Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upíří pasťák - 3. kapitola

28.08.2013 (09:15) • AliceCullen999 • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1775×

Bella:

Odhodila jsem srnku někam dozadu a zkřivila pusu. Fuj, ta hořká chuť je strašná, blé. Kdybych měla k něčemu přirovnat rozdíl chuti lidské a veverčí krve, bylo by to asi takhle:

Představte si, že si máte vybrat každodenní oběd zadarmo. Luxusní restaurace, školní jídelna. Luxusní restaurace, školní jídelna. To je ale těžké rozhodování...

No, ale teď, když jsem se najedla, jsem se musela vrátit k Mikeovi. Teď jsem ale nebyla ani zmatená a ani překvapená. To jsem byla asi z hladu. Teď jsem byla naštvaná.

Naštvaná na sebe, protože jsem se měla odtáhnout. Mám přece zpracovanýho Edíka, ne?

A naštvaná samozřejmě na Mikea. Co si o sobě ten vegetariánskej zmetek myslí? Že si mě přitáhne, vydechne mi něco do ksichtu a já budu jako štěňátko? Ha ha ha.

Když jsem vešla, zastavil mě doktůrek.

„Ahoj, Bello, jak se máš?" zeptal se. Pochopila jsem, kam tím mířil, ale nemohl se zeptat narovinu?

„Skvěle," usmála jsem se naoko mile. „Vyběhaná, vyskákaná, najezená."

„Co jsi lovila?" zeptal se tvrdě.

„Klid," protáhla jsem drze obličej. „Dneska to byly jen jídla z restaurace Veverky a spol."

„Nevěřím ti," řekl Carlisle. „Žádný upír nemůže jen tak přejít z normálního režimu na vegetariánský. Upíry už studuju delší dobu."

„Edward taky říkal, že novorozený neodolá chuti lidské krve a já jsem proměnila své rodiče dva měsíce po přeměně," pokrčila jsem rameny a vydala se k sobě. Moje tričko bylo totálně roztrhané, byl mi vidět i kousek podprsenky. Jo, jo, ta puma si chtěla hrát...

„Cože jsi?" popadl mě Carlisle za paži. V očích měl jiskřičky, on svoji práci fakt miloval.

„Promiň, ale nemám náladu ani čas o tom mluvit," protáhla jsem obličej a ukázala na moje tričko. „Nemusí mě takhle vidět kluci." Edward by mi ale nevadil, kdyby se sem připletl... pomyslela jsem si s pousmáním.

„Jasně," řekl Carlisle a oheň v jeho očích pohasl. Já jsem se otočila a vydala se do svého pokoje. U dveří stál Mike. Zprudka jsem vydechla a získala si tak jeho pozornost. On si mě prohlédl a potom se udiveně pousmál. Ještě ti chybí zahvízdnutí, pomyslela jsem si naštvaně. 

„Kočka," zašklebil se. V tu chvíli jsem měla chuť k němu přiskočit a vlepit mu pořádnou facku. Ale potom mě napadl super nápad, jak ho naštvat. Vsadím se, že pumy tu jsou celkem vzácné. A ta chuť je hodně podobná člověku...

„Jo, jo," ušklíbla jsem se. „Rozervala mi celý tričko! Bestie jedna! Pojmenovala jsem ji Panter!" Vklouzla jsem k sobě do pokoje a převlékla se. Mikea jsem si dál už nevšímala. 

Zato jsem si byla prohlédnout dům. Carlisleovi a Esmé jsem řekla, že to je proto, abych se tu vyznala, ale vlastně jsem potřebovala najít Mikeův pokoj. Ten můj žertík pořád čeká. A jeho pokoj mu vyhohoval nejvíc.

Proto jsem byla ráda, když Carlisle a Mike oznámili Sněhurce, že jdou lovit. Jakmile odešli, zašla jsem dolů za ní do kuchyně.

„Esmé," oslovila jsem ji a usmála se. Snažila jsem se, aby to vypadalo co nejupřímněji. „Esmé, vadilo by ti, kdybych pustila hudbu?"

„Ne," zatvářila se Esmé zmateně. „Proč by mi to mělo vadit?"

„U nás doma to rodičům vadilo," pokrčila jsem rameny. Rozhlédla jsem se po pokoji a můj zrak padl na piáno. Esmé si všimla, jak se na něj dívám, a tak se mě zeptala:

„Hraješ?"

„Jo, hraju," kývla jsem. A dobře. 

„Mike taky hraje," usmála se Esmé přívětivě. Já jsem se s úsměvem otočila a nadšeně se zeptala:

„Hraje rád? Jako já? Já hru na klavír miluju!"

„Jo, Mike hraje rád," kývla Esmé nadšeně. „Mohla bys nám potom něco zahrát..."

„Ano, určitě," usmála jsem se. S tím klavírem bych mohla něco udělat, ale nerozladit. Rozladěný klavír je klasika. Na to by mi neskočili.

Vyběhla jsem nahoru k sobě a pustila hlasitě hudbu.

(Zde) (Cheryl Cole)

Potom jsem ze skříně vytáhla největší kufr, kde jsem měla ještě jeden, ten jsem si sbalila ještě na rychlovku. Tam jsem měla různý neviditelný špagátky, silony, krmení pro ryby, mini osvěžovače vzduchu, barvy a tak podobně. Zkrátka to byl takový můj kufřík pro moje pastičky. Popadla jsem ho a přemístila se rychle k Mikeovi do pokoje. První věc, ke které jsem přistoupila, bylo jeho ohromný stereo. Otevřela jsem mechaniku a podívala se na CD v ní. Clair de Lune - Claude Debussy. Aha, tak Mike má rád Debussyho. Otevřela jsem svůj kufřík a podívala se na jedno CD. Tohle by šlo. Vytáhla jsem Debussyho z mechaniky a hodila ho někam za sebe. Místo něho jsem tam dala moje CD a otočila volume doprava. Rozhlédla jsem se a uviděla malé akvárium. Vedle ležela lahvička, na které bylo napsáno Oxygen Tabs, tudíš tabletky, které se dávají rybám do vody, aby se okysličila. Vzala jsem ji do ruky a přečetla si dávkování na druhé straně. 1 tableta na 5 litrů vody 1 krát denně. Otevřela jsem ji a vysypala si jednu tabletku do dlaně. Až moc se podobala těm tabletkám, které používáme doma na hubení myší. Zadívala jsem se na tři rybky v akvárku. Moc čilé nejsou, pomyslela jsem si. Asi potřebují víc kyslíku. Do víčka jsem nasypala tabletky a opatrně jednu vybrala. Pak jsem ji hodila do akvárka. Asi po vteřině jsem pokrčila rameny a vysypala tam celý obsah víčka a i zbytek lahvičky. Místo toho jsem tam nasypala ten jed na krysy. Rozhlédla jsem se a usoudila, že to zatím stačí. Vběhla jsem zpátky do svého pokoje. Už jsem se nemohla dočkat, až Mike zapne rádio nebo hodí tabletku do akvárka. Jestli to ještě bude potřeba. Ztlumila jsem hudbu a uvědomila si, že vlastně nemám co dělat. Počkala jsem, než písnička skončí, a pak jsem seběhla dolů a Esmé.

„Nudím se," postěžovala jsem si.

„Čti si," navrhla.

„Nemám co," vymluvila jsem se.

„Zahraj si na klavír," nabízela dál.

„Počkám na Carlislea a Mikea," vymlouvala jsem se dál.

„Tak třeba..." začala Esmé, ale já jsem ji přerušila.

„Tady se nic dělat nedá," řekla jsem nekompromisně. „Když mě Mike vezl sem, všimla jsem si jednoho moc pěknýho obchoďáku..." Najednou se vedle mě zjevila Rosalie, jako kdybych řekla nějaké kouzelné slůvko.

