Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Underworld - 5. kapitola - Tajemný svět... Nebo ne?!

20.04.2010 (20:45) • Stregoni • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5430×

5. kapitola

Tajemný svět... Nebo ne?!

Pohled Edwarda:

... až jsme dopadli na nějakou mýtinu. Náraz musel být slyšet na míle daleko, protože jsme padali dost dlouho.

Okamžitě jsem se začal rozhlížet po ostatních, jestli jsou všichni v pořádku a jestli jsme vůbec všichni.

„Co... kde... kde to jsme?” ptala se zmateně Rosalie. Všechny pohledy se obrátily na Bellu, ale ta ten svůj upírala na mě. A nebyl nijak zvlášť vstřícný.

„Ty jeden idiote!” zakřičela. „JE TO TVOJE VINA!!! KVŮLI TOBĚ JSME TADY!!”

„Bello, prosím Tě,” zkusil ji uklidnit Carlisle.

„Já Tě zabiju!” zavrčela a chtěla po mně skočit. Ale najednou se zarazila.

„Co?” zeptal se Jasper.

„Pšššt... Buďte zticha!” zasyčela. Za okamžik jsme slyšeli nějaké dunění.

„Jděte k tamhle těm stromům,” řekla potichu, ale za to s jasným rozkazem. Raději jsme neodporovali a rychle se šli schovat.

Po chvíli vstoupil na mýtinu obrovský tvor. Velikostí bych jej mohl přirovnat k dinosaurovi a vzhledově připomínal spíše pantera.

„Páni,” uniklo Emmetovi. Všichni jsme se na něj podívali naštvaně, jenom Bella zděšeně.

To zvíře... Ten tvor obrátil svou mohutnou hlavu směrem k nám a zavrčel.

„Ani se nehněte,” šeptla k nám směrem Bella. Ale Emmet se zašklebil.

„Co by nám, tak tahle kočička mohla udělat,” řekl sebevědomě a vyšel zpátky na mýtinu.

„No tak čičinko... Pojď si hrát” zašišlal. Slyšel jsme, jak Bella vedle mě něco zlostně zamumlala.

Ten tvor jenom zavrčel a už se otáčel k odchodu.

,„Ani sranda s ním... ” Otočil se na nás Emmet, ale na to, to zvíře čekalo a ohnalo se po něm. I s mým upířím zrakem jsem jsem měl problém ten pohyb zachytit.

Emmet to nečekal a nestihl uhnout. Musela to být velká rána, protože Emmet odletěl asi dvacet metrů.

„Emmete!” zaječela Rosalie a chtěla se k němu vrhnout, ale Bella ji zastavila.

„Zůstaňte tady!” Rozběhla se k tomu zvířeti.

Čekali jsme, že na něj skočí a zlomí mu vaz, nebo ho vysaje, ale ona vytáhla svou zbraň a začala na něj střílet.

Zvíře se otočilo a okamžitě na ni začalo útočit. Mezitím jsme se rozeběhli k Emmetovi.

„Je to dobrý... Jenom má poraněnou ruku,” řekl Carlisle, zatímco já jsem sledoval s ostatními Bellu.

Prala se jako lvice, ale i tak bylo vidět, že je to dost vyrovnaný souboj.

„Neměli bychom jí nějak pomoct?” zeptala se Alice se strachem. Už jsem chtěl říct, že to zvládne, když v ten moment, se zvíře více ohnalo a tím Belle vytrhlo zbraň z ruky.

Rychle jsem ji sebral a zamířil na toho tvora.

Bella se snažila uhýbat jeho ranám, ale šlo jí to čím dál tím hůře.

„Střílej!” zakřičela. Ale já jsme se nedokázal donutit k žádnému pohybu.

„Tak sakra střílej!” zakřičela znovu, ale to už jí to zvíře povalilo na zem a snažilo se jí zakousnout do krku.

„Střel ho do krku!” zakřičela Bella a vehementně se bránila jeho zubům, které vypadaly velmi ostře.

„Edwarde!” zaječela hystericky Alice a tím mě konečně probrala a já vystřelil. Kupodivu jsem se strefil hned na poprvé.

Nepřítel padl mrtev k zemi.

Bella ležela na zemi, hluboce oddychujíc.

„Jsi v pořádku?” zeptal se opatrně Carlisle. Ale ona ho ignorovala. Namísto toho vstala a přešla k Emmetovi. Chytla ho za ruku a podívala se na jeho zranění. Potom vytáhla z batohu obvaz a začala mu tu ránu obvazovat.

„Uzdraví se ti to, tak za den... Maximálně za dva,” řekla mdlým hlasem.

„Ehm... Bello. Nerad ti to říkám, ale my jsme upíři a nám se zranění hojí trochu rychleji,” řekl mírně pobaveně Carlisle. Bella po něm švihla pohledem.

„Opravdu?! Toho bych si nevšimla,” řekla sarkasticky. „Tady, ale nejste v normálním světě. Tady budete mít zranění. Tady se vám to bude stejně hojit, jako by jste byly lidé a né upíři.´´

„To je nesmysl,” odporoval jí Carlisle. Ale něco mi říkalo, že má Bella pravdu.

„A proč si teda myslíte, že mu to zvíře způsobilo zranění, hm?” zeptala se naštvaně a dovázala Emmetovi ránu.

Na to už náš adoptivní otec neměl argumenty.

„Fajn... Tak to bychom měli,” řekla Bella a pohlédla na mrtvolu zvířete.

„Co je to za druh?” vypálil na ni otázku Jasper.

„Tenhle druh neexistuje na zemi. Nebudeš ho znát... A vlastně ani nevím, jaké má pojmenování,” řekla Bella a upírala svůj pohled někam do dáli.

Carlisle se zamračil a v myšlenkách jsem slyšel, jak nadává, že se vůbec nic nedozvěděl.

„Musíme odsud,” řekla nervózně Bella a rychle sebrala batoh ze země

...

„Kam tak popícháme?” zeptala se Alice, když jsme se půl hodiny plahočili džunglí.

„Musíme se dostat, co nejdál, od toho místa,” odpověděla Bella, ale ani se na Alice nepodívala.

„Už nemůžu!” zaskučela znova Alice. Všichni jsme se na ni udiveně podívali. Akorát Bellu to nijak nerozhodilo.

„Jsi upír,” podotkl Emmet. „Nemáš být unavená.”

„Já vím, ale jsem. Nemůžu za to,” odpověděla zadýchaně.

„Taky bych si odpočinula,” přiznala Esme a Rosalie jen přikyvovala.

„Fajn, tak si odpočineme.” Rozhlédla se kolem Bella.

„Jak je možné, že jsou unavené?” zeptal se Carlisle a při tom sledoval Bellu.

„Říkala jsem, že tady budete jako lidé,” pokrčila rameny.

„Říkala jsi, že budeme mít zranění jako lidé... Ne, že budeme mít potřeby jako lidí,” zavrčel na ni Jasper.

„Nebudete mít všechny potřeby, třeba nebudete potřebovat spánek. Časem se to ustálí,” řekla rádoby lhostejně.

„My můžeme spát?” zeptal se nadšeně Emmet. V myšlenkách ostatních jsme slyšel zmatek. Jen Carlisle přemýšlel nad tím, co to může způsobovat.

„Ano...” odpověděla Bella, ale potom se zarazila.

„Už musíme jít,” řekla nervózně a zvedala se.

„Ještě pět minut,” zaskučela Alice, ale Bella si jí nevšímala.

„Pohněte si! Musíme rychle pryč,” řekla už naštvaně.

...

O dvě hodiny později:

„Bello už opravdu nemůžeme,” zanaříkala Alice. Abych pravdu řekl, taky jsem začal pociťovat únavu.

„Podle čeho nám vůbec odcházejí síly?” zeptal se Jasper.

„Nechápu tvou otázku,” přiznala Bella zamračeně.

„No... Jako kdo bude unavený první a kdo poslední,” vysvětlil a v myšlenkách viděl, že ho tohle opravdu zajímá.

„Podle vašich schopností. Záleží na tom, jak jsou ty schopnosti na vás náročné,” vysvětlila.

„Ale proč teda ještě nejsme na pokraji sil?” zeptal se znova a ukázal na mě a sebe.

„Jste muži... Muži mívají obvykle větší výdrž než ženy.” Pokrčila rameny. „A navíc, Alicina schopnost je velmi náročná, proto je tak hodně unavená.”

„Jestli to záleží na schopnostech, tak jak to, že ty nejsi unavená ani trochu,” podotkl Carlisle a v myšlenkách mi ukázal jeho rozhovor s Arem.

„Proč nám pomůže jedině Isabella?” zeptal se Carlisle naštvaně Ara.

„Uklidni se... Isabella je jediná natolik mocná, aby vám dokázala pomoci,” řekl na svou obhajobu Aro.

„Co teda dokáže, když je tolik mocná?” zeptal se pohrdlivě můj adoptivní otec.

„Isabella je rychlejší a silnější, než obyčejný upír. A má nespočet schopností.”

Bella se zamračila.

„Kdo ti řekl, že mám nějaké schopnosti?” zeptala se naštvaně.

„To Aro,” odpověděl s úsměvem Carlisle.

„Tak jestli, ti to řekl Aro, tak ti taky řekl, že nejsem obyčejný upír,” odbyla ho.

„A kdo teda jsi, Bello?” zašeptal jsem. Podívala se na mě, ale neodpověděla.

Dál jsme šli mlčky, až jsme došli a okraj džungle a před námi se rozprostřel nádherná výjev.

Autor: Stregoni (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Underworld - 5. kapitola - Tajemný svět... Nebo ne?!: