Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ty nejsi táta - 2. kapitola

Ty nejsi táta - 2. kapitola„Tak jo, budu hodný, ale ty se teď musíš prospat,“ nařizoval. Kdyby prospat, mně by teď tak bodlo kóma, alespoň na pár dní. Unaveně jsem přikývla, otočila se na bok, zavřela oči a usnula tak rychle, že jsem ani neslyšela Jacoba zavřít dveře. Pěkné počtení přeje Kaliban.

2. kapitola

 

Bella

 

Les byl plný obvyklého šramotu - šustění listí doplňovaly nejroztodivnější písničky ptáků a praskání větviček, jak menší zvířátka prchala před neznámým narušitelem.

„Bello? Co tu děláš?“

Překvapeně jsem zvedla hlavu a uviděla jsem před sebou stát Edwarda. Dopadající světlo změnilo jeho pleť na diamanty a propůjčovalo mu tím vzhled poloboha. Ulehčeně jsem mu padla kolem krku. On mě neobjal, naopak, jemně se odtáhl na délku paží.

„Musíme si promluvit,“ oznámil mi.

„To určitě,“ souhlasila jsem a přemýšlela, co může chtít sdělit on mně.

„Já a moje rodina se stěhujeme jinam,“ řekl ledově.

„Cože?“ Nechápala jsem ho.

„Ta příhoda s Jasperem mě utvrdila v tom, že s potravou se nemůžeme paktovat. A vy, lidi, pro upíry ničím jiným ani nejste. Zkoušel jsem jít proti své přirozenosti a hrát si na člověka co nejpřesvědčivěji. Kriste pane, dokonce jsem si našel i holku. Ale tím, že se vlk navlékne do kožešiny, se z něj ještě ovce nestane. Možná se s Jasperem vrátíme k přirozené stravě, uvidíme. Jen jsem ti to chtěl říct osobně, ať nehysterčíš, když nás tu už nenajdeš. Nebo aby tě třeba nenapadlo něco tak šíleného, jako nás hledat.“

Za celý proslov nehnul ani brvou.

Nechápala, nebo spíš odmítala jsem pochopit, co mi to tu vykládal.

„Co to, sakra, meleš? A co všechny ty řeči, jak moc mě miluješ?!“

„To přece patří k roli. Tak to vy lidi děláte, ne? Spoustu lží o věrném milování, dárečky a jiné odpornosti.“ Otřásl se.

„Takže jsi to všechno jen hrál? Celou dobu?“ ujišťovala jsem se šokovaně.

„Ano. Pane bože, myslel jsem, že i když je vaše mozková aktivita daleko omezenější, říkám to dost jasně, aby to pochopil i člověk,“ povzdechl si.

„Zbytek rodiny to taky hrál?“

„No hurá, už jsem začínal mít obavy, že ti to nikdy nedojde. Rodina to hrála jen částečně, někteří tebou byli docela zaujatí. Takové to nadšení, jako z domácího mazlíčka, který umí zajímavé kousky. Tomuhle úseku rozumíš bez potíží?“ zeptal se sarkasticky.

„Ano,“ přisvědčila jsem.

Do očí se mi draly slzy, ale ať mě vezme čert, jestli před tímhle hajzlem uroním byť jen jedinou.

„Výborně, to je všechno, co jsem ti chtěl sdělit. Užij si zbytek svého kraťoučkého života,“ ušklíbl se a zmizel upíří rychlostí mezi stromy.

Chvilku jsem za ním hleděla a připadala si jako ve zlém snu. Realita přece nemůže být tak krutá. Osud mi přece nemůže vzít úplně všechno naráz. Zavřela jsem oči, štípla se do ruky a zase oči otevřela. Dětinskost mého pokusu mě málem rozesmála. Jistě, že se nic nezměnilo. Bezmocně jsem se sesunula na padlý kmen stromu.

Hrozně jsem si přála plakat, dostat ze sebe alespoň kousek té tíže, ale nešlo to. Jako bych uvnitř byla prázdná. Jako bych umřela já, ne můj otec.

Seděla jsem bez hnutí tak dlouho, až se les kolem mě zešeřil ještě víc. Byl čas vydat se domů, jestli to chci stihnout alespoň s minimem světla. Ale nějak jsem nemohla vstát.

Zvedla jsem se, až když kolem mě bylo sotva vidět. Asi bych si měla pospíšit.

Nešikovně jsem klopýtala vpřed, zakopávala a padala, zatímco světla kolem mě valem ubývalo.

Nohou jsem se zahákla pod vyčnívající kořen a znovu jsem šla k zemi. Cesta ale vedla z kopce a já se z něj samozřejmě skutálela. Hlavou mi probleskla myšlenka na mého drobečka. Svět kolem mě zhasnul, jako když ve sklepě sfouknete svíčku.

