Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tritonova dcera 1. kapitola

09.05.2010 (14:00) • Rosette • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1726×

POHLED ROSABELLA

Plula jsem na mořskou hladinu. S přáteli jsem se rozloučila a dokonce i s otcem. Sice mě nechtěl pustit na tu cestu k hladině samotnou, ale já ho přemluvila.

O světě lidí jsem už věděla vše, a tak i vím, že musím mít nějaké příjmení a že musím začít chodit do střední školy. Své jméno jsem si nevybrala, ale nechala po matce. Takže pro lidi jsem Rosabella Ann Platt Evanson. Jméno Ann jsem si vybrala také od matky, ale ta se jmenovala Anne a já chci zkráceninu.

No, a škola. Vím, že se vynořím u pobřeží La Push a tam je škola nebo taky ve Forks. Pro mně je lepší Forks, ale ještě uvídím. Možná si nakonec vyberu La Push.

S penězmi si prý nemám dělat starosti, jelikož mně tam bude čekat platební karta. Prý je schovaná v jedné jeskyni. No, a tam je prý spousta peněz. Sice nevím kde je otec vzal, ale je mi to jedno.

Vynořila jsem se na hladině. Byla jsem pár metrů od útesů a najednou se to stalo. Ani ne metr odemně přistálo něco velkého a chlupatého. Zběsile to máchalo tlapami a snažilo se to udržet nadvodou. Bezúspěšně.

Rychle jsem se potopila a začala plavat směrem k té veliké chlupaté kouli. Chytla jsem ji, ale vysmíkla se mi. Tak jsem ji chytla silněji a táhla nad vodu. Až na hladině mi došlo, že je to vlk. Vlastně měnič.

Dotáhla jsem ho kousek k pobřeží a nechala ho tam ležet. Úplně na pláž se takto nedostanu. Najednou přiběhli další akorát v lidské podobě. Dva z nich ho vzali a já chtěla pomalu odplout. To by si mně, ale nesměl všimnout ten třetí.

Rychle se po mně natáhl a chytl mně za ruku. Snažila jsem se mu vytrhnout, ale on nepustil.

,,Kluci! Pojďte mi pomoc!" Zařval a já se snažila ještě zběsileji vytrhnou z jeho sevření.

Uslyšela jsem špoluchání vody jak se sem ženou ostatní. Najednou si všimli toho, že mám podprsenku z šupin.

,,Páni! Mořská panna!" Vykřikl jeden úžasem.

Neviděli mi do tváře jen mě pevně drželi a já se jim snažila vytrhnout.

Na pomoc jim přiběhl další a ten mně chytl za ocas. To už mi vážně vadilo.

,,Pitomci! Nemůžete mně pustit?" Zeptala jsem se naštvaně.

,,Ona mluví!" Vykřikl jeden z nich.

,,Ty jo! To je překvapení, že?" Zeptala jsem se ironicky.

Najednou se pro mně ten největší sehnul a vytáhl mou maličkost z vody. Měla jsem jen šupinatou podprsenku a rybí ocas.

Zběila jsem ho začala mlátit, ale bylo mi to prd platné. Nakonec jsem přeci jenom skončila na písku. Pořád jsem se však snažila zakrýt obličej vlasy naštěstí úspěšně. Věděla jsem, že pokud se přeměním v člověk a to suchem, budu nahá.

,,Hele, já nejsem zlatá rybka a tři vám roźhodně nesplnim." Řekla jsem ostře a vyvolalo salvu smíchu u  jednoho z nich.

,,My ti nic nechceme udělat. Jen ti chceme poděkovat, že jsi zachránila Quila." Řekl ten nejstarší. Nejspíš alfa smečky, ale to mi bylo jedno. Spíš mi vadil, že jsem zřetelně cítila, že usychám.

,,Jo, dobře. Teď zas budu mluvit já. Bude někdo z vás tak laskav a propůjčí mi nějaký větší hadr, nebo alespoň ručník, nebo jak tomu říkáte?"

,,Proč? Jsi přece mořská panna." Řekl nechápavě jeden z nich.

,,Ježiš marjá. Jenže se chystám suchem proměnit v člověka a nahá před vámi vážně být nechci."

,,Aha." Řekl jeden a poslal jednoho pro deku. Vcelku by mně zajímalo co to je.

Po chvíli přinesl velký hadr.

,,Otočte se." Přikázala jsem a oni se poslušně otočili.

Vzala jsem tu deku a přehodila ji přes sebe. Po chvíli se z mé ploutve staly nohy a já byla nahá.

Vedle mně byl velký kámen a já se ho chytla a nemotorně se zabalila do té deky a zkontrolovala zda mi náhodou není vidět něco co by nemělo. Pak jsem si na ten kámen z hrcnutím sedla. Nejspíš se budu muset naučit chodit.

,,Dobrý. Můžete se otočit." Řekla jsem vyčerpaně.

Všichni se jako na povel otočili. Odhrnula jsem si vlasy z tváře a oni na mně omámeně zírali. Hlavně jeden z nich.

,,Takže ty jsi mořská panna?" Zeptal se ten nejstarší.

,,Jo, to jsem, ale ne jenom to. Znáte král moří?"

,,Myslíš Tritona?" Zeptal se.

,,Jo. Jsem z jeho rodiny. Jsme velice úzce spjati. Jsme totiž jeho dcera."

,,Wau! Takže tu máme mořskou pannu a ještě k tomu dceru vládce moří." Řekl takový mladý kluk.

,,Jo. Otec mně sem poslal jelikož se v moři válčí a někdo by mně mohl chtít zabít. No, a tak jsem tady."

,,A jak se jmenuješ?" Zeptal se opět vůdce smečky.

,,Většinou se představují pánové první." Řekla jsem s úsměvem a to vyvolala smích u svalovce.

,,Dobrá. Já jsem Sam. Toto jsou Jacob, Quil, Paul a Embry s Jaredem."

Na všechny jsem se zářivě usmála.

,,Já jsem Rosabella. Příjmení v mém světě nemám, ale zde jsem jako Rosabella Ann Platt Evanson."

,,Hezké jméno. A máš vůbec kde bydlet?"

,,No, táta říkal, že v nějaké jeskyni mám platební kartu. Sice nevím kde ji vzal, ale jsou tam peníze na auto, dům a různé další věci. Samozřejmě musím nastoupit do nějaké školy. Bylo by lepší kdyby byla blízko moře."

,,Hmm... Tady jedna je. Mohla bys tam nastoupit. A také se tu zrovna prodává pár domů. Můžeš tu zůstat s námi."

,,To by od vás bylo velice milé, ale je zde plno dalších problémů. Třeba, že neumím chodit. Poté taky neumím řídit a ve škole jsem nikdy nebyla. Vlastně jsem nikdy nebyla ve vašem světě."

,,Dobrá. To vše tě naučíme, ale teď tě vememe k Emily a oblečeš se. Třeba ti budou nějaké její věci." Řekl Sam.

,,Dík. Jste na mně všichni moc hodní."

,,To nic!" Zvolali sborově a všichni jsme se tomu smáli.

Potom si mně jeden vyhoupl do náruče a zamířili jsme směrem k lesu.

Autor: Rosette (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tritonova dcera 1. kapitola: