Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tři bratři, tři sestry. To bude zajímavé 2 - 8. kapitola

Volturi


Tři bratři, tři sestry. To bude zajímavé 2 - 8. kapitolaJak dopadne rande Belly? A co večer Rose a Emmetta? Na co si vzpomněla Alice?

Alice

„O čem to mluvíš, Alice, na co sis vzpomněla?“ zeptal se mě Jasper.

„Na svůj předešlý život,“ odpověděla jsem trochu vyděšeně.

Najednou jsem měla tisíce vzpomínek. Kéž by alespoň některé z nich byly hezké. Nejvíce v nich převažovaly ty vzpomínky, kde jsem už byla zavřená v blázinci kvůli svým vizím. Bylo mi do pláče. Jak mohli? Moje vlastní rodina.

„Alice, je ti něco? Vypadáš, jako kdyby ti někdo zabil psa,“ zeptal se mě Jasper starostlivě.

„Potřebuju domů,“ řekla jsem a šla k východu školy.

„V tomhle stavu tě samotnou jet autem nenechám,“ řekl Jasper a šel se mnou.

Nasedli jsme do jeho auta a vyjeli k našemu domu. Za pět minut už jsem vcházela do dveří, pořád naprosto šokovaná. Sedla jsem si na pohovku a zírala do prázdna. Tolik let jsem se snažila zjistit, kdo jsem byla předtím a teď, když se to konečně dozvím, raději bych na všechno zapomněla.

„Alice, na co přesně sis vzpomněla?“ zeptal se mě Jasper, který se najednou objevil vedle mě.

„Na všechno. Od svého dětství, až do své proměny.“

„A proč se teda tváříš tak vyděšeně?“

„Protože moje vlastní rodina se mě zřekla a prohlásila mě za blázna,“ řekla jsem a začala vzlykat.

Jasper mě pohotově objal a začal mě kolébat.

„Myslím, že potřebuješ zlepšit náladu, půjdeme na lov,“ řekl Jasper a já jen přikývla.

Bella

Hned po škole jsem se vydala do nákupního centra v Seattlu koupit si nějaké oblečení na večer. Prošla jsem asi tři obchody, když jsem uviděla naprosto dokonalé šaty.

Z obchodu jsem vycházela spokojená. Podívala jsem se ještě po pár dalších obchodech, jestli bych nenašla něco, co bych si vzala zítra do školy. Po pár dalších obchodech jsem objevila v celku ucházející oblečení. Když už jsem byla konečně rozhodnutá nákupy ukončit, byly čtyři hodiny odpoledne. Rande jsem měla v osm, docela jsem stíhala. Dala jsem si tašky do auta a vydala se zpět do Forks.

Když jsem přijela domů, nikdo tam nebyl, kromě Edwarda. Povzdechla jsem si a šla do svého pokoje. Vysprchovala jsem se, vlasy si v prstýncích navlnila, nalíčila se a převlékla se do šatů. Při zapínání se ale objevil jistý problém, nedosáhla jsem až na konec. S rozepnutými šaty se mi fakt nikam nechtělo, a tak mi nic jiného nezbývalo.

„Edwarde,“ řekla jsem do tichého domu.

V mžiku byl u mě.

„Co potřebuješ?“ zeptal se mě.

„Můžeš mi to zapnout?“ zeptala jsem se ho.

„Sice jsem lepší v rozepínání šatů, ale že jsi to ty,“ řekl a já obrátila oči v sloup.

„Díky,“ řekla jsem, když mi ty šaty zapnul a otočila se k němu.

Naprosto přestal dýchat.

„Blbý?“ zeptala jsem se ho panicky.

„Právě, že naopak, vypadáš úžasně“ řekl a polknul.

„Díky,“ řekla jsem a usmála se.

„Kam se vůbec chystáš?“ zeptal se mě Edward.

„Na rande s Markem Smithem,“ řekla jsem mu.

„Aha,“ řekl Edward.

„Děje se něco?“ zeptala jsem se ho.

„Vůbec nic, všechno je fajn,“ řekl a vyšel z mého pokoje.

Neměla jsem už čas nad tím přemýšlet, protože mi někdo volal. Samozřejmě Mark.

„Ahoj, Bello. Za chvilku budu u vás, tak jdi prosím před dům,“ řekl mi do telefonu.

„Dobře,“ řekla jsem a sešla dolů po schodech.

Vyšla jsem ven před dům a čekala. Najednou se přede mnou objevil Edward.

„Prosím, nejezdi tam s ním,“ řekl.

„Proč?“ zeptala jsem se ho nechápavě.

„Protože ty v hloubi duše víš, že s ním nikam nechceš,“ řekl Edward.

„A co když chci. Od chvíle, co jsem se vrátila, sis mě nevšímal. Je čas, abych se pohnula dál. Navíc, tobě může být jedno, jestli tam já chci, nebo ne.“

„Dobře, tak protože já nechci, abys s ním jela,“ řekl Edward.

Bylo krásné slyšet něco takového z jeho úst, konečně přiznal, že mu na mně záleží. Ale pořád mi bylo jasné, že nic víc z toho nebude.

„To nestačí,“ řekla jsem mu.

„Co chceš ještě slyšet?“ zeptal se mě Edward.

„Ty víš, co chci slyšet,“ řekla jsem mu.

Pokrčil rameny.

„Dvě slova, osm písmen. Řekni je a já nikam nejedu,“ řekla jsem to, co jsem už měla tak dlouho na  srdci.

Už se nadechoval na to, že to řekne, ale pak nic neudělal. Nedokáže to. Nemiluje mě. Mělo mi to být jasné hned. Z dálky už jsem slyšela auto, a tak jsem se jen podívala do těch Edwardových krásných očí a šla k příjezdové cestě. Za minutu přijel Mark. Jako správný gentleman mi otevřel dveře od auta a já nastoupila.

Rose

S Emmettem jsme se vrátili ze školy pozdě, protože jsme ještě museli uklízet třídu, za to, že jsme přišli pozdě do hodiny.

Když jsme dorazili domů, nebyl tam nikdo kromě Edwarda, který seděl na pohovce a třel si kořen nosu.

„Zdar, brácha,“ řekl Emmett.

„Nazdar,“ řekl Edward nevýrazně a nic dalšího neřekl.

Jenom jsem nad tím zakroutila hlavou a šla si dát věci ze školy do pokoje. S Emmettem jsme pak měli v plánu jít ven a bavit se.

Edward

„Co ti přelítlo přes nos brácha?“ zeptal se mě Emmett a sedl si vedle mě.

„Nic, jen jsem asi ztratil jedinou holku, kterou jsem kdy miloval,“ řekl jsem sarkasticky.

„Ježíši. Cos jí řekl tentokrát?“

„Právě, že nic,“ řekl jsem popravdě.

„Jak to myslíš?“

„Chtěla po mně ty dvě slova, co všechno mění,“ řekl jsem.

„A proč si jí je neřekl?“ zeptal se mě Emmett nechápavě.

„Já nevím. Stál jsem tam před ní, už jsem se nadechoval, že to řeknu a nejednou mi hlavou přeběhla jediná otázka. A co bude potom? Jsem vážně připravený na to mít trvalý vztah?“

„Ty seš tele. Tvrdil jsi mi, že ji miluješ,“ řekl Emmett.

„Jo, ale je to něco jinýho říct to tobě. A pak to říct přímo té osobě do očí, co k ní cítíš,“ řekl jsem na vysvětlenou.

„No, já nemám čas to s tebou řešit. Pohnojil sis to sám,“ řekl Emmett a zvedl se.

„Jdete někam s Rose?“ zeptal jsem se ho.

„Jo,“ řekl Emmett a šel nastartovat auto.

Rose

Naposledy jsem se prohlédla v zrcadle a pak jsem sešla dolů, rovnou do garáže.

„Moc ti to sluší,“ řekl Emmett, když jsem nasedla do jeho auta a vyrazili jsme do jeho oblíbeného klubu.

„Díky,“ řekla jsem a usmála se.

„Rose, ohledně toho, co se stalo dneska v lese,“ začal Emmett.

„Neřeš to,“ řekla jsem mu.

Emmett přikývl a zbytek cesty jsme si povídali a smáli se.

„Tak, jsme tady,“ řekl Emmett a zastavil před celkem ucházejícím klubem.

„Bezva,“ řekla jsem a vystoupila z auta.

Před klubem stála fronta lidí a všichni se snažili dostat dovnitř. Emmett se jenom ušklíbl a šel před ně.

„Ahoj, Joe,“ řekl Emm a plácnul si s bodyguardem.

„Nazdar, Emmette, dlouho jsem tě tady neviděl. A kdopak je tvoje přítelkyně?“

„To je moje kamarádka Rosalie,“ řekl Emmett.

„Když kamarádka, tak kamarádka. Pojďte dál,“ řekl a uvolnil nám cestu.

V klubu to už bylo docela rozjetý. Lidi se všude bavili a tancovali. Zamířila jsem si to rovnou k baru a objednala si Martini. Emmett si objednal vodku. Společně jsme si přiťukli a začali si povídat. Po chvilce už jsem se začala nudit, a tak jsem Emmetta vytáhla na taneční parket. Oba dva jsme se bavili, dokud k nám nepřišla Kate Abramsová, naše spolužačka ze školy.

„Ahoj, Emmette,“ řekla svůdně a chytila ho za košili.

„Ehm. Ahoj, Kate,“ řekl překvapeně Emmett.

„Nečekala bych, že tě tu potkám,“ řekla.

Emmett se na ni jen nechápavě díval, já jsem to celé jenom sledovala. Najednou ho Kate políbila a Emmett se k mému překvapení vůbec nebránil. Cítila jsem, jak se mi z očí derou slzy, tohle už bylo moc i na mě.  Jenom jsem se na něj se slzami v očích podívala a odcházela pryč z klubu. Už podruhé mi ublížil, jak jsem mohla být tak blbá?

„Rose, počkej,“ zavolal na mě Emmett.

„Myslím, že už jsem čekala dost, Emmette,“ řekl jsem mu a šla dál.

Emmett mě hned dohonil a chytil mě za ruku.

„Kate mě prostě jenom překvapila, o nic nešlo, přísahám,“ řekl Emmett.

„Proč to vlastně vůbec řeším? Nejsem tvoje přítelkyně a nikdy nebudu, protože mě stejně máš rád jenom jako kamarádku,“ řekla jsem si spíš pro sebe.

„To si vážně myslíš?“

„A co jinýho bych si měla myslet? Pořád se ke mně tak chováš.“

„Rose, to ti vážně nedošlo, co k tobě cítím?“ zeptal se mě Emmett překvapeně.

„Co mi mělo dojít?“

„A já si myslel, že ti to došlo, ale že chceš, aby to zůstalo, tak jak to je,“ řekl si Emmett pro sebe.

„Sakra, co mi mělo dojít?“

„Rose, já tě miluju. Jsem do tebe úplnej blázen, ani nevíš, jak moc si přeju, abys to cítila stejně,“ řekl Emmett a tím mě naprosto odrovnal.

„Ty mě miluješ?“ zeptala jsem se ho, abych se ujistila, že jsem se nepřeslechla.

„Jo, jak nejvíc je to možné,“ řekl Emmett a usmál se.

Nic víc už jsem slyšet nepotřebovala a políbila jsem ho. Emmett se do polibku hned zapojil a chytil mě kolem pasu.

„Taky tě miluju,“ řekla jsem mu.

Emmett se na mě usmál a znovu mě políbil.

Bella

„A pak jsem toho kluka úplně odrovnal, a tak jsme díky mně vyhráli zápas,“ řekl Mark.

„To je úžasný,“ řekla jsem mu s předstíraným úsměvem a zadívala se zpátky do jídelního lístku. Tohle rande bylo nudnější, než když se Esmé rozhodla, že si jednou týdně budeme číst historickou knížku. Normálně jsem tenhle typ kluků se zájmem poslouchala, ale dneska se to prostě nedalo. Pořád jsem musela myslet na můj poslední rozhovor s Edwardem. Nevěděla jsem, co se bude dít, až se vrátím domů, ale žádná sláva to nebude. I když to bude asi zajímavější, než poslouchat, jak se hraje fotbal.

„Tak mě napadá, Bello. Hodně lidí se snažilo zjistit, kam jste vlastně odjely na ty čtyři měsíce. Prozradíš mi to tajné místo?“ zeptal se mě Mark se zájmem.

„Byly jsme v Anglii na internátní škole,“ zalhala jsem. Nechtělo se mi totiž vysvětlovat, proč nejsem opálená.

„To musela být hrůza,“ konstatoval Mark.

„Bylo to úplně strašný, ale člověk by měl poznávat jiné kultury,“ řekla jsem mu.

„Jasně,“ řekl.

Pak nastala ta trapná chvíle ticha, kdy nám došlo, že se nemáme o čem bavit.

„Možná bychom měli zaplatit a jít, už je docela dost hodin,“ řekla jsem.

„Dobrej nápad,“ řekl Mark a zavolal číšníka.

Zaplatil a vyšli jsme z restaurace. Nasedla jsem do jeho auta a jeli jsme ke mně domů. Celou cestu ani jeden z nás nepromluvil. Když jsme přijeli před můj dům, otevřel mi dveře od auta a šli jsme ke vchodovým dveřím.

„Budu mít to štěstí, aby se tohle opakovalo?“ zeptal se mě Mark.

„Marku, jsi super kluk, a každá jiná holka, by dala cokoliv za to, aby s tebou byla, ale já to prostě nějak necítím,“ řekla jsem mu popravdě.

„Chápu. Je to kvůli Edwardovi Cullenovi,“ řekl Mark.

„Tak to není,“ zalhala jsem.

„Bello, buď ke mně upřímná. Celá škola ví o tom, že on je důvod, proč jsi odjela.“

„Promiň,“ řekla jsem mu a zavřela za sebou vchodové dveře.

V obýváku se Edward díval na televizi. Upířím během jsem se dostala nahoru do svého pokoje. Za chvíli jsem uslyšela Rose a Emmetta.  Už z toho jak se bavili, bylo poznat, že ten jejich společný večer skončil jako rande. Aspoň někdo má štěstí.

Alice

Celý zbytek dne jsem s Jasperem strávila v lese. Pomáhal mi odreagovat se a já mu za to byla vděčná. Okolo jedenácté večer jsme se vraceli domů.

„Díky, za všechno,“ řekla jsem mu.

„Pro tebe cokoliv, Alice,“ řekl Jasper a usmál se.

„Vážně díky, že jsi mě vyslechl a za to, že jsi tu pro mě byl. Moc si toho vážím,“ řekla jsem mu.

„Miluju tě, vždycky tu pro tebe budu,“ řekl Jasper.

„Ty mě co?!“

 


 

Omlouvám se těm, kteří čekali víc od Aliciných vzpomínek, potřebovala jsem to spíš jenom jako důvod k rozhovoru Jaspera a Alice. Chtěla bych ještě dodat, že tohle je ta nejdelší kapitola ze všech povídek, které jsem kdy napsala.

I když si nejsem úplně jistá, jak se mi povedla, přesto doufám, že se vám tahle kapitola líbila.

Konec 2. série.




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Tři bratři, tři sestry. To bude zajímavé 2 - 8. kapitola:

 1
1. Janča
23.06.2011 [13:42]

moc zajímavá povídka...těším se na další sérii
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!