Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Úspěšná krása 4. kapitola

31.12.2011 (07:30) • twilightkathei • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1400×

Nevím jak, ale když jsme se na sebe ten krátký okamžik dívali, přišlo mi, jako by v jejím výrazu tváře bylo opovržení, zhnusení a nenávist. Ani se jí nedivím, ale svým způsobem mě to zasáhlo u srdce. Ostatní za nic nemohli, byla to hlavně moje chyba, ale i přesto na ní bylo vidět, že se z toho dostávala dlouho. Nicméně teď vypadala naprosto úchvatně. Kdybych ji neznal z dřívějška, byla by mojí dnešní jasnou obětí noci. Své dlouhé hnědé vlasy si nechala zkrátit a momentálně je měla v jakémsi drdolu, přiléhavé šaty, které zvýrazňovaly její křivky.

Moje nitro po ní šílelo a chtělo ji okamžitě mít a vlastnit. Po té dlouhé a nesnesitelné době ji toužilo opět obejmout, políbit a umilovat k smrti. Jenže to všechno skončilo tím, že se otočila a zmizela v davu. Přišla mi tak jiná. Dokonalá. Když jsem se na ni díval, přišlo mi, jako by všechno to smutný a beznadějný zmizelo a všechno bylo zase tak, jak má být. Všichni byli rádi, že Bellu vidí, a že je v pořádku.

Nejvíc ráda byla Rose, a to mě překvapilo, vždyť ji vždycky nesnášela. Ovšem výraz její tváře napovídal něco jiného. A pak prostě zmizela po anglicku. Otočil jsem se na Emmetta, který měl stát za mnou, ale nebyl tam. Pak jsem díky svému upířímu sluchu zaznamenal krátký rozhovor. Všichni do jednoho jsme zadrželi dech a Jasper byl připraven vyrazit Emmettovi na pomoc, protože Bella vypadala, že ho snad každou chvilkou zabije přímo tady. Emmett se s Bellou chvilku dohadoval, ale soudě dle jeho výrazu, ze slovního souboje vycházela lépe Bella. A naše domněnky byly správné.

Emmett se k nám za chvilku vracel celý zkroušený jako malé dítě, kterému vezmete hračku. Rose z něho zkoušela vytáhnout nějaké novinky z Bellina života, ale dostalo se nám pouze odpovědi, že hrozně pospíchala. Přečíst myšlenky jsem jí stále nemohl, a tak jsem nemohl ani říct, co se jí honí hlavou. Chtěl jsem se za ní vydat a zkusit s ní promluvit, ale rozmluvili mi to. V tu chvíli jsem zaslechl myšlenky, které mi byly povědomé. To mě donutilo se pořádně rozhlédnout po všech v sále a hle, Victoria. Ale co tu chce?

Mluvila s nějakým starším manželským párem a jako by vycítila, že ji někdo sleduje, otočila se přímo na nás. V ten moment bylo v sále hned několik soch. Victoria nás sledovala napůl rozzuřeným a napůl cynickým pohledem. Podle jejích myšlenek jsem usoudil, že je Bellinou společnicí věčnosti. Moment, věčnosti? Takže to bylo to, co mi přišlo na Belle zvláštní. Ta mrcha z ní udělala upírku a teď se tím výborně baví. Victoriin obličej se změnil na velmi pobavený. Jako by věděla, na co myslím. Popadl mě nehorázný vztek. Jak to ta zrzka mohla dovolit?! A zrovna mojí Belle? I když teď už moje nebyla, cítil jsem se za ni svým způsobem zodpovědný. Victoria ze mě stále nespouštěla oči a zamířila si to ke mně. Na tváři stále ten pobavený úsměv.

„Zdravím, Edwarde. Dlouho jsme se neviděli,“ řekla rádoby smyslně.

„Zdravím. Co tu děláš?“ odsekl jsem. Nehorázně mě vytáčela.

„Já? Byla jsem tu s Bellou na přehlídce. Musely jsme přece zkontrolovat předvádění našich modelů,“ ušklíbla se.

„Cože? Vašich modelů?“ nevěřil jsem jí.

„A čeho jiného?“ zase ten úšklebek. Musel jsem se vážně hodně ovládat, abych po ní na místě neskočil. V tu chvíli mi někdo položil ruku na rameno. K údivu všech to byla Rose. Ostatní zatím vstřebávali, co vlastně řekla. Alice se honily hlavou všechny modely. I ona sama uznala, že všechno bylo perfektní, a já s ní souhlasil v jednom bodě. Bella se opravdu hodně změnila. A mohl jsem za to já. Já a moje sebestřednost. Než jsme se však stačili všichni poobviňovat navzájem, byla Victoria pryč a my tudíž ztratili šanci cokoli dalšího zjistit.

Autor: twilightkathei (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Úspěšná krása 4. kapitola: