Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Twilight - Jasper Whitlock Hale - 7. kapitola: To už přestává všechno

26.12.2010 (18:30) • BreeTanner • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1736×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Mladou dívku jsme dostali k nám domů. Esmé byla ráda, že jsme to dítě zachránili. Bylo jí možná takových 13, 14 let. Esmé ihned přinesla deky. Dívce bylo hned lépe, když se zabalila do teplých peřin a dek a vypila horký čaj.

Když usnula, konečně jsem si ji mohl prohlédnout. Její černé vlasy byly dlouhé, někam do pasu. Byla bledá, ale k tomu přispělo i to, co se jí stalo v posledních hodinách. Krásné, husté řasy lemovaly její čokoládově hnědé oči, které byly právě zavřené. Její rty byly trochu nedokonalé, ne tak plné jako Aliciny, nebo Rosaliiny. Klidně oddychovala. Alice ke mně přišla a objala mě.
„Miluji tě, Jaspere,“ řekla s úsměvem.
„Také tě miluji,“ odpověděl jsem a políbil ji.
Dala mi paže kolem krku a začala mě líbat. Někdo si odkašlal. Carlisle.
„Buď se přesuňte nahoru, nebo se začněte chovat společensky,“ řekl, zatím co se pochechtával.
„Jasně Carlisle, já vím,“ zasmála se Alice, vzala mě za ruku a táhla mě do pokoje.
Když jsme došli nahoru, podíval jsem se na ni.
„Alice, možná by bylo lepší, kdybychom-“ začal jsem, ale Alice mě umlčela polibkem.
Chtěl jsem říct: … kdybychom zůstali dole a pomáhali Carlisleovi, ta holka se jistě brzy vzbudí a bude mít spoustu otázek. Ale jakmile mě Alice políbila, hodil jsem všechny tyto informace za hlavu. Alice byla můj anděl, moje bohyně. A já bych jí nikdy nedokázal odporovat. Začali jsme se líbat. Měl jsem jasné představy o tom, co bude dál, ale bylo mi to jedno. Proč by mi to vlastně nemělo být jedno? No a co, tak se spolu vyspíme. Vždyť už jsme to udělali mnohokrát. Není tedy žádný problém… jo, problém by tu byl. Vlastně spolu nemůžeme spát, když vezmeme k úvahu pravý smysl slova. Upíři přeci nikdy nespí. Divím se, že za ty desítky let nejsem unavený.
Zatímco mi Alice svlékala košili, uslyšel jsem dveře vedle. Dveře ve svém pokoji, protože jsme byli u Alice. Slyšel jsem Rosalii s Emmettem, jak se smějí. Bylo jasné, proč do mého pokoje přišli. Ze stejného důvodu jako já do Alicina. Snažil jsem se na to nemyslet, přeci jen mám teď hezčí věci na práci, než se zaobírat Rosalií s Emmettem, ale představa toho, co vše mi v mém pokoji v afektu zdemolují, mě děsila k smrti. Štěstí, že nemůžu umřít. A to, že bych se ve strachu sám roztrhal a spálil… to je velice nepravděpodobné. No nic, to je jedno. Svlékl jsem Alici šaty, trochu potrhané, šli jsme si totiž ještě trochu zalovit. Jen my dva. Usmála se, teď přede mnou stála jen ve spodním prádle. Pozoroval jsem ji. Znervózněla, když přede mnou jen tak stála a já jí sjížděl pohledem. Ale mě to bavilo. Je tak krásná… najednou se na mě vrhla. Už jsem stál příliš dlouho, tak trpělivá zas není.
„To se dělá? Nechat čekat svoji manželku?“ Romanticky zavrčela a začala mě zuřivě líbat.
Polibky jsem jí vášnivě oplácel. Musela se dovysvléct sama, protože na mě najednou ležela úplně nahá. I já jsem měl kalhoty pryč. To by mě zajímalo, jestli mám výpadky paměti a nepamatuji si, že bych si sundaval kalhoty, nebo jestli to Alice udělala tak rychle, že jsem to nezpozoroval. Za okamžik jsme si už užívali, ale nebyli jsme sami. Mé drahé ´sourozence´ jsem slyšel i přes zeď. Alice to ignorovala, ale já jsem nemohl. Můj pokoj, můj drahý pokoj! O co zase přijdu? Minule to byl noční stolek, protože v afektu jím mlátila Rosalie Emmetta do hlavy. Poprvé to byla zeď za postelí, no… nechce se mi říkat, proč. Alice mě však líbáním a hlazením přiváděla na jiné myšlenky, takže jsem se za chvíli o svůj pokoj přestal zajímat. Dokud jsem neuslyšel ránu. Zlomení dřeva.
„Tak dost!“ vykřikl jsem, zvedl jsem se a oblékl, „promiň Alice… ale nemůžu… když mi demolují pokoj.“
„Jasně, já vím,“ Řekla mi, stále byla nahá. Zvedla se a políbila mě, pak si vzala ze skříně nějaké šaty a oblékla se. Byla nádherná, ty šaty jí moc slušely. Ale já teď neměl náladu chválit a obdivovat. Vyšel jsem z pokoje a rozrazil dveře u svého.
„Co jste zlomili?!“ zařval jsem na ně.
Než mi odpověděli, všiml jsem si, že je zlomené opěradlo postele a Emmett ho držel v rukou. Ještě ten kus byl na dvě poloviny. Rosalie se na mě podívala.
„Alice ti koupí novou postel, ale teď vypadni,“ Zavrčela na mě.
„Ohohó!“ zasmál jsem se rozzuřeně, „Alice mi žádnou postel kupovat nebude, ona jí nerozbila! Vy máte ve svém pokoji také postel! A já mám vypadnout? Já mám vypadnout ze svého pokoje?!“ zuřil jsem, možná jsem to trochu přeháněl. Ale ne, nepřeháněl. Proč sakra nemají sex ve svých pokojích? Klidně v Emmettově, když mají tak rádi pokoje chlapců.
„Dole spí člověk, bráško,“ Uklidňoval mě Emmett.
„Toho ´brášku´ si nech pro tebe. Ta holka už asi stejně nespí. Vypadněte,“ zavelel jsem.
Najednou byl nahoře Carlisle. Stačil mu jeden pohled na můj pokoj a na dřevo v Emmettově ruce, aby poznal, co se tu stalo.
„Kolikrát už jste tohle udělali, sakra?“ zeptal se otráveně a podíval se na Rosalii a Emmetta, „jděte pryč z Jasperova pokoje.“
„Jsme nazí,“ ohradila se Rosalie.
„To je jedno, jděte,“ odpověděl Carlisle.
Rosalie se zamračila, ale Emmett věděl, že Carlisleovi nemá cenu odporovat. Zvedl se, vzal Rosalii do náruče a odnesl ji do svého pokoje. No jistě, hned jsem říkal, že půjdou do Emmettova.
„Děkuji, Carlisle,“ řekl jsem.
Carlisle mě přátelsky vzal kolem ramen. „Nemáš za co, Jaspere. Řekni Alici, ať ti koupí novou postel.“
„Alice? Ale Alice tu postel přeci nezničila…,“ hájil jsem svoji lásku.
„Já vím,“ Carlisle přikývl a podíval se mi do očí, „ale Alice ti novou postel koupí ráda. Klidně můžeš jít s ní. A jistě vybere nějakou stylovou, to mi věř.“
Usmál jsem se. Carlisle je zlatý. Každému umí zvednout náladu.
„Tak jdi, jdi za Alicí,“ usmál se na mě a odešel zpátky dolů. Zaslechl jsem hlas té mladé dívky, právě se probudila.
Právě jsem se otočil ke dveřím Alicina pokoje, ale ona je otevřela dřív než já a vyšla ven. Dveře se otevíraly směrem k ní, takže nehrozilo, že by mě uhodila. Okamžitě mi skočila kolem krku. Usmívala se. Chytil jsem ji, také jsem se usmál.
„Po škole se jde nakupovat,“ řekl jsem s úsměvem.

Autor: BreeTanner (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Twilight - Jasper Whitlock Hale - 7. kapitola: To už přestává všechno: