Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Trest - 8. část

Trest - 8. částTak a tady máte další část s názvem JEREMY.
Jeho proměna se blíží ke konci, jak to všechno vezme? Přijme ten fakt, že se stal upírem?

   Ticho neprolomil nikdo z nás, ale udělal to můj telefon. Vytáhl jsem ho z kapsy a přiložil si ho ihned k uchu, aniž bych se podíval na to, kdo volá.
„Ano?“zeptal jsem se tiše.
„Díky, Edwarde.“ozval se ze sluchátka hlas Alice.
„Hm.“zamumlal jsem nepřítomně.
„Vnímej mě, ano?“zasmála se do telefonu a já se přiměl ji poslechnout. „Za deset minut se všichni vrátíme. Jeremy se probudí zítra večer a Eleazar s ostatními dorazí pozítří odpoledne.“oznámila mi.
„Dobře, budeme na vás čekat.“odpověděl jsem jí a snažil se udržet v přítomnosti. Nemohl jsem sklouznout do sebe.
„Výborně. Tak zatím.“řekla a zavěsila, což jsem udělal i já.
„Probudí se už zítra?“zeptala se nervózně Bella.
„Vypadá to tak.“odpověděl jsem jí tiše a podíval se jí do tváře.
„Asi mě bude nenávidět, co?“zeptala se nejistě a skoro se znovu rozvzlykala.
„Bello, nenávidíš mě kvůli tomu, co jsem z tebe udělal?“zeptal jsem se jí tentokrát já. Překvapilo mě, že jsem se jí na to zeptal až teď.
„Já nevím.“zamumlala. „Vzal jsi mi tím hodně, ale myslím, že jsi mi i hodně dal. Nemyslím si, že bych tě nenáviděla, spíš mám na tebe vztek.“odpověděla mi přímo. „Mám na tebe vztek, že jsi mi vzal všechno, co jsem znala. Mám na tebe vztek, že jsem to vzala i jemu.“poukázala na Jeremyho.
„Tak třeba bude k tobě cítit to samé k tobě.“zamumlal jsem v odpověď na její otázku. Nečekal jsem takovouto formulaci slov, ale čekal jsem to možná i horší. Ale i přesto mě její slova zasáhla, stále jsem doufal, že by nás mohla mít ráda. Ne, nás má ráda. Ale ve skutečnosti jsem doufal, že by mohla mít ráda .
„Třeba.“zamumlala tiše. „Musím se zeptat Alice.“
„Na co se mě musíš zeptat?“ozvalo se zvenčí se smíchem, jak se vraceli ostatní. Sešli jsme dolů do obýváku za nimi a byl jsem rád, že se vrátili.
„Bude mě Jeremy nenávidět?“zeptala se Bella naší malá vědmy.
„Nevidím to jasně, zatím u něj vidím jen, jak se probouzí. Nic víc bohužel ještě nevidím. Promiň.“odpověděla jí a Bella se s nešťastným pohledem posadila na sedačku. „Ale myslím si, že tě nebude nenávidět. Koneckonců jsi krásná dívka.“zasmála se povzbudivě Alice.
„Kéž by.“zamumlala tiše Bella.
„Neboj se, zlatíčko. Dobře to dopadne, postaráme se o něho i o tebe.“povzbudila ji i Esme a usadila se vedle ní.
„I tak se bojím.“odpověděla jí tiše Bella a opřela si hlavu o její rameno. Bella byla sklíčená, ale během chvilky jsem ucítil změnu nálady v místnosti. Jasper k nám vyslal vlnu pohody a klidu, aby ji ustálil.
„Hlavu vzhůru, bude tu větší zábava.“prohlásil nadšeně Emmett a hupsnul k nim na sedačku. Posunul se blíž k Belle a začal jí cuchat vlasy.
„Emmette!“vykřikla a uhodila ho do břicha, až se Emmett prohnul.
„Wow, ty máš ale ránu.“zasmál se vesele Emmett a pokračoval v kočkování se s ní. Rosalie si pustila v televizi módní přehlídku a Alice se k ní přidala. Jasper dál kontroloval atmosféru v místnosti a Carlisle potichu odešel nahoru. Šel jsem za ním a oba jsme tak stanuli nad Jeremym. Stále sebou trhal v křečích, jak proměna postupovala dál.
„Bude v pořádku, proměna postupuje normálně.“zašeptal Carlisle, když ho překontroloval. „Jeremy, vydrž, zítra už to skončí.“zašeptal ještě k němu a otřel mu orosené čelo.
„Nebo všechno začne.“zamumlal jsem tiše a odešli jsme z místnosti.
„Hlavu vzhůru, synu. Víš moc dobře, že stojíme za tebou a postaráme se o všechny, kteří se k nám dostanou.“pronesl slavnostně a já mu musel dát za pravdu. Nezasloužili si takového syna, který jim musí přinášet jen zklamání.
„Děkuju, Carlisle.“zamumlal jsem v odpověď. Poplácal mě povzbudivě po zádech a odešel k sobě do pracovny. Nezůstal jsem tam stát dlouho a vydal jsem se dolů ke klavíru, dlouho jsem na něj nehrál. Usedl jsem na stoličku a nechal jsem prsty se rozeběhnout po klaviatuře.
‚Edward zase hraje? To je skvělé, vrací se do normálu.‘rozplývala se v myšlenkách Esme a poslouchala svou oblíbenou píseň, kterou jsem pro ni právě hrál. Její píseň pozvolna přešla do další, kterou jsem neznal. Byla melancholická a divoká zároveň, ale když jsem ji hrál, cítil jsem se podivně šťastný.
„Něco je špatně.“řekla nevěřícně Alice a tím mě vyrušila z hraní. Ihned jsme zbystřili a slyšeli jsme výkřiky bolesti seshora. Jeremy.
„Co se děje?“zeptal jsem se jí.
„Já nevím. Najednou vidím, že se probere každou chvílí. Něco se stalo špatně, takhle to být nemělo.“odpověděla mi, když vybíhala schody nahoru. „Carlisle!“volala. Všichni jsme ji následovali a stanuli tak před pokojem Jeremyho.
„Co jsi viděla?“ptal se jí Carlisle.
„Jak sedí na posteli, oči otevřené a ledově modré. Viděla jsem ho, jak se rozhlíží a pak vyskakuje z okna a utíká.“odpověděla mu.
„Dobře, Emmette, zavři okno a zůstaň u něj stát. Jaspere kontroluj emoce a stůj před ostatními s Edwardem, ostatní budou stát před dveřmi.“zavelel. Všichni přikývli a po vstoupení do místnosti se rozestavěli tak, jak Carlisle řekl.
   Alice měla pravdu, něco bylo špatně. Jeremyho srdce bilo jako o závod, jak prohrávalo s jedem. Jed najednou postupoval rychleji, jako by to už chtěl mít za sebou. Něco takového jsem ještě neviděl. Jeho srdce tlouklo novou silou stále v častějších intervalech, jenže pak dostalo křeč a ustalo. Nevím jak, ale tu křeč překonalo a rozeběhlo se znovu se stejnou intenzitou s Jeremyho výkřikem. Neuvěřitelné. Stáli jsme tam připraveni, ale tento proces křeč-běh-výkřik se opakoval několikrát, až konečně ustal. Srdce se nadobro zastavilo a zůstalo neslyšně na místě v jeho hrudi. Otevřel oči a jak řekla Alice, byly ledově modré. Posadil se na posteli a prohlédl si pokoj. Jeho pohled zůstal upřený až na nás, jak jsme stáli v obrané linii před holkami. Jeho myšlenky byly zmatené, ale aspoň jsem je slyšel.
„Co jste zač?“zeptal se a v hlase mu zaznívala zmatenost smíšená s bojovnou zuřivostí.
„Jeremy, jmenuji se Carlisle Cullen a toto je má rodina. Emmett, Jasper, Edward.“ukázal na nás. „Alice, Rosalie, Esme a Bella.“ukázal i na ostatní, když je představoval.
„Co jste zač?“zopakoval svou otázku a měřil si nás všechny pohledem, analyzoval nás.
„Upíři.“odpověděl mu Carlisle a sledoval jeho reakci.
„Upíři. To je skvělý a já jsem vlkodlak. Upíři nejsou, vlkodlaci nejsou a čarodějnice taky ne. Žijete v bludu lidi.“vysmál se nám, ale v mysli měl hluboké znepokojení. Snažil jsem se ho prozkoumat, ale nešlo to, držel si kolem něj zeď.
„Nežijeme. Jsme upíři a ty taky. Slyšíš snad, že by ti bilo srdce?“zeptal se ho Carlisle a Jeremy se zaposlouchal do ticha, které se rozhostilo v pokoji.
„Ne.“hlesl tiše.
„Cítíš v krku pálení?“ptal se Carlisle dál.
„Ano.“odpověděl mu Jeremy a šáhl si přitom na krk.
„To je žízeň po krvi.“vysvětlil mu Carlisle. „Jsme upíři, ale jsme jiní než ostatní našeho druhu. My pijeme jen zvířecí krev, nezabíjíme lidi.“
„Tak jak to, že jsem se stal jedním z vás?“zeptal se.
„Za to můžu já.“odpověděla mu tiše Bella. „Neovládala jsem se, byla jsem na lovu a ty jsi tak krásně voněl. Snažili se mě zadržet, ale nemohla jsem si pomoci. Je mi to líto.“
„Je pár dnů stará, neumí se ještě tak ovládat jako my.“hájil ji Jasper.
„No to je hezký.“odsekl. „Měli jste mě radši zabít, když jste měli tu možnost.“dodal.
„Proč?“zděsila se Esme.
„Protože nebudu žít v hanbě.“odpověděl jí a zadíval se z okna.
„Technicky vzato už nežiješ.“rýpnul si Emmett.
„Emmette!“okřikla ho Esme.
„V hanbě?“ujišťoval se Carlisle nevšímajíc si poznámky Emmetta.
„Ano, v hanbě.“odpověděl a mlčel. Jeho myšlenky mi moc nepomáhaly, cítil jsem je, ale byly pro mě moc zmatené a ukryté za neprostupnou clonou.
„V jaké hanbě? Odpusť mi, že se tak ptám, ale nerozumím tomu.“ptal se Carlisle dál.
„Vy nerozumíte, co je hanba?“vyjel na něj.
„Tomu samozřejmě rozumím, ale nechápu, proč bys měl žít v hanbě. Co je podle tebe tak špatného na upírech, když ses jím stal?“rozváděl svou otázku Carlisle.
„Moje čest tímhle vším utrpěla, udělal jsem chybu, ale vy jste ji udělali taky.“dořekl a vrhl se k oknu. Emmett ho odrazil zpět na postel, ale Jeremy se nevzdával. Pokusil se k němu dostat ještě jednou ale i tak neúspěšně.
„Uklidni se.“mírnil ho Carlisle, když ho Jasper chytal a snažil se uklidnit.
„Fajn.“odsekl nám a znehybněl. Ale byl to klamný manévr, protože se pokusil dostat ze sevření s větší intenzitou. „Nechte mě laskavě na pokoji, chci odtud odejít. Nezůstanu tu s váma ani náhodou a nemůžete mě tu držet proti mé vůli.“křičel na nás a Esme vzlykla.
„Nejdřív se uklidni, Jeremy. Pak si o tom můžeme promluvit.“zkoušel to Carlisle po dobrém.
„Není o čem.“utnul jeho snahu.
„Ale je. Teď jsi pro lidi nebezpečný, neměl by ses k nim přibližovat. Nesmí o nás vědět, musíme žít v utajení.“
„V utajení? Vy si myslíte, že jste tak nenápadní, aby o vás lidi nevěděli?“vysmál se nám.
„Jak to myslíš?“zeptal se nejistě Jasper.
„Tak jak říkám. Lidi o vás ví.“odsekl mu.
„To ano, ví o nás z filmů, ale my jsme jiní než ti z filmů.“řekla mu rázně Rosalie.
„O tomhle nemluvím. Můžete být jiní než ti z filmů, ale stále jsou na světě lidi, který o vaší existenci ví.“vysmál se jí.
„Tak nám o nich něco řekni. Nemusíme stát proti sobě, Jeremy. Rádi bychom ti pomohli.“navrhl Carlisle. Jeremy se ještě pokusil vyprostit ze sevření Jaspera, ale když zjistil, že je to vážně marné, nechal toho.
„Dobře. Povím vám teda o tom, ale pak mě necháte jít. Ok?“smlouval.
„Pak si o tom společně promluvíme. Nemůžu ti slíbit, že tě necháme jít. Ale můžeme tě pak připravit na lepší odchod.“navrhl Carlisle.
„Tak fajn. Koukám, že lepší dohodu tu asi nedostanu.“povzdechl si. „Ale pusť mě, hochu, jo?“poručil si. Jasper se podíval po Carlislovi a ten mu kývnul na souhlas. Jasper ho tedy pustil a Jeremy se posadil na postel.


Vím, že upíři po proměně mají mít karmínové oči, ale Jeremy je trochu jiný... V čem je jiný, se pokusím vysvětlit v další části... ;)



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Trest - 8. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!