 

*     *     *

 

Na čele jsem cítila studený obklad a ne tváři horkou ruku. Zbytek těla se předbíhal ve frontě a stížnosti kvůli bolesti. Jedině břicho mě nebolelo, snad je drobeček v pořádku. Pomalu jsem rozlepila ztěžklá víčka a zadívala se do tváře Jacobovi.

„Vítej zpět mezi živé, už jsem se začínal bát,“ usmál se.

„Vypadáš jinak,“ zkonstatovala jsem.

Vlasy, které mu dříve sahaly až po pas, teď trčely kolem jeho hlavy jako hřebíky. Ruka mu žhnula, jako by měl vysokou horečku, a postavu měl daleko vypracovanější, než když jsem ho viděla posledně. Největší změnou ale prošly jeho oči. Veselé jiskřičky jako by odvál vítr a zanechal vážný, trochu smutný pohled starých lidí. Lidí, kteří znají většinu tajemství života a vědí, že jen málo z nich je příjemných.

„To je těmi vlasy,“ zasmál se a stáhl ruku z mojí tváře.

„Nejen vlasy, celkově ses dost změnil. Co se stalo?“ nenechala jsem se odbýt.

Jacob si povzdechl a odešel mi do kuchyně napustit sklenici vody.

„Kdybych ti řekl, že upíři nejsou jediná nadpřirozená stvoření na světě, věřila bys mi?“ sondoval opatrně, když se vrátil a podával mi pití.

„Po seznámení s upíry jsem ochotna věřit lecčemu. Tak co se probudilo v tobě?“

Možná se divíte, že to beru s takovým klidem, ale když načtete takové kvantum fantasy knih jako já, pak se osobně seznámíte s upíry, začne vám vrtat hlavou, jestli jsou opravdu to jediné nadpřirozené, co existuje.

„Vlk. Překvapuje mě, jak lehce to bereš,“ divil se.

„Možná jsem teď moc otupělá na to, aby mě taková informace dostala do šoku,“ ušklíbla jsem se.

„Co jsi vlastně dělala v tom lese? Kdybych nešel náhodou okolo, mohla jsi tam ležet bůhvíjak dlouho,“ začal mě peskovat, když viděl, že jsem celkem v pořádku.

„Nechala jsem ze sebe dělat idiota,“ zasmála jsem se lehce hystericky.

„Cože? Jak? Kým?“ nechápal Jacob.

„Edward mě nechal,“ shrnula jsem to stručně.

„Zrovna teď? To je neskutečný hajzl! Já ho zabiju!“ rozkřikl se a mířil ke dveřím.

„Nezbývá než souhlasit, ale nikam nechoď, nestojí to za to. Navíc, teď už nemáš žádnou protekci u policie a já budu potřebovat pomoc se zařizováním pohřbu,“ brzdila jsem ho.

Pohřbu, pořád mi to znělo jaksi neskutečně.

„No dobře, ale jenom kvůli tobě,“ mírnil se.

„Stejně se stěhuje, i s tou jeho povedenou famílií. Tak je nech, ať táhnou třeba k čertu,“ pokračovala jsem v chlácholení, pro jistotu.

„Tak jo, budu hodný, ale ty se teď musíš prospat,“ nařizoval.

Kdyby prospat, mně by teď tak bodlo kóma, alespoň na pár dní. Unaveně jsem přikývla, otočila se na bok, zavřela oči a usnula tak rychle, že jsem ani neslyšela Jacoba zavřít dveře.

 


Moc Vám děkujeme za tolik komentářů, opravdu je radost pro Vás psát.

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ty nejsi táta - 2. kapitola:

 1 2 3   Další »
17.08.2012 [17:23]

dcvstwilight Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

21. Ceola
24.05.2012 [16:47]

Jej... jdu hnedka na další :)) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

01.01.2012 [19:15]

WolfPrincessJe to úžasný Emoticon Emoticon .Jenom mně mrzí, že jsem ji neobjevila dřív. Emoticon Emoticon

01.01.2012 [18:54]

kachnullka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

18. kamčí
30.12.2011 [14:17]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

17. niki
30.12.2011 [12:23]

doufám že nakonec skončí edík a bella spolu a že si to vymyslel a v knížce a filmu a doufám že a´JAcob zdechne :P

16. Annie ♥
30.12.2011 [9:26]

Eddie se zachoval jako velkej prevít! :D ;) Těším se na pokračování ;)

15. AnysP
29.12.2011 [23:44]

AnysPpáni tak ten necitelnej edward mě dostal jako... ale skvělý honem dalšííí... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14. vera
29.12.2011 [21:54]

Emoticon Emoticon Emoticon

13. Hejly
29.12.2011 [20:34]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!