Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ty jsi mě kousl? - 7. kapitola

4.Lareth-SKnihou


Ty jsi mě kousl? - 7. kapitolaSnažila jsem se o dlouhou kapitolku pro Jituš :). Tak doufám, že jsem poslání splnila :). Bella se začne ovládat a bude se moct pohybovat ve světě lidí.

Přeběhl měsíc za měsícem a moje oči dostaly krásnou topazovou barvu. Byla rozhodně lepší než rudá. Cvičila jsem své sebeovládání a někdy byl ze mě Jazz úplně hotový. Jelikož znal dobře novorozené, jak mi jednoho dlouhého večera vyprávěl. Čekal ode mě to samé, ale já se překvapivě ovládala. Držela jsem se dál od civilizace, abych nikoho neohrozila. Přestěhovali jsme se proto na Aljašku. Až nadešel den, kdy se mělo všechno změnit.

„Bello?“ zvolal na mě Carlisle. Vzhlédla jsem od své oblíbené knížky - Na větrné hůrce. Následně jsem se přívětivě usmála.
„Ano, Carlisle?“ usmála jsem se a zaklapla knihu. Přisedl ke mně na postel.
„Chci tě přihlásit na střední, když víme, jak dobře si vedeš. Takhle se nedokáže ovládat ani upír starý několik desetiletí!“ řekl. „Vážně nevím, čím je to způsobený, ale možná máš dar. Nadpřirozené ovládání nebo tak něco,“ usmál se. „A vážně bys měla už uklouznout, nebo se z tebe Jazz zblázní,“ zažertoval. Vážně jsem se na něj podívala.
„Bello, chtěla bys to zkusit? Být zase středoškolák. Pomohlo by ti to zaplnit dlouhé dny.“ Cítila jsem se už na to? Být v houfu školáků, kterým se pod kůží rozlévá lahodná teplá tekutina, která působí zázračně na mé hrdlo.  Stačilo by jen tak málo a moje hrdlo by nebylo už jako v ohni.

„Carlisle, já nevím, nechci nikoho zabít,“ pomalu jsem ze sebe vykoktala. Chytl mě za ruku a podíval se mi do očí.
„Jsem si jistý, že nikoho neohrozíš, Bello,“ pronesl. „A i kdyby, budeš mít okolo sebe své sourozence, kteří tě nenechají přešlápnout.“ Přikývla jsem.
„Dobře, zařídím všechno potřebné.“ Otočil se a odešel. Chvíli jsem zůstávala se svými myšlenkami ve škole plné lidí, než jsem se neznámo jak, dostala k odjezdu z Forks.

Dívala jsem se na dům vedle tichého potůčku. Na první auto, které se pomalu rozjelo na letiště. Já měla sedět ve druhém. Naposled jsem pohlédla na okno, kterým jsem  nedávno prohodila Edwarda - bylo opravené. Zatřásla jsem hlavou nad první vzpomínkou mého nového já.

„Bello, pojď, zdržuješ!“ kárala mě Alice. 
„Vždyť už jdu,“ vyplázla jsem na ni jazyk. Zapadla na zadní sedačky stříbrného Volva a zabouchla za sebou.
„Ty sedíš vepředu,“ zvolala ještě. Několik posledních dnů bylo vidět, že se má malá sestřička snaží, abych byla blízko Edwarda. Nevím, co tím sledovala. Zakroutila jsem nad tím hlavou. Nechtěla jsem jí kazit radost, vždyť já si to s ní někdy vyřídím. Otočila jsem se a přešla k místu spolujezdce. Snadno jsem zaplula na své místo a zapnula rádio. Edward nastartoval motor a my jsme vyjeli. Byla jsem ráda, že jsem mohla poslouchat.  Bylo to vůbec poprvé od mé přeměny, co jsem se vrátila do lidského světa. Mohla by započít Třetí Světová válka a já bych to nevěděla. Běžely zrovna zprávy. Poslouchala jsem je jen letmo. Popisovali zrovna ztracenou dívku. Nebylo jasné, jestli utekla, jestli ji unesli.  Ale kdo by ji unesl v poklidném městečku Forks? Tady se znali úplně všichni. Hlas z rádia pokračoval dál. Měla hnědé vlasy a přibližně 170 centimetrů. Všimla jsem si, že Edward svírá křečovitě volant. Zbystřila jsem. Pak předali mikrofon otci ztracené dívky.

„Bello, jestli tam někde jsi, vrať se domů. Už jenom kvůli Reneé…“ šeptal z rádia známý hlas. Bylo slyšet tiché zadušené vzlykání. Charlie! Chtěla jsem ho uklidnit, říct mu, že jsem v „pořádku“. Musela jsem přece něco udělat! Edward šáhl po rádiu a hodil tam nějakou jinou stanici. Okamžitě jsem zběsile mačkala tlačítka a snažila se to vrátit zpět.

„Bello?“ slyšela jsem Jazze. Udeřila mě vlna klidu. Znovu jsem se opřela o sedačku.
„Jaspere, to není fér!“ chtěla jsem ho seřvat, jenže to vyznělo naprosto klidně. Zastavili jsme na semaforu. Porozhlédla jsem se. Na jedné budově  se tyčilo velkým písmem: POHŘEŠOVANÁ s mojí starou fotkou. Podívala jsem se na sebe v zrcátku. Normální člověk by nenašel podobnost, ale já ji tam přece našla. Oddychla jsem si.  Dávka přiděleného klidu se začala zvětšovat. Dostali jsme zelenou a Edwardova noha prudce dopadla na plyn…

„Bello? Slyšela jsem, že s námi budeš chodit na střední! To je úžasné! Páni, musíme jet nakupovat,“ vytrhla mě ze zamyšlení Alice.  Alice byla naprostý maniak do nakupování. Pro ni bylo nakupování něco jako svátek. Táhla mě za ruku, pak se ale rychle zastavila.

„Nechceš jet ale v tomhle, že ne?“ pochybovačně si mě prohlídla. Měla jsem na sobě tepláky a volné triko.
„Já se nikam nechystala,“ zasmála jsem se jí. Přesunula se k mé skříni a vytáhla krátké šaty, které patřily do řady oblečení, které mi koupila. Neměla jsem je ještě ani jednou na sobě.  Podívala jsem se na šaty. Byly na mě až příliš krátké.

„Alice, v tomhle nikam nejedu!“ snažila jsem se znít autoritativně. Postavila se přede mě a dala ruce v bok. Vzdala jsem to. Pomalu jsem se do nich nasoukala. Pokračovala dál v řádění v mé obrovské šatní skříni.

„Alice, já vážně nevím. Já tyhle věci nenosím,“ ušklíbla jsem se. Podala mi ještě balelrínky a řadu doplňků.

„Jdeme nakupovat, tak na co to strojení?“ nechala jsem viset ve vzduchu. Pomohla mi s náhrdelníkem a pak se spokojeně usmála.
„Jsi perfektní!“ vykřikla nadšeně. „Dokážeš tu vydržet chvíli a zachovat se celá?“ usmála se a rychlostí blesku vyběhla z mého pokoje. Když se vrátila, byla tak neskutečně rozkošná. Nemělo cenu se tak strojit, když jsem měla vedle sebe ji. Sešli jsme ze schodů dolů a vešli do garáže. Bylo nastartované Volvo a otevřené dveře.

„Alice? Nejedeme samy?“ zeptala jsem se.

„Ne. Věř mi, Bello, bude se nám hodit,“ povzbudivě se usmála a sedla si na zadní sedačku. Nepočítala ale s tím, že je dneska vzadu volno. Přisedla jsem si k ní.

„Určitě chceš tam, Alice?“ řekl Edward. „Ale je to odsud 5 hodin rychlo jízdy,“ pochyboval. „Tak dobře,“ vzdal to a věnoval se řízení.  Někdy mě tenhle způsob komunikace štval. Dívala jsem se z okénka na zasněženou krajinu. Nebylo to tu plné obchoďáků, ale nějaké se našly.

„Bello, proč jsi přijela k tátovi do Forks?“ zeptala se Alice. Charlie! Jak mi chyběl, ale nesměl být vystaven nebezpečí. Ještě ne. Chtěla jsem jí odpovědět? Cítila jsem na sobě Edwardův pohled.

„Mamka se znovu vdala a já…“ hledala jsem správné slovo. „Otčím ti neseděl?“ uslyšela jsem melodický hlas, který na mě od našeho seznámení nepromluvil. Znovu ho slyšet byla úleva.

„Ne. Phil je fajn.“ Nemohla jsem si nevšimnout náhlého úsměvu Alice. Něco viděla. Edward se na ni podíval.
„Co přede mnou tajíš?“ zeptal se a nadzvedl jedno obočí. Podívala jsem se na Alice. Ta ale jen nevinně oplácela jeho pohled.

„Nic,“ usmála se a vyplázla jazyk.  Jeli jsme dál beze slova. Poslouchala jsem uklidňující řev motoru, než jsme zastavili. Vstoupili jsme dovnitř a Edward se chtěl očividně vykroutit. Jenže Alice ho pokárala a on nás musel beze slova následovat. Vedle nás procházeli lidé, přesto že by pro mě bylo snadné prokousnout se až ke krční tepně, nedokázala jsem si představit, že bych to doopravdy udělala. Byla jsem si tím jistá. Už jsem se dokázala ovládat. Vklouzli jsme do prvního obchůdku a Alice ukazovala na věci, které Edward vzal do rukou. Trochu se zarazil, když Alice ukázala na nějaké kousky spodního prádla. Teď jsem ho dokonce litovala.

„Tak a teď si to pojď vyzkoušet!“ usmála se nadšením.
„Cože? Já myslela, že je to pro tebe!“ zhrozila jsem se. Ihned jsem si představila spodní prádlo v Edwardových rukou. On od začátku věděl, že je pro mě!

„Šup šup!“ nacpala mě do kabinky a Edward mi tam přehodil pár věcí. Oblékala jsem na sebe každý kus hadru, co mi přišel pod ruku, a Alice vcházela do kabinky a spokojeně pobrukovala.  Poslední, co mi donesla, byl onen kousek černé látky - spodního prádla. Otočila jsem se na ni a pak pochopila. Zatřepala hlavou a odešla. Plná studu jsem se ještě jednou podívala na černá tanga a krajkovou podprsenku před sebou. Vydechla jsem. Nakonec jsem si je ale vyzkoušela. Když jsem byla hotová, statečně jsem zvedla pohled a podívala se na sebe. Jenže…

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ty jsi mě kousl? - 7. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!