Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Toskánské prázdniny - 8. kapitola

Jasper


Toskánské prázdniny - 8. kapitolaOficiálně první, romantické rande...

 

Bella

Hned, jak jsem ráno vstala a zkulturnila se, za dveřmi na mě vybafla Lucía. Netvářila se moc vlídně, takže jsem očekávala, že jsem třeba zapomněla vyplenit růže nebo srovnat, narovnat a urovnat dalších milion věcí, co to v tomhle baráku potřebovaly.

„Máš padáka,“ oznámila. Téhle věty se bojí snad každý zaměstnaný člověk, co ty peníze potřebuje, a ví, že trh práce je značně omezený. Vydechla jsem prudce, jako kdyby mě právě nakopla.

„Jak padáka? Co jsem udělala? Jestli jde o ten koberec, tak to se mi tam vylilo omylem,“ začala jsem smlouvat a pekelně lhala. To ten parchant! Jo, nechal mě vyhodit a nejspíš ještě někoho pověřil, aby mě odvezl na druhou stranu Itálie nebo na Sicílii a doufá, že mě tam sežehne Etna. A přitom to bylo v noci tak pěkné. Víc, než pěkné. Křehké srdce romantické dívky plesalo, když jsem mu spala u boku s hlavou mezi jeho paží a žebry.

„Neboj. Už máš na účtu tučné odstupné,“ řekla otráveně.

„Ten hajzl,“ zamumlala jsem a oči mě pálily. Cítila jsem se zrazená, asi jako kdyby mě právě prodali za třicet stříbrných. „Kdy se mám vystěhovat?“ chtěla jsem vědět, ať to mám za sebou, i když se mi z toho luxusního pokoje absolutně nechtělo.

„Kam?“

„No, pryč.“ Lucía pozdvihla obočí.

„Ty s ním máš domluvený i pokoj?“ zeptala se a já potřepala hlavou, jak jsem vůbec nevěděla, o co kráčí.

„S kým?“

„S Edwardem,“ odpověděla a mně ta její závist, co jí odkapávala z hlasu, konečně zapadla na správné místo.

„Já s ním nic domluveného nemám,“ opáčila jsem zmateně.

„To se mě už netýká. Já jen vím, že tu ode dneška bydlíš, ale ne jako zaměstnanec, ale jako jeho host,“ odpověděla a klapala s podpatky pryč. To bylo stručné. Zavřela jsem za sebou dveře a stupeň mojí zmatenosti se nijak neměnil. Takže teď tu jsem za vydržovanou milenku? Rozhlédla jsem se po tom překrásném pokoji a na balkóně po přilehlých pozemcích. No, s tím osudem se smířím. Ovšem smiřovala bych se s tím lépe, kdybychom spolu oficiálně chodili nebo něco na ten způsob. Ale tohle jsou prázdniny v Itálii. S nikým tu nemůžu oficiálně chodit, protože se za měsíc a půl vrátím zpátky do Ameriky a Edwarda tu nechám i s jeho dokonalým, voňavým tělem a saténovými přikrývkami.

Když mě vyhodili, měla jsem vážně spoustu volného času. Tím se totiž přede mnou opět rozprostíraly prázdniny s hlavním heslem nic nedělání. Ať si tvrdí, kdo chce, co chce, tak takové jsou nejlepší. Od toho se to jmenuje prázdniny. Jediné dva měsíce v roce, kdy mě nikdo neotravuje s indexem a zápočty.

A tak jsem si ještě lehla a spala do dvanácti. Jaký hřích. Potom jsem se sáhodlouze sprchovala, a když mi dopadal proud na hlavu, přemýšlela jsem o Edwardovi a o tom, co teď mezi sebou máme – co mezi sebou budeme mít, když nic vážného nepřipadalo v úvahu.

Asi by se mu nelíbilo, kdybych mu na konci prázdnin řekla – Tak čau, miláčku. Uvidíme se příští rok.

Kromě toho se to nelíbilo ani mně. Nejradši bych si zabalila pana úžasňáka do kufru a nechala ho naložit do letadla. Doma bych si ho pěkně vybalila a posadila na postel, kde by se vyjímal nejlépe.

Po sprše jsem se vypravila ke stájím s dekou a knihou. Upřímně řečeno mi začínal šíleně chybět internet, ale dala jsem si slib, že bez něj ty dva měsíce vydržím a nebudu ho vyhledávat. Jistě, že to bez něj vydržím. Co jsem, abych to nezvládla?

„Alejandro, nevíš heslo k wifině?“ zeptala jsem se, když jsem ho potkala s tím černým hřebcem, kterého někam táhl.

„Už si ho nepamatuju,“ odpověděl a vyšvihl se zkušeně na toho koně. „Kromě toho – užívej si Toskánsko, když už jsi tady, a kašli na internet,“ dodal vševědoucně.

Mávnul na mě a už si to rázoval po hřbetu kopce neznámo kam. Tak to děkuju.

Rozprostřela jsem si na pěkném místě deku a padla na ni. Ještě jsem se namazala sto dvacítkou s obrázky krokodýlů a berušek, protože jsem už byla spálená dost. V hlavě mi hned začala znít skladba z Pařby v Las Vegas. Ovšem já si to po chvíli zpěvu trochu poupravila a nutno dodat, že v básnění nevynikám, i když to určitě tuhle na balkóně poznat nebylo.

„O čem snívá Bella, když se do spánku pohrouží? O tom jak se na Edwarda vrhá v jeho sexy trenkách kočičích. Netrap si svou zrzavou hlavičku, hned odvedu si tě do svého pelíšku, a potom si svléknu svoji modrou košilku a vášnivě tě obejmu. Edwá, Edwá, Edwy, Ed, Ed, Ed, Ed, Edwárdé… Ale jestli mě zase naštveš, pak nezbývá, než křiknout – táhni!“ krákorala jsem nahlas. Ještě, že je teď bůhví kde a neslyší mě. Nejspíš by se pobavil, zatímco já bych se propadla do země, protože neaspiruji na hlavní hvězdu talentové soutěže. Možná už jen to prznění jeho majestátního jména by se mu nezamlouvalo.

 

Na tom slunci jsem samozřejmě usnula, což je jedna ze složek receptu na super rakovinu. Snad mě ta sto dvacítka ochránila. Měla by, když je pro batolata.

Zvedla jsem se na lokti a ucítila, jak mi něco sjelo ze zad. Sebrala jsem to vedle svého levého boku a zjistila, že to je obálka s mým, elegantně nadepsaným, jménem. Hned mi bylo jasné, kdo to psal, protože takové písmo vídám maximálně tak na dopisech od něj a v historických velkofilmech. Jsem zvědavá, kdy ho tyhle psaníčka přestanou bavit.

 

Drahá Bello, omluv mě, že ses dnes ráno neprobudila vedle mě, ale zachraňoval jsem kočku zpod kombajnu nebo traktoru. Pokud mi to neuvěříš, tak druhá možnost je, že jsem měl prostě jen moc práce. Přijmi, prosím, padáka z práce a pozvání na večeři dnes v deset hodin. Čekej tradičně u kašny, kde tě vyzvedne auto. Tvůj bývalý šéf Edward Cullen.

 

Myslím, že si založím sbírku vzkazů od Edwarda Cullena. Jeden na pěst víc, než druhý. No, fajn. Uznávám, že tenhle mě docela potěšil – že se vůbec obtěžoval omluvit kvůli tomu, že se mnou netrávil ranní probuzení. Ono zase nebylo o co stát, protože po ránu jsem vypadala jako každý normální člověk - příšerně. A jeho výmluva – měl jsem prostě jen moc práce – není jako u některých, co si nic lepšího nedokážou vymyslet, protože když se podívám kolem na ty stovky akrů, co mu tu patří, a obrovské sídlo, se tomu nedivím. Někde na provoz brát musí. To mi připomíná, že bych se ho mohla zeptat, jen tak mezi námi děvčaty, kde k tomu přišel v jeho letech. Vždyť vypadá na středoškoláka, když se na mě podívá tím svým roztomilým pohledem a zlatýma očima zpod dlouhých řas. No, pak zase byly chvíle, kdy z něj vyzařovala taková autorita, asi jako z profesora filozofie ošlehaného životem, který má doma tucet červených diplomů a v každé situaci si umí poradit. Byla to komplikovaná osobnost, ten Edward Cullen. Něžný, roztomilý a hříšně sexy zároveň uměl být jen on.

A tak zase začal ten kolotoč kolem schůzky s chlapem, co se vám líbí. V koupelně jsem byla zavřená pěkně dlouho, i když jsem se nějak extra nemalovala, protože v tomhle vedru bych se roztekla.

Ale to největší překvapení čekalo na mojí posteli. Když už jsem přemýšlela, co si ale vezmu na sebe, když vůbec nevím, co bude, zachránila mě velká, stříbrná krabice ovázaná modrou stuhou. Odklopila jsem víko a odkryla papír s logem Valentina. No, to si dělá legraci.

S otevřenou pusou dokořán jsem opatrně zvedla do vzduchu dlouhé černé šaty bez zad a s ne zrovna skromným výstřihem vepředu. Vlastně jsem se obávala, že byl až do pasu. Když mi lesklá látka klouzala mezi prsty, myslela jsem, že odpadnu blahem. Taky jsem myslela na to, jak mi z toho vypadnou prsa, ale to se zvládne.

Jo, mám nálepku vydržované milenky. Nebo se taky hodí zlatokopka. Ale pozor! Já se s ním vyspala už, když jsem ještě nevěděla, že to je ten Edward Cullen, co má – měl – lustr z doby Orleánské. Tím pádem si můžu vydechnout, protože i on teď dobře ví, že jsem v něm našla zalíbení už předtím a nejsem tu kvůli hromadě eur, co jsem plánovala uložit v Gringottově bance.

Hodila jsem ty šaty nadšeně na sebe a nemohla se na ně v zrcadle vynadívat. Udělala jsem si na hlavě culík kvůli těm zádům a přikývla si pro sebe. Ale to si musím teď vzít podpatky. No, to je skvělé. Možná by se pod tím ty černé Vansky ztratily… Ne, neztratily. Padej si pro jehly!

 

Přesně, jak řekl – v deset stál u kašny Aston Martin a mně zase padala dolní čelist k zemi, když jsem slintala nad tou naleštěnou nádherou. Že mě to vůbec ještě překvapuje.

Edward z něho vystoupil, a když mi zapíchnul vážně velmi nenápadně oči do výstřihu, myslím, že padala čelist jemu. Vytřeštil oči a změřil si mě od hlavy až k patě. Pohodila jsem culíkem asi jako kůň ohonem a nervózně se usmála.

„Bello… Radši nic,“ uzavřel to nakonec a stisknul rty k sobě, když se usmál. To bylo co?

Obešel auto, a tak mi odhalil svůj černý smoking, a já už vážně odpadávala. Bože, ten chlap byl dokonalý. To ani nebylo možné, aby něco takového vážně chodilo po zemském povrchu.

Nahnul se a políbil mě ledovými rty na tvář. Do tváří se mi z toho zdánlivě nevinného polibku nahrnula krev, a to už jsme spolu dělali zajímavější věci.

„Sluší ti to,“ pochválil moje vzezření a já se začervenala ještě víc. Proč ale? Vždyť jsem na něj pořád ječela a on občas taky ječel na mě, spali jsme spolu, on udělal několikrát mě, já jeho, a teď se tu červenám jako jahoda, jen když mi řekne, že mi to sluší. Mám podivný žebříček hodnot.

„Tobě taky,“ hlesla jsem tiše a divila se, že se mi neláme hlas. Proboha, seber se trochu. Tohle je vaše první oficiální rande, kdy znáte svá jména, tak se chovej.

„Prosím,“ pobídl mě do auta a já nemotorně padla na sedadlo. V šatech od Valentina ale nemůžu padat jako jablko ze stromu. No, pozdě.

Edward se usadil vedle mě a znovu po mně potěšeně přeběhl pohledem. Dělalo mi to dobře. Potom vystartoval z cesty vysypané bílými kamínky a já slyšela, jak z nich sprška dopadla na zadní sklo. Objel kašnu v tom velkém kruhu a zastavil zase na místě, kde předtím. Zmateně jsem zírala před sebe, protože to byl asi konec výletu, když dokonce vystoupil z auta a šel mi zase otevřít dveře.

Podal mi ruku a já ji přijala. No, když jsem se postavila na nohy, začínala jsem pěnit.

„Co?“ chtěla jsem vědět, protože on přes rameno zamknul auto a vedl mě za ruku beze slova po schodech zpátky do domu. Před dveřmi se zastavil a obrátil mě k sobě čelem.

„Vítej, Isabello Swanová, v mém domě. Jmenuji se Edward Cullen,“ začal od začátku zdvořile s tím jeho básnickým, tichým hlasem a jemným úsměvem.

„Děkuji,“ opáčila jsem mile a neodolala debilnímu úsměvu, když jsem se koukala do té jeho božské tváře.

„Mohu tě tedy pozvat oficiálně na večeři?“ zeptal se a já přikývla. Mám dojem, že teď bych mu odkývala všechno na světě.

Budeš matkou mých dětí?

Beze všeho.

Proběhneš nahá vesnicí?

Jak si přeješ.

Vezmeš si mě?

Tak určitě.

Oholíš si hlavu?

Tak to počkej… To si musím rozmyslet.

Vedl mě za ruku do domu a přitom se pořád díval na mě a já na něj. Doslova jsme se topili v očích toho druhého. Tohle je jak z pohádky. On je nádherný princ, co bere na bál svoji vyvolenou, která svými úchvatnými šaty předčila všechny přítomné. Když se přeneseme do reality, tak Itálie není monarchie a nikdo jiný kromě mě tu šaty nemá.

Normálně nejsem na romantiku, ale když jsem ji s ním teď ochutnala, chci ji ještě ve větší koncentraci.

Stoupali jsme po schodech až na střechu, kde čekal malý stůl se svíčkami a jídlem pod stříbrným poklopem. Takové klišé a přesto jsem se tetelila jako dítě pod vánočním stromečkem.

Edward mi odsunul židli a já si přidržela dvě úzké části výstřihu na hrudi, aby tu dneska nic nevypadávalo. Usadila jsem se a on si sedl naproti mně s chlapeckým, pokřiveným úsměvem. No, do kolen z toho jít nesmím, protože by mi ty prsa vážně vypadly, takže se spokojím se skromným slintáním do ubrousku.

„Špenátové tortelliny,“ oznámil Edward pyšně, jako kdyby je vařil sám, o čemž dost silně pochybuju, protože to vypadalo celkem lákavě.

„Tak to ses trefil. Miluju špenát,“ zaradovala jsem se, i když mi vrtalo hlavou, jak to ví. Před pár dny jsem skákala jako pomatená v kuchyni, když přivezli čerstvý špenát, ale u toho vážně nebyl. To bych si snad pamatovala, že se tam potloukal. Hned jsem si to jako nenažraná přivlastňovala na svůj talíř.

„Dáš si taky?“ zeptala jsem se, když jsem viděla, že se k tomu zrovna dvakrát nemá. Nabral si sběračkou asi osm malých kousků plněných těstovin a tvářil se, jako kdyby to bylo pět chodů. No, jo. Je deset hodin a on má to šlachovité, perfektní tělo, které si musí nějak udržovat. Nejspíš je to pro něj po páté večer zakázané. Dieta jedna.

„Když už víme svá jména, tak odkud jsi, Bello?“

„Z Ameriky,“ odpověděla jsem huhlavě, protože jsem byla zaměstnaná těmi snovými těstovinami.

„Vážně? Neříkej. A těch padesát států… To si mám rozpočítat?“ opáčil. Ten je dneska nějaký výřečný.

„Žádný sarkasmus u večeře,“ zamumlala jsem.

„Dobře, rozpočítám to. Enten týky…,“ zašeptal do ztracena s přimhouřenýma očima. „A vyšlo to na Forks,“ oznámil vítězně a specifikoval to dokonce na město. Zakuckala jsem s vytřeštěnýma očima.

„Jak to víš?“

„Že bys byla můj bývalý zaměstnanec a já to měl v papírech?“ odpověděl naprosto rozumně. A já tu vyšiluju.

„No, to je taky pravda,“ hlesla jsem zahanbeně.

„Bello, věř mi, že nejsem úchyl a mám tě rád,“ osvětlil mi radši a já se usmála na celá ústa. Edward uhnul pohledem k nebi a stisknul rty do tenké linky, jak se snažil nesmát. „Ten špenát…“ Bouchla jsem se do čela a ústa okamžitě zaklapla. Se špenátem v držce se, Bello, neusmívá!

Zase šlehnul očima ke mně a já opatrně žvýkala. No, už tam toho moc k jídlu nebylo. Všechno jsem spapala. Podívala jsem se do Edwardova talíře a zjistila, že už tam taky nic nemá. Ten to vzal taky hopem.

„Skončili jsme u toho, že mě máš rád. Jak moc mě máš rád?“ chtěla jsem vědět. Oči mu zvážněly.

„To si ani nedokážeš představit,“ odpověděl svým sameťáčkem. Teda, tenhle večer je obzvlášť neodolatelný. On byl možná takový pořád. Jen já jsem se víc starala o koberce, lustry a Brise one touch.

„Vážně?“ hlesla jsem a přemýšlela, jak moc vážné to je. Vzala jsem sklenici vína a začala ji do sebe lít, aby mi slehlo, zatímco on vypadal, podle nakrčeného obočí a čela, že se pere sám se sebou.

„Věříš na lásku na… Já tu frázi tak nemám rád… Na lásku na první pohled?“ zašeptal. Lekla jsem se a pořádná dávka vína mi vytekla z úst, jak jsem ho v šoku vyhrkla. Stékalo mi po bradě přímo na polonahý hrudník. Abych to specifikovala, tak mezi prsa. Edward ke mně ochotně přiskočil a chtěl mě tam očistit svojí vlastní rukou. Plácla jsem ho po ní.

„Nesahat! Tohle je naše oficiálně první, romantické rande, takže tvoje ruce nebudou mezi mýma prsama, protože to tradičně vyústí v sex,“ varovala jsem ho. Zadíval se na mě zkroušeně zpod svých dlouhých řas.

„A když budu něžný, tak to taky bude romantické,“ chytal se stébla. Minule jsem to vzali dost zkrátka. To je pravda. Ležet v jeho mužném obětí… Nebo pod jeho tělem, zatímco by se věnoval mým rtům.

„Ne!“ ovládla jsem se.

„Postavím na noční stolek svíčky.“ Naše mužstvo ze začátku vedlo, ale pak soupeř fauloval upřenýma zlatýma očima a šlo to do kytek. Ani jsme neremizovali. 


Jsem ráda, že ta povídka se pořád drží toho slíbeného oddechového duchu a nikdo mi tam nedělá paseku. To jsou prázdniny! Odpočíváme... :D Teda, aspoň u tohohle. A jak jste určitě pochopili, příště bude další várka romantiky a sexu. Tentokrát už do sebe Bella nebude rvát špenát, tak by to mělo být romantický. :D


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Toskánské prázdniny - 8. kapitola:

 1 2 3 4 5 6   Další »
55. ChantalleBooker
02.12.2017 [8:54]

Bude nahá běhat po vesnici! :D
No a k ději. Trochu mě zarazilo to s Laurou. Proč ho před Bellou pomlouvá, když je to její "strýc"? Kurník šopa, to zase vypadá, že to dočtu už dneska :D.

54. betuška
04.02.2015 [16:40]

Pri "budeš matkou mojich detí" som sa definitívne zlomila v pase od smiechu a už som sa nevystrela.
domča ty si geniálna...čo odstavec to perla...a nielen v tejto poviedke...
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

26.02.2013 [22:20]

frenie12Krásně a sladce romantický Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

52. Wera
18.10.2012 [20:14]

Wera Emoticon Emoticon Emoticon

51. kiki1
31.08.2012 [18:20]

kiki1Jů, to bylo krásně romantický Emoticon

50. Emet
31.08.2012 [13:30]

EmetBoží, krásný... :D

25.08.2012 [22:46]

monokl009 Emoticon Emoticon

48. Kačka
25.08.2012 [14:09]

super Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

31.07.2012 [12:39]

MissKateTy hlášky tam a ten špenát. Emoticon Nevěřím, že mě každá kapitola takhle dostává. Emoticon Emoticon

46. Inoma
24.07.2012 [17:48]

InomaChjo, ja tuhle kliseromantiku fakt nesnasim, ale diky tomu spenatu jsi z toho neudelala uplnej karamel. ale nic proti stylu psani, ten zeru vsemi deseti. a ten konec byl mnamka, takze se tesim na dalsi. kapitola skvela, ale jak vis, ja toto fakt nemusim(ale to je muj problem, ze:D

 1 2 3 4 5 6   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!