Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Úplněk 23. kapitola

Úplněk 23. kapitolaKonečně jsem se dokopala k další části mojí povídky. Je o Edwardově minulosti. Všimněte si těch podobností. Nic moc se tam neděje, ale v další kapitole už plánuju ostrou zápletku. Bavte se ;-)

Nakonec se oba pohodlně uvelebili v křeslech v obýváku a vyseli na mně pohledem. A tak jsem jim začal vykládat svůj příběh.


„Narodil jsem se v tomhle domě 20. června roku 1901. Moje matka se jmenovala Marry a otec Steave. Moje dětství bylo celkem normální, ale 19. září 1918 jsem se probudil a byl jsem někdo jiný. Byl jsem poloupír. To jsem ale zjistil shodou náhodou až o měsíc později, když jsem šel po ulici a přede mnou spadla na zem nějaká holka. Odřela si koleno. A já byl v tu ránu jako smyslů zbavený. Málem jsem ji na místě zabil, jenže tam bylo moc lidí, tak jsem se s obrovským přemáháním odporoučel do postraní uličky a tam se složil. Byl jsem ze sebe znechucený. Nevěděl jsem, co mám dělat. Každá část mého těla toužila po její krvi. Rozhodl jsem se, že ji budu sledovat a někdy stranou ji zabiji. Já nevím. V tu chvíli mi to připadalo naprosto přirozené. Jako bych to dělal odjakživa. Zabíjel. Asi po deseti minutách pronásledování zabočila do nějaké uličky Já ji dvěma kroky dostihl. Čapl jsem ji a zacpal jí ústa. Její krev neuvěřitelně voněla. Byl jsem pevně rozhodnutý vysát ji do poslední kapky krve. Jenže potom... Když se mi podívala do očí... Já to nedokázal. Nemohl jsem ji zabít. Nesmířil bych se s představou, že bych už nikdy nepohlédl do jejích mandlových očí. Byla tak krásná. Prostě jsem nemohl. Ta touha po krvi mně najednou přešla. Tak jsem ji prostě pustil a utekl. Cítil jsem v zádech její pohled, ale neotočil jsem se.


Nejhorší to bylo když jsem přišel domů. Řekl jsem sestře co se stalo a ona mně jen litovala. To na tom bylo to nejhorší. Nezasloužil jsem si její lítost. Nezasloužil jsem si žádnou lítost. Další dva měsíce jsem strávil ve svém pokoji. Připadalo mi divné, že ani necítím hlad, ale nějak jsem to nevnímal. Prostě jsem jen přežíval. A jednoho dne se to stalo. Ucítil jsem hroznou, spalující žízeň. Ale tak strašnou, že jsem měl pocit, že když se nenapiju, tak zhořím. Vletěl jsem do kuchyně a pil. Jenže ta bolest byla stále větší. Tak jsem utekl. Nevím proč. Prostě jsem utekl. Byl jsem zmatený. Utíkal jsem tak dlouho, až jsem doběhl do lesa. Tam jsem se zhroutil na zem. Jenže pak jsem to ucítil. Byla to tak nádherná vůně, že jsem prostě musel. Musel jsem ji zabít. Zabil jsem ji. To co jsem udělal mi došlo až když jsem upustil její mrtvé tělo a uviděl její výraz. Vypadala, jako by viděla něco opravdu příšerného. A taky že viděla. Byl jsem sebou tak zhnusený, že jsem z lesa půl roku nevylezl. Nejhorší ale bylo, když mně přepadla ta žízeň. Litoval jsem toho, kdo prošel okolo a spečetil si tak svůj osud. Takhle jsem přežíval celého půl roku. Jednou mně zase přepadla žízeň, jenže v lese nikdo nebyl. A já nemohl vyjít ven. Ležej jsem tam v křečích opravdu dlouho. Do té doby, než okolo proběhlo stádo srnek. Já je všechny vypil. A tak jsem našel svou cestu. Musel jsem se ale naučit odolávat té vůni. Trvalo mi to tři roky než jsem to úplně zvládl. Pak jsem poprvé po té dlouhé době byšel ven z lesa a zamířil do svého domu. Našel jsem tam ale jen sestru. Zjistil jsem, že rodiče zemřeli. Zemřeli žalem. Zabil jsem je... Má sestra mi to dlouho nemohla odpustit. Každý den se mně ptala kde jsem celou dobu byl. Ale já jí to nechtěl říct. Styděl jsem se za to co pravděpodobně jsem. Dozvěděla se to až jednoho dne, kdy se píchla jehlou do prstu a já se mohl zbláznit. Lítal jsem po domě s pološíleným výrazem a snažil se to rozdýchat. A jí to potom došlo. Tak jsem jí to vyklopil. A byl klid. teda alespoň ve mně.


Začal jsem znovu chodit do školy. A tam jsem ji opět potkal. Tu holku co si tenkrát odčela na ulici koleno. Hned jsem ji poznal. Sice už to nebyla ta malá holka s dvěma culíčkama, ale bylo v ní něco co bylo stejné. Byla to její vůně. Byla tak strašně nádherná, že jsem z ní nemohl spustit oči. Zamiloval jsem se do ní. A ona do mně kupodivu také. Na to že jsem upír přišla hned. Až moc brzy. Ale nevadilo jí to. Říkala, že mně miluje takového jaký jsem. A já byl rád. Náš vztah trval ale jen rok. Potom přišli oni. Vollturiovi. CHtěli po mně, abych se k nim přidal. Já ale odmítl. Tak ji zabili. Viděl jsem na vlastní oči, jak ji mučili. Bylo to strašné. Vždycky jednou za rok, když mně přemůže únava, tak se mi ve snu přehrává celá ta hrůza. její pohled, krev všude po pokoji... Nenávidím je za to. A vždycky budu. Mou sestru ale naštěstí nechali napokoji. Zavraždili Mary a pak prostě odešli. Chtěl jsem svou sestru proti nim navřdy ochránit a promněnit ji, jenže můj jed jí nepůsobil to, co by mněl. Sice dva dny strávila v bolestech, ale nebyla z ní upírka. Pouze o pár let omládla. Tedy fyzicky.


Jejich návštěvy se opakují každou chvíli. Proto si Lyn myslela, že jste od nich.


Mimochodem, tohle je Lyn. Moje sestra." řekl jsem a pokynul k ní. Řekl bych, že mají právo znát pravdu.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Úplněk 23. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!