Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Twilight - Jasper Whitlock Hale - 2. kapitola: Nákupy

10.11.2010 (15:45) • BreeTanner • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2262×

Hněv ze mě pomalu vyšel a já skoro dočetl knížku.
„Jazzi! Lásko! Potřebuješ košili!“ uslyšel jsem ze zdola. Ale ne. Cože? Nakupování? Alice mi to dělá schválně.
„Jasně, už jdu!“ hodil jsem knížku na zem. To naštve Esmé, až sem přijde s tím, že uklidí. Seběhl jsem dolů po schodech, i když bych ty nákupy nejraději co nejvíc oddaloval.
„Rosalie, můžu si půjčit tvé auto? Edward mi vyrazil v mém autě dveře,“ zeptala se Alice, zatímco mě chytila za ruku a táhla mě ke dveřím. Měl jsem na sobě jen džíny ale zdálo se, že jí to nevadí. Stejně mě v obchodě narve do košile, která je právě největším hitem v módě, ve které se ona opravdu vyžívá.
„Jasně…. ale dejte na něj pozor, Alice,“ řekla Rosalie.
„To víš, že dáme…,“ zašeptala Alice a táhla mi dál k autu. Zase mě do něj strčila a mně to připomnělo situaci před několika hodinami. Tohle ale bylo jiné. Alice auto obešla a sedla si na místo řidiče. Položil jsem jí hlavu do klína a pozoroval jsem ji.
„Jaspere, nemůžu se soustředit na cestu, když mě rozptyluješ. Tohle není mé auto,“  zaskučela.
„Opravdu?“ zasmál jsem se, „Tebe to rozptyluje?“
„Ano,“ odpověděla mi a políbila mě. Ach jo, já jí tak miluju. Přejel jsem ji studenými prsty po kříži.
„Jazzi!“ vyjekla. Teprve teď jsem si všiml, že už řídí. Rozesmál jsem se.
„Tohle není moc vtipné,“ řekla trochu ublíženě, přesto však bylo jasné, že to myslí v žertu, „co kdybychom se vybourali?“
„Tak se nám nic nestane.“
„O nás mi nejde. Ale auto si ublíží!“ vykřikla.
Teď mě urazila. O nás jí nejde? Takže ani o mě? Zatvářil jsem se velmi ublíženě a uraženě. Když si uvědomila, co řekla, raději zabrzdila a vrhla se ke mně.
„Jaspere! Zlato! Omlouvám se, já to tak nemyslela! No tak, já to řekla jen tak, když mi Rose kladla na srdce, abychom jí dali pozor na auto! Promiň…,“ náhle tak vyšilovala, až mi jí bylo líto. Usmál jsem se na ni.
„Však já vím, lásko,“ zavrněl jsem a políbil ji na rty.
Usmála se a znovu šlápla na plyn. Dojeli jsme k obchodnímu domu v Los Angeles. Posadil jsem se, aby mohla vystoupit. Pohoršeně se na mně podívala.
„Copak tady takhle sedíš? Ty přeci jdeš taky!“ zavrčela a vytáhla mně z auta.
„Počkej Alice, padají mi kalhoty!“ vykřikl jsem.
Alice se zasmála. „Tak to musíme koupit ještě kalhoty, co ti budou akorát.“
„Ne, ty kalhoty mi jsou dobře, ale jak mi taháš tím autem, tak se mi stahují…,“ obhajoval jsem své oblíbené džíny, u kterých měla Alice bohužel pravdu- byly mi velké.
„Nelži!“
„Já nelžu… no dobře. Ale já mám ty kalhoty rád,“ zašeptal jsem.
„Jo, já taky, protože je máš věčně někde tadyhle…,“ Alice ukázala asi do půlky stehen, „což je docela sexy.“
Uchichtnul jsem se. Vystoupil jsem za auta a vytáhl si ty kalhoty.
„Tak pojď,“ Alice mě vzala za ruku a táhla mě do velké budovy, „musíme ti vybrat nějaké oblečení.“
„Nemusíme…,“ zašeptal jsem, ale Alice to slyšela.
„Musíme,“ řekla rázně, takže jsem už radši mlčel. Dostali jsme se do značkového obchodu s pánskou módou, který si Alice vychvalovala, protože zde vždy našla to, co na mě hledala. Došla k regálu, u kterého bylo napsáno ´Nejnovější zboží´. No nazdar.
„Jaspere, líbí se ti víc ta černá, nebo bílá?“ zeptala se mi Alice, držejíc v každé ruce jednu košili. Střih i velikost byla stejná, jen barvou se lišily. Líbily se mi obě, ale to bych nepřiznal ani sám sobě, natož jí.
„Já nevím, Alice… ale proč zrovna tyhle dvě? Třeba tahle…,“ řekl jsem a vytáhl světle hnědou košili z regálu ´Výprodej, sleva 50%´,  „je pěkná a ještě bychom ušetřili…“
Alice se na košili v mé ruce zděšeně podívala, načež mi ji vzala a vrátila ji zpět do regálu.
„Tak zaprvé,“ vážně se na mě podívala, „ta barva je hrozná. Za druhé bys splynul s davem, což nesmíš a za třetí tenhle střih už dávno vyšel z módy! Takovéto cáry nosí snad jen ten odrbaný Mike Newton!“
Pokrčil jsem rameny, Mikův styl se mi zrovna docela zamlouval. Alice se vrátila k té černé a bílé košili.
„Víš co? Vyzkoušej si obě, uvidím, která ti bude slušet víc,“ řekla a dala mi obě košile do ruky, načež mě dostrkala do zkoušecí kabinky a vlezla si za mnou, aby měla důkaz, že na mně uvidí obě košile. Sáhl jsem nejdříve po té bílé, přeci jen se mi barva zamlouvala víc. Dokonale mi splývala s pokožkou.
„Ta bílá je hrozná! Okamžitě si ji sundej!“ Vykřikla Alice.
Sundal jsem si ji, ale tak hrozná mi nepřišla. Vzal jsem si tu černou a oblékl si ji.
„Hmm… ta je krásná. Máme rozhodnuto,“ Alice vzala tu bílou košili do ruky a vytáhla mě v té černé na světlo.
„Bereme si tuhle košili!“ křikla na pokladní a ukazovala na černou košili, kterou jsem si v kabince oblékl. Poté vrátila bílou košili do regálu.
„Dobře,“ přikývla pokladní, „bude to všechno?“
„Ne, ještě si vybereme nějaké kalhoty. Nemáte tyhle menší?“ Alice mně dotáhla k pokladní a chytila mě za nohavici.
„Samozřejmě,“ usmála se prodavačka, „Ty džíny jste koupili tady, že?“
„Ano,“ usmála se Alice hrdě a nechala se dovést k regálu, kde byly džíny. Všechny stejné jako ty moje, jen jiné velikosti. Vzala ty, co byly o jedno číslo menší.
„Ty by ti mohly být, co myslíš?“ zeptala se.
Usmál jsem se. „To víš, že ano,“ podíval jsem se na pokladní, mně ani Alici neuniklo, jak se jí málem podlomila kolena, když jsem se usmál. Alice mě majetnicky chytila kolem ramen. Protože je nižší než já, musela se postavit na špičky.
Pokladní se na nás smutně podívala, mrzelo jí, že jsem zadaný. Usmál jsem se na Alici.
„Takže… bereme si tu košili a ty džíny,“ řekla Alice, vytáhla peněženku a zaplatila pokladní částku, kterou požadovala.
„Nashledanou,“ řekli jsme s Alicí ve stejné chvíli. Potom jsem vzal do ruky džíny, které jsme koupili a vrátili jsme se k autu. Automaticky jsem si sedl na místo spolujezdce, Alice k volantu. Pohladil jsem ji po tváři, usmála se.

Autor: BreeTanner (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Twilight - Jasper Whitlock Hale - 2. kapitola: Nákupy: