Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upíří jed 2. kapitola

01.09.2011 (07:30) • TerezaRosalieCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1567×

Už je to týden, co Bella zmizela.
Přijel jsem domů. Jako obvykle jsem si odložil zbraň na věšák a zavolal: „Už jsem doma.“ Ale nikdo mi neodpověděl. V kuchyni nikdo nebyl. Tak jsem šel k Belle do pokoje, ale tam taky nebyla. Šel jsem znovu do kuchyně ji zavolat, když v tom jsem uviděl něco na stole. Byl to vzkaz a na něm bylo napsáno:

Ahoj, tati, jela jsem ke své staré kamarádce. Bydlí za městem. Nečekej na mě, brzy se vrátím. Mám tě ráda, Bella.

Hned, když jsem to přečetl mě napadlo, že utekla s Edwardem. Nebylo by to poprvé, co za ním utekla. Vzal jsem telefon a zavolal mu.

„Ahoj, Edwarde, je s tebou Bella?“

„Dobrý den, Charlie, ne, Bella se mnou není. Měla by být doma. S bratrem jsme jeli kempovat.“

„Edwarde, to je špatné, Bella někam jela, nechala mi vzkaz, ale bojím se, tohle nikdy neudělala.“

„Dobře, budu tam za chvíli. Určitě ji najdeme, nebojte.“

„Děkuji ti, Edwarde.“

Než Edward přijel, zavolal jsem pár známým a hlavně Jacobovi.

„Ahoj, Jacobe, není u tebe Bella? Víš, ona zmizela.“

„Ahoj, Charlie, ne, Bella u mě není. Není s Edwardem?“

„Ne, tomu jsem už volal.“

„Tak já tam přijedu.“

„No, víš, on sem jede i Edward.“ Ale Jacob to už to položil.

Najednou někdo zazvonil, asi Edward.

Šel jsem otevřít.

„Dobrý den, Charlie,“ snažil se být klidný, ale nešlo mu to.

Ukázal jsem mu ten vzkaz. V jeho obličeji byl vztek a strach. Najednou vytáhl telefon a někomu zavolal. Mluvil strašně rychle a já mu rozuměl jen Volterra a Carlisle. Než jsem se ho stačil zeptat, už mi odpovídal.

„Volal jsem Carlisleovi, aby jel do jednoho města, kde jsme s Bellou byli.“

„Děkuji ti, Edwarde.“ Někdo zazvonil, to bude Jacob.

„Půjdu k pár Belliným kamarádům.“

„Dobře.“ Šel ven, něco řekl Jacobovi a spolu někam odcházeli.

Jacob jen zavolal: „Za chvíli se vrátím.“ Nehádali se, a to je dobře.

Pohled Edward

„Tak tenhle medvěd je můj,“ řekl Emmett.

Musel jsem se zasmát, on je někdy jako dítě.

„Co je?“ Nechápavě se na mě podíval.

„Nic.“

Začal mi zvonit telefon, zrovna když se Emmett chtěl vrhnout na medvěda.

„No tak, Edwarde, vyplašil jsi mi méďu.“

„Promiň.“ Zvedl jsem ruce v omluvném gestu a zvedl jsem telefon.

„Ahoj, Edwarde, je s tebou Bella?“

„Dobrý den, Charlie, ne, Bella se mnou není. Měla by být doma. S bratrem jsme jeli kempovat.“ Podíval jsem se na naštvaného Emmetta.

„Edwarde, to je špatné, Bella někam jela, nechala mi vzkaz, ale bojím se, tohle nikdy neudělala.“

„Dobře, budu tam za chvíli. Určitě ji najdeme, nebojte.“ Moje Bella zmizela, mohla jít jen ke kamarádce, ale pro jistotu.

„Děkuji ti, Edwarde.“

„Promiň, Emmette, ale musím jít. Něco se stalo s Bellou. Chceš tu zůstat?“

„Ne, brácho, půjdu s tebou. Bellu najdem, neboj.“ V jeho myšlenkách jsem viděl, že je pěkně naštvaný, ale zároveň se bál o Bellu. Ale Bella by přece neutíkala, musela jít jen k nějaké kamarádce.

Emmetta jsem v lese před Forks vyhodil a jel jsem k Belle domů.

Stál jsem před jejich dveřmi a zazvonil. Charlie mi hned otevřel.

„Dobrý den, Charlie.“ Byl jsem nervózní, ale snažil jsem se to skrýt.

Charlie mi ukázal vzkaz. Bella chtěla být upírem, ale že by byla schopná tohohle.

Volturiovi ji zabijí! Jestli tam jela, tak tam musím hned jít, ale co když je to jen návnada a někdo ji unesl. Musím ji najít, budu ji stopovat, její pach poznám všude. Ta její vůně… Ne krve! Ale lidskosti.

Zavolal jsem Carlisleovi. Musí tam hned letět.

Charlie se mě na to chtěl zeptat, sice jsem mluvil rychle, ale něco mi bylo rozumět.

„Volal jsem Carlisleovi, aby jel do jednoho města, kde jsme s Bellou byli.“

„Děkuji ti, Edwarde.“

Fuj, cítil jsem pach mokrého psa. Jacob. Už zvonil, Charlie se podíval ke dveřím.

„Půjdu k pár Belliným kamarádům.“

„Dobře,“ řekl Charlie.

Stál jsem před jejich dveřmi a šeptal jsem: „Jacobe, musím s tebou mluvit.“

„Za chvíli se vrátím,“ zakřičel Jacob, aby ho Charlie slyšel.

„Co se, sakra, stalo?“

„Bella zmizela, myslím si, že mohla jet do Volterry, už jsem řekl Carlisleovi, jede tam.“

„To kvůli tobě, kdyby tě nepoznala, nebo kdyby ses nevracel, mohla žít normální život.“

„Ano, Jacobe, ale já bez ní nemůžu žít a možná je opravdu jen u kamarádky.“

„To uvidíme, půjdu po jejím pachu.“

„A já se půjdu podívat do rezervace, ale nejdřív půjdu za Charliem.“

„Dobře, sejdeme se tady.“

Autor: TerezaRosalieCullen, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Upíří jed 2. kapitola: