Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » V zajetí osudu 15

15.11.2009 (14:45) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5239×

Z mého snění mě vytáhlo pištění toho otravného budíku. Zasténala jsem a ještě se zavřenýma očima vstala.

Ve skříni jsem si našla oblečení a šla se upravit do koupelny. Při snídani jsem se trochu zdržela a docela mě překvapilo, když někdo zaťukal na dveře.

„Už jdu,“ křikla jsem a šla otevřít.

Jaké překvapení mě čekalo, když stál ve dveřích Edward a usmíval se. Zkoukla jsem jeho postavu oblečenou do tmavých riflí a černého svetru, který mu obepínal svalnatou hruď a u krku mu koukal bílý límeček od košile.

„Ahoj,“ pozdravil mě se zářivým úsměvem a přitáhl si mě na polibek. „Můžeme jít?“ zeptal se potom.

„Jen si vezmu věci a bundu,“ kývla jsem omráčeně a šla zpátky dovnitř. Rychle jsem vzala baťoh, bundu si přehodila přes rameno a vyšla jsem ven. Edward už na mě čekal v autě, tak jsem nastoupila.

„Jak ses vyspala?“ usmál se a vyjel.

„Dobře a co ty?“ otočila jsem se na něj.

„Skvěle,“ zasmál se a šlápnul na plyn, takže jsme byli za chvíli u školy. „Nezapomněla jsi na něco?“ pomohl mi se šibalským úsměvem vystoupit a udělal si čárku. Projela jsem všechny záznamy v mozku a na nic jsem nepřišla, až na poslední pokus.

„O-ou,“ nevině jsem se usmála a skousla si ret. „Promiň, vrátím ti je odpoledne,“ víc jsem se k němu přitiskla, aby snáz odpustil.

„Ale to se ti načítá úrok,“ varoval mě.

„A nešlo by to nějak zařídit?“ škemrala jsem zatímco mě doprovázel ke třídě.

„Myslím, že ne. Leda, že by…“

„Že by?“ skočila jsem mu do řeči.

„Leda, že bys mi dala nějaký úplatek,“ přitiskl mě ke zdi a ruce mi dal vedle hlavy.

„Tak úplatek se pánovi zachtělo. A co by si asi tak představoval?“ nadzvedla jsem obočí, ale než stihl odpovědět, tak zazvonilo.

„Pro začátek stačí tohle.“ Dal mi pusu a odešel.

S omámeným výrazem jsem vklopýtala do třídy a těžce dopadla na židli. Výklad učitele jsem nevnímala a díky bohu mě ani nezkoušel. Po zvonění na mě čekal Edward, aby mě mohl doprovodit i na další hodinu.

„Ještě pořád mě chceš podplatit?“ zeptal se s vážnou tváří.

„Ano, pořád o tom přemýšlím,“ kývla jsem hlavou.

„Tak to si musím pořádně rozmyslet, abych na tom taky něco vydělal,“ pokřiveně se usmál a naší konverzaci zase přerušilo zvonění.

„Ach jo,“ povzdechla jsem si.

„Uvidíme se potom,“ pohladil mě lehce po tváři a zase mě opustil.

Hned jak jsem vstoupila do třídy můj pohled se setkal s Jessičiným. Tvářila se jako bůh pomsty a já mohla akorát doufat, že jí to co nejdříve přejde a nechá mě na pokoji. Snažila jsem se jí ignorovat, když jsem kolem šla, ale moc dobře to nešlo. Vyzařovala tolik negativní energie, že by to položilo půlku národa. Sedla jsem si na svoje místo a čmárala si do sešitu.

„Slečno Swanová, můžete mi zopakovat, co jsem teď říkal?“ Stoupnul se ke mně učitel a vrátil mě tak do reality.

„O… omlouvám se, nějak jsem se zamyslela,“ cítila jsem, jak v obličeji rudnu.

„Ještě jednou a dám vám mimořádný domácí úkol,“ pohrozil přísně.

„Už se to nestane,“ sklopila jsem hlavu a učitel se zase mohl věnovat probírané látce.

S mučitelským výrazem jsem přetrpěla zbytek hodiny a těšila se na Edwarda. K mému zklamání na mě ale nečekal, tak jsem šla na biologii sama s tím, že už tam třeba bude. Nebyl. Když zazvonilo a Edward pořád nikde, začala jsem být trošku nervózní. Když někdo zaklepal, hlava mi samovolně vylétla nahoru a čekala jsem, kdo otevře. K mé úlevě to byl Edward, ale vypadal jinak, než ráno. Možná byl bledší a trochu rozcuchanější než ráno.

„Omlouvám se, ale udělalo se mi nevolno,“ řekl vážně a učitel to sežral.

„To je v pořádku pane Cullene. Posaďte se,“ odbyl ho a vykládal dál.

„Kde jsi byl?“ zeptala jsem se, protože mi výmluva o nevolnosti moc neseděla.

„Udělalo se mi blbě,“ použil stejnou výmluvu.

„Aha,“ zamumlala jsem odpověď a otočila se zpátky k učiteli.

„Bello,“ začal a tuku mi položil na stehno. Snažila jsem se jí shodit, ale vůbec to nešlo.

„Potřebuju se soustředit,“ napomenula jsem ho šeptem, ale nereagoval. „Edwarde!“ napomenula jsem ho znovu, když rukou vyjel trochu výš.

„Ano?“ pokřiveně se usmál a ruku ještě posunul.

„Přestaň,“ okřikla jsem ho trochu víc hlasitěji, až se po nás pár lidí otočilo.

„Proč? Baví mě to,“ nevině se usmál.

„Ale mě to rozptyluje,“ zpražila jsem ho a svojí ruku položila na jeho, aby s ní už nehýbal.

„Ber to jako úplatek, abych ti zmenšil úrok za půjčení sešitů,“ vítězně se usmál, protože věděl, že proti tomuhle nic namítat nemůžu.

„Dobře, ale v tom případě nepočítej s úrokem, protože tohle je přeplatek,“ usmála jsem se pro změnu já.

„Jak chceš,“ pokrčil rameny a v očích se mu nebezpečně zablýsklo. Ruku pomalu stáhnul, ale než jsem se zase stihla zaposlouchat do výkladu, zazvonilo.

„No vidíš a zase nic neumím,“ postěžovala jsem si, ale on se jen usmál. Rychle jsem ho políbila a s: „Uvidíme se na obědě, tak mi drž místo,“ jsem šla na další hodinu.

Zbytek dopoledne jsem se nudila a nepomohl mi ani otravný Mike, který si ke mně sednul.

„Ty vážně chodíš s Cullenem?“ zeptal se zvědavě.

„Jo, vadí ti to snad?“ nadzvedla jsem obočí.

„Ne,“ pokrčil rameny a byl zticha, protože už asi neměl co říct.

„Tak se nestarej,“ odsekla jsem trochu prudčeji, ale svůj účel to splnilo a Mike se stáhnul. Když jsem konečně mohla jít na oběd, tak mě pro změnu začala otravovat zase Jessica.

„Vyřiď Edovi, že fakt skvěle líbá, a že si to na těch záchodech můžeme zase někdy zopakovat,“ zákeřně se usmála a nechala mě tam stát. Chvíli mi trvalo, než jsem tu informaci strávila, ale stejně jsem šla do jídelny zaražená. Zkoukla jsem osazenstvo a všimla si Edwarda samotného u stolu, jak se na mě usmívá a rozhodla jsem se, že Jessicu teď řešit nebudu.

„Stýskalo se mi,“ usmál se a ještě než jsem si sedla mě políbil.

Když jsem se konečně dostala na vlastní židi, přistrčil ke mně tác s jídlem a sám si vzal pizzu. Vzala jsem si jablko a pochybnosti ve mně začaly zase hlodat. Co když mu před biologií vůbec nebylo špatně a vážně byl s Jessicou?

„Proč jsi přišel na biologii pozdě?“ neudržela jsem jazyk za zuby a zeptala jsem se.

„Bylo mi špatně. Vždyť už jsem ti to říkal,“ vymluvil se zase, ale nevěřila jsem mu.

„Tak jinak. Co máš s Jessicou?“ zeptala jsem se přímo a netrpělivě čekala na odpověď.

Něco ve mně mi říkalo, že to radši nemám chtít vědět, ale ta druhá půlka mé osobnosti byla neuvěřitelně zvědavá, tak jsem čekala na odpověď.

14. kapitola - 16. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek V zajetí osudu 15: