Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Trest - 2. část

09.10.2009 (16:45) • Soren • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1521×

„Odpusť mi.“zašeptal jsem znovu a pohladil ji po vlasech.
„Tak, výborně. Rozsudek byl vynesen a vykonán, tedy z části. Teď ji můžeš odvézt se svým Šerifem. Ten dohlédne na to, abys ji nezabil, než skončí proměna.“prohlásil Soudce a tím nás propustil ze svých spárů. Vzal jsem ji do své náruče a odnášel ji uličkou z davu. Všichni na nás zírali a v jejich pohledu bylo cosi, co jsem nenáviděl. Zírali na nás se škodolibou radostí a jejich myšlenky? Ty byly plné radosti z mého vynuceného selhání. Věděli moc dobře, jakým směrem jsem se vydal a opovrhovali jím. Bylo to tolik jiné, než znali. Zavrtěl jsem hlavou, abych vyhnal alespoň trochu jejich myšlenky z mé hlavy. Tolik jsem to nenáviděl, ale celý svůj upíří život jsem se s tím snažil učit žít. Samuel mě poplácal po zádech, ale já na něj zavrčel. Kdyby nebylo jeho, nebylo by z té dívky monstrum, jakým jsem i já sám.
„Nešahej na mě!“zavrčel jsem na něj, když jsem se ujistil, že jsme v dostatečné vzdálenosti od Soudce a jeho kumpánů.
„Uklidni se, Edwarde. Vždyť se nic tak hrozného nestalo, mohlo to skončit daleko hůř.“uklidňoval mě, ale místo toho mě rozčílil daleko víc.
„Tomuhle říkáš, že se nic tak hrozného nestalo?“zavrčel jsem. „Vždyť jsem z ní udělal monstrum, jakým jsme my! Vzal jsem jí život a kvůli čemu? No? Kvůli čemu?“křičel jsem na něj.
„Kvůli zákonům. Zákony nezměníš, Edwarde. Musíš se jim podřídit, a když odmítneš, tak musíš zaplatit. Tak to chodí.“chlácholil mě. „Vždyť nemusí mít tak špatný život, záleží jen na tobě, jak jí ho předvedeš. Vždyť to má své výhody.“usmál se a já měl chuť mu nějak ublížit.
„Radši mlč nebo se už neudržím.“zamumlal jsem a Samuel se tiše zasmál.
„Nezapomeň, co držíš v náručí.“upozornil mě, když nastupoval do soukromého letadla. Naši malou společnost nikdo nesměl vidět. Ne, nikdo nesměl vidět zmítající se dívku v bolestech. Ihned jsem vešel za ním a za pár minut jsme již vzlétli. Tu dívku, Bellu, jsem uložil na lehátko, které tam už bylo připravené a držel jsem ji za ruku. Samuel se na nás pobaveně díval a vzpomínal na svou prvně proměněnou oběť, ta postávala pár kroků za ním a sledovala ho. Jmenovala se Mariana. Mezi nimi se za ta léta vytvořilo zvláštní pouto, nechala se jím naprosto ovládat a vykonávala dobrovolně všechny jeho rozkazy. Obdivovala ho a svým způsobem i milovala. Samuel nejspíš vycítil její pohled, proto na chvíli odvrátil svůj pobavený pohled od nás a podíval se na ni. V jeho očích a v mysli se Mariana změnila, už nebyla jen řadovou upírkou, ale byla jeho upírkou, což bylo privilegium.
„Vydrž to, už za nějaký čas to pomine, slibuju.“šeptal jsem jí do ucha a držel její zmítající se tělo v klidnější poloze.
„Neslibuj, co nemůžeš ovlivnit.“ozval se Samuel a vrátil svou pozornost k Marianě. Potlačoval jsem zlobné zavrčení, až jsem ho pohřbil v sobě. Dělal jsem, že si ho nevšímám a věnoval jsem se jen Belle. Byla krásná, z její bledé pokožky se pomalu stávala pokožka mramorová a celkově se trochu měnila. Proměna postupovala, křik a vzdechy byly pravidelnější, když jsme přistávali na Aljašce. Vzal jsem ji znovu do náručí a vyskočil jsem z letadla. Na ranveji už postával Carlisle a já se k němu vydal se svěšenou hlavou, věděl jsem moc dobře, co si o takovém trestu myslí.
„Už na tebe čekáme, pojď s ní do auta.“zavelel a já ho poslechl. Styděl jsem se za sebe, nenáviděl jsem se za to, co jsem víc než kdy jindy. „Nemusíš se tolik nenávidět, synu. Neměl jsi na vybranou, snažil ses alespoň pomoci někomu jinému. Alice věděla, co se stane a byla s tím smířená, proto tam šla. S Bellou to bude trochu složitější, ale stačí, když jí nedovolíš udělat něco, co by si nikdy sama neodpustila.“řekl mi smířlivě, když jsem ji pokládal na zadní sedadlo v autě.
„Je mi líto, že ruším tak dojemnou chvilku, ale brzy se přijdu na obě podívat. Bellu musím kontrolovat v rámci tvého trestu a po Alici se mi čistě stýská.“zasmál se Samuel, když nastupoval s Marianou do vedlejšího auta. Zavrčel jsem, ale záhy mě k sobě přilákala Bella svým zasténáním. Starost o ní mě zaměstnala natolik, že jsem nemohl zaútočit na Samuela, i když bych moc rád. Během těch pár vteřin Samuel odjel i s Marianou a mně tak ušetřil nervy. Sedl jsem si za volant, Carlisle vedle mě na sedadlo spolujezdce a já se vydal směrem k našemu domu uprostřed lesů. V těchto končinách je minimum lidí a nádherná příroda plná zvěře, pro nás ideál.
„Jak si vede Alice?“zeptal jsem se po chvíli cesty, když mlčení bylo neúnosné.
„Je neuvěřitelná, chová se jako několik let starý upír. Myslím, že to je díky jejím vizím do budoucnosti. Když vidí, kam svým jednáním směřuje a nelíbí se jí to, tak hledá jinou cestu k lepšímu konci.“vyprávěl s vědeckým zaujetím.
„A daří se jí to?“zeptal jsem se ze zvědavosti.
„Oh, ano. A Edwarde, našla si svého druha během těch pár dnů.“oznámil mi suverénně.
„Cože? Jak?“vyhrkl jsem přidušeně, protože jsem to nedokázal pochopit. Byla stará jen pár dnů a dokázala toho již tolik…
„Celou její přeměnu vídala jeho tvář, viděla každý jeho krok. Bedlivě ho sledovala, a když procitla, donutila Emmetta, aby pro něj dojel. Věděla, že by to sama nezvládla. Jasper, tak se jmenuje, byl skoro na pokraji vyhladovění. Víš, má taky schopnost. Ovládá a cítí emoce všech okolo. A když cítil tu bolest svých obětí, ochromilo ho to natolik, že s tím chtěl skončit. Uvítal náš způsob života.“usmál se.
„Zajímavé.“zamumlal jsem.
„Že ano!“zavýskl nadšeně. „Když ho Emmett dovezl až domů, ihned mu vpadla do náruče. Docela nás to zarazilo, nevěděli jsme, jak zareaguje, ale překvapil nás. Objal ji pevněji a vesele se smál. Pak nám vyprávěl, že na pokraji zhroucení ji vídal ve svých představách. Tehdy nevěděl, kdo to je, ale podvědomě cítil, že ji musí najít, protože bez ní by nedokázal žít dál.“
„Takže další pár na rušení nočního klidu.“zamumlal jsem spíš pro sebe. Carlisle se rozpustile zasmál.
„To se nedá vyloučit, ale ty budeš mít o zábavu postaráno.“poukázal na Bellu.
„Bohužel.“posteskl jsem si.
„Hlavu vzhůru, synu. To zvládneme.“poplácal mě po rameni a zbytek cesty jsme byli potichu. Neměl jsem chuť mluvit, chtěl jsem poslouchat tlukot srdce, který za několik hodin utichne. Byl poklidný, jen ho kazily vzdechy bolesti.
   Konečně jsem odbočoval na vedlejší cestu k našemu domu a za pár sekund jsem se smykem zastavil. Z domu se vyrojilo několik postav a během chvíle nás obklíčili.
„Vítej doma, synu.“zašvitořila Esme a objala mě.
„Díky.“zamumlal jsem.
„Tak brácha, co jsi mi přivezl?“zasmál se Emmett.
„Tobě? Nic. Ale všem jsem přivezl starost navíc.“odpověděl jsem mu a ze zadního sedadla jsem vzal Bellu.
„Kdo to je?“zeptala se Rosalie a ve svých myšlenkách špatně skrývala žárlivost.
„Jmenuje se Bella a Soudce mi ji uložil jako trest.“odpověděl jsem jí, když jsem vcházel do domu.
„Chudinka malá.“zamumlala Esme, když jsem ji pokládal na postel v pokoji pro hosty.
„Pojďte dolů, vše vám vysvětlím.“zavelel jsem a bez čekání jsem vyrazil do jídelny, kde jsem usedl na své místo. Po chvíli se ke mně připojili ostatní.
„Tak povídej.“vybídl mě Emmett.
„Dobře. Když jsem nedokázal pomoci Alici.“začal jsem a podíval se na ni, jak sedí na druhé straně stolu a jak ji za ruku drží blonďák s jizvami.
„Dokázal jsi mi pomoci. Umožnil jsi mi tak najít Jaspera a celou rodinu. To jsem nikdy neměla a strašně se mi to líbí.“usmála se Alice a stiskla pevněji Jasperovi ruku.
‚Vážně se na tebe nezlobím, ba naopak jsem ti vděčná. Pokusil ses mi pomoct a i to se cenní.‘řekla mi v myšlenkách a já se na ni vděčně usmál.
„Tak pak mě vzal Samuel k Soudci pro Severní Ameriku. Trošku jsme se nepohodli, ale nemohl si dovolit plýtvat se životy. Proto jsem musel stvořit nového upíra za zmařený život Williama. Vybral tuto dívku, jmenuje se Bella a než jsem ji proměnil, nedokázal jsem jí číst myšlenky. Prý má nějakou schopnost, ale doufám, že po přeměně jí myšlenky budu moct přečíst. Jinak její výchova bude problematická.“vypověděl jsem.
„Já ti pomůžu, cítím její emoce. Navíc mám zkušenosti s novorozenými.“ozval se Jasper a já se mu pečlivěji podíval do myšlenek, ve kterých se vyrojily vzpomínky. Byly plné násilí a nenávisti, avšak pár pevnějších vazeb se tam také našlo.
„Jižní války?“zeptal jsem se tiše.
Jasper jen přikývl a dál mlčel, protože vzpomínal na ty časy. Alice tu změnu jeho nálady vycítila, už za ten krátký čas byli k sobě víc připoutáni než kdy dřív, a pohladila ho po tváři.
„Už je to pryč a nikdy se to nevrátí.“zašeptala k němu a úzkostně na něj pohlédla. Změna její nálady ho vytrhla ze vzpomínání a povzbudivě se na ni usmál.
„Díky Jaspere za nabídku, doufám, že nebude potřeba, ale je lepší mít zálohu. Můj trest je tedy ona, mám ji vycvičit, rozvést její talent a pak ji přivést ukázat. Navíc Samuel na nás má dohlédnout, abych ji nezabil. A propos Samuel se zajímá i o tebe, Alice. Chce tě brzy navštívit.“dodal jsem a Alice se široce usmála.
„Brzy přijde a utře nos.“mrkla na mě.
„To je dobře.“usmál jsem se na ni.
„Jinak Bella se probudí do nového života za čtyřicet hodin. Nic jiného zatím nevidím.“oznámila mi a pousmála se, protože i viděla, jak úchvatně bude vypadat.
„Fajn, alespoň něco už víme.“pousmál jsem se. „Sleduj ji prosím. Třeba něco uvidíš, co bude chtít udělat, až se vzbudí.“
„Dobře, máš to mít. A teď vidím, že už nemáte nic na probrání, tak my jdeme na lov.“slíbila a ihned se zvedla k odchodu. Jasper se v tu chvíli též postavil a během chvilky vyběhli ven.
„Měl jsi pravdu, jsou vážně neuvěřitelně spojeni.“prohlásil jsem, jakmile odešli.
„Já vím.“usmál se. „Teď když mě omluvíte, tak musím do nemocnice. Mám noční.“oznámil nám a šel si nahoru pro věci.
„No a my jdeme trošku vykácet les.“zasmál se Emmett a vytáhl Rose k sobě do medvědího objetí. Trošku se od něj odtáhla a v tu chvíli zavrčel.
„Klid, hřebče.“zasmála se. „Radši si mě chyť.“zavolala a vyběhla ven do tmy. Po chvilce Carlisle sešel dolů i se svým černým kufříkem, políbil se s Esme a vyšel ke svému autu. A v tu chvíli jsme s Esme osaměli.
„Nebudeš se na mě zlobit, když ti nebudu dělat společnost?“zeptala se mě opatrně. „Potřebovala bych dodělat jeden návrh domu.“dodala.
„Samozřejmě, že mi to vadit nebude. Chtěl jsem si o ní vyhledat nějaké informace.“odpověděl jsem jí a usmál se, když pokojně odcházela k sobě do pracovny. Usedl jsem ke stolu s notebookem, který jsme si upravili pro naše potřeby. Zapnul jsem ho jediným dotekem a chvíli počkal, než naběhl. Připojil jsem se na internet a na googlu jsem zadal jméno Isabella Swan. Ihned mi naběhl seznam výsledků, kde se již psalo o jejím zmizením. 

Isabella Swan, další oběť sériového vraha?
   Osmnáctiletá Isabella zmizela ze svého domova v pátek 13.10. Dle výpovědi kamarádů byla pozvána na místní večírek, avšak měla od otčíma zakázáno se ho účastnit. „Nezvládla hlídání svého mladšího bratra, o které jsme ji požádali, a málem se stalo neštěstí. Proto jsem jí zakázal jít na ten večírek. Tušil jsem, že mě za to bude nenávidět, koneckonců byla v pubertě, ale nenapadlo mě, že by mohla utéct.“vypověděl Phill Dwyer, otčím nezvěstné. Její matka se zhroutila, když ji nenašla ráno v její posteli a byla hospitalizována ve zdejší nemocnici. 
   Zmizení Isabelly v tento čas dává místo spekulacím, kam se poděla. „Nepřichází v úvahu, že by utekla z domova. Její matka pro ni byla nejlepší přítelkyní, říkaly si naprosto vše, mezi nimi nebylo tajemství. Volali jsme všem jejím přátelům, ale nikdo ji neviděl ani na ten večírek přijít.“vyznal se Phill. Takže pan Phill Dwyer vyvrací možnost útěku z domova, tak kam se poděla? Naskýtá se i otázka, zda nezkřížila cestu sériovému vrahovi, který se vyskytl ve vedlejším městě. Ten má již na svém kontě deset obětí v rozličném věku, avšak s podobnými rysy. Vždy byly ženského pohlaví s hnědými vlasy a s hnědýma očima, kterými disponovala i naše zmizelá Isabella. Avšak rozdíl mezi Isabellou a ostatními oběťmi je v tom, že těla mrtvých žen byla další den ohlášena na policii přímo vrahem. Tělo Isabelly se stále ještě nenašlo, takže zbývá jen věřit, že někde stále žije a vrátí se brzy domů. „Prosím, kdyby naši Bellu někdo viděl, nechť nám dá vědět na telefon 800 345 543. Ten, kdo nás přivede na správnou stopu k ní, dostane samozřejmě odměnu. Nenechte její matku a zbytek rodiny se tak trápit, zda ji ještě někdy uvidíme. A pokud toto čte Bella, vrať se, prosím, domů, holčičko. Nebudeme se na tebe zlobit, jen se vrať.“zakončil interview Phill Dwyer.

Tak sériový vrah, to by na náš druh nesedělo, na nás by se spíš hodilo označení masový vrah. Docela mě zasáhlo, co jsem způsobil. V hloubi duše jsem doufal, že byla osamělá s malou rodinou, která ani nezaznamená, že zmizela z jejich životů. Ta naivní představa zmizela po pár slovech tohoto článku, uvědomil jsem si, že to tak není a svým činem jsem ublížil více lidem, než jsem si přál. Kéž bych viděl, jak Bella psala, mohl bych alespoň poslat dopis jejím jménem k nim domů. Možná až se probere, teď ji nemohu opustit, abych se k nim vloupal pro vzorek jejího rukopisu. Co by na to řekl Carlisle? Nadšený by z toho asi nebyl, jak ho znám. V té chvíli mi zavrněl mobil v kapse. Ihned jsem ho zvedl a zaposlouchal se do hlasu Alice.
„Ani na to nemysli, v jejím pokoji bude její otčím a nezvládl by ses z toho vykecat. Ihned by tě podezříval a vyhlásil by pátrání, až by tě i s Bellou našel. Vymyslíme jiný plán, lepší než byl tenhle.“vyhrkla.
„Dobře. Jen jsem o tom přemýšlel, nechtěl jsem to teď hned udělat.“vymlouval jsem se.
„Já vím, ale musela jsem ti to říct teď, než jsi to mohl v nestřežené chvíli udělat. Teď jsi můj bratr, tak tě musím taky hlídat.“zasmála se a zavěsila.

Autor: Soren (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Trest - 2. část: