Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tohle je jen začátek - Prolog + 1. kapitola

26.06.2014 (20:00) • vecernice • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1138×

Prolog  

Běžela jsem lesem a v hlavě mi létala různá jména, která jsem používala. Bella, to tady ještě nebylo. 
Snad bych mohla říct pár věcí. Vedu naši skupinu. Začínala jsem sama a musela jsem se všechno naučit stylem pokus omyl. Hodně jsem cestovala. Na své cestě do Ruska jsem potkala dívku skrývající stejné tajemství, jako je to moje. Krásná, atletické postava a bělostná pokožka. Což ovšem pro ni v dávné ruské minulosti nebylo dobré. Odlišovala se. Lidé ji chtěli ukamenovat, protože si mysleli, že je čarodějnice. Dodnes nevím, proč je nechala, ale vždy, když jsem se o tom zmínila, prolétl jí po tváři bolestný stín. Tak jsem to nechala plavat. S těmi lidmi jsem promluvila a řekla jim, že kdyby byla čarodějnice, že by je pravděpodobně všechny zabila. Za tuhle obhajobu jsem si od nich vysloužila stejné obvinění. Nakonec jsme jim utekly, ale o tom ještě později.

Zpět k té dívce. Bylo jí asi 16 let. Musela být velmi nová. Její jméno bylo Dahlia, což neznělo vůbec rusky. Nikdy jsme se nebavily o tom, jak se dostala do Ruska. Já to nepotřebovala vědět, a kdyby mi to chtěla říct, tak by to udělala.

Časem jsme potkaly další dvě nám podobné. Rainu a Berdinu. Obě byly velmi přátelské a po krátké úvaze se k nám připojily. Jen pro vysvětlení, ty dvě spolu chodí. 
Společně jsme cestovaly, užívaly si života a prožívaly dobrodružství. Samozřejmě že jsme hledaly holky, které mají stejný dar jako my. Až se na nás jednou usmálo štěstí.

1. kapitola 

„A kde, že má být?“ zeptala se už asi podesáté Berdina.

„Nevím to přesně, ale myslím si, že někde kolem Forks,“ znuděně jsem jí odpověděla.

Běžely jsme v pohodovém tempu lesem. Asi už třetí den jsme nespaly a o jídle ani nemluvím. Někdy kolem poledne jsme ucítily slabý povědomý pach. A tak se objevil jeho majitel. Kluk, černé vlasy, vysoký a vypracované svaly.
Zastoupil nám cestu.

„Co tu děláte? Tohle je naše území, vypadněte pryč!“ štěkl.

Ach jo, ten je ale nepříjemný.

„Omlouváme se, jen probíháme. Hledáme jednu osobu a měla by se vyskytovat někde v této oblasti. Jen se po ní podíváme a zase půjdeme.“

„Na to budete potřebovat souhlas alfy. Jdete se mnou. A to jako že hned!“

„Vážně si myslíš, že nás donutíš jít s tebou? Jsi jen jeden.“

Něco zakřičel do lesa a kolem nás se vynořili další.

„Nechceme problémy,“ zkusila jsem to mírovou cestou.

Jen se zamračil a zcela mě ignoroval. Naznačil hlavou, ať jdeme za ním. Šli jsme dost daleko, celou dobu nás obklopoval zbytek smečky a ani na okamžik nás nespouštěli z očí. Odhadovala jsem, že podle tempa musí mít stejnou výdrž jako my.

Už se stmívalo, když se náhle objevil domek na kraji dalšího lesa. Z domu vyšel muž a v závěsu za ním další žena. Nebyla jako my. Shromáždili se kolem nás do kruhu, tak abychom nemohly utéct.

„Co tu chcete?“ ozval se ten, co vyšel ze dveří

„Všichni jsou tak nevychovaní a vznětliví. Za to my jsme přítulné jako koťata,“ poznamenala Raina k Berdině.

Vycenili zuby. Jo, tohle si s holkami ještě vyřídím. Snažím se tu zklidnit situaci a ony si neodpustí svoje poznámky. Já jsem si na ně zvykla, ale myslím, že by to našim prozatímním hostitelům mohlo vadit.

„Klid, to je u nich normální. Jen procházíme. Jak už jsem řekla tomu vysokému, hledáme jednu osobu. Pak zase zmizíme. Myslím, že by bylo dobré, kdybychom se alespoň navzájem představili. Já jsem Bella, napravo ode mě je Dahlia a ty dvě nevychované jsou Berdina a Raina.“

„Já jsem Sam. Mluvila jsi s Jacobem.“

Z lesa vystrčila hlavu dívka a já poznala, že to je ta, kterou jsme hledaly. Věděla jsem, co bude zhruba do minuty následovat. A proto jsem se omluvila předem.

„Je mi líto toho, co se jí stane.“

Nechápavě na mě koukali.

59, 60… Je to tu. Zhroutila se v křeči a s úděsným kvílením na zem. Všichni se tam otočili a hned se k ní hrnuli. My čtyři ji sklopily. Každá si tím prošla. To, co vidí oni, je jen střípek, co právě prožívá. Třásli s ní, jako by jí snad mohli probrat. Ani netušili, že to celé zhoršují.

„Co jí to děláte? Okamžitě s tím přestaňte! Zabijete ji!“

Smutně jsem po něm koukla.

„Přeměňuje se. Bude za pár minut v pořádku. Dovolte nám se k ní přiblížit, naše přítomnost jí velmi pomůže.“

Nevěřili nám. Ani jsem se jim nedivila. Čtyři cizinky přišly a po jejich příchodu padla jedna z jejich na zem v hrozných křečích.

„Nevěříme vám, uděláme cokoliv, co jí pomůže. Jistě pochopíte bezpečnostní opatření.“

Sevřeli nám ruce za zády a my se mohly pomalu přiblížit. Šla jsem první a holky mě následovaly. Koukla jsem na její pokožku. Už byla stejně bílá jako naše. Možná ještě pár sekund a bude hotovo. Ozval se udivený povzdech. Ta dívka vstala a koukla na sebe. Byla jako my. I zbarvení na rameni se jí změnilo z černé na zlaté. Nebylo pochyb.

„Kdo sakra jste a co jste udělaly Leah?!“

„Jsme vlastně vy v ženské verzi. Leah od teď patří do naší smečky,“ oznámila jsem fakt, který byl dosti zřejmý.

Jo, tahle část se nevyvíjela moc dobře. Ještě jsme nikdy nepřebíraly holky, které už byly ve smečce. Mírně řečeno, nikdo se netvářil ani trošku nadšeně. Kdo by se jim divil. Přijdou čtyři holky, které vůbec neznají, něco udělají se členem jejich smečky a pak oznámí, že už není členem jejich smečky.

„Asi vím, jak se cítíte, pokud to pomůže, můžeme tady nějaký čas zůstat,“ navrhla jsem jemně, protože vypadali, že se o ni budou rvát. A nezáleželo by na faktu, že jsme holky.

„Všechno záleží na Leah,“ promluvil nakonec Sam.

Všechny oči se na ni otočily. Zmateně koukala prvně na nás, potom na svoji bývalou smečku a nakonec pohledem zastavila na jednom z těch kluků. Vypadal, že je nejmladší.

„Já nevím, nechte mě na pokoji, všichni!" A rozběhla se do lesa.

Snad se vám to líbilo, písněte, jestli chcete pokračování.

Přípapadné připomínky napište do shrnutí. 

Autor: vecernice (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tohle je jen začátek - Prolog + 1. kapitola: