Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » V korunách stromů, prolog a 1. kapitola

Stephenie Meyer holding book


V korunách stromů, prolog a 1. kapitolaMoje nová povídka. Bells je elfka, která žije v kmeni, který jako jediný chrání les. Nemá svou rodinu v lásce, jelikož je jiná. Jednoho dne však začne ubývat zvěře. Najde Bells nového přítele? To se dočtete v této povídce. Prosím zanechte mi komentář, jestli se vám povídka líbí, nebo ne. Děkuji DH

Prolog

Pohled Edwarda

„Kdo je tohle?“ tázal se líbezný hlas mé drahé sestry Rosalie, když spatřila bledou dívku s divoce zacuchanými vlasy. Dívka vyla oděna v prosté sukni ze zvířecí kůže, která jen z malé části zakrývala její dlouhé štíhlé, ale přesto svalnaté nohy. Jakýsi přehoz zakrýval její vrchní část těla.

Mé sestře se nedostalo odpovědi. Nikdo nemluvil, to tichu rušilo jen splašené srdce, které bilo velice rychle a nepravidelně, nejspíš vyděšením. Dívka ležela pod stavením v koruně velice vysokého stromu. Strom byl hodně mohutný a dole neměl žádné větve, takže by se tam nahoru člověk nedostal.

Trochu to připomínalo dům, ale jen hodně málo. Nejspíš to sloužilo jako nějaký úkryt. Když jsem tak přemýšlel, i já bych měl co dělat, abych tam vylezl. Jasně, zvládl bych to, ale ne tak jednoduše, jako většinu věcí.

I kdyby se člověk dostal přes holý začátek kmenu a do stal by se k větvím, musel by skákat z jedné na druhou, jelikož jsou daleko od sebe. Ta dívka se nejspíš pokoušela vylézt, ale spadla. To by odpovídalo jejím zraněním. Ano určitě je to ten důvod, proč tu leží, tak bezbranná a nejspíš i polámaná.

1. kapitola

Bella

Už je to několik let, co jsme jediným kmenem. Kmenem, který chrání les. Z každé strany čeká nebezpečí. Největší ze strany člověčin. Kácí nám lesy a my se musíme stahovat, abychom nebyli odhaleni.

Vím, vypadám jako člověk, ale nejsem. Náš druh lze rozeznat podle špičatých uší, rychlosti a lezením po stromech. Sílu máme srovnatelnou s lidmi, ale jsme o hodně rychlejší a máme o něco lepší smysly.

Naštěstí jsem se s nimi ještě nesetkala. Vím o nich jen podle jejich činů a z legend, které se vyprávějí. Nebrala jsem je vážně, dokud nezůstal náš kmen posledním. Máme štěstí, že žijeme v lesích, které si lidé ještě nechávají.

V mém kmeni žijí 3 rodiny. Má – rod Vanyar, a pak Noldor a Teleri. Říkáme si elfové světla. Na zemi bývali ještě jiní elfové. Elfové soumraku byli rody Sindar, Falathrim a Nandor. Elfové tmy byly rody Úmanyar a Avari.

Pár elfů, kteří přežili, se k nám přidalo, ale je jich jen hrstka. Většina z nich byla hodně zraněná, takže jsme je přijali. Náš celkový počet je 53 elfů. Jen 5 je z ostatních kmenů. Má rodina je něco jako královská. Otec je náš náčelník.

Já mám být jako jediný potomek nástupce. Až mi vybere ucházejícího druha, budu s ním na trůně. Nechci takovýto svazek, ale nemám na vybranou. Mám ráda svobodu, lezení po stromech, mluvení se zvířaty. Už jsem se naučila několik zvířecích jazyků. Čas svobody si prodlužuji vzdorováním, ale vím, že mi to dlouho nevydrží.

Je fascinující, jak se dorozumívají. Když chodím na lov, protahuji čas, který jsem sama. Necítím se dobře mezi ostatními. Všichni mi vyčítají, že jsem elfka. Všichni očekávali elfa. Nástupce trůnu, vůdce kmene.

Také se od ostatních liším tím, že nemám lehce nazelenalou kůži, ale bílou. Elfové staří jako já mě nikdy úplně nepřijali, ale nadbíhali mi, protože jsem dcera vůdce.

Tušila jsem, že mým druhem bude nejstarší ze synů kmene Teleri. Ostatní mi říkají Enue, ale já ho neoslovuji a nebavím se s ním. Je o něco starší než já, dokonce je i pohledný, ale to není nic pro mě. Je moc namyšlený. Všechno si staví na svém vzhledu.

S ním nechci mít nic společného ani, kdyby to stálo vše, co mám. Enue často střídá elfky. Každou chvíli ho vidím s nějakou jinou. A to má být má pravá ruka a partner do konce života. Takže asi tak 500 let, když umřu brzy a 700, když v ctihodném věku. Ano elfové se dožívají i 1000 let.

Já jsem se narodila před 250 lety. Jsem v první čtvrtině života. Právě jsem dosáhla dospělosti. To mi umožňuje nejít si partnera, postavit si vlastní příbytek a mít potomky. Jediné čeho jsem využila, bylo mít vlastní příbytek.

Nikdo neřekl, že to musí být v naší osadě, tak jsem si své obydlí postavila asi pět tisíc kroků od tábora. Vyhlédla jsem si pěkný a mohutný strom. Větve byly až ve větší výšce, takže to bude i bezpečné. Lezení mi problémy nedělá. Ještě jsem nenašla strom, na který bych vylézt nedokázala. Díky své síle jsem vylezla všude, kam jsem chtěla.

Stromy mám ráda. Často se tam najdou živočichové, kteří tam hledají úkryt před okolním světem, a já jsem ráda, že jim v tom mohu pomoci. Mají ve mně oporu a ví to. Někdy se stává, že za mnou i chodí, abych jim pomohla. Dělám to ráda, cítím se pak užitečná.

Byla jsem vybrána k těmto činům matkou přírodou, proto na mě šelmy neútočí jako na jiné elfy. Nikdy jsem nepotřebovala luk, který musím mít stále u sebe. Už od dětství se malí elfové a elfky učí střílet z luku.

Hroty šípů máčíme ve vývaru z bylin. To proto, že když zasáhne šíp zvíře, uspí ho, ale nezabije. Byliny zacelí ránu a urychlí její zacelení. My získáme čas a zvířata neumírají. Zvířata zabíjíme jen pro potravu. Každý z nás má omezený počet zvířat na rok. Když nejíme maso, jíme plody lesa. Nikdo nemá nic proti, takže neporušujeme daná stanoviska.

Ale zpět ke mně. Své vlastní obydlí jsem stavěla několik týdnů. Finální podoba nebyla zrovna podle mých představ, ale nebyla jsem zklamaná. Bydlet se tam dá a hlavní účel to plní. Je to daleko od tábora a není ze země skoro vidět.

Do tábora chodím jen občas. Nic mě tam netáhne. Všichni chtějí, abych si konečně vybrala partnera a usadila se, ale já nechci. Kdybych souhlasila, že si partnera najdu, vezmou to do svých rukou a podstrčí mi Enua. Podle nich je to skvělá partie, ale oni nic neví. Neví nic o mně ani o něm. A pochybuji, že by mě chtěl. Nejsem nijak krásná. Alespoň si tak nepřipadám. Říká se, že elfku dělá krásnou její barva pokožky, takže já krásná být ani nemohu, jelikož jsem bílá jak sedma.

Jsem ráda, že mám konečně místo jen pro sebe. Pěkně jsem si to tu zabydlela, takže je to tu celkem útulné. Vytvořila jsem si tu malou ošetřovnu pro raněnou zvěř. Chodí jí sem stále více.

Snažím se pomáhat všem, ale někdy na to nemám. Když přijde někdo ve vážném stavu, nemohu mu pomoci. Jediné co mohu, je zkrátit jeho utrpení. To dělám nerada, i když vím, že je to dobře, když netrpí.

Poslední dobou se počet mrtvých zvířat zvyšuje. Zvířata, hlavě ty větší říkají, že každý týden ztrácí několik ze svých stád a smeček. Nejhůře jsou na tom srnky. Tvrdí, že je loví něco velkého, ale neví co jeto. Podle nich je to moc rychlé.


 

Prosím všechny o komentáře, ať už to bude kritika, nebo chvála:).

shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek V korunách stromů, prolog a 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!