Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Trest - 1. část

Trest - 1. částPřináším Vám svou novou a rozepsanou povídku. Je inspirována seriálem True blood a na tomto díle je to hodně znát, avšak v dalších dílech už se budu lišit...
Volturiovi udržují svět upírů v tajnosti, ale sami to nezvládají, proto vložili určité pravomoce do rukou tzv. Šerifů. Šerif ovládá určitou oblast a dohlíží v ní na dodržování upířích zákonů. Pokud je někdo poruší, je odveden k Soudci, který rozhodne o jeho dalším osudu. A přesně to se stane Edwardu Cullenovi. Edward se prohřešil proti zákonu a musí být souzen...
Takže teď už mi zbývá jen popřát Vám, aby se Vám povídka dobře četla a líbila. Tento díl se jmenuje ODPUSŤ MI... A ještě chci upozornit, že i když už vím, kudy se chci v psaní Trestu ubírat, tak nemůžu zaručit pravidelné přidávání částí... Začala mi škola a s ní i další povinnosti... Takže buďte prosím trpěliví...

   Stál jsem na tom parkovišti, díval se okolo sebe a poslouchal myšlenky ostatních. Většina se točila jenom kolem něho. Nad námi, na korbě jednoho z aut, seděl ve svém mohutném křesle on. Díval se na všechny s opovržením a v ruce si pohrával se svým mini počítačem.
„Idiote, tos nemohl počkat, než zajde slunce?“rozkřikl se Soudce na jednoho mladíka s kajícným pohledem. „Bratři a sestry, co s ním uděláme? Prohřešil se proti nejdůležitějšímu pravidlu, prozradil naši identitu před člověkem, kterého ani nemínil proměnit.“pokračoval otevřeně, ale jeho myšlenky jasně ukazovaly, že už je rozhodnut, jak s ním naloží. „Ten člověk je zde.“oznámil jim a mávl rukou k malé holčičce, která se válela v prachu parkoviště. Jakmile ji všichni spatřili, změnili se v hlučné stádo, jak na ni, chudinku, pořvávali nadávky. Dívenka začala vzlykat a třást se, jak se k ní dostávaly nesnášenlivé pokřiky okolo stojících upírů. „Ticho!“okřikl je Soudce a hluk utichl. „A ty! Slyš můj rozsudek.“ukázal na obviněného. „Jako trest ti ukládám, že ji vysaješ a zabiješ. Je moc malá, aby byla jednou z nás.“rozkázal a mladík zavrtěl záporně hlavou.
„K tomu mě nedonutíš, Soudče. Vím, že jsem se provinil, ale nemůžu zabít svou sestru.“odpověděl mu.
„Ale můžeš a taky to uděláš!“zavrčel na něj Soudce a mávnul rukou k Seleně a Anně, jeho pomocnicím. Anna okamžitě chytla mladíka a přitáhla ho blíže k dívce, která se krčila v prachu štěrku a popotahovala. Selena chytla dívku a ostrým nožem jí prořízla kousek kůže. V tu chvíli se scéna změnila, všechny rudé oči se zaměřily na tu dívenku a já jí chtěl pomoc, ochránit ji před nimi, ale v tom mi bránila moje stráž. „Nikdo se jí nedotkne, kromě zde přítomného Thomase!“zavelel a tím přiměl ostatní upíry se trochu uklidnit. Rudé oči všech ale byly stále lačné. Mladík, Thomas, se snažil její vůni krve odolat, ale nedokázal to, na to byl příliš mladý. Vrhnul se na ni a prokousl její jemnou kůži na krku. Pil a nemohl si pomoci, nedokázal se odtrhnout. Dokázal se odtrhnout, až když vstřebal poslední kapku její blahodárné krve. Jakmile to udělal, pohlédl na její nehybné tělo a zaúpěl.
„Odpusť mi.“zašeptal a pohladil její světlé vlásky. Pak vzhlédl k Soudci a jeho pohled byl plný nenávisti, což tu bylo nebezpečné.
„Výborně. Svůj trest jsi složil, zabil jsi jediného člověka, který tě viděl a tím smazal důkazy. Můžeš jít.“oznámil mu blahosklonně Soudce. Pak se otočil k ostatním a prohlásil, „Rozsudek byl vynesen a vykonán. Přelíčení je u konce.“ Tím se strhl potlesk a křik okolo stojících upírů. „Přistupme k dalšímu případu. Ano, toto bude zajímavé. Samuel Becket, šerif třinácté oblasti.“
   „Soudče.“oslovil ho Samuel a pokýval hlavou.
„Dobře tedy, přiveďte vraha.“rozkázal Soudce a má stráž mě vtáhla do víru dění. Dotáhla mě až do kruhu upírů, kde mě povalila na zem a strhla ze mě bundu. Zaprášený jsem vstal a pohlédl k soudci. „Tak, Edward Cullen, vrah vyšší bytosti.“oznámil všem kolem.
„Soudče.“zamumlal jsem i já. A jeho zkoumavé oči se mi zabořily do tváře. Pozorně si mě prohlížel a zkoumal.
„Tak toto je upír, který zabíjel, aby ochránil člověka.“odfrkl si. „Porušil jsi základní pravidlo i lidí, nejenom nás. Navíc v kritické době našeho druhu, kdy náš počet klesl díky válkám a hlouposti.“oznámil mi.
„Ano, ale William porušil pravidlo první. Věděl moc dobře, že ta dívka je pod mou ochranou, a i přesto ji chtěl zabít a pít z ní.“ozval jsem se.
„Člověk, jak nepodstatné. Lidé jsou zabíjeni každý den a chrání je snad někdo?“odfrkl si. „Ne.“odpověděl si sám.
„Okrádal Samuela.“ozval jsem se.
„Šerife?“oslovil ho Soudce a v očích se mu objevil hluboký zájem.
Samuel přišel blíž ke mně a hrdě vedle mě zůstal stát. „Ano Soudče, William byl zloděj a lhář. Škodil mému podniku.“
„Ta část o podniku je vážný přečin.“zamumlal Soudce.
„A ta dívka ho pomohla odhalit. Samueli?“otočil jsem se k němu, musel přeci začít mluvit.
„To by mě zajímalo, jak to dokázala, když ty umíš číst myšlenky.“nadhodil Soudce.
„Ta dívka měla za svého lidství ještě plně nerozvinutý talent. Viděla do budoucnosti lidí, jak se rozhodnou. Myšlenky si mohou chránit, nemyslí na to, ale budoucnost chránit tak dobře nemohou. Proto jsem ji k sobě povolal, byla a i za upírského života bude velmi cenná. Viděla, jak se jedna dívka rozhodla vzít moje peníze a jak je dává Williamovi.“zavzpomínal Samuel.
„Lidé tu jsou od toho, aby nám sloužili. V tom je jejich jediná hodnota.“zasmál se Soudce.
„Někteří z nás si to nemyslí.“zamumlal jsem a tím jsem rozzlobil Soudce.
„Zpochybňuješ moji autoritu? Já jsem Soudce a já tu mám hlavní slovo.“zavrčel. „Já byl vyškolen inkvizicí a byl jsem vyvolen nejvyšším vykonavatelem práva nad každým upírem v Severní Americe. Já mám tvůj život ve svých rukou, tak prokaž úctu.“
Chtěl jsem něco namítnout, ale Samuel mě zadržel.
„Edwarde.“okřikl mě tiše Samuel a já ztichl. Sklonil jsem hlavu a snažil se uklidnit. Ani jsem si nevšiml hluku okolo nás, davem to šumělo.
„No, nenudil jsi mě, to ti musím přičíst k dobru. A zdáš se být oddaný svému Šerifovi.“zamyslel se.
„Ano, když na to přijde, je.“odpověděl Samuel tichým hlasem.
„A k tomu všemu máš skvělé nadání, čtenář myšlenek.“zamyslel se.
„Stejně tak váš dar, Soudče. Cítit pravdu je velice užitečné.“ozval jsem se znovu a do hlasu jsem si nepouštěl rozhořčení z předešlé debaty.
„To ano. Ale dost o mně. Vraťme se k tobě. Zabití jednoho z nás je vážně provinění v této chvíli, kdy je náš druh ohrožen hloupostí.“poslední větu zavrčel. „Avšak okrádání vlastního šerifa je přečin též. Zajímavá situace, za kterou je trestem stoleté vězení o hladu, kdy začneš pomalu šílet. Ale rád bych byl kreativnější.“zamumlal a přemýšlel, co se mnou bude dál. „Vím, že tvůj příběh je pravdivý, ale to nic nemění na tom, že jsi zabil vyšší bytost. William byl o mnoho let starší než ty. Navíc nemáš žádné doupě, raději se stýkáš s lidmi a tajíš jim svou upíří podstatu. Zdá se, že jsi zapomněl, jaké to je být upírem. Proto nám, Edwarde Cullene, dlužíš život upíra.“ Jakmile to dořekl, tleskl a Selene přijela se starším autem. Anna otevřela kufr a z něj vytáhla dívku. Viděl jsem z ní jen tmavě hnědé vlasy, bílou kůži a modré květinové šaty. Pohodily ji do štěrku a ona zakvílela. Zvedla hlavu, a když viděla naše shromáždění, roztřásla se.
   „Panebože, prosím, pomoz mi. Ať se mi to jen zdá.“mumlala si pro sebe.
„Toto není sen, toto je realita, kde ti nikdo nepomůže.“oslovil ji Soudce a obrátil pozornost ke mně. „Zatím jsi nestvořil ještě žádného upíra, dle záznamů.“zamyslel se. „Proto tuto dívku proměníš, ona je tvůj trest. Vycvičíš ji, je talentovaná, jak brzy poznáš. A pak, až tě zavoláme, nám ji přivedeš ukázat.“
„To mě radši pohoď do vězení, půjdu dobrovolně.“vykřikl jsem. Příčilo se mi pomyšlení, že bych vzal této mladé dívce život. Navíc bych zklamal Carlislea, který se už i tak stará o nový přírůstek do rodiny. Její hnědé oči sklouzávaly z upíra na upíra, až se zastavily na mně.
„Pohleď na svého stvořitele.“oznámil jí Soudce, když si všiml jejího pohledu.
„Stvořitele?“zašeptala a strach jí třásl hlasem i tělem. „Prosím, neubližujte mi, dneska poprvé jsem se dostala ven po setmění. Otčím mě nikam nepouští. Teď to bylo vážně poprvé, chtěla jsem jít jen na večírek k Mikovi.“drmolila. „Když mě necháš jít, nikomu to neřeknu. Nikdo se nic nedozví, slibuju.“mumlala a svírala mou nohu.
Stál jsem nad ní a díval se jí do vystrašené tváře. Z jejích krásných čokoládových očí začaly stékat slzy. Každá slza byla jako hřebík do mrtvého srdce, každá myšlenka na můj trest pálila, jako by byla žhavým uhlíkem.
„Nech ji odejít, neberme jí život. Jestli chceš někoho mučit, tak muč mě.“vykřikl jsem náhle a bez rozmyslu.
„Víš moc dobře, že to nejde. Ona je tvůj trest. A jestli chceš vidět, jak vypadá mučení, mohu to zařídit.“oznámil mi a přitom nás bedlivě sledoval.
„Špatně jsem se vyjádřil.“zamumlal jsem rozpačitě.
„Tak už přestaň otálet! Lidé jsou jako stádo, tupé stádo ovcí, které nedokáže cítit takovou bolest jako my. Teprve přeměna je pro ně to nejbolestivější, co za život zažijou. A pak samozřejmě smrt. Dvě velké bolesti ohraničují náš život, s trochou štěstí pozná jen jednu z nich.“rozkřikl se ze začátku, pak sklouznul k zamyšlenému tónu. „Anno, Selene, připravte se ho od ní odtrhnout, když bude třeba.“rozkázal svým pomocnicím, které si stouply za mě do pozoru.
Klekl jsem si k té dívce a zadíval jsem se jí do očí, topil jsem se v nich a doufal jsem, že ona taky, protože jsem jí nedokázal číst myšlenky. Vypadalo to, jako by žádné neměla.
„Nikdy jsem v Boha nevěřila a nevím, zda v něj dokáži věřit i teď, ale vím, že jsem slušná dívka.“mumlala pro sebe.
„Já ti věřím.“odpověděl jsem jí. „Jak se jmenuješ?“zeptal jsem se jí.
„Isabella Swan, ale maminka mi vždycky říkala Bella.“odpověděla mi a vrátila se ke svému mumlání.
„Oh, chováte se jako hrdličky.“vysmál se nám. „Ale pěkně mě nudíte, proveď to už! Kousni ji!“rozkázal a já jako odpověď jsem jen zavrčel.
„Prosím, ne. Prosím.“prosila, ale já se ji snažil neslyšet.
„Odpusť mi to.“zašeptal jsem a chytl ji do svého ledového náručí. Trochu se otřásla a začala se vzpírat, ale já nepovolil. Odhrnul jsem jí vlasy z krku a zakousl se do její krční tepny, která mě k sobě svým pohybem přímo volala. Bella, jak se mi představila, vykřikla bolestí. Ale já ji nedokázal plně vnímat, byl jsem v jiném světě, byl jsem v rauši, její krev mi dodala pocit extáze. Byla neskonale lahodná a já si mohl užít ten pocit po nekonečných desetiletích. Celá desetiletí jsem si to odpíral, odolával jsem tomu a úplně zbytečně. Jediný rozkaz vše změnil. Pil jsem tu blahodárnou tekutinu dál a vychutnával si ji, ale najednou mi její zdroj zmizel z úst. Anna se Selenou mě od ní odtrhly a držely mě pevně pár metrů od ní dál. Kroutil jsem se jim, chtěl jsem ještě.
„Edwarde!“okřikl mě Soudce a já se vzpamatoval. Přestal jsem se vzpínat a zůstal jsem stát. Pomocnice mě pustily a já poklekl u Belly. Ta se začala zmítat v křečích, jak můj jed prostupoval jejím tělem. Její proměna započala. Konečně jsem si plně uvědomil, co jsem provedl. Kvůli jedinému životu, který jsem se pokusil zachránit a selhal jsem, jsem zničil další. Nenáviděl jsem se za to a zároveň se bál, co na to řekne má rodina.
„Odpusť mi.“zašeptal jsem znovu a pohladil ji po vlasech.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Trest - 1. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!