Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upíří nevěra - 2. kapitola

04.10.2010 (09:15) • Annalyne • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 2131×

2. kapitola

„Jmenuju se Serena a ty jsi můj táta.“

Edward sebou trhl a šokovaně se na mě podíval. To samé udělali i ostatní v místnosti.

„Tak kdo teda jsi?“ ozvalo se za mnou. Byla to ta holka s hnědými vlasy. Nespouštěla ze mě pohled a přešla pár kroků k mému tátovi. Majetnicky ho chytla za ruku a přitáhla k sobě.

„Jak říká, je to jeho dcera,“ zašeptala drobná černovláska a usmála se na mě. Edward se odtrhl od té brunety a šel za černovláskou.

„Alice, je to pravda? Je to moje dcera? A jak to, že jsi neřekla, že Tanya…,“ zeptal se jí, ale skočila mu do řeči.

„Já nevím, pamatuješ si, jak jsi ji opustil? Tak od té doby mi přece zmizela její budoucnost,“ dořekla Alice a otočila se.

„Ale jak je to možné? Vždyť upíři nemohou mít děti,“ zašeptala blondýnka. Rosalie. Ta byla asi nejvíc šokovaná z celé místnosti. Chtěla ještě něco říct, ale do řeči jí skočila bruneta.

„Lžeš! Upíři nemohou mít děti. Je to nereálný!“ zařvala na mě a chystala se skočit, ale Edward ji chytil kolem pasu.

„Klid, Bello. Ššššš, to se vyřeší,“ šeptal jí a přitom se díval na mě. Najednou se u mě objevil Carlisle.

„Pojď, prosím, s námi,“ zašeptal Carlisle. Celá rodina se zvedla a šla do obývacího pokoje. Esmé pokynula, abych si sedla a já udělala, jak řekla. Edward se hluboce nadechl a promluvil.

„Chtěl bych tě požádat, jestli bys nám řekla, jak to bylo s tebou a Tanyou poté, co jsem odešel. A taky bych se chtěl zeptat, jestli je Tanya v pořádku.“ Když to Edward dořekl, tak to bylo, jako by mě někdo udeřil. On ji doopravdy opustil. Prudce jsem se nadechla a začala.

„Já o tom moc nevím, ale vyprávěla mi o tom rodina. Takže snad to bude stačit,“ zašeptala jsem úvodní větu a začala jsem vyprávět o smrti své mámy.

„Poté, co otěhotněla, nevěřila, že je doopravdy těhotná. Chtěla tě vyhledat, ale nebyl jsi k nalezení,“ zašeptala jsem a podívala se na Edwarda. Ten měl na tváři kamenný výraz. Pokračovala jsem.

„Potom, když se přesvědčila o pravdě, tak se jí začalo postupem času tělo měnit z upířího na lidské,“ řekla jsem a podívala se na všechny, ale můj pohled spočinul na Rosalie. Ta měla na tváři šokovaný a zároveň smutný výraz. Kate mi říkala, že si Rose vždycky přála dítě a klidně by za to vyměnila cokoliv.

„A když už měla rodit… tak už se předem vědělo, že to nepřežije,“ zašeptala jsem a ucítila, jak mi začínají vlhnout oči. V duchu jsem si říkala, že mi stačí říct už jen jednu větu a že to skončí.

„Porodila mě a zaplatila za to svým životem. Takže se mě už ani nemusíš ptát, jak se má,“ dořekla jsem to a podívala se na Edwarda. Ten se na mě taky díval. Dívali jsme se navzájem do očí a ze snění mě vytrhl Carlisle.

„Můžu se zeptat? Co jsi? Voníš jako člověk, ale je tam taky něco… nedokážu to popsat,“ zašeptal si tu poslední část pro sebe.

„Abych řekla pravdu, taky nevím, co jsem, ale já a moje rodina jsme si všimli, že se měním. Krásním.“ Tomu jsem se musela zasmát. I Emmett se zasmál. Celkem hlasitě.

„Dokonce mám dar.“ U slova dar jsem prsty naznačila uvozovky. Všichni najednou ztichli a šokovaně se na mě podívali. Jediná Alice nadskočila a nadšeně se zasmála.

„Jaký dar?!“ Ihned vyzvídala. Já jsem se na ni usmála a odpověděla jí.

„Umím číst myšlenky a u nikoho se zatím nestalo, že bych ho nepřečetla,“ řekla jsem pyšně a všichni se otočili na Bellu. Bella znejistěla a promluvila ke mně.

„Funguje to?“ zeptala se a já se na ni musela usmát.

„Jsi pro mě jako otevřená kniha,“ odpověděla jsem a Bella si odfrkla, ale Emmett na to reagoval jinak.

„Jóóó, tak to je mega hustý!“ zařval a pevně mě obejmul.

„Emmette! Je to člověk!“ zakřičel na něj Edward a Emmett mě pustil a zaculil se.

„Promiň,“ poslal mi v myšlenkách.

„Nic se nestalo,“ odpověděla jsem mu slovně. Edward se nadechl a zašeptal.

„Takže já mám další dítě,“ řekl a podíval se na mě. Já jsem se jen zasmála a Alice zapištěla.

„Jo, máš dítě, které má styl!“ řekla a objala mě. Najednou někdo zavrčel. Byla to ta druhá brunetka.

„Nessie! Já to nemyslela zle!“ odpověděla Alice a zase se na mě podívala. Najednou se po mé levici objevila Esmé.

„Vítej v rodině,“ zašeptala a objala mě. V tuhle chvíli jsem se cítila šťastná. Měla jsem další milovanou rodinu. Když mě pustila, tak ke mně přišli všichni a představovali se mi. Překvapilo mě, jakou mají všichni historii. Každý v téhle rodině zažil něco jedinečného… nepopsatelného. Byla jsem u posledního člena rodiny… u Renesmé, ta se tvářila povrchně a odtažitě. Moc jsme si nepopovídali. Byla taková zamlklá a to jsme měly být sestry. Když jsem se snažila navázat řeč, tak se vymluvila. Nechtěla si povídat. Když nás to mlčení přestalo bavit, tak se Ness přesunula k Belle. Ta jediná se představovat nechtěla. No, nevadilo mi to. Z mého přemýšlení mě vytrhla Esmé.

„Pojď, ukážu ti tvůj pokoj,“ řekla mi a vedla mě po schodech nahoru. Zastavily jsme se u velkých bílých dveří. Pohlédla jsem na Esmé a ta se na mě usmívala. Otevřela jsem je a nevěřila svým očím. Byl to velký, osvětlený pokoj… lépe řečeno ložnice. Byla to nádhera. Esmé ke mně přistoupila.

„Ještě udělám pár úprav. Zatím to byl jenom pokoj pro hosty, ale uděláme z toho pokoj pro tebe. Zítra půjdu zařizovat přestavbu pokoje, aby se ti v něm líbilo,“ dokončila svůj monolog Esmé.

„Děkuju,“ zašeptala jsem k ní, ale ona byla už pryč. Šla jsem tedy do koupelny se umýt a připravit ke spánku. Když jsem vyšla z koupelny hotová, tak na posteli ležela košilka. Zítra jim poděkuju, řekla jsem si pro sebe v duchu a oblékla si ji. Šla jsem k velké posteli a už se chystala, že usnu, ale najednou se otevřely dveře a do nich vstoupil Edward.

Autor: Annalyne (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří nevěra - 2. kapitola: