Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upírem proti své vůli 42. kapitola

26.08.2010 (12:45) • MaiQa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1752×

42. Dohoda

„Promiň pokud se mílím, ale neodjeli jste právě před chvíli?“ dívala se na nás vykuleně Rose.

„Je tu Carlisle? Mobil mi nezvedá,“ zeptal se Edward. Když to říkal, jeho obličej byl neutrální a hlas bezcitný.

„Ne, není. Přijede až za půl hodiny,“ odpověděla mu vykuleně Rose. „Co se mu stalo?“ zeptala se mě.

„Počkej. Cože? Promiň, já tě nevnímala. Na co jsi se ptala?“ stále jsem byla v transu.

„Co se mu stalo?“ zopakovala otázku.

„Já nevím. Nechápu, co je na tom tak hrozného,“ odpověděla jsem jí.

„Na čem?“ zeptala se.

„Je těhotná. Stačí ti to jako odpověď, Rose?“ vyjel na ni Edward. „Ale rozhodně to tak dlouho nezůstane, je to nebezpečné,“ doufala jsem, že ta poslední věta byla jen můj výmysl. Copak on není šťastný? Vždyť to dítě je i jeho. Vyděšeně jsem se na něj podívala. Začínalo mi to všechno docházet. On to dítě nechce. Opravdu ne.

Ale já ano. A budu za něj bojovat.

„Ne! Edwarde, to nesmíš. To nedopustím. Je to i tvoje dítě. A já se jej bez boje nevzdám,“ rozkřičela jsem se na něj.

„Má pravdu,“ vydechla Rose.

Reagoval na to zavrčením. „Ne nemá. Nechápe jak je to nebezpečné, může jí to zabít. Nedovolím abych o ni přišel, jen kvůli tomu, že pořádně neví co dělá.“

„Slyšel jsi, ona jej chce,“ odpověděla mu.

„Ona pořádně neví co chce. Uvědom si to, je to pro ni nejlepší.“

„Tak fajn. Pokud se k ní jenom přiblížíš, roztrhám tě,“ řekla Rose a stoupla si mezi nás. V té chvíli k nám došla Alice.

„Můžete mi, prosím, říci, o co se tady jedná?“ zeptala se s zájmem. Rose se na ni otočila a toho využil Edward. Přenesl se do Carlisleovi kanceláře.

„Co chceš udělat?“ zeptala jsem na ho vyděšeně. Po tom výstupu s Rose jsem se bála. Toho, že něco udělá našemu nenarozenému dítěti. Zavrčel na mě. Rozeběhla jsem se ke dveřím. Zastoupil mi cestu.

„Kam si myslíš, že jdeš?“ zeptal se nazlobeně.

„Kamkoli, hlavně daleko od tebe. Když ty to dítě nechceš, vychovám jej sama,“ řekla jsem rozhodně. Také jsem rozhodnutá byla. Jestli to dítě nechce, odejdu a vychovám jej bez něj.

„Nechci tě ztratit,“ odpověděl mi.

„Rozhodni se, Edwarde. Buď já a dítě nebo ani jeden z nás. Dítěte se nevzdám a ty se s tím, pokud mě chceš mít u sebe, musíš smířit. Alespoň se pokus, nechci aby moje dítě vyrůstalo bez otce,“ měla jsem slzy na krajíčku. Byla tu pravděpodobnost, nevěděla jsem jak vysoká, že budu muset opravdu odejít.

„Bello,“ zašeptal zničeně. „Víš, že tě miluji. Nechci tě ztratit a ta věc mi tě vzít může. Pochop to. Prosím,“ upíral na mě prosebný pohled. Myslel to vážně, ale já také.

„Ty pochop, že já se dítěte vzdát nedokážu,“ odpověděla jsem mu. „Přemýšlej nad mými slovy. Chceš aby tvoje dítě o tobě nevědělo, nebo tě nenávidělo? Chtěl bys abych jej vychovávala s vědomím, že jeho otec jej nenávidí?“ zeptala jsem se jej. Neodpovídal, poznala jsem na něm, že přemýšlí.

„Dobře,“ vydechl po chvíli. „Ale jen jednou ti to něco razantního udělá, zbavím tě toho. A bude mi jedno, kdo mi stojí v cestě,“ řekl rozhodně a propaloval mě pohledem. Přemýšlela jsem nad jeho nabídkou.

„Ale pokud mi nic neudělá, neublížíš mu a ani se nepokusíš,“ vydechla jsem. Po chvíli přemýšlení přikývl. „A prosím. Zkus se chovat normálně. Znervózňuješ a rozčiluješ mě.“

„Rose přemýšlí, jestli neprobourat zeď,“ řekl po chvíli.

„To by nás asi Carlisle zabil a navíc by to mohlo porušit statiku domu a to nechci,“ řekla jsem uvolněněji. „Pustíš mě?“ zeptala jsem se ho. Odstoupil. Vyšla jsem ven. Ihned se ke mně nehrnula Rose.

„Neudělal vám něco, zmetek?“ zeptala se starostlivě Rose.

„Uzavřeli jsme menší dohodu,“ odpověděla jsem jí. „Alice,“ zašeptala jsem. Ta malá potvůrka se vedle mě ihned objevila.

„Co potřebuješ?“ zeptala se mě se zájmem.

„Mám takový dojem, že budeme muset svatbu trochu rychlit,“ vydechla jsem.

„Já to věděla. Hned zítra rozešlu pozvánky, změnila jsem na nich datum na příští týden,“ odpověděla mi nadšeně a zalezla do pokoje ve kterém jsem strávila většinu dnešního dne.

„Myslím, že bych měla jet domů. Nevadí, Rose? Můžeš mě chodit kontrolovat.“

„V pořádku. Jasně, že tě budu chodit kontrolovat. Co se týče dohod, nevěřím mu,“ podívala se na Edwarda.

„Já dohodu dodržím. Ať se mi to příčí jakkoli,“ odpověděl jmenovaný. „Jdeme, Bell.“

Autor: MaiQa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Upírem proti své vůli 42. kapitola: