Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Untouched 8. kapitola

25.06.2011 (20:15) • MartinaBlack • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 1808×

Ležel jsem v posteli společně s Nessie. A hrabalo mi z toho. Tolik jsem ji chtěl!

Nemluvili jsme. Až pak se Ness ozvala.

„Jaku, jak to teda mezi námi bude?“ povzdechla si.

„Já… Myslím, že se k sobě hodíme,“ odpověděl jsem pomalu.

Podívala se na mě tím svým pohledem. Pak zabořila tvář do mojí hrudi.

„Od první chvíle, co jsem tě poprvé spatřil, vím, že jsi to ty, nikdo jiný. Už bez tebe nemůžu být,“ řekl jsem. Znělo to jako otřepané klišé, ale jinak jsem to říct neuměl.

Ness se zhluboka nadechla.

„Já to cítím stejně,“ zašeptala.

„Víš… Asi bych ti to řekl o trochu dřív, ale Edwardovi se to vůbec nelíbilo,“ řekl jsem.

„Jasně. Chápu, on mi celý život jen něco zakazuje,“ nadávala.

„Jo. Takže, aby bylo jasno, jsem do tebe zamilovaný. A hodně!“ varoval jsem ji se smíchem.

„Já taky,“ zašeptala Nessie. Podívali jsme se navzájem do očí. Její oči byly nádherné. Barva mléčné čokolády, mmm… Sklonil jsem hlavu blíž k ní a políbil ji do vlasů. Ness mě objala kolem krku a zívla. Asi byla po dnešku unavená.

„Dobrou noc,“ zašeptal jsem jí do ucha. Nessie zavřela oči a já začal přemýšlet.

Strašně jsem se do ní zamiloval, nechápal jsem, jak jsem to mohl posledních pět let bez ní vydržet. Během chvilky jsem si všiml, že Nessie usnula. Opatrně jsem se k ní naklonil a políbil ji na čelo. Pak jsem si pohodlně lehl a díval se na ni. Nevím, jak dlouho, vždycky, když jsem s ní, ztrácím pojem o čase.

…

Cítil jsem na obličeji nějaké šimrání. Zavrčel jsem. Otevřel jsem pomalu oči a uviděl jsem nad sebou Nessie.

„Spáči, už je deset!“ řekla mi vyčítavě. Zasténal jsem.

„No a co!“ řekl jsem a hodil si přes obličej deku. Slyšel jsem její smích a taky to, že si na mě obkročmo sedla. To neměla dělat. Zase jsem pocítil tu spalující touhu po ní. Po jejím těle.

„Slez ze mě,“ řekl jsem potichu. Pocítil jsem změnu její nálady. Odkryl jsem si přikrývku z obličeje a viděl jsem její ublížený výraz. Slezla se mě a stoupla si dál od postele. Posadil jsem se a promnul si oči.

„Nessie… Prosím nezlob se. Asi jsi to špatně pochopila. Já se na tebe nezlobím, nebo tak něco. Jde o to, že… Prostě jsem nehorázně nadržený a ty mě mučíš!“ vyhrkl jsem rychle. Zvedl jsem oči, abych zkontroloval, jestli jsem ji nevyděsil. Lehce se pousmála a přišla zase blíž ke mně.

„Jo tak. No víš… Od té doby, co tě znám, jsem taky nadržená. Ale asi ne tolik jako ty…“ řekla a viděl jsem, že přemáhá smích.

„Ani si to nedovedeš představit,“ řekl jsem a uchechtl se. Napřáhl jsem k ní ruce a přitáhl si ji na klín.

Ochotně se u mě uvelebila a usmála se na mě.

„Měla bych jít domů, Jaku… Táta se zblázní,“ povzdechla si.

„Ach jo, spíš já už se z toho upíra zblázním!“ řekl jsem naštvaně. Nessie zase ztuhla.

„Klid,“ řekl jsem shovívavě a usmál se. „Já tě nekousnu!“

„To vidím,“ odsekla sarkasticky Ness, ale viděl jsem, že si dělá srandu.

Postavila se a odkráčela do koupelny. Já se mezitím oblékl do džínů a trička a čekal jsem, až bude hotová. Během pěti minut vyšla z koupelny, na sobě včerejší oblečení a pohled upřený na mě.

„Můžeš do koupelny,“ řekla potichu. Šel jsem tedy provést ranní hygienu a byl jsem rychle venku. Nessie mě hnala, ať jsme rychle u ní doma. Tentokrát jsem vzal auto, protože jsem odmítal další jízdu na motorce s ní. Jeli jsme tedy lesem k nim domů a mlčeli.

Nessie:

Byla jsem ta nejšťastnější poloupírka na světě. Zažila jsem úžasný víkend s klukem, do kterého jsem se šíleně zamilovala! A teď jsme na dobré cestě k vztahu. Nemohla jsem uvěřit svému štěstí.

Jeli jsme v autě ke mně domů. Vůbec se mi nechtělo, nejradši bych u Jacoba zůstala celou věčnost.

No, to asi nepůjde. Když mám takového otce.

Přijížděli jsme k našemu domu. Byla jsem smutná, protože teď to všechno asi skončí. Nebo ne?

„Ty, Ness, co bys říkala, že bychom se dneska ještě sešli?“ zeptal se Jake.

„Jako rande?“ zeptala jsem se s úsměvem.

„No, ano,“ řekl s lehkým, samolibým úšklebkem.

„Tak fajn. Vyzvedneš mě ve tři? Táta mi to určitě dovolí,“ řekla jsem nadšeně. „Ale teď už musím jít,“ dodala jsem. Nebyla jsem si jistá, co mám udělat, ale Jake na nic nečekal a dal mi pusu na tvář. Trochu omámeně jsem se vypotácela z auta a zamávala mu. Ach bože! Jestli to dneska klapne, budu chodit s tím nejúžasnějším člověkem pod sluncem!

Došla jsem k domu a vešla jsem dovnitř.

„Tatí?“ ptala jsem se hned.

„Jo, můžeš, Renesmé, ale žádný hlouposti!“ ozval se otcův hlas z obýváku. Jo!

Vyběhla jsem schody nahoru do mého provizorního pokoje, přece jenom tady nebydlím.

Hned jsem přemýšlela, co si vezmu na sebe.

„Alice?“ zakřičela jsem do hloubi domu a rozesmála jsem se.

Autor: MartinaBlack (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Untouched 8. kapitola: