Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ty víš, že mě miluješ - 3. kapitola

23.09.2011 (07:00) • Kajushqa1 • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 2811×

Bella

Musím se odsud vytratit. To bylo jediné, co mi znělo v hlavě. Byla jsem perfektně oblečená a namalovaná jako vždy, mohla jsem dostat jakéhokoliv kluka v místnosti, ale já tady skončila s velice nudným novým klukem ze školy, o kterém jsem si ještě před pár hodinami myslela, že je kus. Ukázalo se, že ten kluk může být hezký, jak chce, ale pokud pořád dokola opakuje hlášky ze Star wars, je k ničemu. A já blbá, řekla holkám, že dneska už něco mám. Mohla jsem se teď pořádně bavit a ne dělat tohle. Aby toho nebylo málo, všimla jsem si, že do klubu právě vešel Edward. Byl neodolatelný, jako vždy. Kolem ramen objímal jakousi holku z třeťáku a vypadal náramně spokojeně. Zahlédl mě. Rychle jsem se otočila zpátky a předstírala, že poslouchám ty pitomé kecy, které se valily z pusy kluka, naproti mně.

„Ahoj, Bello,“ ozvalo se nade mnou. „Můžeme si přisednout?“ zeptal se mě Edward.

Alespoň nebudu sama se zarytým Star wars fanouškem.

„Jo, klidně,“ řekla jsem a usmála se.

„Tohle je Matthew,“ řekla jsem a ukázala na něj.

„Tohle je Kelly,“ řekl Edward a dívka se zachichotala.

Začal hrát ploužák a já čekala, že Edward v tu chvíli zmizí od stolu s Kelly, ale nestalo se tak.

„Bello, smím prosit?“ zeptal se mě.

Buď Star wars fanoušek, nebo Edward. Moje odpověď byla jasná.

„Jasně,“ řekla jsem a vstala.

Kelly mě probodávala nenávistným pohledem. No co, já se nudit nebudu.

Dala jsem svoje ruce Edwardovi za krk, on svoje kolem mého pasu a začali jsme se pohupovat v rytmu hudby. Bylo to neskutečně příjemné být v jeho blízkosti, ač jsem si to nechtěla přiznat.

„Víš, že tohle je ten klub, ve kterém jsem se tě před rokem pokusil poprvé políbit?“ zeptal se mě Edward a usmál se vzpomínce, tak staré, že to snad ani nemohla být pravda.

„Jo, vzpomínám si na to, tehdy jsem tě dost nesnášela,“ řekla jsem a zasmála se.

„Já vím,“ řekl Edward.

„Už je to rok,“ řekla jsem.

„Jo, který nás oba změnil, občas si říkám, co by bylo, kdybych tě tenkrát na tom letišti nenechal jít,“ řekl Edward a já na chvíli ztuhla.

Tuhle vzpomínku jsem uložila na dno své mysli a nikdy už na ni nechtěla znovu narazit. Zvlášť s myšlenkou, co kdyby.

„Edwarde, nedělej to,“ řekla jsem a zabořila mu hlavu do hrudi. „Nekaž to, takhle je to správně,“ řekla jsem.

„Dobře. A teď z trochu jiného soudku. Potřebuju zmizet a tipuju, že ty taky,“ řekl Edward a já zvedla hlavu.

„Jo, jaks to poznal?“ zeptala jsem se ho.

„Znám tě líp, než si myslíš,“ řekl a ušklíbl se.

Pomalu jsme se přesunovali k východu, aby si toho naše rande nevšimli. Oba dva jsme vydechli, když jsme se dostali ze dveří.

„Díky,“ řekli jsme zaráz a usmáli se.

„Kam máš namířeno?“ zeptal se mě Edward.

„Do toho klubu na hlavní ulici. Jedeš taky?“ zeptala jsem se ho.

Chvíli se zamyslel a pak přikývl. Nasedl do svého auta a vyjeli jsme.

Edward

Vracel jsem se domů po vydařené noci. Sotva jsme já a Bella dojeli do klubu, odpojili jsme se a každý si šel po svém. Bylo mi jasné, že Bella o kluky mít nouzi nebude a že se zabaví. Já našel vcelku snadno dosažitelnou holku a za půl hodiny jsme už byli v hotelovém pokoji. Já se pak po anglicku vytratil a zaplatil za pokoj.

Když jsem s autem dojel domů, vyrazil jsem si na lov. Tiše jsem se pohyboval po lese a dával pozor na sebemenší zvuk. Zavřel jsem oči a začal se soustředit. Rychle jsem zařadil jednotlivé vůně a zjistil, že kousek ode mě je jelen. Opatrně, abych ho nevyděsil, jsem se vydal směrem, od kterého vůně přicházela. Když jsem byl pár metrů od něj, jelen mě zaznamenal a dal se na úprk. Proti mně ale neměl šanci. Ve vteřině jsem ho skolil a zakousl se do jeho krční tepny.

Když jsem se nasytil, hodil jsem ho do provizorní jámy, kterou jsem vyhrabal. Hlínu jsem zase nasypal zpátky a pohodově se vydal zpět k domu. Pak mě ale něco napadlo a změnil jsem směr. Dlouho už jsem nebyl na té louce, na které se dalo tak skvěle přemýšlet.

Když jsem tam došel, překvapila mě Bella, která ležela na trávě a měla zavřené oči. Takhle vypadala ještě víc neodolatelně než normálně. Hnědé vlasy se jí vlnily po trávě. Oči měla jemně namalované, usmívající se rty potřené leskem, které vybízely k polibku a trochu zdravíčka, které dodalo jejímu obličeji nádech lidskosti. Bella byla dokonalá. Těžko bych na ní hledal chyby. Žádné neměla. Pozoroval bych ji tak klidně několik hodin, ale ona najednou zaznamenala, že na louce není sama. Prudce si sedla a zpozorovala mě.

„Ahoj,“ řekla s úlevou a na tváři se jí opět rozlil úsměv.

„Ahoj,“ řekl jsem a šel k ní.

Posadil jsem se vedle ní do trávy a mlčel.  Nebylo potřeba něco říkat. Bella si opět lehla do trávy a zavřela oči. Bylo by to tak snadné. Stačilo by se jenom naklonit a mohl bych políbit její sladké rty, jako tolikrát předtím než odjela. Ovládl jsem se. Celé léto jsem se snažil dostat se z toho a konečně se mi to alespoň trochu podařilo. Kdybych ji políbil, všechno by se vrátilo. Všechny ty staré city, které jsem ukryl hluboko v sobě, a nechtěl jsem, aby se vrátily.

Lehl jsem si do trávy vedle ní a také zavřel oči. Cítil jsem, jak mezi námi pulzuje elektřina. Stačil by jediný dotek a ani jeden z nás by se neovládl.

„Jaká byla noc?“ zeptala se mě Bella najednou.

„Ušla,“ odpověděl jsem popravdě.

„Hmmm,“ odpověděla Bella a opět začala mlčet.

„Co tvoje noc?“ zeptal jsem se jí.

„Ušla,“ odpověděla Bella.

Přikývl jsem a pak mi došlo, že mě vlastně nevidí.

„Tak to je dobře,“ řekl jsem a otevřel oči.

„Byla bych se tady schopná válet celý den. Ty ne?“ zeptal se mě a otevřela oči taky.

„Asi jo, ale měli bychom jít do školy. Dneska nám řeknou něco o tom dvoutýdenním výletu,“ řekla jsem a Bella se na mě zadívala.

„O jakém výletu?“ zeptala se překvapeně.

„Poslední ročník jede na dvoutýdenní výlet někam do přírody,“ řekl jsem překvapený, že o tom ještě neslyšela.

„Tak to by mělo být zajímavé,“ řekla a pomalu se zvedla.

Tak to by opravdu mělo. Výlety jsou totiž vždycky skvělá příležitost, jak se pořádně opít a pobavit se. Bella to moc dobře věděla a já ostatně taky. Dokázal jsem si představit, jak lehké bude dostat holky do postele. Zvlášť, když se slijou pod obraz.

Zvedl jsem se taky a společně jsme se vydali k domu.

Omlouvám se za spoždění. Nějak jsem neměla inspiraci a trochu jsem nestíhala. Doufám, že se vám kapitola líbila a že mi zanecháte nějaké komentáře. Ocenila bych, kdybyste mi poradili co mám zlepšit. Díky. Kajushqa1

Autor: Kajushqa1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ty víš, že mě miluješ - 3. kapitola: