosím, dovol mi být součástí tvého života. Slibuji, že budu vždycky ten, kým chceš, abych byl. Jestli mezi námi nemůže být láska, dovol, aby tu bylo přátelství.“ Určitě jsem musela slyšet dobře. Jsem upír, nemohu se přeslechnout. Jak může být vůči mě tak krutý... Ale myšlenka na jeho blízkost mě zcela pohltila. Nemohla jsem jinak, než přikývnout.

Oba dva jsme se posadili na sedačku, jen další naučené liské gesto. Edward chtěl vědět vše, co se za celé ty roky stalo. Jen matně jsem mu dokázala popsat svůj lidský život...

„Už víš, co jsem měl na mysli?“ optal se, když jsem mu popisovala naše páté stěhování. Nechápavě jsem se na něj podívala, opravdu jsem neměla tušení, co tím myslel. A to je prý upíří myšlení dokonalé. „O prokletí upíří existence, o tom být jen netvorem bez duše,“ vysvětlil a já se musela zasmát. Ted' byl nechápavý on.

„Edwarde, skutečně si myslíš, že jsem netvor bez duše. Já vím, že jste všichni přesvědčeni o tom, že nemáte duši, ale já jsem jiného názoru. Můj život, nebo má existence, říkej si tomu, jak chceš, je dokonalý. Já jsem nikdy necítila prázdnotu, nepoznala rozdíl. Prostě jsem to já, jen už nejsem nešikovná, a ted' se nesměj, ale jsem i opravdu hezká,“ zasmála jsem se stydlivě mému výroku. Ano, nikdy jsem se nepovažovala za hezkou, ale ted' je to jiné.

„Nejsi hezká,“ promluvil Edward a něco ve mně škublo. „jsi dokonalá a vždy jsi byla. To, že jsi upír, nic na tvé kráse nezměnilo.“ Jeho kompliment jsem úspěšně ignorovala. Jsem si ale jistá, že kdybych byla člověk, byla bych rudá až za ušima. Edward chtěl ale vědět víc a víc. Vyprávěla jsem mu dál o své existenci. O mé svatbě s Jakem i o Billyho narození.

„Takže mu je už čtyřicet let?“ zeptal se udiveně.

„Ano, ale pořád se chová jako dítě. To má po Jakovi,“ zasmála jsem se. Vždy, když jsem vyslovila jeho jméno, můj hlas zněžněl a Edwardovi přeběhl po tváři bolestný výraz. Všiml si toho a znovu na mě pohlédl.

„Je to zvláštní. Moc mě to bolí, ale jsem i št'astný, protože jsi i ty,“ konstatoval a já si musela povzdechnout.

„Nemusíme se o tom bavit. To ty jsi chtěl vše vědět,“ osočila jsem se.

„Ne, chci se o tom bavit. Ani nevíš, jak mě to fascinuje. Všechno bereš s takovým klidem.“ Znovu jsem nechápala, co tím myslí.

„Edwarde, ty sis vždy myslel, že upírství je proti přírodě. Ale nikdy tě nenapadlo, že je to její součástí? Nikdy jsem nepocítila, že by mi něco uteklo, že bych byla o něco ochuzena. Samozřejmě, hodně let mi chyběla má rodina a přátelé, ale to už je dávno. Byla jsem št'astná a pořád jsem,“ ujišt'ovala jsem ho.

„Nikdy jsi nelitovala toho, že nemůžeš mít děti?“ zeptal se.

„Mám Billyho, on je můj syn. Je mi jedno, že nejsem jeho biologická matka. To já jsem ho učila chodit, našla jsem jeho první zub a slyšela jeho první slovo,“ zasnila jsem se s úsměvem. Edward chtěl něco říct, ale já ho zastavila. „Už bys měl jít. Začíná se rozednívat a já nechci, aby o tobě Billy věděl,“ vyháněla jsem ho, přesto byl můj hlas jemný.

„Bello,“ povzdychl si a já věděla, že pomalu překračuji hranici, kterou jsem sama stanovila.

„Edwarde, dost. To, co bylo mezi námi, je dávno pryč. Všechny mé vzpomínky na tebe, mi už dávno vybledly,“ přiznala jsem zoufale. A opět to bylo špatně. Já nemám být zoufalá...

„Tak dovol, abych ti je připomněl.“ Nevěděla jsem, co dělat. Můj rozum na mě křičel, abych se nedala, abych zůstala věrná svému muži. Ale mé tělo a srdce volalo po Edwardovi. Edward se ke mně přiblížil a chtěl mě políbit, ale já uhla.

„Něco jsi mi slíbil,“ zašeptala jsem.

„Omlouvám se, ale nemohu si pomoct.“ Chtěl to zkusit znovu, ale já nyní odsoupila o několik kroků vzad. Chtěla jsem mu dát jasně najevo, že tady nepochodí.

„Už běž, Edwarde,“ vyhnala jsem ho znovu a nyní i dost hrubě. Edward už vzdal další pokus a bez protestů odešel. To jsem si pěkně naběhla. Myslela jsem si, že po tolika letech to bude v pořádku, ale já ho stále miluji. Pořád tak silně a vášnivě...

Musela jsem se dát do maskování Edwardovi vůně. Nechtěla jsem, aby věděl, že tu Edward byl. V rychlosti jsem otevřela všechna okna a zapálila svíčku a vonný olej. Mezi tím jsem Billymu stíhala udělat snídani, což byla vajíčka a slanina. Modlila jsem se k Bohu, aby to nezjistil.

„Mami?“ ozvalo se za mnou. Billy stál na schodech, ještě v pyžamu a krčil nos. V téhle situaci jsem měla výhodu, jelikož mě mé tělo nemůže prozradit.

„Ano, zlato?“ optala jsem se mateřským hlasem. Billy skenoval kuchyni a nedůvěřivě si mě měřil.



předchozí kapitola Shrnutí další kapitola

Autor: Tezzynkaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vampire's life - kapitola 5.: