Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Twilight - Jasper Whitlock Hale - 5. kapitola: Tři vrazi pod závojem noci

21.11.2010 (12:30) • BreeTanner • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2027×

Carlisle se vrátil domů z práce zničený. Belliin táta, Charlie, šéf místní policie, si vzal volno. Tohle prý nerozdýchá. Co se sakra děje?...
„Carlisle, co se stalo?“ zeptala se Esmé. Všichni jsme si všimli, jak byl Carlisle vyděšený, když přijel domů z práce. V jeho očích byl i vztek, ale netýkalo se to nás. Ne naší rodiny.
„Někdo tady řádí, už to vyšetřuje i policie,“ řekl.
„Když říkáš… někdo tady řádí, myslíš tím někoho našeho druhu?“ zeptal jsem se.
„Ano,“ odpověděl místo Carlislea Edward, který mu četl myšlenky, „a osobně si nemyslím, že je sám.“
„Neví se něco víc?“ zeptala se Alice, „Když budu mít víc informací, můžu se na ně zaměřit a možná přijdeme na to, jak je zastavit.“
„Bezpečnostní kamery zachytily tři osoby,“ odpověděl Carlisle.
„Dva muže a ženu,“ doplnil ho Edward.
Alice přikývla. „Pokusím se o nich něco zjistit.“
Jestli se o ně nepostaráme dřív, než zničí půlku Forks, zasáhnou Volturiovi, což by nebylo moc dobré. Edward souhlasně přikývl, když zaslechl moji myšlenku.
„A mohli by zabít i Bellu,“ zděsila se Alice.
„Nebo jejího otce,“ přidala se Esmé.
„Policie se nesmí dozvědět, co jsou zač. To by pro nás bylo příliš nebezpečné. Jakmile by odhalili jednoho z našeho druhu, odhalili by i nás. Objevilo by se to ve zprávách. Nestárnou. Bledí. Nejí. Spolužáci by vás hned odhalili. A mně zase kolegové v práci, pacienti se skoro děsí mé ledové kůže,“ řekl Carlisle.
Rosalie přikývla. „To by byla pohroma,“ řekla.
Všichni jsme přisvědčili.
„Koho už zabili?“ ozvala se opět Esmé a podívala se na Carlislea.
„Hlídače v Grishamově továrně a potom nějakého zaměstnance v Seattlu.“
„Ty vraždy nejsou ani týden od sebe. Blíží se v celku rychle,“ zamyslel se Edward.
„To ano, ale na to, že jsou tři, s oběťmi docela šetří,“ řekl jsem potichu.
„Neměli bychom varovat Bellu?“ zeptala se Alice.


„Ti tři zabíjí v noci. Myslím, že Charlie je dost rozumný. Nenechá Bellu, aby se v noci někde toulala. A kdyby přeci jen, může s ní jít Edward,“ řekl Carlisle a podíval se na Edwarda, jestli s tím souhlasí. Ten přikývl.
„Že se na to nevykašlete,“ zavrčela Rosalie, „Volturiovi to vyřídí.“
„Rose, tady jde i o ochranu Belly,“ řekl Emmett.
„Bella, Bella… Edward ji ochrání sám, když bude chtít.“ Rosalie se obrátila a šla nahoru do svého pokoje.
Bellu nikdy neměla moc v lásce, nemohla pochopit, co my, upíři, vidíme na obyčejné holce. Zatímco Edward zavrčel, my ostatní jsme jen obrátili oči v sloup. Protesty by stejně neměly smysl. Rosalie má na Bellu svůj názor. S tím nikdo nic neudělá.

 *** 

„… Nevím, že se vůbec namáhali ho do té nemocnice přivézt. Museli poznat, že je mrtvý,“ vyprávěl nám Carlisle, když se vrátil z práce.
„Strážný, Waylon a pak prodavač. Ale musím uznat, že naši tři ´přátelé´ mají smysl pro humor,“ dodal.
„Proč?“ zeptal jsem se zvědavě, Carlisle se pobaveně usmíval.
„Předtím, než ho zabili, si ta žena koupila oblečení a ještě své oběti zaplatili.“
„Chudák prodavač, netušil, že dostal zaplaceno za svoji smrt,“ Esmé sepnula ruce a začala prodavače litovat.
Rosalie měla z jejich scének záchvaty smíchu. Nedivil jsem se jí, opravdu to vypadalo vtipně. Ale to, že to byla pravda, se mnou otřáslo. Dostat zaplaceno za smrt, hrozné. Všichni jsme se na sebe soucitně podívali. I Rosalie, která se ještě před chvílí smála. Na nás všechny to dolehlo. Pokud je pravda to, v co věří Edward, pokud je pravda že nemáme duši, jedno ještě máme. City.  
„Edwarde, varuj Bellu. Řekni jí, že se je pokusíme zastavit, ale že nic neslibujeme,“ řekl Carlisle po chvíli.
„Ne!“ vykřikl Edward podrážděně, „ne. Řeknu jí, že jsou venku vrazi, ale neřeknu jí, že jsou našeho druhu.“
„Proč ne?“ zeptal jsem se.
„Potom by se nás mohla bát.“
Zakroutil jsem nechápavě hlavou. Jestli se může někoho z naší rodiny bát, pak jsem to buď já, nebo Rosalie. Já, protože… musím působit děsivě, když na ní koukám s takovým sebezapřením, i když za to nemohu. A pokud jde o Rose… taky musí pěkně děsit. To, jak je věčně naštvaná… nechápu to a myslím, že to raději ani chápat nechci. Bůh ví, co bych se dozvěděl. A vsadím se, že polovinu těch věcí bych radši nevěděl. Nejspíš to neví ani Emmett, nebo to tak alespoň vypadá. Odešel jsem do svého pokoje. Lehl jsem si na postel a pozoroval jsem starý, oprýskaný strop.

Po chvíli se otevřely dveře a já se posadil abych viděl, kdo vešel. Zrovna ta, kterou jsem chtěl vidět nejméně. Rosalie.
„Co chceš?“ zamračil jsem se. Myslel jsem, že si ke mně zase přišla stěžovat, jak jí štve svět, jako to udělala už mnohokrát. Vždy jsem jí pečlivě naslouchal, ale dnes jsem na ni opravdu neměl náladu.
Podívala se na mě. „Nebuď tak hrubý. Jen chtěl Carlisle, abych ti něco vyřídila.“
„Promiň, Rose,“ řekl jsem. „Co mi máš vyřídit?“
„Že večer vyrážíme do města. Po stopách těch třech.“ Zavrčela na mě a zmizela z mého pokoje jako duch. Cítil jsem se provinile, že jsem se na ni tak obořil, když za mnou přišla. Není to zrovna příjemná osoba, ale je to má sestra. Ne pokrevní, ale přesto. Hryzalo mě svědomí. Zvedl jsem se a šel jsem za ní, věděl jsem, kde bude. Stála na verandě, otočená ke mně zády. Pozorovala les.
„Rosalie, omlouvám se,“ řekl jsem a myslel jsem to upřímně. Ona to věděla.
„Za co?“ zeptala se smutně.
Však ty víš, pomyslel jsem si a postavil se vedle ní. Byla má sestra a já jí mám rád, ať je jakákoli.

Autor: BreeTanner (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Twilight - Jasper Whitlock Hale - 5. kapitola: Tři vrazi pod závojem noci: