Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Uprchlík - 30. kapitola

Ten namyšlenej pitomec mě probodával pohledem. Najednou se pokojem mihla šmouha a ucítila jsem náraz do zad. Přimáčknul se na mě a já byla přišpendlená pod jeho tělem jako sardinka. To si teda rychle zvyknul chovat se přirozeně. Před tím se mi to líbilo víc.

Pořád měl rty těsně u mého hrdla. Nemohla jsem se ani pohnout, nejen kvůli jeho tělu, ale hlavně kvůli té blízkosti.

„Edwarde,“ hlesla jsem tiše, že to znělo spíše jako šepot. Ale on nereagoval, ani se nehnul.

„Edwarde! Varuju tě! Jestli mě kousneš, tak si to vypiješ!“

„To teda vypiju,“ řekl s náznakem smíchu.

„Sakryš,“ vyjelo mi. Teprve teď mi došlo, co jsem přesně řekla. Ale on už byl naštěstí více při smyslech a začal dýchat. Dala jsem mu ruce na hruď a zatlačila, abych ho od sebe dostala.

„Seš vadnej kousat do lidí?“ zavrčela jsem.

„To ti tak strašně vadí, že jsem upír, nebo co?“ Už byl zase zcela v klidu a namyšlenost byla jeho druhé jméno. Podívala jsem se na něj a zakroutila hlavou.

„Jsi debil? Asi bych se s tebou nevyspala, kdyby mi vadilo, že seš pijavice, nemyslíš? A jestli tobě vadí, že jsem člověk, tak to je tvůj problém!“

„Já aspoň od problémů neutíkám jako ty!“ bránil se. Ubožák!

„A já alespoň nezamlčuju takovou podstatnou věc jako to, že chodím po světě a žvejkám lidem krky!“

„Moc dobře víš, že lidi nelovím!“

„Teď ne, ale předtím určitě. Vidím, jak se mi vždycky díváš na tepnu!“

„Seš pitomá!“ vyjekl zděšeně a tvářil se, jako by mu praskla voda. Musela jsem se kousnout do jazyka, abych se nerozesmála.

„A ty žárlivej na všechny klacky kolem a to myslím i ty dřevěný!“

„Kdyby ses na všechny tak nelepila, nemusel bych žárlit. Třeba jako dneska s Mikem! Co to mělo znamenat?“

Tak teď mě dorazil.

„Ty pitomče pitomej! Co bych asi tak dělala? Abys taky nevyletěl z té své glitter kůže vzteky. Taky bys mi mohl trochu víc věřit, nebo bys aspoň mohl vědět, že nejsem taková, která skočí do postele s prvním, kterej projde a skloní jí poklonu.“ V tu chvíli jsem si všimla, jak raději svoji odpověď spolkl, protože jinak by tu doutnala pochodeň.

„Vážně? Takže když ti příště bude náš Tarzan Armando sklánět poklony a bůhví co ještě, tak ho pošleš do háje?“

„Panebože, co sem taháš Chosého? Ten tady s tím nemá vůbec nic společného a to jen dokazuje, jak paranoidní seš, měl by sis zajít za doktorem, Edwarde, protože ta tvoje chorobná žárlivost tě jednou zabije.“

„Jsem nesmrtelnej, zlatíčko!“ Ozářil mě úsměvem.

Přimhouřila jsem oči v tiché výzvě. „Chceš to zkusit…? Nechtěl bys mě třeba přivázat k tyči od topení, abych nemohla utéct?“

„Právě teď mám strašnou chuť ti něco narvat do krku a…“

„Ty prase jedno, raděj mlč!“ zděsila jsem se. „Beztak jsi ten včerejší sex v kuchyni měl dokonale naplánovanej, aby nás tam Chosé našel." Když mu v očích zajiskřilo, s hrůzou mi došlo, že na tom něco bude. „Jak jsi mohl? Seš fakt ubohej!“

„Představ si, moje milá vševědoucí Bellinko, já nejsem telefonní ústředna, abych chytal signály o tom, kdo, kdy a kde je. Prostě jsem byl naprosto pohlcen tebou, tím, co jsme dělali, a neměl jsem už v hlavě místo na to, abych sledoval, co náš parazití přítel dělá ve svém volném čase.“

V jiném případě by to bylo to nejromantičtější, co jsem kdy od něj slyšela. Jenže... „A to ti mám jako věřit? Paměť jako databanka a ty sis nevšiml, že na nás čumí chlap jako hora?!“ vyjekla jsem a Edward mě chytl za ramena a vztekle se mnou zatřásl, až mi drkly zuby.

„Tak teď mě dobře poslouchej a zapiš si to do té své krásňoučké hlavinky. Nic jsem neměl naplánovaného a už vůbec ne, aby tě při tom někdo pozoroval nahou! Žárlím na tebe, protože tě prostě jednoduše miluju a přísahám bohu,“ zamračil se, když jsem otevírala pusu, „že jestli řekneš, ještě jedno jediné slovíčko, tak tě to bude mrzet.“

„Vypadni! Už se s tebou nemíním zdržovat!“ zavrčela jsem na něj.

***

O necelých deset minut později jsem ležela na posteli, ruce a nohy jsem měla každou zvlášť přivázanou k posteli a nade mnou se skláněl ten prevít.

„Už budeš mlčet, nebo ti mám tu pusu opravdu ucpat špuntem, abys mě vyslechla?!“ Nadechla jsem se, abych ho poslala do háje, ale přemohla jsem se.

Usmál se. „To je moje hodná holka!“

„Jdi se vycpat!“ Otočila jsem hlavu na stranu, abych se na něj nemusela dívat, když jsem vyprskla smíchy. To je ale debil.

Svíjela jsem se na posteli a měla co dělat, abych to udýchala. Edward seděl na kraji, zmateně mě pozoroval a obočí se mu čím dál víc stahovalo.

„Můžeš mi říct, co je tu k smíchu?“

„S-s, hehehe, směju se, jaký seš debil, heheh,“ škytala jsem smíchy, a když zavrčel, myslela jsem, že umřu.

„Víš, čím jsi mě přivázal?“ Tekly mi slzy. Zakroutil nechápavě hlavou a v jeho tváři, jako bych si přečetla, že přece šálou ne?

„To byl šátek od Chanelu. Půjčila mi ho Alice. Před týdnem jí ho přivezli přímo z přehlídky v Milánu. Tak tohle tě, chlapečku, bude stát hlavu.“ Chlámala jsem se a v Edwardově tváři, která nabrala pochopení, se za celej večer mihnul čistokrevnej strach.

Dlouhou chvíli seděl bez pohnutí a naprázdno polykal. Musela jsem se pořád pochechtávat, když jsem ho viděla sedět jako hromádku neštěstí. Tohle mu Alice fakt nedaruje. Ještě mi ho půjčila perfektně zabalenej do vakuové krabici, abych si ho mohla vzít na focení do ročenky. Tohle bude maso, až se to dozví, a nemusím se vsázet, abych věděla, že v tuto chvíli už to ví a brzy Edwardovo jméno zmizí z povrchu zemského. Podle jeho výrazu? Jemu to došlo taky. Ale je dobrej, že se z celý skříně trefil zrovna do černého.

Z ničeho nic si Edward fňuknul. On si opravdu fňuknul? Za mých hlasitých protestů, ať jde ode mě, se natáhnul na postel vedle mého přivázaného těla, šátkem vkusně natrhaným na čtyři smrtelně drahý kousky, a přikryl nás peřinou.

„Edwarde, okamžitě mě odvaž!“ zavrčela jsem, když se ke mně se zavřenýma očima přitulil a objal mě kolem pasu jako malé dítě. Vypadal, jako by se chystal usnout.

„Prosííím,“ kvíkla jsem a Edward mi zavrtal hlavu pod rameno.

„Mlč už!“

***

Ráno jsem se probudila pozoruhodně narovnaná, jako by mé tělo bylo natažené na špagátě. Chtěla jsem se podrbat na čele, když jsem si všimla, že jsem přivázaná k posteli. V tu chvíli jsem byla zase vzhůru. On mě tu opravdu nechal!

„Tak tohle ti nedaruju, ty pitomej tupíre!“ vrčela jsem a škubala zápěstím, abych si uvolnila ruce. Přece tu nebudu vězet, než mě někdo odváže!

„Měla bys být milejší, nebo nedostaneš snídani,“ ozvalo se ode dveří a pohled se mi naskytl na usměvavého Edwarda s podnosem v rukou, jak se ležérně opírá o dveře. V ústech mi vyschlo, když mi došel fakt, že je od pasu nahoru nahý a světlé rifle má na knoflík nedopnuté, takže tím moje fantazie nabrala nový rozměr. Sakryš práce, nehraje fér. Musela jsem si odkašlat a sebrat zbytky duševní rovnováhy.

„Mně stačí, když mě odvážeš,“ vzdychla jsem si. Došel až ke mně a posadil se na kraj. Ukrojil z talíře kus vafle natřené marmeládou a přiblížil se mi s vidličkou k ústům.

„To snad nemyslíš vážně. Edwarde, nejsem malé dítě, abys mě krmil!“ vytřeštila jsem oči, když mi došlo, že to myslí vážně.

„Ham!“ Vložil mi sousto do pusy a následně ji zapečetil polibkem. Ach jo, neřád, ví jak na mě!

***

Mnula jsem si zápěstí tak, aby to viděl. Řítili jsme se cestou ke škole mým náklaďáčkem, protože Edward prostě odmítl jít domů. Všiml si mých rýsujících se modřin, zatvářil se omluvně a rty naznačil promiň. Pche, tak snadno si to nevyžehlí! Otočila jsem hlavu k okýnku a přemýšlela o úkolu z matiky. Ještě jsem ho neměla hotový a to znamenalo velký problém.

Zaparkoval před školou, oběhl auto a otevřel mi dveře. Pomohl mi vystoupit a rozhlédl se po parkovišti. O kus dál parkovali ostatní a čekali u auta. Alice s nimi nebyla, to bylo zlé. Edward kývl na Jaspera a ten pokrčil rameny. Všimla jsem si, že se Edward zatvářil nespokojeně a vedl mě ke dveřím budovy.

Prodrali jsme se chodbou, občas se na nás někdo překvapeně otočil – oni vlastně nevědí, že jsme spolu – došlo mi, ale Edwardovův suverénní výraz všechny pohledy spolehlivě odvrátil. Tušila jsem, co se mu honí hlavou, Alice není ve škole, což nevěstí nic dobrého.

Usadili jsme se do lavice, ve chvíli, kdy se ke mně přihnal Mike a sedl si na kraj stolu, Edwardovy oči se rozžehly pekelnými plamínky a moje ruka na jeho na poslední chvíli zastavila Mikeův sesun na zem. Zakroutila jsem na něj hlavou a on si odfrknul.

„Ahoj Bells, už je ti lépe?“ usmál se na mě Mike, který si Edwardova manévru nevšiml.

Šlehla jsem po Edwardovi pohledem. „Jo, už jo. Stačilo se jen pořádně prospat.“ To byla teda noc. Ještě ráno provokoval, než jsem mu odpřísáhla, jestli mě nerozváže, tak ho ani Carlisle nezachrání. To bylo ve chvíli, kdy držel v ruce mycí houbu s mýdlem, že mi dopřeje ranní sprchu a nemusím při tom vylézt ani z postele, sen každého člověka.

„Newtone, nemáš nic jiného na práci?“ zavrčel Edward jeho směrem a vytrhl mě z myšlenek. Mike se na něj nepěkně podíval a s větou, aby se nezbláznil, se odklidil k sobě do lavice, protože přišel profesor.

„Co tě zas žere?!“ sykla jsem k Edwardovi, kterej se hořce zašklebil.

„Mě nic, ale jeho brzo sežeru, prdelko!“ zavrněl ironicky.

„Cože?“

„Snad sis nemyslela, že si tě za tu chvíli, co ti zíral do výstřihu, nepředstavil, alespoň v deseti polohách kamasutry a čtyřech kusech nábytku ve třídě. Mimochodem, říká ti sladká prdelka!“ Probodl ho pohledem a já se zakuckala. Někdy je lepší nevědět. Kysele jsem se na něj zašklebila a sklouzla pod lavici.

V hodině si mě naštěstí nikdo nevšiml, takže jsem si stihla udělat úkol na matiku. Všimla jsem si Edwarda, který mi příklady kontroloval, jako bych snad byla úplně k ničemu. Po čtvrté, co jsem ho přistihla, jsem ho praštila do ramene. Po zbytek hodiny mi brněla pěst.

Byla zrovna minuta do zvonění. Seděla jsem při matice v lavici zatím sama - Mike se ještě nedostavil a Edward měl jiný předmět. Když už jsem si začala říkat, co ho zdrželo, přišel do třídy. Málem jsem dostala šok. Tvářil se vražedně. Do půli těla byl promočený. Obličej měl zarudlý, kolem dokola tváře měl vytlačenou rýhu a mokrá hlava se mu ježila do všech stran. Jen co dosedl, jsem ho chytla za paži. Cukl s sebou a trochu se odtáhl.

„Prokrista, co se ti stalo?!“

„Chtěl jsem vypadat jako ten tvůj macho!“ odfrknul si a názorně si hrábnul do vlasů. Uchechtla jsem se hystericky. „Tak to stačilo strčit ruku do zásuvky, Mikeu.“ Mike se na mě vyděšeně otočil a odsunul se dál a já už začala tušit, kdo za to může!

« Shrnutí (Ejdriana)  ||  Shrnutí (Anetanii) »