Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Trest - 4. část

Trest - 4. částKonečně se mi podařilo dopsat další část Trestu, pojmenovala jsem ji TURISTA. Díky vizi Alice Edward ví, co se stane a pokusí se tomu zabránit... Povede se mu to?
A omlouvám se, že to nebylo dřív, ale měla jsem práci do školy, problémy v rodině a dělala jsem řidičák, takže na psaní nebyla chuť ani čas...
Jinak moc by mě potěšily komentáře - ať už kladný či záporný. Předem všem, co si to přečtou děkuju. O;)

Bella odhodila tělo jelena a rozeběhla se za tou daleko lákavější vůní. My jsme se vydali ihned za ní, ale do svého běhu dávala všechnu svou sílu, kterou jako novorozená oplývala. I když jsem byl nejrychlejší z rodiny, nestačil jsem jí. Utekla nám až na místo, kde seděl na pařezu turista s rozbitým kolenem. Muž kolem třicítky a zalepoval si ho. Když spatřil Bellu, rozbušilo se mu srdce a to bylo pro ni pozváním. Bez řečí na něj skočila, povalila ho na zem a zahryzla se mu do krční tepny. Když jsme tam doběhli, Bella akorát dopíjela. Nestihli jsme ho zachránit, bohužel. Ale my jsme to museli dokázat, museli jsme změnit osud.

   S Alicí jsme věděli, co se stane a nemohli jsme to dopustit. Bella právě odhodila tělo jelena jako ve vizi Alice a chtěla se dát na útěk. Na nic jsem nečekal a skočil na ni, musel jsem ji nějak zpomalit.
„Jaspere! Pomoz mi!“vykřikl jsem. Jasper stál kousek od nás a v myšlenkách hledal důvod, proč za tou vůní krve sám nemůže vyběhnout. Můj křik ho z takových myšlenek vytrhl a ihned zareagoval tím, že na Bellu vyslal několik klidných vln.
„Nechte mě bejt! Já chci maso, já chci to, co tak hezky voní! Dejte ty pracky ze mě!“křičela na nás a snažila se mě ze sebe shodit.
„Klid, Bello. Přeci tomu člověku nechceš ublížit, vždyť má třeba rodinu. Vyčítala by sis to.“promlouval k ní Carlisle a pokoušel se jí položit dlaně na ramena, aby ji trochu uklidnil alespoň dotykem.
„No a? Já taky měla rodinu a tys mi jí vzal. Já ji můžu vzít zas jemu!“křičela na nás jako smyslů zbavená a o to víc sebou házela, jak jí ta vůně k sobě lákala. „Jo, vezmu mu ji! Co je mi do něho?“křičela dál. Zmítala sebou ještě s větší intenzitou, až se jí podařilo nás ze sebe shodit. Na nic nečekala a dala se na útěk směrem ke zdroji vůně.
„Bello, ne! Nedělej to, prosím!“vykřikl jsem za ní a následoval ji po její vůni, která se mísila s pachem lidské krve. Dnes už podruhé mi utíkala, dnes už podruhé jsem ji nezvládl chytit a udržet u sebe. Nemohl jsem přeci dopustit, aby udělala něco, čeho by pak litovala. Alespoň doufám, že by toho litovala.
   Běžel jsem hustým lesem a snažil se ji dohonit, ale vize Alice se pomalu ale jistě naplňovala. Nedokázal jsem zmírnit její náskok, běžela o hodně rychleji, než jsem já momentálně dokázal. Možná kdybych před tímto honem byl na lovu, měl bych šanci. Ale já nebyl. Bella se nezastavovala a nereagovala na naše volání rozléhajícím se po lese. I kdyby nás ten turista již slyšel, neměl by proti ní šanci, s tím rozbitým kolenem by se daleko nedostal. Při běhu jsem naslouchal lesu, když vtom se jím rozezněl bolestný sten. To Bella narazila na zraněného turistu.
   Neváhal jsem ani chvíli a běžel jsem dál. Když jsem ji konečně doběhl, Bella se krčila nad pařezem a v rukou držela nehybné tělo turisty. Stále jsem slyšel jeho srdce, i když už tlouklo slabě, jak se mu nedostávalo krve. Nevím, nač jsem myslel, ale zaútočil jsem na tu nesourodou dvojici. Popadl jsem Bellu za ramena a odhodil ji několik metrů od turisty. Postavila se do obranné pozice a s hrozivým zavrčením se na mě vrhla. Srazila mě k zemi a s nepříčetným pohledem se mi snažila zakousnout do krku. Nevěděla, jak nás zabít, ale instinkt hluboko v ní se dral na povrch. Přetočil jsem nás a v ten moment jsem se tyčil nad ní. Uhýbal jsem jejím zubům, až jsem ji musel pustit a odskočit metr od ní. Na nic nečekala a znovu po mně skočila. Uhnul jsem a ona skončila na větvi stromu. Přesně v ten okamžik vběhli na mýtinu ostatní a Jasper s Alicí se postavili na mou stranu, Carlisle se ihned věnoval nehybnému turistovi.
‚Zaútočí na tebe, já s Jasperem ji chytneme a odvedeme hlouběji do lesa k medvědovi. Vyjde to.‘poslala mi myšlenkou Alice.
   A jak Alice řekla, tak se stalo. Bella mě brala jako největší ohrožení, a proto se vrhla mým směrem. Než mě ale stačila povalit, chytil ji Jasper s Alicí za ruce a za pas a táhli ji do lesa.
„Zvládneme to!“vykřikla ještě Alice, než s ní zmizeli k medvědovi. Jakmile zmizeli z mého zorného pole, uslyšel jsem bolestný sten. Otočil jsem se k jeho zdroji a tam se na zemi zmítal turista v křečích.
„Carlisle.“oslovil jsem ho tiše a z hlasu mi odkapávala lítost, lítost nad dalším zmařeným životem kvůli mně. Měl bych odejít, neměl bych už takto trápit svou rodinu. Ale co s Bellou? Nechat ji tu nemůžu a cestovat s ní okolo lidí taky ne. Krom toho, že ji hledají, je neovladatelná a ještě nějaký čas asi taková bude.
„Nedávej si to za vinu, synu. Snažil ses ji dostihnout, ale byl to osud. Dnes měl zemřít a svým způsobem i zemřel.“řekl mi tiše Carlisle, ale v hlase krom pochopení zazněla i lítost. Jeho mírumilovnost toto neschvalovala, ale nic s tím už nenadělala.
„Snaha je na nic, když je k ničemu. Nezvládl jsem to, nezvládl jsem ji zkrotit už podruhý za jeden den.“zamumlal jsem zdrceně.
„Naopak, snaha se cenní. A věřím, že se to časem zlepší, Edwarde. Soudce říkal, že je talentovaná, že? Pozveme Eleazara a zjistíme podstatu jejího talentu.“navrhl.
„Mám tušení o jejím talentu, nedokážu číst její myšlenky. Možná mě nějakým způsobem blokuje, ale nechápu to.“zamyslel jsem se nad jeho návrhem. Pomoc od Eleazara s jejím talentem by se hodila, navíc mají právo vědět o tom, co se tu teď děje. „S Eleazarem to byl vynikající nápad. Mohl by nám s ní trochu pomoct a navíc mají právo vědět o tom, co se tu děje.“
„Dobře, zavoláme jim, až se probudí.“odpověděl mi tiše a pohledem sklouzl k měnícímu se tělu. „Odneseme ho domů, Edwarde. Mám takový pocit, že nám přibude další člen do rodiny.“
„Myslíš, že s námi bude chtít zůstat?“zeptal jsem se ho nervózně a vzal jsem cukající se tělo do náruče.
„Uvidíme. Nic není vyloučeno.“zamumlal, když bral jeho věci a společně jsme se vydali domů.
   Běželi jsme tiše domů, slov nebylo třeba, věděl jsem, že Carlisle myslí na další život, který nesu v náručí. A já myslel na Bellu. Myslel jsem na tu divokou krásku, která v bláznovství novorozených zaútočila na nevinného člověka. Nemohl jsem jí to vyčítat a ani nikdo z nás ostatních, skoro každý měl hluboko v sobě nějaký ten vroubek ukrytý. Jen mi jí bylo líto. Byla stejně stará, jako jsem byl já, když jsem se stal upírem. Ale ona měla na rozdíl ode mě celý život před sebou, mohla mít milujícího manžela, děti a šťastný lidský život, a já jí to všechno vzal kvůli nafoukanému upíru. Měl jsem plné právo se za to nenávidět a přál jsem si ho využít, ale z nějakého důvodu to plně nešlo. Byl jsem rád, že je s námi, líbila se mi. ‚Edwarde, vzpamatuj se!‘okřikl jsem se v duchu. Vždyť je jen mým Trestem, nic míň, nic víc. Mým krásným, drzým Trestem. A užívá si to plnými doušky.
„Edwarde!“vykřikla jemně Esme a vyběhla z domu k nám. Byl jsem tak zabraný ve svých myšlenkách, že jsem nevnímal cestu domů. Běžel jsem jen podle instinktů, které mi nedovolily sběhnout jakkoliv z cesty.
„Tiše Esme.“zamumlal jsem a vešel jsem s ní do domu.
„Kdo to je?“ptala se ihned, jakmile spatřila tělo muže zmítané v křečích proměny.
„Nejspíš nejnovější člen naší velké rodinky.“odpověděl jsem jí a odnesl jsem tělo nahoru do posledního volného pokoje. Položil jsem ho na postel, která tam byla v rámci naší hry na lidi, a prošacoval mu kapsy, jestli v nich nemá náhodou doklady. Neměl je v nich. „Je mi to líto, ale postaráme se o tebe. Vydrž to ještě sedmdesát jedna hodin a pár minut, pak to přejde, věř mi.“zašeptal jsem mu do ucha a pomalu odešel z místnosti dolů do jídelny, kde se shromáždila již celá rodina.
„Co se stalo?“zeptal se ihned Emmett a zvědavě pokukoval po Belle.
„Trochu se nám to vymklo z rukou.“odpověděl mu tiše Carlisle. „Nedokázali jsme Bellu udržet, aby se na toho turistu nevrhla. Edward ji pak od něj odtrhl, ale již bylo pozdě a začala proměna. Takže budeme mít další hladový krk v rodině.“dodal Carlisle a Emmettovi se rozzářily oči.
„Super! Konečně někdo, kdo bude momentálně stejně silný a bude se se mnou přetahovat!“zvolal s nadšením, až schytal pohlavek od Rosalie.
„Z této rodiny se stává nějaká běžná záležitost, bereme do ní podle všeho už každého.“prohlásila opovržlivým hlasem Rosalie.
„Rose!“okřikla ji tiše Esme.
„No co? Vždyť je to pravda! Podívej se na náš počet! Vždyť ještě nedávno nás tu bylo pět. A teď? Teď nás tu je devět! Zvětšujeme se a já mám strach, aby to nebylo trnem v oku Volturiových. Ale fajn, zase jsem ta špatná já.“skoro zavrčela.
„To jsem neřekla, Rose. Tak se uklidni.“zkoušela to Esme mírněji.
„Fajn.“odsekla jí a začala se prohlížet v zrcátku.
„Od Volturiových nám nebezpečí nehrozí, starají se zejména o Itálii a války. A kdyby je napadlo nás navštívit, já to uvidím.“prohlásila suverénně Alice a usmála se na Jaspera, který se nad možným vpádem mračil.
„Výborně. Asi vás zajímá, kdo je ten mladík nahoře.“nadhodil Carlisle.
„Jo, to je fakt. Chci vědět, s kým se to budu prát.“zasmál se rozpustile Emmett.
„Emmette! Na takový věci můžeš myslet až později.“okřikla ho Esme jako správná matka, ale s Emmettem to nijak nepohnulo a stále se usmíval od ucha k uchu dětským úsměvem.
„Kdo to tedy je?“zeptala se ho tiše Bella a pohledem hypnotizovala své ruce na stole.
„Dobře, dle dokladů, které měl v batohu, se jmenuje Jeremy Gilbert, dvacet pět let, svobodný a student geologie na univerzitě v Anchorage, kde taky má trvalé bydliště. V batohu měl kameny, které tady (Wrangell - St. Elias national park) nasbíral nejspíš na magisterskou práci.“osvětlil nám a položil před nás jeho doklady.
„Nemá v peněžence nějaké fotky? Třeba rodiny, přátel…“nadhodila Esme.
„Nemá, má tam jen pár drobných. Byl to asi klasický chudý student.“odpověděl jí se shovívavým úsměvem.
„To se teď změní, jestli s námi zůstane.“prohlásil šibalsky Emmett a přiblble se usmíval.
„To se ještě uvidí, Emmette. A Bello, věř mi, že to, co se stalo, tady všichni chápeme a nevyčítáme ti to. Někdy se holt stane, že uklouzneme, ale pak se zvládneme znovu narovnat a jít dál.“snažil se jí ulevit Carlisle. Ale nevím, co se jí honilo v hlavě. Lituje toho? Nebo se nám jen tiše směje do očí, ale tají to v sobě? Jak bych si přál číst její myšlenky, bylo by to o něco snazší.
„Je mi to vážně líto, nechtěla jsem mu ublížit, ale…“odmlčela se na chvíli a snažila se najít správná slova. „Ale to uvnitř mě bylo silnější. Nebralo na vědomí, že nikomu nechci ublížit.“dořekla a začala popotahovat, ale slzy nepřišly. „Co to je?“vykřikla zděšeně a začala vzlykat ještě víc.
„Bello, víš, my nemáme slzy. Jed nám zalepil kanálky, ať už potních žláz nebo slz. Takže nám netečou slzy, nemají odkud.“vysvětlila Esme tichým hlasem a Bella skryla obličej do dlaní. Proč to udělala? Nechtěla, abychom viděli její obličej? Nebo to chtěla vyzkoušet na vlastní kůži, že slzy nepřijdou?
„Fajn. Takže o slzy jsem přišla, přišla jsem i o normální život, o kamarády...“začala vyjmenovávat a při tom odtáhla své dlaně z obličeje. „Na něco jsem zapomněla? Nebo je to vše, oč jsem přišla?“
„To, oč jsi přišla, poznáš ještě časem.“odpověděla jí tiše Rosalie. „To, co se ti zdá teď důležité, se ti časem vypaří z hlavy a budeš toužit po jiných věcech, které nikdy nebudeš moct mít.“dodala a zas vrátila svou pozornost obrazu v zrcátku. Skrývala se tím před námi. Nechtěla, aby ostatní věděli, jak se to vše v ní mele. Nechtěla, aby věděli, co by vše obětovala pro lidský život.
„Možná, ale teď se ani sama v sobě nevyznám.“odpověděla jí tiše Bella a zaměřila se na rýhy ve stole.
„To za rok přejde, pak už budeš klidnější. Ale teď se zkus lépe ovládat, drž své emoce na uzdě. Pomůžu ti s tím.“usmál se na ni povzbudivě Jasper.
„Dobře.“zamumlala.
„Dál byste měli vědět, že chceme pozvat Denalijské. Rád bych, aby se Eleazar podíval na talent Belly. Navíc by také měli vědět, co se tu děje.“oznámil nám Carlisle.
„Kdo jsou Denalijští a ten Eleazar?“zeptala se zvědavě Bella.
„Denalijští jsou spřátelená rodina upírů stejných, jako jsme my. Též se snaží odolávat lidské krvi a nahrazují ji zvířecí. Tvoří ji Eleazar, ten dokáže rozpoznat talent, jeho družka Carmen. A pak tři sestry - Tanya, Irina a Kate, ta umí dávat elektrické šoky dotekem.“vysvětloval jí Carlisle, když mi zapípal mobil.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Trest - 4. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!