Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Už věčnost jsem jiná 7.kapitola

13.12.2009 (14:15) • anazuzik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1513×

Už věčnost jsem jiná!

7.kapitola

Ráno jsem se probudila a měla jsem na sobě neznámou košilku. Alice. Dneska se od ní nenechám obléci. Sama jsem si vybrala džíny, tílko a flanelovou košili. Ať trpí, já se v tom cítím dobře. Na nohy jsem si dala své vytoužené tenisky. Sešla jsem dolů do obýváku, kde nikdo nebyl. Zaposlouchala jsem se do domu a už jsem věděla proč. Všichni se věnovali svým polovičkám. Na chvilku mě bodlo u srdce. K snídani jsem si nasypala jen vločky s mlékem a zatímco jsem jedla, přišel do kuchyně Edward.
,,Dobré ráno, co tak brzo?”
,,Dobré, nevím, už se mi nechtělo spát. Ty jsi se raději byl proběhnout, co?” Věděla jsem totiž, že přišel zvenku- jeho vlasy byly rozfoukané větrem.
,,Ano, není to moc příjemné poslouchat to.”
,,To věřím.”
Právě jsem dojídala snídani a přemýšlela co budu dělat. Měla jsem ještě dvě hodiny do toho, než budeme muset jet do školy. A Edward jako by mi četl myšlenky.
,,Nechceš si jít zahrát něco na klavír?”
Jen jsem přikývla a my jsme se vydali ke klavíru. On začal hrát jednu úžasnou melodii a já se přidávala podle toho, jak jsem to cítila. Žádné noty, žádná pravidla. Právě když skladba končila sešla dolů Esme s Carlislem.
,,Ahojte. Bello, mám ti udělat snídani?”
,,Dobré ráno, to je dobré, už jsem jedla.”
Dál jsem se věnovala klavíru a mezitím už dolů přišli všichni a poslouchali naši novou skladbu. Byla taková živější. Mě právě něco napadlo. Každému složím píseň, ve které vyjádřím, jak je miluji. S tímto pocitem jsem sedala do auta, které mě dovezlo až do školy. Jen Alice se na mě celý den mračila a já se potutelně smála.

***
Už je to týden, co skládám a nikdo neví, co to stále píšu. Nepotřebovala jsem to hrát, noty se mi ozývaly v hlavě. Dopsala jsem poslední notu. Myslím, že zítra to bude na provedení perfektní. Zápisy jsem poctivě schovala a sešla dolů do obýváku. Nevšímala jsem si Aliciných úsměvů. No jistě, už to musela vidět.
,,Zítra jedeme na lov, přidá se někdo?”
Přihlásili se všichni kromě mě a Alice. Poslala jsem jí totiž rozhodnutí, kde jí žádám o pomoc s přípravou. Po vizi se na mě zazubila a Edward se na ní zamračil, asi si hlídá myšlenky.
,,Pojďte se ven koulovat!” Emmett byl ze sněhu nadšený jako malé dítě. Já měla taky radost, nikdy jsem nesměla jít ven a házet si s tou bílou nádherou. Dříve se to neslušelo a pak v Itálii opravdu sníh nebyl. Ihned jsem souhlasila a Alice už mě táhle nahoru, aby mě mohla navléknout.
,,Tyhle kalhoty, tenhle svetr a bunda… Tahle! ”
Podávala mi oblečení a já se jí musela zasmát. ,,Alice já nejsem upír, v tomhle mi bude za chvíli zima! ”
Alice si něco jen zamumlala a podávala mi jiné oblečení a navrch rukavice, čepici a šálu.
,,Děkuju!”
,,Dneska máš nějak dobrou náladu ne?” Podivila se mému chování.
,,Jasně, přece sněží.”
Jen se zasmála mému důvodu pro štěstí a už mě popoháněla. Celé odpoledne jsme se koulovali a nám se podařilo každou chvíli někoho zahrabat. Esme a Carlisle jen pobaveně přihlíželi. Nakonec Emmett začal stavět sněhuláka a mi se všichni přidali. Sněhulák byl dvakrát tak větší než já a když jsem se smála, Emmett mi začal odmotávat šálu a Jasper mi vzal čepici. Oba dva zároveň vyskočili a dali to na sněhuláka. Dobrovolně jsem se vzdala rukavic a ty mi ihned sebrali Alice a Rose.
,,Esme dones prosím foťák.”
,,Mám ho tu celou dobu. Některé fotky budou opravdu něco.” Odpověděla Emmettovi Esme.
Všichni jsme se postavili vedle našeho sněhového kamaráda a Esme nás vyfotila. Najednou mě ale Emmett zvedl do vzduchu a posadil mě za krk Edwardovi. Jasper a Emmett si pak vzali Alici a Rose stejně a foťák jen blikal. Zafoukal vítr a já se proti své vůli zatřásla. Edward to ucítil a zareagoval.
,,Měli bychom jít dovnitř, Belle začíná být zima.”
,,Já ti uvařím čaj.” Řekla Esme.
Ihned kolem mě začali všichni lítat i přes mé protesty. Zabalili mě do dek a nenechali mě se ani zvednout. Báli se i dýchat, aby mi skrz jejich ledový dech nebyla ještě větší zima. Vypila jsem čaj a to teplo všude kolem mě uspávalo. Zavírali se mi oči a já už podruhé za tenhle měsíc usnula mimo svojí postel.

Ráno mě probudil zvonivý dotěrný hlásek.
,,Bello vstávej, všichni už jsou pryč. Musíme to připravit.” Otevřela jsem oči a nade mnou byla Alice. Došla mi její slova a já se rychle zvedla. Oblékla jsem si oblečení a chtěla jít k mé skrýši, jen můj žaludek protestoval.
,,Pojď dolů, máš tu snídani. Tu čtvrt hodinku to počká.” Zasmála se Alice nad mou roztěkaností.
Po snídani jsem vytáhla noty a zkusila si všechny skladby. Znělo to úchvatně.
,,Alice, kdy dorazí?”
,,Asi za hodinu a půl. Pojď, ještě se upravíme.”
Donutila mě vzít si šaty a sama si vzala sukni. Trochu mě namalovala a učesala. Už byl čas.
,,Já je přivedu sem a ty si řekneš tu svoji řeč.”
Vyběhla z domu a já jsem u klavíru zůstala sama. Zas minutu jsem slyšela hlasy. Už jsou tady. Vešli do pokoje a já se na ně usmála.
,,Ahoj, já bych vám chtěla něco zahrát. Složila jsem pro vás písně a poděkovat vám tak za všechno.” Sedla jsem si na lavičku u klavíru. ,,První bude pro vás Carlisle a Esme.”

Hudba

Prsty začaly hrát zprvu melancholickou melodii, pak se začaly přidávat jemné tóny, to mělo znázorňovat mou lásku k nim oběma. Pak se rozdělila na hlasy-hlubší byl Carlisle a jemnější Esme. Zavřela jsem oči a nechala se unášet hudbou. Píseň se stávala naléhavou. Bylo to zážitek, kdy přišel Aro. Následovalo naše loučení a následné shledání. Končila jsem jedním akordem, který měl vystihovat mé štěstí.
Otevřela jsem oči a uviděla dojatou Esme. Ihned mě s Carlislem objali.
„Moc děkujeme. Byla nádherná.”
„Další je pro Alici a Jaspera.”

Hudba

Začátek byla Alicina romantická stránka. Přidávaly se hluboké tóny a to byl Jasperův klid. Melodicky se doplňovaly a to byla jejich krásná láska. Jednou měl navrch jeden, následně druhý. Pak začaly vysoké tóny nabírat na hravosti. Alice na nákupech. Jen Jasper byl pořád tak rozvážný a miloval Alici takovou, jaká je. Skladba se znovu posunula do něžného rozpoložení. Pomalu zpomalovala a já viděla, jak je Alice dojatá. Jasper ji láskyplně držel v náručí když dozněly poslední tóny.
Ihned ke mně oba přiběhli a objali mě.
„Tuhle bych chtěla věnovat pro Rose a Emmetta.”

Hudba

Jejich skladba mi dala nejvíc zabrat. Musela jsem vystihnout Emmettovu dětskost a přitom rozvážnost a Rosaliinu krásu a nadhled. Vznikla z toho nádherná souhra tónů, které proudily vzduchem kolem mě. Neustále se střídaly melodie, jako ve vztahu těch dvou. Píseň byla od Jasperovy a Aliciny tak jiná. Ale stejně jiná, jako ve skutečnosti. Doznívaly poslední akordy a najednou jsem byla ve vzduchu. Emmett. Rose se smála a jakmile jsem byla na zemi, objala mě. Šla jsem si znovu s úsměvem sednout ke klavíru.
„A tahle patří Edwardovi.”

Hudba

Moje prsty se samy lehce rozeběhly po klávesách. Svými city k Edwardovi jsem si nebyla jistá, takže píseň se taky neustále měnila. Z něžné na naléhavou, melancholickou. Podíval jsem se po své rodině a viděla, že jsou všichni dojatí. Edward se na mě díval zvláštním pohledem. Hltal moji muziku a cítila jsem jeho úžas. Skladba se blížila ke konci a já zavřela své oči. Poslední tón zůstal viset ve vzduchu a já slyšela ten nejkrásnější hlas.
„Moc děkuju, bylo to nádherné.”

Každou skladbu jsem na přání všech ještě několikrát opakovat. Vše ukončila Esme se slovy, že je oběd. K večeru jsem se šla projít. Najednou jako by ze mě vše spadlo. Sedla jsem si na spadený strom a kochala jsem se přírodou. Najednou za mnou praskla větvička. Otočila jsem se a moje srdce poskočilo. Byl tam.

Autor: anazuzik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Už věčnost jsem jiná 7.kapitola: