Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Together we are strong 5. kapitola

27.11.2011 (09:15) • kari94 • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 3695×

Zajímalo mě, co mi může Aro chtít, a tak jsem rychle vyrazila. Během vteřiny jsem tam byla. Vešla jsem postranními dveřmi, určenými gardě, a rozhlédla jsem se po sále. Aro seděl s Marcusem a Caiem na třech trůnech a před nimi se krčila zubožená upírka. Když se na mě otočila, překvapením jsem ztuhla. Co tady dělá Angela? Ale pak mě zarazily její kravavě rudé duhovky. Pokračovala jsem až před Ara a řekla: „Co se děje, přál sis se mnou mluvit?“ Snažila jsem se o normální tón.

„Tady naše nová přítelkyně měla to potěšení se s tebou setkat, jak jsem zjistil.“ No, jasně.

Podle toho, co jsem slyšela v jeho myšlenkách, patřila k armádě novorozených, kterou stvořila Victorie. Aro ji ale ušetřil kvůli jejímu talentu. Dokázala lidem i upírům měnit paměť. Aro doufal, že by mě mohla zbavit vzpomínek na Culleny.

„To nepůjde, nebude to na mě fungovat. A hlavně, já nechci. To, co jsem teď, ze mě udělali právě oni,“ řekla jsem a koukla na Angie, jak vstřebává naši poloviční konverzaci.

„No, jo. Ale projev se jako dobrá hostitelka a proveď Angelu po hradě,“ dopověděl Aro.

„Tak pojď,“ kývla jsem na Angie a opustila místnost. Hned za dveřmi jsem počkala a silně jsem ji objala, ale ona na mě zavrčela a já se odtáhla.

„To jsem já Isabella, Isabella Swanová,“ řekla jsem jí.

„Ježiš, Bello, vůbec jsem tě nepoznala,“ pořád na mě zaraženě koukala.

„Raději Iss. Je mi to příjemnější, mám až moc špatných vzpomínek.“ Raději jsem změnila téma. „Pojď, seznámím tě se svými sourozenci. Mého otce, Ara, už znáš.“

„Cože?“ koukala na mě, jako na nějakou příšeru. Počkat, já jsem příšera.

„No, Aro mě adoptoval, stejně tak Jane a Aleca,“ odpověděla jsem a pospíchala jsem směrem k tělocvičně. „Pojď, Jane už je asi zvědavá, co mi Aro chtěl.“ Otevřela jsem dveře a zleva se mihl záblesk, jak se po mně Alec vrhl, ale já mu uhnula. Alec nestačil zabrzdit a skočil na Angie, která to vůbec nečekala.

„Promiň, Iss, nedal si to vymluvit,“ promluvila ke mně s úsměvem Jane. Koukaly jsme na ty dva, co si pořád leželi v objetí. Dívali se jeden druhému do očí, jako by se svět okolo nich zastavil. Viděla jsem to i v jejich myšlenkách. Viděli se jen navzájem. Prostě upíří styl lásky na první pohled.

„Ehmm, ehmm,“ odkašlala si škodolibě Jane a vyplázla na svého rozzlobeného bratra jazyk. „Nechci rušit (no, jasně, už podle toho úsměvu), ale nechtěla jsi nám, Iss, někoho představit?“ provrtávala Angie zkoumavým pohledem.

„Jo, jasně. Tohle je Angela, známe se z lidského života, chodily jsme spolu do školy. Aro ji našel v armádě novorozených, kterou stvořila Victorie.“ Jane se na tváři mihl vražedný výraz, jako vždy při zmínce o Victorii nebo o Cullenech.

„Počkat!“ zaječela Angie. „Jak víš, co se stalo? Aro před tebou nic neříkal.“

„No, řekněme,“ začala jsem přemýšlet, co říct. „Sakra, pomozte mi,“ sykla jsem na Jane a Aleca. Viděla jsem, jak se v Janině mysli mihl záblesk - Angie, kroutící se v bolestech.

„Takhle opravdu ne.“ A ona se jen ušklíbla.

„Vždyť jsem si jen dělala srandu,“ odpověděla.

Angie na mě znovu koukala, jak tele na nový vrata. Takže jsem začala vysvětlovat.

„Jedna z mých schopností je, že dokážu číst myšlenky,“ řekla jsem to co nejzkráceněji.

„Cože?“ rozšířily se Angie oči vzrušením. „Ty jich máš víc?“

Alec a Jane to už psychicky nevydrželi a začali se tlemit na celý kolo. Jane nakonec ze sebe dostala: „Jo... chacháá tro... trochu víc, chachá, asi tak mili... ha... on.“

A Alec ji doplnil: „Nebo dva.“

Může upír upadnout do šoku? Protože Angie tak vypadá. Pusu má otevřenou, oči vytřeštěné se skelným pohledem. V Alecových myšlenkách jsem slyšela strach.

„Alecu, donesl bys ji prosím do jejího pokoje? Je to ten hned vedle mě.“ V jeho tváři se mihl radostný výraz, který vzápětí nahradil mírnější úsměv.

Jane si neodpustila, aby ho nepopíchla: „Ať se ti neroztrhne pusa.“ Alec Angie odnesl s trochu podrážděným výrazem.

Jane se se mnou rozloučila. Prý musí zkontrolovat bratra, aby neudělal něco nepovoleného. V její mysli jsem viděla, jak se těší, že by ho mohla vyrušit ve velice zajímavé situaci s Angie.

Já vyrazila zatím do knihovny. Chtěla jsem dopoledne zvládnout portugalštinu a španělštinu. Pak bych měla celou Ameriku. To už jsou dva světadíly, a to stojí za to. Nikdy jsem neplánovala, že tu chci zůstat. Jedno místo, celou věčnost = nic pro mě. Chtěla jsem do nějakého velkého města, kde by nehrozilo, že potkám je. Možná Miami. Jakto? Když jsme byly s Jane nakupovat, zjistily jsme, že se na slunci netřpytím a ten štít dokážu přenést i na někoho jiného. Prostě jen já, jediná upírka v Miami, žádný strach, že by se o mně dozvěděli. Nemysli na ně.

Musím si dojít do města koupit červený čočky, oči se mi už pomalu zbarvují do zlata a to, že jsem vegetarián, se nesmí nikdo dozvědět.

Nikdo!

Korektura: Blotik

Autor: kari94 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Together we are strong 5. kapitola: