Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upírem proti své vůli 20. kapitola

12.03.2010 (19:45) • MaiQa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1841×

20. Něco se stalo

Ještě nikdy tak daleko nezašel. Věděla jsem že by mi mohl něco udělat, ale mně to bylo jedno. V téhle chvíli jsem chtěla jen jedno. Jeho. Tiskla jsem se k němu co nejvíce to šlo. Nechtěla jsem mezi námi nechat ani milimetr.

„Mněli bychom přestat,“ zašeptal mezi polibky a pomalu se začal odtahovat.

„Proč?“ vydechla jsem. Usmál se.

„Uvidíš,“ řekl a pohled stočil ke dveřím. Ve stejnou chvíli se otevřeli a dovnitř veplula Alice. Edward se posadil a mně si přesunul na klín.

„Ahoj. Jsem tady jen kvůli jedné věci a to je ta že dneska jedeme na lov. Takže Edwarde nic neznič, nevyplav to tady a nebo něco takového. Jasný?“ upřela na něj svůj pohled.

„Jasný,“ stočil oči k nebi.

„Já to myslím opravdu. Doufám že tady někoho nenajdu rozmáčklého jak brambůrky na zemi,“ usmála se na mě zářivě.

„Velmi vtipné,“ zavrčel Edward.

„Já vím. Jsem nejvtipnější člen rodiny,“ poplácala se pyšně po hrudi.

„Hej, neber mi moji jedinou práci,“ ozval se zdola Emmett.

Alice si povzdechla. „Tak druhý nejvtipnější.“

„To je lepší,“ ozval se znovu Emmett a pak byl od něj pokoj.

„Chceš ještě něco jiného Alice?“ zeptal se Edward naštvaně.

„Už ne. Tak hezký den a zítra se uvidíme,“ usmála se a odešla z pokoje. Za chvíli odjely.

„Kdy jsi naposledy byl na lovu?“ zeptala jsem se Edwarda.

„Před nedávnem,“ usmál se.

„Jak dlouho je před nedávnem?“ zašeptala jsem.

„Před týdnem,“ konečně to upřesnil.

„Aha,“ usmála jsem se.

„Kdy máš vůbec narozeniny?“ zeptal se mně.

„Proč?“ zasmála jsem se šokovaně.

„Jenom tak,“ nasadil nevinný kukuč.

„V říjnu,“ zašeptala jsem.

„Kolikátého října?“ zeptal se zvědavě.

„Čtrnáctého,“ usmála jsem se.

„Tak to už nemám moc času?“ zašeptal.

„Času na co?“ zeptala jsem se.

„Na koupení dárku,“ usmál se.

„Dárku?“ vykřikla jsem šokovaně. „Pro mě je dar jen to že jsi se mnou,“ zašeptala jsem.

„Jsi stejně paličatá jako ona,“ zasmál se.

„Doufám že tak i neskončím,“ šeptla jsem. Zavrčel.

„Neskončíš. To nedovolím,“ zašeptal.

„A co když jo?“ zeptala jsem se šeptem.

„Tak bych šel hned za tebou. Bez tebe žít nedokáži,“ šeptl.

„Omluv mně. Půjdu do koupelny,“ usmála jsem se a odešla z pokoje. V koupelně jsem jako první poctila návštěvou sprchu, poté jsem si šla vyčistit zuby. Alice se na moji přítomnost dobře vybavila. Nepozastavila jsem se už ani nad noční košilkou která jak už je zvykem více odkrývala nežli přikrývala. Vyšla jsem z koupelny a vešla do Edwardova pokoje. Seděl na kraji postele a díval se užasle na mně. Trochu jsem zrudla. Sedla jsem si na postel.

„Sluší ti to,“ usmál se.

„Nemyslím si,“ zašeptala jsem.

„Začni se konečně naplno vnímat. Jsi krásná. Všichni si to o tobě myslí,“ usmál se.

„Všichni?“ zeptala jsem se užasle.

„Ano všichni,“ šeptl.

„Kdo třeba?“ zeptala jsem se ho.

„No kdybych vyjmenoval tu polovinu kluků ze školy byly bychom tu dlouho,“ povzdechl si.

„Polovinu kluků?“ Já špatně slyším.

„Ano, mněla bys jít spát,“ zašeptal.

„Nejsem unavená,“ zaprotestovala jsem. Zamračil se.

„Co je?“ zeptala jsem se zvědavě.

„Vrací se a kryjí si myšlenky. Něco se stalo,“ šeptl. To bude zlé.

Autor: MaiQa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Upírem proti své vůli 20. kapitola: