Bella ve Volteře. Promiňte ten časový posun. Vše co se dělo se dozvíte v dalších kapitolkách. Setká se Bella ještě s Esme a Carlislem?
Příjemný počtení a děkuju za komentáře :)
03.12.2009 (15:45) • anazuzik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1432×
Už věčnost jsem jiná!
3.kapitola
Jak dlouho jsem tu? Rok, dva… Sto let? Nevím. Ve Volteře je čas nepotřebný; všichni tady mají věčnost.
Pro mě je to tu peklo na Zemi. Aro si ze mě prvně udělal vojáčka na hraní, ale přišla jsem mu příliš zajímavá a tak jsem jeho pokusný králík. Psychicky i fyzicky jsem na dně. Zhubla jsem a když jsem se naposled podívala do zrcadla, má tvář jakoby nebyla moje. Vypadala jsem nejmíň o deset let starší.
Nemám tu žádné kamarády, všichni se ke mně chovají jako k odpadu. Už nejsem schopná nic dělat. Jen ležím na posteli a koukám do zdi, mezitím se mi v hlavě honí samé pesimistické myšlenky.
Ozvalo se tiché zaklepání na dveře. Vešel Aro. Byl zvyklý, že už moc neodpovídám.
,,Dobré ráno, Isabello. Já… přemýšlel jsem a vidím, že tu opravdu nejsi šťastná. Proto, pokud bys chtěla, můžeš jít. Mám ale jedinou podmínku. Vždy budu vědět, kde jsi!”
To, že ‘si všiml‘ není ten pravý důvod. S Jane si vzájemně jedeme po krku. Jednu z nás prostě musel pustit. A Jane je pro něj potřebnější a má ji radši. Ale byla jsem nesmírně ráda. Pryč z tohohle vězení, pryč z téhle prokleté země. Jen, kam jít?
Po téhle otázce mi na mysl vplula jen dvě jména. Carlisle a Esme!
,,Děkuji Aro. Velmi si toho cením. Jen, můžeš mi říct, kde jsou teď právě moji rodiče? Myslím Carlisle a Esme. ” Můj hlas byl tak cizí, jakoby se všechny zvonkohry v něm vytratily.
,,Věděl jsem, že budeš chtít za nimi, proto jsem to zjistil. Jsou ve Forks, ve státě Washington. Gianna už ti zarezervovala letenku. Tady máš nějaké peníze na odvoz a tvoje jídlo.”
,,Jsem velmi vděčna. Kdy můžu vyrazit?”
,,Jakmile se setmí. Budeš mi chybět. Kdyby se ti tam nelíbilo, hned přijeď zpět.” Zatvářil se nanejvýš smutně. Ještě kdybych mu to uvěřila.
***
Nevím, co jsem si vzala na sebe, co jsem si naskládala do batohu. Jen jsem přemýšlela, co řeknu mým rodičům. Budou mě ještě chtít? Jsem troska. A navíc ani ne lidská, ani ne upírská. Uvidíme tam.
Let mi připadal neskutečně dlouhý. Čím blíž jsem byla, tím víc jsem byla nervózní. Jako v mátohách jsem zastavila taxi, aby mě dovezlo do Forks. Na kraji města, no spíš městečka jsem zaplatila a vystoupila. Ihned jsem ucítila upíří vůně. Jen ne ty známé. Je jich tu víc? Není to Arova léčka? Nebo… nemají už novou rodinu?!
I tak jsem pokračovala po vůni, která mě dovedla až do nějákého lesa. Občas se připojily i jiné, až jsem narazila na tu Esmeinu. Ani po těch letech se nezměnila. Pořád voněla jako ty nejkrásnější květiny. Došla jsem až na mýtinu s obrovským bílým domem uprostřed. Přesně jsem poznala vkus mé milované maminky.
Před domem bylo vyrovnáno sedm upírů v bojových pozicích. Viděla jsem ty osoby, mě nejbližší. Jejich jména prošla mými rty naprosto automaticky.
Ani jsem se nenadála, a už jsem byla v jejich objetí. Po tak dlouhé době.
,,Ach, Bello? Jsi to skutečně ty? Já už jsem ani nedoufala… ” Esme začala vzlykat. Ale ze štěstí.
,,Bello, jsem tak rád že tu jsi. Dovol mi představit ostatní členy naší rodiny. Toto je Rosalie a Emmett,” ukázal na nádhernou blondýnku a velkého hromotluka ,,Alice a Jasper, a nakonec Edward.” Alice byl takový…elf, Jasper mi hodně připomínal lva a Edward… nejkrásnější člověk, co jsem kdy potkala.
Musela jsem se chvilku soustředit na odpověď. ,,Ehm, těší mě, jsem Bella.”
,,Už jsme vám o ní říkali, je to naše první dcera,” Esme stále vyslovovala slovo dcera s takovou láskou…
,,Oh, jistě. Moc mě těší Bello, vím že budeme skvěl sestry!” Skřítek jménem Alice mě objal.
Po postupném představování nás Esme vehnala do obýváku. Viděla, že jsem unavená,
,,Máš to tu krásné, Esme, jako vždy,”neodpustila jsem si pochvalu.
,,Moc děkuju zlatíčko. Odteď je to i tvůj domov.”
,,Já… Nechci obtěžovat, totiž máte už rodinu…”
,,I ty patříš do naší rodiny Bello! Copak jsi si myslela, že bychom na tebe zapomněli?” řekl Carlisle a mě se ulevilo. Jen, mé tělo už nebylo schopno vydat nějakou emoci. Byla jsem na pokraji sil? Odkdy jsem nespala?
,,Oh, Bello. Vypadáš vyčerpaně. Promiň, musím si zase zvyknout. Tenhle rozhovor může pokračovat zítra. Pojď, ukážu ti tvůj pokoj. ” Esme naprosto zářila štěstím.
Zavedla mě do pokoje, kde hlavní barvy byly hnědá a červená. Mé oblíbené. Zvědavě jsem se podívala na Esme a ta jen pokrčila rameny.
,,Tak, tamhle je koupelna a Alice… ” Nestihla větu dokončit a to už jmenovaná vcházela do dveří.
,,Nesu ti oblečení na spaní. Ráno tu najdeš i něco na den. Dobrou!”
Než jsem stačila zareagovat, byly obě pryč. Došourala jsem se do koupelny, kde jsem své tělo naprosto uvolnila proudem vody ze sprchy. Poté jsem padla na tu postel a ponořila se do říše snů.
Autor: anazuzik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Už věčnost jsem jiná 3.kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!