Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upírem proti své vůli 18. kapitola

jackson-rathbone-teen-vogue2


Upírem proti své vůli 18. kapitolaTak jsem se přinutila napsat další kapitolu. Včera večer jsem se rozepsala a dneska ráno tohle dokončila. Snad se vám bude tenhle díl líbit. Dozvíte se tady, i co je to překvapení.

18. Alice a její tajemství

„Pojď, Emmett je už nervózní,“ vytrhl mě Edward z transu.

„To není jediný,“ šeptla jsem.

„Přemýšlí, jestli si pro tebe nepřijít osobně,“ usmál se.

Povzdechla jsem si. „Tak jdeme.“ Čím blíž jsme byli domu, tím víc jsem se bála. Edward mi otevřel dveře. Nadechla jsem se a vstoupila. Všichni už tam stáli a usmívali se. Udělala jsem krok v před.

„Ráda vás zase vidím,“ pozdravila jsem je a nesměle se usmála.

„Ahoj, Bello,“ odpověděli všichni najednou. Bylo to jako by to měli nacvičené předem. Chvíli nikdo nic neříkal.

„Nesedneme si?“ navrhla Esme po chvíli. Všichni si posedali na pohovku. Bylo jasně vidět, kdo s kým tvoří dvojici. Alice seděla vedle Jaspera s hlavou na jeho rameni. Emmett si Rosalii přitáhl, co nejtěsněji k sobě a jí to viditelně nevadilo. Carlisle seděl vedle Esme. Ruce propletené. Volné místo na pohovce bylo již jen pro jednoho člověka. Zaváhala jsem. Edward to vyřešil za mě. Sedl si a mě si stáhl na klín.

„Takže, jak se máš?“ zeptala se mě Esme.

„Dobře, děkuji za optání,“ odpověděla jsem jí trochu uvolněněji. Postupně se uvolnili i ostatní a začali se mě na všelicos vyptávat. Já jim většinou odpověděla bez většího zaváhání. Jen Emmett mě většinou svých otázek dokázal úplně vykolejit a na každou jsem mu odpověděla, ač nerada, nabráním rajčatové barvy. Poté, co mi položil třetí otázku, jež byla na stejné vlně jako ty dvě předchozí, si jen co otevřel pusu vysloužil pohlavek od Rosalie. Již po pár nevydařených pokusech to vzdal a jen poslouchal. Po odpovědění jedné Rosaliiné otázky se Alice najednou zvedla odpochodovala z místnosti. Podívala jsem se zvědavě na Edwarda. Ten se jen usmál. Radši ani nechci vědět, co zase udělala. Zanedlouho se Alice ukázala. Zařila jako sluníčko.

„Už je to vyřízeno,“ řekla nadšeně.

„Co je vyřízeno?“ zeptala jsem se jí zvědavě.

Zavrtěla hlavou. „Ale nic.“ Nechala jsem to být. V hlouby duše jsem se bála toho, co by z ní vypadlo.

„Nemáš hlad?“ zeptal se starostlivě Edward.

„Abych řekla pravdu, mám,“ odpověděla jsem. Dřív nebo později bych byla stejnak prozrazena.

„Tak se zvedej,“ usmál se a já ho poslechla. Vedl mě do kuchyně. Za sebou jsme měli celou rodinu.

„Nech to na mně Edwarde, já Bellu neotrávím,“ ozvala se Esme. Edward přikývl a šel za mnou. Chytl mě za ruku a společně jsme šli do jeho pokoje. Otevřel mi dveře a když jsem vstoupila udiveně jsem se zastavila.

„Nebyl tu minule jen gauč?“ zeptala jsem se. Uprostřed pokoje ležela veliká postel s nebesy.

„Byl. Tahle postel se bude hodit tobě.“ Usmál se.

„To je postel pro mě?“ zeptala jsem se udiveně. Jen přikývl. Šla jsem si na ni sednout. Edward stál stále ve dveřích. Ukázala jsem na místo vedle sebe. Sedl si tedy.

„Můžu mít jednu otázku?“ zeptala jsem se ho.

„Můžeš jich mít kolik chceš,“ odpověděl mi s úsměvem.

„Dobře, takže. Vzpomněla jsem si na jednu menší drobnost.“ Podívala jsem se na něj. Poslouchal. Pokračovala jsem. „Když jsem tady byla minule mohl jsi mi číst myšlenky, teď ale říkáš že to nejde. Zajímalo by mě, jak je to možné.“

„Nevím,“ povzdychl si. „Snažil jsem se tomu přijít na kloub, ale na nic jsem zatím nepřišel. Vlastně mi už na tom ani nezáleží.“ Usmál se.

„Proč sem vlastně přišel Jacob?“ zeptala jsem se ho.

„Chce nás hlídat. Tedy spíše mě. Nevěří nám.“

„Aha. Musí pro něj být těžké. Je tak daleko od své rodiny.“ Počkat, já ho lituji? Za to co včera udělal, bych ho spíš měla chtít zabít. Ne ho litovat.

„Věř, že tak těžké to pro něj zase není,“ zavrčel.

„Jenom přemýšlím nahlas,“ obhájila jsem se. „Už mi řekneš jaké je to překvapení?“ zeptala jsem se ho.

„Dobře,“ rezignoval.

„Tak co to je?“ zeptala jsem se nedočkavě.

„Kam ses chtěla vždycky podívat?“ usmál se.

„Do Forks, Volterry a na ostrov Esme,“ odpověděla jsem zamyšleně.

„Jedna z těch možností je správně,“ usmál se.

„Nechám se podat,“ odpověděla jsem mu rezignovaně.

„Třetí možnost je správná,“ odpověděl mi.

„Na ostrov Esme?“ zašeptala jsem šokovaně.

„Na ostrov Esme,“ usmál se.

„Ještě nějaké překvapení?“ zeptala jsem se.

„Ještě je jedno,“ odpověděl mi.

„Jaké?“ povídala jsem se na něj.

„Alice mi zaplatila ten výlet do ČR,“ řekl.

„Vážně? Tak to jí musím poděkovat,“ usmála jsem se.

„Jídlo je hotové,“ řekl a táhl mě dolů do kuchyně. Alice budu muset určitě poděkovat.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Upírem proti své vůli 18. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!