Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Úplněk nosí štěstí! - 2. kapitola


Dary, které dostáváme, si nezasloužíme. Bree to ví. Osud dokáže rozdávat rány bez milosti, Bella to ví. A tak se ty dvě za svitu měsíce v úplňku poprvé setkávají. Naposled? Kdo ví...

Bree:

Bylo mi hrozně. Víc, než kdy jindy jsem si teď uvědomila, že sem nepatřím. Že já nikam nepatřím. Že jsem možná měla zemřít. Zavrtěla jsem hlavou, jako by mi to pomohlo vytřást z hlavy myšlenky na smrt. Diego byl mrtvý. Už pouhá skutečnost, že první člověk, tedy upír, kterého jsem opravdu milovala, byl mrtvý, mi nedávala moc velkou naději v dobrý život. Život s velkými uvozovkami. Ale ani v minulém životě mne nikdo neměl rád. Neměl rád dost na to, aby mi dal najíst. Teď jsem se mohla najíst sama, zadarmo. Že vyhasínaly životy nějakých zvířat, mi popravdě bylo jedno. Nejsem Greenpeace. Pomalu jsem upadala do něčeho podobného nevědomí. Byla jsem natolik otupělá, že jsem myšlenky prostě silou vůle vypnula. Byla jsem zrůda a nechtěla jsem ten tok myšlenek poslouchat.

Bella:

Cítila jsem na sobě paprsky úplňku. Luna byla celá a krásná. Dívala jsem se z okna. Edward byl na lovu, Carlisle měl nějaké vyřizování a Emmett s Rosalie pro změnu zase někam odjeli. Na dlouho. Esmé a Alice se bavily nakupováním. Spíš Alice se bavila. Musela jsem se té myšlence usmát. A najednou mne napadla další myšlenka. Věděla jsem, že novorození upíři nemají dostatečnou vůli přestat. Ale já jsem to musela udělat. Dřív, než ze mne bude babka, a dřív, než tohle uvidí Alice. Vysoukala jsem se z okna a nasedla do náklaďáčku. S hlasitým rachotem naskočil. Charlieho chrápání to ovšem nepřehlušilo. Vzdychla jsem a rozjela se, myšlenky matné. U uličky, která se zdála, jakoby vedla jen do dlouhého, nekonečného lesa, jsem zaparkovala. Vyskočila jsem z auta a směřovala to k palouku za domem Cullenových. Tam byla ona. Její pokožka zářila v měsíci, sotva si mne všimla.

„Bree?“ oslovila jsem dívku. Otočila ke mně svou divokou hlavu s tmavými loknami a vyděšeně zalapala po dechu. Chytila se za krk a zaryla prsty hluboko do hlíny. Jako tehdy, když nás Volturiovi poctili svou návštěvou.

„Co po mně chceš?“ vyštěkla. Posadila jsem se vedle ní. „Bello, já Tě zabiju. Ani nevím, kdo jsi,“ mumlala a stále silněji zarývala ruce do hlíny.                                  

„Chci, abys mne proměnila, Bree.“                                                                                                              „Cože? Ty jsi se asi zbláznila?“ zeptala se mne, už klidnějším hlasem, karmínové oči vytřeštěné.                   „Nevím, jak to udělat.“ Položila jsem jí ruku na rameno a ona zasyčela.

„Bree, moc mi na tom záleží. Edward mne nikdy nepromění.“ A začala jsem jí povídat náš příběh. Jak se musel nutit, aby mne, jak paradoxní, nevysál přímo na střední škole. Jak kvůli Jasperově nehodě odjel. Muselo ji to nudit. A musela se přemáhat.

„A proto chci být jednou z nich.“ Kulila na mne ty karmínové oči. Já a Bree. Naproti sobě. Ta holka v sobě měla jiskru. A najednou jsem chtěla být jako ona. Krásná, děsivá a nezkrotná. Měly jsme málo času.

Bree:

Ta holka byla psychopat. Chtěla po párměsíční upírce přeměnu. Mně to bylo jedno. Mně už na životě nezáleželo. Jediné, co mne bavilo, byl lov těch zvířat. Ten rychlý běh a ta síla.  Ale pocítila jsem něco jako soucit. Když já nemůžu být se svou láskou, proč bych nemohla pomoct aspoň téhle dívce? Snaha a statečnost se cení. A ona byla statečná. Já si to alespoň myslela. Kdyby byla srab, asi by si tu nepovídala s upírkou, která ji chce zabít, v noci, když ji nikdo neslyší. Asi by nerandila s upírem a nepřátelila se s celou bandou upírů. Já tu dívku obdivovala. A docela jednoduše jsem se viděla, jak prokousnu její krk. Zastavila jsem tok myšlenek.

„Co když Tě zabiju?“ řekla jsem.                   

„Já Ti věřím, Bree.“ Nemám jinou možnost, dodala jistě v mysli. Poprvé a myslím, že naposledy, jsem pocítila něco, jako náklonnost k člověku.

„Můj lidský život taky nestál za nic,“ řekla jsem a svěřila jí svůj příběh. Nedaly jsme se na noční louce označit jako kamarádky, ale musely jsme vypadat, jako když koexistujeme.

„Připravená?“ Byla jsem rozhodnutá, že do toho půjdu.

„Na to nejde být připravená.“ Zasmála se, možná trochu hystericky. Naklonila jsem se k jejímu hrdlu.


Děkuji za čtení a komentování. Jedu do nemocnice, takže uvidím, kdy přidám další díl, snad se líbí. Nápady nejsou vyčerpány, moc romantiky vás ale nečeká.


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Úplněk nosí štěstí! - 2. kapitola:

 1
2. bara
07.03.2014 [20:33]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

21.04.2013 [19:40]

Rena16 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!