„Moje řeč," řekla nadšeně. Dívala se s velkýma očima na Esmé a vypadala jako štěně. Protočila jsem očima a odvrátila se. Ano, ráda bych šla nakupovat, ale ne s Rose. To by nebyla zábava, ale horor. 

„Mezi takovým počtem lidí byste se nedokázaly ovládat," řekla Esmé lítostivě. 

„Já ano, ona ne, můžu tam jít?" otočila jsem se k ní drze.

„Bello, to by nebylo spravedlivé," zamračila se Esmé. Teď mi lezla na nervy.

„Samozřejmě," zatnula jsem zuby a usmála se. Vyběhla jsem k sobě nahoru. V mém pokoji už čekal Edward. Prohlížel si moje knížky.

„Kdo ti dovolil vejít?" rýpla jsem si a podívala se na knížku, kterou držel v ruce. Byly to Upíří deníky: Temné shledání.

„Upíři?" zašklebil se. Esmé dole trochu zaváhala. Až teď jsem si uvědomila, jak to musí být komické, když se upír zeptá upíra Kdo ti dovolil vejít a on odpoví Upíři? Přinejmenším je to divné.

„Ehm," usmála jsem se. „Někteří jsou pěkní. A taky mě baví si číst, jak si nás představují a jak jsou vedle. Tady," ukázala jsem na knihu, kterou držel v ruce, „upíry slunce spálí, ale mohou chodit na slunce, pokud u sebe mají nějakej kamínek, larpis lazursi, nebo tak nějak. A tady," vzala jsem do ruky Polibek nesmrtelnosti, „upírům slunce neudělá vůbec nic. A tady," ukázala jsem na knihu v polici, kde bylo napsáno Vůně krve, „Upír spí přes den a v noci vylézá. Tady, v Temné akademii, máš upíry spíš jako nějaký parazity a lidi jsou hostitelé. A všichni jsou absolutně vedle."

„Jsi děsivá," zkonstatoval a vrátil knihu do knihovny. Já jsem ho odstrčila, knihu vytáhla a dala ji na správné místo, mezi Upíří deníky: Zášť a Upíří deníky: Návrat.

„Přišels jen proto, abys mi v těch knížkách udělal bordel?!" zamumlala jsem naštvaně. Nenávidím, když mi někdo chytá na knížky. 

„Jak vidím, máš k těm knížkám osobní vztah," poznamenal s úsměvem. Dokáže lidi provokovat, ale já taky. 

„Ty máš zase asi dost osobní vztah k myšlenkám, co?" usmála jsem se. 

„Jak to..." začal, ale pak se chytil za hlavu a mnul si spánky. Opustila jsem totiž svůj štít a začala v myšlenkách pištět, vzpomněla jsem si na mého oblíbeného herce bez trička. Pištět jsem uměla dokonce hlasitěji než Rose, když šlo o Paula Wesleyho. 

„Prosím, přestaň!" poprosil a stále si mnul spánky. A tak mě tak něco napadlo. A poněvadž jsem byla mimo štít, on to slyšel taky.

„Co?" zvedl hlavu, ačkoliv jsem pořád pištěla. Představila jsem si Paula znovu, a tentokrát jsem ječela opravdu jako o život. 

„Fajn, fajn, fajn!" začal naříkat. „Půjdu s tebou na rande!" Najednou se ve dveřích zjevila Rose. Zadušeně se zachichotala:

„Promiňte, nechtěla jsem rušit..."

„Nerušíš, stejně bys sem přiběhla, je to nějaká reakce?" rýpla jsem si. Otočila jsem se k Edovi:

„Ty zařiď, abychom mohli jít."

Tak, co říkáte? Prosím o každý postřeh, připomínku apod.

Jinak pokud by někoho zajímalo, tak ten kamínek, larpis lazursi je v originále lapis lazuli. :-)

Autor: AliceCullen999 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří pasťák - 3. kapitola: