Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upírem proti své vůli 26. kapitola

18.04.2010 (12:15) • MaiQa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1892×

26. Překvapení

Dorazila jsem o půl hodiny dříve, než bylo domluveno. Silnice nebyli ucpané, což bylo v době, kdy se jezdí do práce divné. Limuzína zastavila u domu Cullenů. Sevřel se mi žaludek. Bála jsem se, jak na mne bude působit dům, kde jsem s ním byla naposledy šťastná.

„Bells, nechceš přeci celou svou oslavu prosedět tady,“ usmála se matka čekající u auta na mě.

„Ne, to nechci,“ odpověděla jsem a vystoupila. Čím blíž jsem byla vchodovým dveřím, tím jsem měla divnější pocit. Ani jsme nestihly zaklepat a otevřely se dveře. Z nich vylítla Alice a objala mě.

„Jak to zvládáš?“ zeptala se ustaraně.

„Jestli myslíš to, že mě opustil, tak díky Jackovy to zvládám dobře,“ odpověděla jsem jí. Odtáhla se.

„Ty kamarádíš s tím smradlavým čoklem?“ zašeptala užasle.

„On jediný mi pomáhá,“ špitla sem.

Zavrtěla nechápavě hlavou. „Pojď dovnitř,“ usmála se a vtáhla mě do domu.

„Alice,“ zaskučela jsem. „To jste ji nemohli trochu držet na uzdě?“ zašeptala jsem. Hala byla vyzdobená, jako na nějakou svatbu.

„Snažili jsme se, ale byla k nezastavení. Chtěla tě překvapit a odčinit, že s tebou dlouho nebyla,“ řekl Carlisle, který právě přišel z kuchyně.

„No tak díky,“ vydechla jsem. Objevili se všichni Cullenovi. Tedy všichni co tu byly. Měli jsme ještě hodinu do příjezdu hostů, takže jsem pomáhala z dokončením příprav. Po deváté hodině začali přicházet první hosté. S každým jsem se pozdravila a nechala si popřát. Za půl hodiny už tu byli všihcni pozvaní a Jack. S nímž jsem právě tančila.

„Jak se cítíš v domě upírů?“ zeptala jsem se jej.

„Moc dobře ne,“ přiznal se.

„Já se ti ani nedivím. Nemusel jsi sem chodit, když se ti tu nelíbí,“ zašeptala sem.

„Já přišel kvůli tobě. Tvé narozeniny si nemůžu nechat ujít,“ usmál se.

„Já si půjdu sednout,“ usmála jsem se.

„A já půjdu na vzduch,“ řekl a byl pryč. Ve skutečnosti jsem si sednout nešla, vydala sem se do pokoje Edwarda. Snažila jsem se nepozorovaně dostat nahoru, před pokojem sem se nadechla a otevřela. Vše bylo stejné, jako když jsem tu byla naposledy. Sedla jsem si na postel a vzpomínala.

„Odpustíš mu někdy?“ zeptala se Alice a já málem dostala infarkt. Vůbec jsem si nevšimla, že sem přišla.

„Já se na něj už nezlobím. Jen mě to bolí. Jen si se mnou zahrával a já hloupá se do něj zamilovala,“ odpověděla jsem jí.

„Tak tohle ti řekl? Bells, ty jsi tak důvěřivý člověk. Ty bys snad uvěřila i tomu že sloni lítají. Četla jsi nový měsíc?“ zeptala se.

„Ano četla,“ usmála jsem se smutně.

„Pamatuješ si proč Edward Bellu nakonec opustil?“ zeptala se.

„Kvůli té narozeninové oslavě, a aby ji ochránil a ona mohla žít normální život,“ opověděla jsem automaticky. Co tím myslela.

„Mysli Bells,“ usmála se. Začala sem tedy přemýšlet.

„Pořád nechápeš?“ zeptala se.

„Myslíš, že mě opustil, aby mě chránil?“ zašeptala se. „Ale proč by lhal?“

„Na to ti já neodpovím,“ usmála se. „Slíbila jsem mu, že ti, až na to přijdeš něco dám.“

„Co?“ zašeptal jsem.

„Pojď,“ řekla a táhla mě k jeho skříni. Otevřela ji a chvíli se v ní přehrabovala.

„To se mu musí nechat. Věci schovávat umí,“ řekla s hlavou strčenou ve skříni.

„Tady to je,“ vykřikla vítězně a vystrčila hlavu ven. V ruce držela krabičku.

„Co to je?“ zeptala sem se vyplašeně.

„Otevři a uvidíš,“ usmála se. Roztřeseně sem si ji od ní vzala a otevřela. Zalapala jsem po dechu. Co sem asi čekala, mohla jsem vědět že tam bude… prsten.

„To je?“ nezmohla jsem se na více slov.

„Chtěl tě požádat. Jane mu to ale zkazila,“ řekla smutně.

„Můžu si jej?“ šeptla jsem.

„Je tvůj,“ usmála se. Pomalu jsem jej vyndala z krabičky a dala na prsteníček. Padl dokonale. Tohle jsem mohla brát jako právoplatné požádání o ruku, jen škoda že se on nedozví že jsem přijala.

Už by se mohl vrátit Edward. Co říkáte?

Autor: MaiQa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Upírem proti své vůli 26. kapitola: