Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ty jsi mě kousl? - 10. kapitola

30.08.2011 (11:45) • DyDy • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 1749×

Zajela jsem mu rukou pod košili a nemohla se nabažit jeho cihliček. V té chvíli zastonal a jazykem mi obkreslil tvar rtů. Začal mi pomalu stahovat svetr, ale ten se zasekl a nemohla jsem z něj dostat hlavu. Zasmál se a já se tomu musela taky začít smát. Vadilo mi ale, že jsme museli přerušit náš polibek. Pak mě ale ze svetru vysoukal a jeho oči zářily. Rozhodně bych se červenala, kdybych byla člověk. Znovu spojil naše rty a začal si dovolovat to, co předtím ne. Prudce prozkoumával moje ústa a já byla v nebi. Kašlala jsem na jeho košili. Doufám, že byla jeho oblíbená. Prudce jsem ji roztrhla a vysápala ho z ní ven.

Byli jsme zrovna v tom nejlepším, když se přihnal Emmett, kterému se otevřela pusa. Za ním přišli další a my jsme se nedokázali hnout. Byl to dokonalý trapas. Alice s Jazzem se snažili nesmát. Rose chytla Emmetta za ruku a chichotala se. A poslední člověk, kterého jsem viděla, byl Carlisle. Stál zaraženě vedle Esmé. Vysvětlovat jim, že jsme tu hráli šachy, by bylo asi marné?

„Nemůžu za to, vrhl se na mě!" nevinně jsem se na všechny usmála. Pomalu jsem sebrala svůj svetr a oblékla jsem si ho. Teď všichni prozkoumávali ale jeho. Ten byl ale stejně zaražený, jako ostatní.

„Edwarde, ty svádíš moji sestřičku?" usmál se na něj Emmett a dal si ruce vbok. Edward se ušklíbl a rychle na sebe narval roztrhanou košili. Já jsem už ale proklouzla a vydala se do svého pokoje.

„Brácha, ne, že bych s tím nesouhlasil, ale přijít o to se svojí sestrou," dobíral si ho ještě a já ležela na posteli a poslouchala, co se bude dít dál. Edward ho poslal do háje a vklouzl do svého pokoje. Všichni se pak rozptýlili a věnovali se jiné činnosti.

Ležela jsem na posteli a prozkoumávala strop, každou rýhu, zrnko prachu, prasklinu. Snažila jsem se nemyslet na to, co se málem dole stalo, ale nešlo mi to. Pořád jsem cítila jeho rty na těch mých. Přejela jsem si je ukazováčkem, následně jsem se nepochopitelně usmála. Postavila jsem se a rozhlédla jsem se po pokoji. Měla jsem tu uklizeno, pak moje oči sklouzly k mobilu na konferenčním stolečku. Vzala jsem ho do ruky a naťukala tolik známé číslo. Mobil vyzváněl a já, celá napjatá, poslouchala, co se bude dít dál.

„Prosím," ozval se ospalý hlas z telefonu. Tolik mi chyběl. Chtěla jsem mu říct, že jsem v pořádku, ale nemohla jsem, zatím ne a rozhodně ne, z mého mobilu, který by mohl nechat vysledovat.

„Haló?" řekl ještě, ale pak zavěsil. Bylo mi hrozně. Práskla jsem s mobilem zpátky na stolek. Musím ještě chvíli počkat a pak bych se mu možná mohla i ukázat, možná i Renée? Přemýšlela jsem. Pak jsem se ale podívala k obrovské skříni a začala přemýšlet, co si vezmu zítra na sebe. Byl to můj první upíří den na střední škole. Uvažovala jsem i nad pár odvážnějšíma kouskama ze sbírky Alice. Možná by to bylo ideální pro můj plán pomsty, ale chtěla jsem vlastně pomstu? Zaklepala jsem hlavou a odpověděla si, že rozhodně ano.

Sedla jsem si před zrcadlo a rozčesala si vlasy. Následně jsem si začala líně nanášet make-up. Nebavilo mě to, ale co byste chtěli dělat v noci, kdybyste nemohli spát? Když jsem byla jakž takž spokojená, sáhla jsem do skříně a vytáhla minišaty od Alice. Chvíli jsem je ještě držela v ruce a srovnávala pro a proti, pak jsem je ale bez váhání oblékla.

Vybrala jsem si ještě doplňky a boty na podpatku. Když jsem shlédla výsledek v zrcadle, trošku jsem zaváhala. Chtěla jsem si to svléknout, ale to by se do pokoje nemohlo přihnat tornádo - moje sestra.

„Opovaž se dát si to dolů," rozkázala a spokojeně si mě prohlížela. Svěsila jsem ramena a poslechla ji.

Odkráčela a já se podívala na hodiny. To už bylo tolik hodin? Vzala jsem si kabelku a sešla schody do obýváku. Na konci schodiště jsem se zasekla, seděl tam Edward a četl si nějakou knihu, otočil se a pokřiveně se na mě usmál. Tenhle úsměv jsem zbožňovala. Přisedla jsem.

„Připraven na úlohu otroka?" usmála jsem se na něj. Obdivně si mě prohlédl a zamračil se.

„Udělám všechno, co jen budeš chtít," usmál se a mě tím přivedl do rozpaků. „Kratší minišaty nemáš?" zeptal se vyčítavě. Zakroutila jsem nad tím hlavou a vydala se k autu.

X

Všichni si nás prohlíželi, byli jsme noví. Kolem kluků se začaly motat holky. Ale Rose a Alice daly jasně najevo, ke komu patří. Zůstal tak jenom Edward. Ale spousta holek to vzdala, když viděla mě. Myslely si, že já patřím k němu. Trošku jsem se tomu zasmála, ale také byla ráda, že se kolem něj nemotají. Nebylo to jednoduché, pohybovat se v místnostech přeplněných lidmi. Ale já to zvládala. Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, jak někoho zatáhnu za roh a tam ho vysaju. Vešli jsme do učebny a představili se, takhle to šlo pořád dokola. Edward, já a Alice jsme chodili do stejné třídy. Jasper, Emmett a Rose chodili o ročník výš. V hodinách bylo dobré být upírem. Přečetli jste si článek a uměli ho nazpaměť.

Skoro na všech hodinách jsem seděla s Alice, kromě jediné, a to byla biologie, kde jsem naneštěstí seděla s Edwardem. Celou hodinu si mě prohlížel a pokřiveně se usmíval. Dělala jsem, že ho nevidím. Zazvonilo, a tak jsme si začali sbírat věci. Edwarda jsem nechala zasebou a vydala se do jídelny. Cestou mě odchytla upravená bruneta.

„Ahoj, já jsem Jess. Máme pár společných hodin," usmála se na mě a podala mi ruku. Pevně jsem ji sevřela a cítila její horkou krev. Bylo vidět, že se lekla mé teploty.

„Bella," představila jsem se. Usmála se. Už jsme skoro byly v jídelně, kde jsem viděla ostatní.

„Ten kluk s bronzovými vlasy k tobě patří?" zeptala se mě. Tak proto se snažila být tak milá. Edwarda se jí zachtělo. Podívala jsem se na něj a on přikývl. To zapomeň. Usmála jsem se mu. On je můj otrok.

„Ne, nepatří," začala jsem se smát, jak pomatená. Bylo vidět, že byla ráda a začala se na mě usmívat bez přetvářky.

„Myslíš, že by se ode mě nechal pozvat na rande?" zašeptala ještě. Viděla jsem jeho zmučený výraz. Dobře mu tak. Ale co když by se mu zalíbila? Co kdyby s ní zůstal? Jeho rty by se dotýkaly těch jejích? Jeho doteky patřily jí?

„Nevím," odpověděla jsem odevzdaně. Pak se rozloučila a sedla si k ostatním. Edward na mě hodil naštvaný pohled. Šlápla jsem mu pod stolem na nohu.

„Edwarde, mám pro tebe úkol!" usmála jsem se. Zakroutil hlavou v nesouhlasu.

„Jestli chceš, abych s ní šel na rande, tak tě vážně nesnáším!" řekl. Na tváři mi pohrával úsměv. Podívala jsem se na Jess, která se na něj usmívala a mrkala umělými řasami. Byla rozmazaná, ale to by lidské oko nezaregistrovalo.

„Cokoliv budu chtít, pamatuješ Edwarde?" řekla jsem a vyplázla na něj jazyk. Všichni nás sledovali a provrtávali pohledem, až na Alice. Ta se jen nepřítomně smála. Určitě viděla, co chci, aby udělal.

„O co tady jde?" zeptal se Emmett, který to nevydržel.

„Vsadili jsme se, že ten kdo vyhraje partii v šachách, bude mít osobního otroka," usmála jsem se na něj. Chvilku nechápal, ale pak se začal řehtat na celé kolo.

„Tys vyhrála?" podíval se na mě. Pak jeho pohled ale zabloudil na Edwarda. „Já věděl, že to tvoje vyhrávání souvisí s tím, že se nám můžeš vrtat v hlavě," provokoval ho. Pak se ještě nějakou dobu hádali, ale já je přerušila.

„Edwarde, teď půjdeš ke klukovi, co sedí vedle Jess a pozveš ho na rande!" usmála jsem se. Chvilku přemýšlel, jestli to myslím vážně. Věřte mi, já vážná byla. Rezignovaně se postavil a zamířil si to přímo k jejich stolu. Všichni jsme se smáli jak pomatení.

Autor: DyDy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ty jsi mě kousl? - 10. kapitola: